tištěná kniha
Nové jevy v právu na počátku 21. století - sv. 3 - Proměny veřejného práva

Nové jevy v právu na počátku 21. století - sv. 3 - Proměny veřejného práva

Tomášek, Michal

témata: právo

vázaná, 488 str., 1. vydání
vydáno: srpen 2009
ISBN: 978-80-246-1662-9
doporučená cena: 285 Kč

E-shop

Anotace

Třetí svazek připravované pětidílné monografie Nové jevy v právu na počátku 21. století, jejíž autorský kolektiv vede profesor Michal Tomášek a hlavními redaktory jednotlivých dílů jsou vědečtí pracovníci Právnické fakulty UK, je věnován impulsům, které působí na proměny současného systému veřejného práva. Autoři se zaměřili zejména na hlediska, která jsou podle posledních výzkumů nejvýraznějšími nositeli proměn celého veřejnoprávního systému. Všechny kapitoly spojuje jejich souvislost s nadnárodními jevy, ať už mezinárodního nebo evropského právního původu. Vedle významné europeizace byly předmětem zkoumání i další impulsy, např. důkladné zhodnocení normotvorby veřejné správy, její kontrola, zejména v procesu nového správního soudnictví, či rostoucí úloha soudů na mezinárodní, evropské a národní úrovni, včetně práva životního prostředí. Každá část je doplněna literaturou k danému tématu.

Obsah

Předmluva
1. UNIVERZALITA MEZINÁRODNÍHO PRÁVA: JAKÉ JE MÍSTO OBECNÉHO MEZINÁRODNÍHO PRÁVA V OBDOBÍ JEHO FRAGMENTACE?
(Pavel Šturma, Veronika Bílková, Věra Honusková, Stanislava Hýbnerová, Vladimír Balaš, Jan Ondřej)
1.1 Východiska zkoumání: pojem fragmentace mezinárodního práva (Pavel Šturma)
1.2 Vztah mezi obecnými a speciálními pravidly mezinárodního práva (Pavel Šturma)
1.2.1 Různé pojetí normativních konfl iktů spojených s lex specialis
1.2.2 Rozsah aplikace zásady lex specialis
1.2.3 Příklady odkazu na speciální pravidla v mezinárodním právu
1.2.4 Vztah mezi obecným a speciálním právem
1.3 Uzavřené režimy (Self-contained regimes) (Veronika Bílková)
1.3.1 Význam pojmu uzavřený režim
1.3.2 Přístup Komise OSN pro mezinárodní právo
1.3.3 Přístup nauky mezinárodního práva
1.3.4 Situace v jednotlivých uzavřených režimech
1.3.5 Závěry
1.4 Specializace a fragmentace ve vybraných oblastech mezinárodního práva (Pavel Šturma)
1.4.1 Mezinárodní právo ochrany lidských práv (Věra Honusková, Stanislava Hýbnerová)
1.4.2 Fragmentace mezinárodního práva a mezinárodní ekonomické právo (Vladimír Balaš)
1.4.3 Právo mezinárodních prostorů (Jan Ondřej)
1.4.4 Mezinárodní trestní právo (Pavel Šturma)
1.5 Princip systémové integrace pravidel z různých oblastí mezinárodního práva (Pavel Šturma)
1.6 Hierarchie pravidel mezinárodního práva (Pavel Šturma)
1.6.1 Vymezení pojmu hierarchie pravidel
1.6.2 Hierarchie založená na aplikační přednosti podle čl. 103 Charty OSN
1.6.3 Hierarchie založená na existenci kogentních pravidel
1.6.4 Závěr
1.7 Závěry (Pavel Šturma)
Literatura ke kapitole 1

