tištěná kniha
Právní systémy Dálného východu I

Právní systémy Dálného východu I

Tomášek, Michal

témata: právo, právo – právní historie, orientalistika

vázaná, 316 str., 1. vydání
vydáno: květen 2016
ISBN: 978-80-246-3381-7
doporučená cena: 430 Kč

E-shop

Anotace

První svazek knihy Michala Tomáška je věnován historické komparaci právních systémů Dálného východu (Čína, Japonsko, Korea, Vietnam) až do recepce západních právních institutů v devatenáctém století. Odkrývá tak souvislosti, bez kterých nelze pochopit odlišnosti současného dálněvýchodního práva od systémů kontinentální Evropy a systému angloamerického, jejichž srovnání bude předmětem druhého dílu. Čtivý text našeho předního odborníka na čínské právo se nevyhýbá barvitým detailům a stranou neponechává ani filosofický a náboženský kontext, takže kniha jistě osloví nejen specialisty, ale i širší čtenářskou obec. Výklad je dokumentován bohatým obrazovým doprovodem.

Recenze

Jak vyplývá z přemluvy, je autorovým záměrem vytvořit rozsáhlé dvousvazkové dílo o právních systémech Dálného východu, které nemá v naší odborné právnické literatuře obdoby. Není mi rovněž známo, že by se někdo v takto obsáhlém srovnávacím pohledu problematikou tamních právních systémů v evropském nebo světovém měřítku zabýval. Jsou známy studie o čínském právu, japonském právu, případně právu korejském, ale ty jsou zaměřeny spíše dílčím způsobem na jednotlivé právní oblasti. Tomáškův přístup je proto zcela nový a v tomto ohledu mimořádně tvůrčí.
První díl monografie pojednává o právním vývoji na Dálném východě do doby, než tamní státy začaly přejímat "západní" právní řády. V Číně do vzniku republiky v roce 1911, v Japonsku do reforem Meidži po roce 1868, v Koreji do japonské okupace v roce 1910 a ve Vietnamu do dovršení francouzské okupace v roce 1884.
Autorovým záměrem je ve druhém díle analyzovat dopady recepce "západního" práva na vývoj právních systémů v jednotlivých státech Dálného východu. Jeho pochopení ovšem bez znalosti historického pozadí není možné. Navíc, jak autor opakovaně píše, současná interpretace práva v Číně, Japonsku nebo v Jižní Koreji se stále více a více uchyluje k tradičním metodám, hlavně konfuciánství. Proto je analýza historického vývoje tolik cenná pro pochopení vývoje současného.
V době před příchodem "západní" právní kultury na Dálný východ bylo určující právo čínské, které autor dobře zná díky svému studiu v Číně a dlouholetým vědeckým zkoumáním jeho současných i historických aspektů.
Já sám se dlouhodobě zabývám právem japonským a z tohoto pohledu mohu s potěšením konstatovat, že autorova analýza japonského práva je přesná, zajímavá a neotřelá. Zejména dobře vystihl, jak se japonské právo po reformách Taika v roce 645 začíná pomalu vzdalovat svému čínskému předobrazu.
