tištěná kniha
Můj deník z první světové války

Můj deník z první světové války

Tobolka, Zdeněk Václav

témata: biografie a paměti, historie – 20. století

brožovaná, 558 str., 1. vydání
vydáno: březen 2008
ISBN: 978-80-246-1283-6
doporučená cena: 375 Kč

E-shop

Anotace

Deník Zdeňka Václava Tobolky, prorakousky orientovaného mladočeského poslance, v době první republiky sociálního demokrata, historika a zakladatele moderního českého knihovnictví, dokumentuje válečný vývoj českých elit v letech 1914-1918. Kniha přináší pohled z nezvyklého úhlu - pomíjí zahraniční odboj a zabývá se především vývojem české vnitrorakouské politiky. Věnuje se například zinscenovanému procesu s Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem a vzniku českých, k mocnářství loajálních politických organizací Národní strany (1915) či Českého svazu (1916). Deník obsahuje četné citace dobových veřejných projevů, korespondence a novinových článků. Knihu doplňuje úvodní studie Martina Kučery. Publikace vychází v edici Prameny k dějinám českého myšlení.

Recenze

S historickou biografistikou neoddělitelně souvisí i vydávání historických pramenů v podobě osobních deníků či pamětí, či - jak se dnes říká - "ego-dokumentů". I v tomto směru se čtenářům nyní dostává do rukou celá řada zajímavých a dlouho očekávaných novinek. V první řadě je nutno zmínit edici "válečného deníku" českého politika, historika a knihovědce Zdeňka V. Tobolky, kterou pod názvem Můj deník z první světové války edičně zpřístupnil znalec české politiky a kultury 19. a počátku 20.stoleti Martin Kučera (Nakladatelství Karolinum, Praha 2008). Ač byla existence rozsáhlého deníku známa již prvorepublikovým historikům (např. M. Paulové), bez větší pozornosti zůstával ležet v archivu. Tobolkův "válečný deník" - vedený ovšem výhradně "v zázemí" - je nesmírně cenným a vlastně i ojedinělým osobním a na výsost subjektivním svědectvím o cestách české "aktivistické" (rakušanské) politiky v letech 1914 - 1918. Jeho zpřístupnění je tak výzvou pro první nezaujaté zhodnocení tohoto konečnými vítězi zavrženého a k zapomenutí odsouzeného směru novodobé české politiky.

(lve), Kuděj, časopis pro kulturní dějiny, č. 1-2/2008, str. 115

Výše uvedený Tobolkův deník náleží zcela bez pochyb do skupiny těch primárních pramenů s nejvyšší výpovědní hodnotou a vůbec neumenšuje jeho důležitost, že si všímá povýtce záležitostí politických. Je o to ve své výpovědi sevřenější. Jeho význam je o to větší, že přináší svědectví o názorech a jednáních ve vývoji politické skupiny, orientované česko-rakušansky, která stála po dlouhá léta v ústraní pozornosti. Silný motiv její teorie a praxe byl nepochybně dán (jen problémově úspěšným úspěšným) zájmem ochrany národních českých zájmů za Velké války v téměř bezvýchodné situaci.
Skupina byla nakonec nejen poražena a rozpadla se, nýbrž byla i rozmetána (a někdy zneuctěna) strukturami nové státní moci; dokonce jako jedni z mála byli uvedeni do bezvýznamnosti (až na pár výjimek) i její protagonisté - nikoli ovšem přímo zvlastního zavinění. Mocnářství a předlitavská (a zalitavská) vláda se zachovalyvduchu naprostého nepochopení vlastních reálných (historických) zájmů, či vyhraněněji řečeno, přesně vprotikladu proti nim. To na jedné straně. Na druhé pak proto, že se do velmocensky pojatého konceptu vítěze podařilo české (československé) emigraci prosadit nové situaci odpovídající a chvíli nejvyšší, austrofilům protikladné řešení, jež stvořilo nové české dějiny. O zvratu samotném deník tolik nevypovídá; je totiž až na menší pasáže v závěru věnován dílčím postupům i celkovému směrování skupiny (personálně nejlépe vyjádřitelné jmény Svehla - Smeral - Tobolka) v době, kdy reprezentovala jádro, velkou většinu i autoritu domácí české politiky vůbec. Edice deníku je skvělou příležitostí přivést na pravou míru znalosti o těchto záležitostech.
Důležitost deníku je dána dále tím, že Tobolka nesporně náležel do úzkého vedoucího grémia domácí české politiky a byl jedním z nejlépe informovaných českých politiků vůbec. Jeho myšlení a počiny, jak se odrážejí v deníku, nás mohou proto nad jiné prameny věrohodně informovat o záměrech špiček české domácí politiky za války. Deník díky svému charakteru samozřejmě vypovídá o jevech a událostech, jež zůstaly většinou skryty, neboť se obirá nezřídka důvěrnými schůzkami, názory na nich vyřčenými i zamlčenými, a činy z nich pramenícími, jinde rozhovory pronášenými "en passant", ke kterým se shledáme s prameny jen zcela výjimečně vyjímečně. Je naplně i ryze osobními stanovisky (a konflikty), jež jsou historicky též zajímavé; ze stejných důvodů nelze však za každé slovo dávat ruku do ohně; Tobolkův deník je jako každý jiný nejvěrnějším odrazem subjektivních úvah, záměrů a činů pisatele. Oproti deníku i vzpomínky jsou přece jen pramenem méně autentickým, sestavovaných ex post a nesou v sobě prvek zprostředkování a silného následného zohlednění.
S deníky, jež bychom mohli k vůdčí skupině austrofilů vázat, to není valné. Lze se vykázat např. deníkem Šmeralovým, který je však odlišného charakteru a není tak systematicky veden (také je tu problém dešifrování jeho stenogramů; ostatně, v ještě větší míře se s tím setkáme v případě jednoho z partnerů úvah a jednání "na druhé straně", u Karla Rennera), protože Švehla, jak známo, se držel praxe svých poznámek "na papírcích", jež likvidoval. Situace je tedy svízelná - a přispívá to i "legendárním" pojetím národní české politiky za války, rezistence a odboje.
Věc Tobolkových deníků není však tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát, i zjiné stránky. Původní autentický text prošel totiž některými pozdějšími změnami, jež prováděl sám autor (z důvodů, jež jsou nabíledni a editor je pohotově sdělil). Právě Martin Kučera jako editor je ovšem osobností, vjejíchž silách je však vykonat pro pochopení uvedené výjimečnosti Tobolkových deníků víc než kdokoli jiný. Bez jakékoli pochyby nejvíce ze všech historiků nahlédl do "kuchyně" jak české válečné politiky vůbec, tak následných zásahů Z.V. Tobolky do původního textu aje schopenje přesně delimitovat a charakterizovatjakjen je možné; v současné situaci dokonce snad i jako jen jediný. Vysvětlující poznámka zasvěceného, jakým M.Kučera je, nás může dokonce uvést k pochopení dalších Tobolkových "tajů", jež zůstávají v zázemí deníku. (V čem pozdější Tobolkovy zásahy do textu jsou jakkoli vzato neškodné, je to, že text doplnil někdy obsáhlými citacemi dokumentů, jež se k obsahu sdělení váží. Jistě především proto, že usnadňují historikovu práci a nemění sám deník.)
Z recenzního posudku: Zdeněk Kárník