2. ROLE SOUDŮ V OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
(Milan Damohorský, Hana Müllerová, Vojtěch Stejskal, Michal Sobotka, Karolína Žákovská)
2.1 Úvodní poznámky a východiska (Milan Damohorský)
2.2 Rozhodování ve věcech životního prostředí (Milan Damohorský)
2.3 Mezinárodní soudní dvůr a Mezinárodní tribunál pro mořské právo a ochrana životního prostředí (Karolína Žákovská)
2.3.1 Společné poznámky
2.3.2 Mezinárodní soudní dvůr
2.3.3 Mezinárodní tribunál pro mořské právo
2.3.4 Shrnutí
2.4 Role Evropského soudu pro lidská práva v ochraně životního prostředí (Hana Müllerová)
2.4.1 Úvodní poznámky
2.4.2 Materiální aspekty ochrany životního prostředí Evropským soudem
2.4.3 Procesní aspekty ochrany životního prostředí
2.4.4 Shrnutí
2.5 Role Evropského soudního dvora v ochraně životního prostředí (Vojtěch Stejskal)
2.5.1 Úvodní poznámky
2.5.2 Jednotlivé kategorie řízení před Soudním dvorem z pohledu práva životního prostředí
2.5.3 Rozhodovací praxe Soudu prvního stupně
2.5.4 Procesní otázky
2.5.5 Judikatura v jednotlivých oblastech ochrany životního prostředí
2.5.6 Shrnutí
2.6 Ústavní soudnictví a ochrana životního prostředí (Milan Damohorský)
2.7 Role soudů v oblasti trestněprávní ochrany životního prostředí (Vojtěch Stejskal)
2.7.1 Úvodní poznámky
2.7.2 Rozhodovací praxe trestních soudů
2.7.3 Jednotlivé skutkové podstaty trestných činů v oblasti ochrany životního prostředí
2.7.4 Role Evropského soudního dvora v rámci vývoje komunitární úpravy trestněprávní odpovědnosti v ochraně životního prostředí
2.7.5 Shrnutí
2.8. Správní soudnictví a ochrana životního prostředí (Michal Sobotka)
2.9 Závěry (Milan Damohorský)
Literatura ke kapitole 2

3. EUROPEIZACE TRESTNÍHO PRÁVA
(Michal Tomášek, Jaroslav Fenyk, Harald Scheu, Dagmar Císařová, Olga Sovová)
3.1 Východiska europeizace trestního práva (Michal Tomášek)
3.2 Vnitřní a vnější impulsy europeizace trestního práva (Michal Tomášek)
3.3 Rozsah pojmu "europeizace" trestního práva (Michal Tomášek)
3.4 Metody a principy europeizace trestního práva (Jaroslav Fenyk)
3.5 Nástroje europeizace trestního práva (Michal Tomášek)
3.6 Vztah europeizace trestního práva k ochraně základních práv a svobod (Michal Tomášek)
3.7 Konkurence Evropského soudu pro lidská práva a Evropského soudního dvora v oblasti procesních práv (Harald Scheu)
3.8 Europeizace ochrany základních práv v oblasti zdravotnictví (Dagmar Císařová, Olga Sovová)
3.9. Závěry (Michal Tomášek)
Literatura ke kapitole 3

4. TRESTNÍ ODPOVĚDNOST PRÁVNICKÝCH OSOB
(Jiří Jelínek, Karel Beran)
4.1 Úvod (Jiří Jelínek)
4.2 Vymezení pojmu trestní odpovědnosti právnických osob (Jiří Jelínek)
4.3 Důvody pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob (Jiří Jelínek)
4.4 Kriminálněpolitické důvody pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob (Jiří Jelínek)
4.4.1 Reálná moc právnických osob a jejich protispolečenské aktivity
4.4.2 Nemožnost prosazení individuální trestní odpovědnosti
4.4.3 Mezinárodní závazky a doporučení
4.4.4 Rovnováha práv a povinností
4.4.5 Nedostatečná úprava deliktní odpovědnosti právnických osob mimotrestními normami
4.4.6 Nedostatečná propracovanost mimotrestních řízení
4.5 Kriminologické důvody pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob (tzv. "kriminalita bílých límečků") (Karel Beran)
4.6 Právně dogmatické problémy zavedení trestní odpovědnosti právnických osob (Jiří Jelínek)
4.6.1 Právnická osoba je jen fikcí a není tak způsobilá jednat (Jiří Jelínek)
4.6.2 Které právnické osoby mají podléhat trestní odpovědnosti (Jiří Jelínek)
4.6.3 Rozsah kriminalizace právnických osob (Jiří Jelínek)
4.6.4 Problém souběžné trestní odpovědnosti (Jiří Jelínek)
4.6.5 Zavinění právnické osoby (Karel Beran)
4.6.6 Sankcionování právnické osoby (Jiří Jelínek)
4. 7 Závěry (Jiří Jelínek)
Literatura ke kapitole 4