Jak autor správně poznamenává, představa, že Japonci jen mechanicky kopírovali čínské instituty, je mylná, neboť oni hlavně přejímali to, co japonské mentalitě vyhovovalo. Ve svých adaptačních snahách nešli příliš daleko, neboť bylo nezbytné přizpůsobit veřejnou správu novým požadavkům vstupu do státní služby na dědičném, nikoliv už na výběrovém principu. To si vybralo svou daň na účinnosti japonského úřednického systému. Původně jednoznačný postup recepce čínského právního systému do Japonska tak nabral jiný směr.
Transplantát složité čínské byrokratické hierarchie posílil v Japonsku aristokratickou hierarchii. Japoncům nebylo, na rozdíl od Číňanů, zcela vžité konfuciánské pojetí kolektivity, a tak se postupně v Japonsku každý úřad a každá hodnost stávají dědičnými. V japonské společnosti se posiluje moc jednotlivých rodů a vytváří se tu propracovaná feudální pyramida ještě přísněji diferencovaná, než evropská feudální hierarchie.
Dochází také k posílení vojenské moci. Jestliže v Číně byl vždy na prvním místě úředník, kdežto voják byl jen námezdní silou, pak v Japonsku je tomu přesně naopak. Císařská správa je tak zatlačována do pozadí a stále tvrději se uplatňuje bezvýhradná vojenská odhodlanost splnit rozkaz i za cenu vlastního života. V takových společenských podmínkách bylo ovšem těžké uplatňovat právní zásady, původně přijaté z čínského práva, a tak se od X. století čínský a japonský právní systém začínají od sebe vzdalovat. Vrcholem bylo pak období šógunátu, kdy po roce 1192 Japonsko vytvořilo zcela odlišnou právní kulturu.
V souvislosti s japonským právem považuji za cenné autorovy úvahy o významu některých historických institutů pro japonské současné právo. Mám na mysli nejen postavení císaře, který je nedotknutelný a posvátný, zatímco v Číně byl císař sice synem nebes, ale nebesa ho mohla kdykoliv zavrhnout, když se proti němu třeba vzbouřil lid. Pro současnou japonskou společnost je příznačná hierarchizace a absolutní poslušnost v pracovněprávních vztazích, jejíž historické kořeny autor odhaluje. Stejně jako třeba "rodinné" struktury a vazby v japonských obchodních společnostech a jejich historický základ. Za velmi přínosné považuji též pasáže o vietnamském právu, které bylo dosud neprobádané.
Protože se ve své vědecké a pedagogické činnosti zabývám církevním právem, vzbudily mou pozornost ty části třetí knihy, nazvané "Křižovatky", kde autor píše o vlivu křesťanství a o působení křesťanských misií na Dálném východě. Z pohledu církevního práva považuji autorovy vývody za přesné a výstižné. Upozorňuji zejména na projevy kriminalizace křesťanství v Japonsku, v Koreji, ve Vietnamu a do jisté míry i v Číně.
Je též zajímavé srovnání s východoasijským náboženským právem, buddhistickým nebo lámaistickým, které požívalo exteritoriality vůči právu světskému a mělo na Dálném východě velký vliv.
Posuzované dílo má dle mého názoru vysokou odbornou a vědeckou hodnotu. Nadto má i význam pro praxi, která vyžaduje hlubší poznání kořenů a fungování práva na Dálném východě.

Z recenzního posudku: Prof. JUDr. Jiří Rajmund Tretera


Kniha našeho předního sinologa a představitele srovnávací právní vědy Prof. JUDr. PhDr. mult. Michala Tomáška, DrSc, vedoucího Katedry evropského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, zaujme na první pohled svou krásnou grafickou úpravou. Vázaná výpravná publikace je novinkou, která byla představena 13. května 2016 na 22. mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy Praha 2016 na pražském Výstavišti.
Kníha je věnována srovnání právních systémů Číny, Japonska, Koreje a Vietnamu od jejich vzniku ve starověku až do období, kdy začaly přejímat právní systémy západních zemí v 19. století a na počátku 20. století.
Monografie je prvním dílem dvousvazkového komplexního pojednání o právních systémech Dálného východu. Druhý díl, který autor připravuje, bude věnován srovnání právních řádů uvedených čtyř zemí s právními systémy kontinentální Evropy a systémem angloamerickým.
Autor zpracoval v recenzované monografii právní systémy Číny, Japonska, Koreje a Vietnamu komplexním způsobem. Pojednal nejen o právu ústavním, správním, trestním, ale také o právu obchodním, smluvním a vlastnickém, a to čtivým a poutavým způsobem.
V práci je kladen důraz na zkoumání čínského právního řádu, který je nejstarším a z historického hlediska nejvlivnějším právním řádem na Dálném východě. Autor k tomu uvádí na s. 106: "Čínské právo vytvořilo v nejstarší době (do 3. století po Kr.) kompaktní právní systém, který se stal základem čínského právního vývoje na další půldruhé tisíciletí. Má pro další směřování právních systémů nejen Číny, ale i sousedních zemí, jako je Korea, Mongolsko, Japonsko či Vietnam, význam srovnatelný s významem, který mělo zhruba v téže době římské právo pro následný vývoj právních systémů na evropském kontinentě."
Autor v knize navazuje na své více než čtvrt století trvající výzkumy uskutečňované dílem u nás, dílem v Číně a v dalších zemích, které shrnul ve svých četných publikacích, jako jsou Dějiny čínského práva (Praha, 2004), Přehled dějin japonského práva (Praha, 2007), Přehled dějin vietnamského práva (Praha, 2008) a v knize Law Crossing Eurasia: From Korea to the Czech Republic (Berlin/Passau, 2015), vydané ve spolupráci s korejskými kolegy.
Recenzovaná publikace je sice zaměřena na právní dějiny, ale přináší současně mnoho informací, které pomáhají pochopit základy dnešních právních systémů zkoumaných zemí. Jak totiž autor na několika místech upozorňuje, současná interpretace práva se v uvedených zemích stále častěji vrací k tradičním metodám, které jsou ovlivněny zejména konfuciánstvím a buddhismem.
Pokud jde o popis postavení křesťanství, autor nezakrývá mučednictví, jímž mnozí křesťané v různých dějinných epochách na Dálném východě prošli. Byli to na jedné straně Evropané, na druhé straně zástupy křesťanů pocházejících z tamějších zemí.
Recenzovaná kniha obsahuje i mnohé další zajímavé informace, které vysvětlují vztah k evropským zemím a USA a jsou stále velmi aktuální. Za všechny můžeme citovat slova čínského politika a vědce Wej Jüana z roku 1844, uvedená na s. 6: "Musíme využívat barbary k tomu, aby se dalo proniknout do jejich stanů a prozkoumat jejich technické vymoženosti (...), abychom mohli bít barbary s využitím jich samých."
Přečtení recenzované knihy doporučuji všem, kdo se zabývají osudy zemí Dálného východu. Kniha představuje účinnou pomůcku pro odborníky v oboru mezinárodního práva, mezinárodního obchodu a mezinárodních vztahů. V oblasti srovnávacího práva se jedná o průkopnické dílo, které nemá v české literatuře obdoby.

Záboj Horák, Revue církevního práva, 64/ 2/16, str. 121-2

Jak vypadá právo v Číně či Japonsku

Kniha Právní systémy Dálného východu profesora UK v Praze Michala Tomáška jistě zaujme i širší čtenářskou obec. Nejen kvůli proudícím čínským investicím, ale také kvůli obecně stále rostoucímu významu východoasijských zemí.