5. DAŇOVÉ PRÁVO ČESKÉ REPUBLIKY V KONTEXTU S PRÁVEM EVROPSKÉ UNIE
(Milan Bakeš, Marie Karfíková, Hana Marková, Radim Boháč, Petr Kotáb, Petr Novotný, Pavlína Vondráčková)
5.1 Obecně k daňovému právu (Milan Bakeš, Radim Boháč)
5.2 Ústavní základy daňového práva (Milan Bakeš, Radim Boháč)
5.3 Daňová soustava (Radim Boháč)
5.4 Daňové právo evropské unie (Radim Boháč)
5.5 Daně z příjmů (Petr Kotáb)
5.6 Daň z přidané hodnoty (Petr Novotný, Pavlína Vondráčková)
5.7 Daň z nemovitostí (Hana Marková)
5.8 Převodní daně (Marie Karfíková)
5.9 Závěry (Milan Bakeš, Radim Boháč)
Literatura ke kapitole 5

6. NORMOTVORBA A VEŘEJNÁ SPRÁVA
(Vladimír Vopálka, Ivana Millerová, Taisa Čebišová, Lenka Pítrová, Richard Pomahač, Jakub Handrlica, Josef Vedral, Vladimír Sládeček, Josef Staša, Helena Prášková, Martin Kopecký, Vladimír Mikule)
6.1 Subjekty veřejné správy jako tvůrci norem (Vladimír Vopálka)
6.1.1 Právní řád a dobrá správa
6.1.2 Perspektivy
6.2 Poznámka k dobré správě (Ivana Millerová)
6.3 Politika, reformy a správní normotvorba (Taisa Čebišová)
6.3.1 Legislativa v čase reforem
6.3.2 Legislativní proces
6.3.3 Důvěryhodnost reformních a legislativních procesů
6.3.4 Politici a úředníci jako účastníci legislativního procesu
6.3.5 Závěry
6.4. Český transpoziční defi cit (Lenka Pítrová)
6.4.1 Koordinace evropské a národní dimenze legislativního procesu
6.4.2 Včasná příprava národního transpozičního předpisu
6.4.3 Nástroje a techniky transpozice - komparativní pohled
6.4.4 Česká perspektiva - některé problémy
6.4.5 Desatero obecných doporučení
6.4.6 Závěry
6.5 K úřední aplikaci evropského správního práva (Richard Pomahač, Jakub Handrlica)
6.6 K vývoji právní úpravy obecně závazných vyhlášek a její interpretace v judikatuře Ústavního soudu (Josef Vedral)
6.6.1 Obecně závazné vyhlášky jako projev obnoveného práva na samosprávu
6.6.2 Obecně závazné vyhlášky a judikatura Ústavního soudu v období 1993-2007
6.6.3 Obrat v judikatuře Ústavního soudu
6.7 Opatření obecné povahy: staronový jev v našem právním řádu (Vladimír Sládeček)
6.7.1 Pojem
6.7.2 Právní úmluva
6.7.3 Tvorba
6.7.4 Přezkum
6.7.5 Závěry
6.8 Statutární normotvorba profesní a akademické samosprávy (Josef Staša)
6.8.1 K vymezení a označení statutárních předpisů
6.8.2 K povaze statutárních předpisů
6.8.3 K materiálnímu aspektu statutárních předpisů
6.8.4 K formálnímu aspektu statutárních předpisů
6.8.5 K systému statutárních předpisů
6.8.6 K ochraně před nezákonnými statutárními předpisy
6.8.7 Závěry
6.9 Aktuální problémy vztahu soudního a správního trestání (Helena Prášková)
6.9.1 Hranice mezi trestným činem a správním deliktem
6.9.2 Skutkové podstaty trestných činů a správních deliktů
6.9.3 Odpovědnost právnických osob za protiprávní jednání
6.9.4 Závěry
6.10. Porušení místních právních předpisů jako správní delikt (Martin Kopecký)
6.10.1 Porušení místního právního předpisu jako znak skutkové podstaty správního deliktu
6.10.2 Projednávání správních deliktů
6.11. Správní soudnictví ponovu (Vladimír Mikule)
Literatura ke kapitole 6