Proděkan pražské právnické fakulty Michal Tomášek je polyhistorem v pravém slova smyslu. Vede katedru evropského práva a svého času radil s unijními otázkami i Komerční bance. Má zajímavé diplomatické zkušenosti, působil například jako velvyslanecký tajemník v české misi při EU v Bruselu. Vedle práva však vystudoval také sinologii a orientalistiku a rovněž překladatelství a tlumočnictví.
Zkušenosti s čínštinou ale načerpal ještě před nástupem na vysokou školu. "Čínštinu jsem začal studovat již koncem sedmdesátých let na radu svého otce jako další cizí jazyk," vzpomíná profesor Tomášek. Znalosti přitom nabyl nejen na Univerzitě Karlově, ale například také na Pekingské univerzitě. "Studium v Číně můj zájem o tamní kulturu ještě umocnilo. Rozšířil jsem ho později i při pobytech v Japonsku nebo v Jižní Koreji," popisuje.
Své znalosti tamějšího práva profesor Tomášek nyní skvěle zúročil v knize Právní systémy Dálného východu. Nakladatelství Karolinum zatím vydalo její první díl, zaměřený zejména na starší dějiny. Pokračování by mělo vyjít během dvou let a podle autorových slov se má zabývat srovnáním práva Dálného východu s právem kontinentálním a angloamerickým, a to včetně analýzy současných interpretačních metod. "Zájem o právní kulturu Dálného východu roste všude ve světě. Nejsilněji to vnímám při svých pobytech v USA. S nárůstem obchodních kontaktů s tamními zeměmi roste
i objem právních vztahů, takže pečlivé studium tamního práva se stává nevyhnutelností," vysvětluje Michal Tomášek, proč by měla kniha čtenáře zaujmout.
Autor vlastně navazuje na své dřívější publikace věnující se souvisejícím tématům. Jde zejména o Právo staré Číny (1995), Dějiny čínského práva (2004), Přehled dějin japonského práva (2007) a Přehled dějin vietnamského práva (2008). Opomenout bychom neměli ani Kapesní česko-čínský / čínsko-český právnický slovníček (2014).
Historie hraje prim
Nyní však profesor Tomášek jednotlivé právní systémy srovnává a vedle sebe tak rozebírá tradiční právní postupy v Číně, Japonsku. Koreji a Vietnamu. Samozřejmě tak dosahuje zatím nejplastičtějšího obrazu fungování tamního práva, které je pro Evropana v mnoha ohledech jen těžko pochopitelné. Čtenář se tak musí oprostit od vlastního chápání práva, vycházejícího právě z evropské kultury. Ostatně studium překvapovalo i samotného autora knihy: "Zajímavé a překvapivé bylo skoro všechno. Obě kultury vycházejí z úplně jiných kořenů, ale v mnohém docházejí k obdobnému poznání. V dálněvýchodní kultuře převládá kolektivismus, hierarchie společenských vztahů a důraz na osobní vztahy."
Mohlo by se přitom zdát, že takto dokonalé poznání fungování práva ve středověku či v raném novověku je už dnes zbytečné. Jak však ve své knize Michal Tomášek dokazuje, je to úplně naopak. Historie je pro poznání současného práva zcela klíčová a obdoba historického výkladu je daleko důležitější, než jsme například v českém prostředí zvyklí. "Dnešní právo v zemích Dálného východu se zdá být výsledkem přejímání ,západního' práva. Určitě tomu tak je v rovině psaného práva. Ale aplikace a interpretace práva se v posledních letech vrací ke starým tradicím," upozorňuje profesor Tomášek. "Číňané s oblibou říkají, že za svůj ekonomický úspěch vděčí trvalosti konfuciánské ideologie, k níž se při výkladu práva rádi vracejí. Proto je první díl knihy věnován srovnávací analýze právních systémů Dálného východu v dobách do recepce zahraničního práva. Z hlediska interpretačních metod má toto období dnešku stále více co říct," uzavírá Michal Tomášek.
Stranou však nesmíme ponechat ani nakladatelské zpracování celé knihy, která se díky povedené vazbě i důkladně vybraným ilustracím, mapkám a fotografiím stane ozdobou každé knihovny. Nezbývá než si přát, aby podobně vypadaly všechny knihy o právu.

Jan Januš, Lidové noviny, 25.7.2016, příloha Právo a justice, str. 5

Pro poznání současného práva Dálného východu je klíčová historie

Michal Tomášek srovnáním právních systémů a postupů v Číně, Japonsku, Koreji a Vietnamu dosahuje plastického obrazu fungování tamního práva, jež je pro Evropana obtížně pochopitelné.
Proděkan pražské právnické fakulty Michal Tomášek je polyhistorem v pravém slova smyslu. Vede katedru evropského práva a svého času radil s unijními otázkami i Komerční bance. Má zajímavé diplomatické zkušenosti, působil například jako velvyslanecký tajemník v české misi při Evropské unii v Bruselu. Vedle práva však vystudoval také sinologii a orientalistiku a rovněž překladatelství a tlumočnictví.
Kniha Právní systémy Dálného východu I profesora Univerzity Karlovy v Praze Michala Tomáška jistě zaujme i širší čtenářskou obec. Nejen kvůli proudícím čínským investicím, ale i kvůli obecně stále rostoucímu významu východoasijských zemí. Zkušenosti s čínštinou však načerpal ještě před nástupem na vysokou školu.

Nárůst zájmu
„Čínštinu jsem začal studovat již koncem sedmdesátých let na radu svého otce jako další cizí jazyk,“ vzpomíná profesor Tomášek. Znalosti přitom nabyl nejen na Univerzitě Karlově, ale například také na Pekingské univerzitě. „Studium v Číně můj zájem o tamní kulturu ještě umocnilo. Rozšířil jsem jej později i při pobytech v Japonsku nebo v Jižní Koreji,“ popisuje.
Své znalosti tamějšího práva profesor Tomášek nyní skvěle zúročil v knize Právní systémy Dálného východu I. Nakladatelství Karolinum zatím vydalo její první díl, zaměřený zejména na starší dějiny. Pokračování by mělo vyjít během dvou let a podle Tomáškových slov se má zabývat srovnáním práva Dálného východu s právem kontinentálním a angloamerickým, a to včetně analýzy současných interpretačních metod.
„Zájem o právní kulturu Dálného východu roste všude ve světě. Nejsilněji to vnímám při svých pobytech v USA. S nárůstem obchodních kontaktů s tamními zeměmi roste i objem právních vztahů, takže pečlivé studium tamního práva se stává nevyhnutelností,“ vysvětluje Tomášek, proč by měla kniha zaujmout.

Kolektivismus a osobní vztahy
Profesor Tomášek navazuje na své dřívější publikace věnující se souvisejícím tématům. Jde zejména o Právo staré Číny (1995), Dějiny čínského práva (2004), Přehled dějin japonského práva (2007) a Přehled dějin vietnamského práva (2008). Opomenout bychom neměli ani Kapesní česko-čínský / čínsko-český právnický slovníček (2014).
Nyní však profesor Tomášek jednotlivé právní systémy srovnává a vedle sebe tak rozebírá tradiční právní postupy v Číně, Japonsku, Koreji a Vietnamu. Dosahuje tím zatím nejplastičtějšího obrazu fungování tamního práva, které je pro Evropana v mnoha ohledech jen těžko pochopitelné. Čtenář se tak musí oprostit od vlastního chápání práva, vycházejícího právě z evropské kultury.
Ostatně studium překvapovalo i samotného Tomáška: „Zajímavé a překvapivé bylo skoro všechno. Obě kultury vycházejí z úplně jiných kořenů, ale v mnohém docházejí k obdobnému poznání. V dálněvýchodní kultuře převládá kolektivismus, hierarchie společenských vztahů a důraz na osobní vztahy.“

Konfuciánská ideologie
Mohlo by se přitom zdát, že takto dokonalé poznání fungování práva ve středověku či v raném novověku je už dnes zbytečné. Jak však Tomášek dokazuje, je to úplně naopak. Historie je pro poznání současného práva klíčová a obdoba historického výkladu je mnohem důležitější, než jsme například v českém prostředí zvyklí.
„Dnešní právo v zemích Dálného východu se zdá výsledkem přejímání ‚západního‘ práva. Určitě tomu tak je v rovině psaného práva. Ale aplikace a interpretace práva se v posledních letech vrací ke starým tradicím,“ upozorňuje profesor Tomášek.
„Číňané s oblibou říkají, že za svůj ekonomický úspěch vděčí trvalosti konfuciánské ideologie, k níž se při výkladu práva rádi vracejí. Proto je první díl knihy věnován srovnávací analýze právních systémů Dálného východu v dobách do recepce zahraničního práva. Z hlediska interpretačních metod má toto období dnešku stále více co říct,“ uzavírá Michal Tomášek.
Stranou však nesmíme ponechat ani nakladatelské zpracování knihy, která se díky povedené vazbě i důkladně vybraným ilustracím, mapkám a fotografiím stane ozdobou každé knihovny. Nezbývá než si přát, aby podobně vypadaly všechny knihy o právu.