7. REFORMA SYSTÉMU SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ V ČESKÉ REPUBLICE
(Petr Tröster, Jana Zemanová, Margerita Vysokajová, Věra Štangová, Kristina Koldinská)
7.1 Úvod (Petr Tröster)
7.2 Nemocenské pojištění (Jana Zemanová)
7.2.1 Zákon o nemocenském pojištění č. 187/2006 Sb.
7.2.2 Nemocenské
7.2.3 Peněžitá pomoc v mateřství
7.2.4 Ošetřovné
7.2.5 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství
7.3 Úrazové pojištění zaměstnanců (Petr Tröster)
7.3.1 Obecně o novém systému
7.3.2 Stručný historický přehled právní úpravy
7.3.3 Vymezení pojmu pracovního úrazu a nemoci z povolání
7.3.4 Zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu
7.3.5 Předpoklady vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za škodu
7.3.6 Nová zákonná úprava úrazového pojištění
7.3.7 Několik slov závěrem
7.4. Důchodové pojištění (Margerita Vysokajová)
7.4.1 Úvod
7.4.2 Koncepce důchodové reformy
7.4.3 První etapa důchodové reformy
7.4.4 Nová koncepce invalidity a invalidní důchody
7.4.5 Pozůstalostní důchody
7.4.6 Závěr
7.5 Státní sociální podpora (Věra Štangová)
7.5.1 Pojem a účel státní sociální podpory
7.5.2 Vývoj státní sociální podpory
7.5.3 Nárok na dávky státní sociální podpory
7.5.4 Životní a existenční minimum
7.5.5 Dávky státní sociální podpory
7.6 Sociální pomoc (Kristina Koldinská)
7.6.1 Dlouhé čekání na reformu
7.6.2 Sociální péče pro těžce zdravotně postižené občany - několik poznámek
7.6.3 Pomoc v hmotné nouzi - krok správným směrem k řešení sociálního vyloučení?
7.6.4 Sociální služby a jejich zcela nová, moderní koncepce
7.6.5 Závěr: shrnutí a stručné zhodnocení nové právní úpravy
7.7. Závěry (Petr Tröster)
Literatura ke kapitole 7

PŘÍLOHY
Projev guvernéra České národní banky (Zdeněk Tůma)
Projev prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu (František Dohnal)
Zpráva z mezinárodní konference "Nové jevy v právu na počátku 21. století" (výňatek) (Veronika Bílková, Martina Kubištová)

Recenze

Všechny recenzované kapitoly spojuje jejich souvislost s nadnárodními jevy, aťuž mezinárodně právního nebo evropsko právního původu.
Kapitola "Univerzalita mezinárodního práva: Jaké je místo obecného práva v období jeho fragmentace?" je zahájena výkladem tohoto pojmu. Vychází ze Zprávy Komise pro mezinárodní právo OSN a z interpretace M. Koskenniemiho, jejího zvláštního zpravodaje, a připomíná, že roztříštění materie mezinárodního práva do několika subsystémů spojené s vznikem specializovaných orgánů působících vjejich rámci vyvolává rizika vzájemné konkurence. Hlavní výzkumnou otázkouje, zda fragmentace ohrožuje jednotu mezinárodního práva a zdaje toto právo nadále schopno plnit integrující úlohu právního řádu pro celé mezinárodní společenství. Jako typický důsledek fragmentace autoři zmiňují složitost vztahů mezi speciálními a obecnými pravidly mezinárodního práva, danou zejména problematikou spojenou s otázkou určení speciálních a obecných pravidel. Na základě pečlivého výzkumu relevantní judikatury, zejména Mezinárodního soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva, autoři dovozují, že postupující odvětvová specializace je objektivní proces, probíhající na úrovni jak primárních, tak i sekundárních právidel, jež upravují odpovědnost a donucení. Mezinárodní právo však obsahuje i prostředky proti odstředivé síle fragmentace - např. čl. 31 odst. 3 Vídeňské úmluvy o smluvním právu. Zajímavá a velmi poučná práce ústí do závěru, dle něhož není třeba riziko fragmentace přeceňovat: Jednotlivé systémy nemohou - s výjimkou komunitárního práva - existovat izolovaně od obecných pravidel. Obecné mezinárodní právo tak zůstává referenčním rámcem, vůči němuž se jednotlivé subsystémy vymezují.
"Eúropeizace trestního práva" je název části, věnované evropskému soudnímu prostoru. Autoři analyzují vnitřní a vnější impulsy tohoto jevu, jímž chápou jak přímou europeizaci ve smyslu III. pilíře Evropské Unie nebo Rady Evropy, tak nepřímou na základě prvního pilíře. Za její hlavní metodyjsou považovány národní metoda - postih porušení komunitárního práva národním trestním právem, smíšená metoda - obligatorní postih na národní úrovni vyplývající zkomunitárního pravidla, a tzv. komunitární metoda aplikovaná v soutěžním právu, kdy je trestní postih stanoven bezprostředně na komunitární úrovni. Práce zkoumá základní nástroje této europeizace, mj. akty třetího pilíře (rámcová rozhodnutí), akty prvního pilíře (sekundární právo ES), rozhodovací činnost Evropského soudního dvora i rozhodovací činnost národních soudů. Zvlášť podnětnou je pasáž o konkurenci Evropského soudu pro lidská práva a Evropského soudního dvora v oblasti procesních práv: Na základě rozboru relevantní jurisprudence kolektiv dochází kzávěru, že právní akty Evropských společenství, které sjsou prováděny vnitrostátními orgány, obecně podléhají kontrole se strany Evropského soudu pro lidská práva.
Roli soudů v ochraně životního prostředí je věnována informativně přínosná část věnovaná jak mezinárodní, evropské a národní ochraně této sféry. V této části je analyzována struktura soudních orgnánů, které s environmentálni problematikou přicházejí do kontaktu, jakož i klíčové rozsudky, které vydaly. Zajímavé jsou podrobné pasáže o roli Evropského soudu pro lidská práva vykládajícího extenzivně Evropskou úmluvu o lidských právech, jež posud postrádá výslovné pravidlo pro tuto oblast, i o úloze a kategoriích řízení před Evropským soudním dvorem. Práce zmiňuje, že předmětem jeho přezkumu jsou nejčastěji nakládání s odpady a obaly, oblast ochrany přírody a krajiny a směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí. Národní soudy mohou sice využívat možnost postihu trestných činů uvedených v novelizovaném trestním zákoně; zde však autoři poukazují na skutečnost, že trestněprávní ochrana životního prostředíje méně využívána než oblast správního soudnictví, jehož značnou výhodou je široké vymezení aktivní legitimace, dávající postavení účastníka i nevládním ekologickým organizacím.
Celkově se jedná o velmi kvalifikované a fundované příspěvky, vycházející ze znalosti jak teoretických koncepcí, tak i relevantní judikatury příslušných soudních institucí. Práci doporučuji k uveřejnění.