Jan Januš, 3.8.2016, www.ceskapozice.lidovky.cz

Naše zraky se v poslední době čím dál více upínají nejen na západ, ale i směrem na východ a publikace věnující se vzdálenějším právním kulturám tak nevycházejí bez povšimnutí. Příkladem je i kniha o právních systémech Dálného východu z pera profesora Michala Tomáška, jež se zaměřuje především na Čínu jakožto stát s dlouhou a velmi pestrou historií, který měl výrazný vliv na formování právních řádů okolních zemí. Tato kniha není prvním autorovým publikačním výstupem přibližujícím dálněvýchodní právní systémy, vzpomeňme především Právo staré Číny (1995) či Dějiny čínského práva (2004).
Autor se ve své knize, respektive prvním dílu dvojsvazkové publikace, nevydal cestou systematického porovnávání vybraných právních institutů napříč vybranými právními systémy či v kontextu historického vývoje jednoho právního systému, ale předkládá historické srovnání vývoje práva na Dálném východě, jež má posloužit při poznání skutečné funkce práva současného. Prvním dílem knihy si tak připravuje půdu pro díl druhý. Volba tohoto přístupu je ospravedlněna tím, že tradiční výkladové metody mají stále své místo v současných právních systémech, respektive řádech předmětných zemí a seznámení s nimi je tak účelné. Tomu odpovídá i struktura knihy, jež se skládá ze tří stejně rozsáhlých částí, knih, pojmenovaných jako Východiska (s. 15-106), Křižovatky (s. 107-202) a Úpadek (s. 203-298), mapujících postupný vývoj státu, práva a společenských vztahů obecně.
V první části (Východiska) autor přibližuje první státní útvary na území dnešní Číny, Vietnamu, Koreje a Japonska v čele s panovníkem, představujícím (typicky) sepětí s božstvem, a uspořádání vztahů, kdy ve vztahu ke státu věnuje v první řadě pozornost právu trestnímu, z oblasti soukromého práva vztahům rodinným a do jisté míry i věcným právům. Čtenář si uvědomí, případně připomene, akcent na kolektiv - ať už to byl koncept kolektivní trestní odpovědnosti, či kolektivního vlastnictví - a upozadění individualismu, který více či méně přetrvává v těchto společnostech dodnes. Představena je i především čínská filosofie, zejména myšlenky Konfucia jakožto myslitele, jehož myšlenky výrazným způsobem formují společenské vztahy. Právě vůči konfuciánství se vymezila škola legistů, s níž je spojován termín fa a rozvinutí koncepce primátu psaného práva vynucovaného státní mocí pod pohrůžkou trestu (a příslibem odměn), na což autor správně poukazuje, stejně jako na ideu, že by právo mělo být přístupné všem, aby se s ním mohli všichni seznámit. V rámci první části knihy je pak čtenář provázen následujícími historickými obdobími, ve kterých soupeřilo konfuciánství s legismem, významnými milníky i vnějšími vlivy v podobě buddhismu, později i islámu a lámaismu, o čemž je pojednáno v druhé části knihy. Čtenář se seznamuje s právním systémem založeným nejen na kodexech, ale i obyčejích a precedentech. Vhodným způsobem je představen i vznik a vývoj struktury veřejné správy a soudnictví. Velkou pozornost autor věnuje otázkám věcných práv, především (státnímu a soukromému) vlastnickému právu k půdě, a samozřejmě i obchodním vztahům.
Druhá část knihy (Křižovatky) se, stejně jako ta první, mj. zaměřuje na vývoj práva v oblasti práva trestního, obchodního a procesního, tentokrát v pozdější době, od sedmého do patnáctého století. Těžištěm jsou však kapitoly demonstrující vliv čínské právní kultury na okolní státní útvary, který můžeme vypozorovat např. v Japonsku od zhruba sedmého století n. l. Jindy zase docházelo k převzetí čínské právní kultury dobyvatelem, jak tomu bylo v případě Mongolů. Autor nezůstává jen u suchého, obecného nástinu vlivu jedné kultury na druhou, ale demonstruje ho na konkrétních příkladech, což činí publikaci atraktivní. V případě japonského práva např. poukazuje na velký vliv ve veřejném právu. Obě kultury se však později začaly sobě vzdalovat a styky začaly opadat, až se vydaly každá svou vlastní cestou a z japonského systému se stal systém svébytný. V této kapitole jsou ozřejměny spletité vztahy mezi státem a náboženstvím, jednotlivými složkami státní moci daného státního útvaru, ale i mezi právními kulturami, respektive právními systémy Číny, Vietnamu, Koreje a Japonska navzájem tak, jak se vyvíjely v tomto období. Sledování nejen vývoje, dílčích oblastí práva, ale právě i interakce mezi systémy představuje jednu z linií, kterou autor po celou knihu sleduje; linie, která je silnou stránkou této publikace.
Poslední část publikace (Úpadek) líčí dějiny oblasti po jejím objevení Evropany, snažícími si podrobit některá území a rozšířit svůj vliv skrze křesťanství, na což zareagovalo Japonsko politikou izolacionismu a Čína otevřenou diskriminací cizinců. Na poli práva pak v Číně, Japonsku a Vietnamu dochází ke stagnaci a jeho konzervování, jak autor v této části knihy popisuje. K větší interakci mezi dálněvýchodními právními systémy a těmi evropskými dochází až v devatenáctém století, kdy vzrůstá ekonomický, politický a vojenský vliv evropských mocností v regionu. Ať už docházelo k přejímání evropských úprav, či přizpůsobování, slovy autora, z vlastní vůle či z donucení, výraznou měrou to napomohlo obchodování s Evropany. Ti si v Číně vymohli vynětí z působnosti čínského práva v oblastech civilního a trestního práva, kdy docházelo i k uplatnění extrateritoriality ve prospěch cizinců a vzniku smíšených soudů, využívaných zhusta i k ochraně zájmů samotných Číňanů. Právě právo kapitulace (kapitulační režim) mělo mimo jiné Číňany přivést na myšlenku reformování vlastního práva, respektive soudnictví, jak autor uvádí. Zatímco Japonsko bylo schopno provést reformy (známé jako Meidži) relativně rychle, Čína k nim přistoupila o půl století později, což autor odůvodňuje jednak odlišným postojem k cizincům, ale i rozdílností samotných právních řádů - japonské právo není na rozdíl od toho čínského uceleným systémem - a v neposlední řadě odporem konzervativních konfuciánských kruhů k jakýmkoli "novotám", právo nevyjímaje. Reformy práva, inspirované především právem německým, a ruku v ruce jdoucí reformy soudnictví přicházejí ve své podstatě až začátkem dvacátého století a přinášejí s sebou otázku, jak se sžije tradiční systém s transplantáty z odlišné právní kultury. Historický nástin právních dějin je ukončen vznikem Čínské republiky, po níž přichází v období tzv. nankingského desetiletí řada nových právních úprav.
Posuzovaná kniha představuje solidní přehled dějinného vývoje právních systémů daného regionu, autor nezůstává jen u povrchního popisu právních úprav, ale snaží se je představit v širším kontextu, což lze jen s povděkem kvitovat. Publikace je navíc vkusně doplněna ilustracemi, jejichž soupis nalezneme na konci knihy. Otázkou je, zdali by přece jen nebylo vhodnější uvádět u některých obrázků detailnější popis zobrazovaného, aby si čtenář mohl udělat lepší představu o předmětech, stejně tak by pravděpodobně uvítal poznámkový aparát, který v knize absentuje, aby v případě zájmu mohl snáze dohledat další informace. Pro snadnější orientaci je kniha opatřena marginálními hesly, jež usnadňují orientaci v textu, což je třeba ocenit. V neposlední řadě, jak už tomu u podobných publikací bývá, může čtenář využít i bohatého rejstříku dokumentů, jmenného i zeměpisného rejstříku a pro rychlé zorientování se v čase může nahlédnout do přehledu etap vývoje práva na Dálném východě. Knihu lze vřele doporučit všem zájemcům o cizí právní kultury a komparatistiku, ale i historii obecně, jelikož představuje první ucelené pojednání tohoto druhu v českém jazyce, nadto je cenným zdrojem informací dostupných jen užšímu okruhu odborníků. Se zájmem tak budeme čekat na druhý, navazující díl, jenž by se měl soustředit na recepci cizích právních úprav v regionu a interpretaci práva soudy, mimo jiné i těmi ústavními, a celé pojednání tak uzavřít.