Z recenzního posudku: Prof. Dr. Mahulena Hofmannová, CSc.

Pavel Šturma. Michal Tomášek et al.:
Nové jevy v právu na počátku 21. století, III. svazek: Proměny veřejného práva

Pod vedením profesora Michala Tomáška, vedoucího katedry evropského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, vzniká v autorském kolektivu této fakulty rozsáhlá pěti-svazková monografie, ve které autoři hodnotí poslední nejnovější trendy ve vývoji současného českého práva v mezinárodním kontextu. Jako první vyšel svazek třetí, ve kterém autoři pod vedením profesora Pavla Šturmy, vedoucího katedry mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, hodnotí vývoj a změny ve veřejném právu na počátku 21. století.
Každý, kdo přichází do styku s právem a právními normami, zaznamenal ke konci 20. století nebývalý nárůst objemu nových právních norem jak v oblasti práva veřejného, tak v oblasti práva soukromého. V poslední době se zdaleka nejedná jen o právní normy vnitrostátní, ale především o záplavu právních norem Evropské unie. Tento neoddiskutovatelný legislativní proces, pro který se vžil pojem europeizace práva, jde naštěstí ruku v ruce s elektronizací komunikačních systémů. To je velké štěstí, protože jinak by právníci museli pořizovat další a další knihovny, které by plnili novými tištěnými právními předpisy. Takhle se situace vykrystalizovala pouze do souboje softwarových firem, které plní naše počítače novými právními předpisy.
Může být položena otázka, zda za této situace český trh právnické literatury potřebuje tak rozsáhlé monumentální dílo, jaké autoři Nových jevů v právu na počátku 21. století předkládají, a to zdaleka nejen v první publikaci, kterou je III. svazek -Proměny veřejného práva.
Za sebe a své kolegy (nejen z řad soudců, advokátů a státních zástupců, se kterými na uvedené téma hovořím) odpovídám jednoznačně ano. Domnívám se, že nejen soudce, ale obecně každý právník, akademickou obec nevyjímajíc, je veskrze konzervativní člověk, který má rád ve svých věcech a názorech pořádek, nebo spíše určitý systém, který mu usnadní orientaci ve změti těchto zákonných norem. A co víc - přinese mu jasná vysvětlení vzájemných souvislostí. A právě toto uvedená monografie ve svém prvním (a nepochybně i dalších svazcích) nabízí.
Velmi vítám, že v kolektivu autorů se kromě osvědčených akademických veličin objevují i zástupci praxe, jako například guvernér České národní banky, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu a další. Nepochybně dodají publikaci na autentičnosti a potřebné atraktivitě.
Nelze pominout ani odvážný krok autorského kolektivu, který směřuje k popsání jakéhosi postupného prolínání kontinentálního a angloamerického pojetí práva. Jako trestní soudce zaznamenávám tento posun především v oblasti trestního práva, které v mnoha případech již využívá prvky adversárního procesu tak, že v současné době označujeme náš trestní proces jako kontinentální s prvky adversár-ními, nebo naopak. Nepochybně i v dalších oblastech práva veřejného k podobnému posunu dochází.
V předmluvě III. svazku vedoucí autorského kolektivu osvětlují základ ní filozofii svého záměru. Vzhledem k tomu, že monografie začala vznikat v roce 2005, bylo zapotřebí vytipovat a posléze definovat klíčové impulzy proměn veřejného práva na počátku 21. století.