JUDr. Lenka Bezoušková, Ph.D., časopis Právník, 7/2017, str. 636-7

Jedna monografie, dvě ocenění a tři překvapení
Při příležitosti 669. výročí založení Univerzity Karlovy ocenil její rektor prof. Tomáš Zima na slavnostním zasedání dne 6. dubna 2017 první díl monografie Právní systémy Dálného východu autora prof Michala Tomáška Cenou Bedřicha Hrozného za tvůrčí počin roku 2016. Jak ve svém laudatiu na tomto shromáždění uvedl prorektor Univerzity Karlovy prof Jan Royt, "bez pochopení historických souvislostí není možná srovnávací interpretace dálněvýchodního práva s právním systémem kontinentální Evropy, či s právním systémem angloamerickým". Udělení Ceny Bedřicha Hrozného(1) zástupci Právnické fakulty bylo velkým překvapením. Od založení této ceny v roce 2013, kdy nahradila dosavadní Cenu rektora Univerzity Karlovy, se tak stalo vůbec poprvé. Není vůbec jednoduché pro právní vědu prosadit se mezi sedmnácti fakultami Univerzity Karlovy, mezi lékaři, přírodovědci, ale i ostatními společenskovědními fakultami s desítkam oborů. Právo je na Univerzitě Karlově nejen oborem menšinovým, ale mnohdy také zpochybňovaným, zda vůbec vědním oborem je.
,Na 23. mezinárodním knižním veletrhu a literárním festivalu Svět knihy 2017 získala táž monografie prestižní Cenu Miroslava Ivanova za významné dílo literatury faktu. Autor ji převzal na slavnostním aktu, který uváděl známý televizní moderátor dr. Václav Moravec. To bylo druhé překvapení, asi i pro autora samotného, protože zřejmě neusiloval o vytvoření významného díla literatury faktu, ale o dílo čistě vědecké. Jak na předávacím aktu zdůraznil předseda poroty doc. Jan Halada z Fakulty sociálních věd»Univerzity Karlovy, dílo získalo tuto prestižní cenu navzdory skutečnosti, že knihy o právu bývají nezáživné a nemají valnou literární hodnotu. Ukazuje se tedy, že i právnické dílo může zaujmout a svým jazykovým stylem přesvědčit intelektuálně náročnou porotu. Prezentace Právních systémů Dálného východu I byla už od samého počátku pro vědecké dílo netradiční. Poměrně rozsáhlým příspěvkem na ni v červenci 2016, krátce po jejím vydání, upozornily Lidové noviny(2) s přáním, aby podobně vypadaly i jiné knihy o právu. Ve své rubrice Hlídka literární v Právním rádci emeritní ústavní soudce dr. Stanislav Balík(3) dokonce rozvíjí některé Tomáškovy) azykové konstrukce vlastními paralelami.
Třetím překvapením je skutečnost, že ocenění získal teprve první díl a že posuzovatelé nečekali na díly oba. Uvedené ceny už autor za druhý díl nezíská, ale určitě ho zavazuje při jeho přípravě. Třeba získá i jiné ceny, které se dnes pro něj, jeho monografii i právní vědu jeví jako neočekávané.
Tento příspěvek není recenzí zmiňovaného díla. Bylo recenzováno již vícekrát,(4) Právník přináší recenzi v tomto čísle. Příspěvek je zprávou o tom, jak je také možné nahlížet na některé výstupy naší právní vědy zvenčí. I zprávou o tom, že věda a literatura se nemusejí nutně vylučovat, ale třeba i vzájemně doplňovat.

(1) Prof. Bedřich Hrozný byl mezinárodně uznávaný český klínopisec a orientalista, který rozluštil písmo starověkých Chetitů. Vletech 1939-1940 byl rektorem Univerzity Karlovy.
(2) JANUS, J. Jak vypadá právo v Číně či Japonsku. Lidové noviny. 25. července 2016.
(3) Právní rádce. 2016, č. 12, s. 71.

JUDr. Martin Hobza, Ph.D., časopis Právník, 7/2017, str. 641