Asi nešlo začít jinak, než obsáhle vysvětlit v první části princip univerzality mezinárodního práva a vymezit místo obecného mezinárodního práva v období jeho fragmentace. Autoři citují profesora Jiřího Malenovského, dle jehož názoru "...v právu mezinárodním vztah nadřazenosti a podřízenosti mezi jednotlivými formami neexistuje". Přesto dochází k těžko zpochybnitelným závěrům o hierarchii založené na aplikační přednosti podle článku 103 Charty OSN.
V další části se popisuje role soudů při ochraně životního prostředí. Není náhodou, že tato část publika ce je chronologicky řazena na samý počátek. Asi neexistuje právní odvětví, které by v posledních letech tak expandovalo, jako je právo životního prostředí. Z vlastních poznatků vím, jaké aplikační problémy toto odvětví práva přináší soudcům okresních a krajských soudů, zvláště pak správním senátům příslušných krajských soudů.
Třetí a čtvrtá část jsou věnovány trestnímu právu, a to jeho již zrniněné europeizaci a trestní odpovědnosti právnických osob. Obě tyto části spolu úzce souvisí a souvisí i s výše zmiňovaným tématem prolínání kontinentálního a angloamerického práva. Profesor Jiří Jelínek nakonec sám uzavírá, že "zavedení pravé trestní odpovědnosti právnických osob narušuje staletími uznávanou zásadu evropského kontinentálního práva, že trestní odpovědnost je odpovědností individuální, je odpovědností fyzické osoby." O tom, že autoři nezůstávají na povrchu tohoto složitého problému, svědčí i rozbor tak komplikovaných institutů, jakými jsou souběžná trestní odpovědnost a zavinění právnické osoby.
Daňové právo s ohledem na množství a nepřehlednost právních norem by si jistě vyžádalo samostatnou monografii, ovšem pro účely tohoto díla postačuje nastínění kontextu daňového práva s právem Evropské unie v páté části.
Problém normotvorby a veřejné správy popisovaný v šesté části lze pokládat za stěžejní část III. svazku monografie. Ať se jedná o subjekty veřejné správy jako tvůrců norem, o vliv politiky na normotvorbu a legislativní proces, nebo přípravu národního trans-pozičního předpisu, jde o pasáže, se kterými by se měl seznámit nejen každý právník, soudce, ale i zákonodárce při vědomí vlastní odpovědnosti v tomto procesu. Vývoj judikatury Ústavního soudu České republiky je toho jasným příkladem. Osobně vítám zvláště pasáže vymezující hranice mezi trestným činem a správním deliktem, jakož i vztah soudního a správního trestání.
Reforma systému sociálního zabezpečení v České republice je přehledně pojednána v poslední kapitole tohoto svazku. Přestože se může zdát, že právní předpisy v této oblasti skýtají v České republice relativně klidnou a ucelenou oblast právního řádu, pouští se autoři do vymezení řady problematických otázek, které zůstávají do budoucna otevřeny pro reformu této právní úpravy a legislativní proces.
Namísto předpokládaného závěru o potřebnosti tohoto a dalších svazků monografie doporučuji čtenářům, kteří se s publikací chtějí seznámit, výňatek ze zprávy z mezinárodní konference "Nové jevy v právu na počátku 21. století." Při stručném nastínění základních problémů na této konferenci, která se konala 17. a 18. dubna 2008 u příležitosti 660. výročí založení Univerzity Karlovy v Praze, se případný zájemce o tuto problematiku nepochybně bude chtít podrobně seznámit s celou III. částí monografie věnované proměnám veřejného práva.

JUDr. Jan Sváček, Bulletin Advokacie 11/2009, str. 57-8