Jiný konec dějin

V roce 1989 se zdálo, že v duchu Fukuyamova citátu nastal konec dějin a že z nich vítězně vyšel Západ. Dnes už to působí poněkud jinak. Mnohokrát oceněný historik Philipp Ther se esejistickou formou věnuje otázce, odkud to celé pramení. Opírá se o přelomové dílo Karla Polanyiho o velké transformaci a tematicky pokrývá vývoj v USA od dob Billa Clintona po konec úřadu Donalda Trumpa, německou cestu transformace po znovusjednocení nebo například důvod, proč se Rusko a Turecko natolik vzdálily Evropě. Toto aktualizované vydání se již vyjadřuje také k době covidové a ruské válce na Ukrajině.

Rozhovor Ondřeje Slačálka s Philippem Therem vyšel v Salonu Právo 30. 3. 2023. Přečíst si ho můžete zde.

Kniha nemá příliš útěšné vyznění. Navzdory prekérní situaci umírněné levice Ther i nadále při obnově stability západních společností sází především na ni. Oporu mu poskytuje opět Polanyi. Ther přebírá jeho dějinnou perspektivu. Kapitalismus a liberální demokracii se po turbulencích meziválečného období před hrozbou bolševické revoluce či fašistického korporatismu podařilo zachránit díky vybudování sociálních států.
Ther předpokládá, že stejný recept – tentokrát přerozdělení zisků a ztrát z neoliberální globalizace a post-komunistické transformace mezi vítězné a poražené regiony a skupiny – může pomoci i dnes. V tomto smyslu konstatuje: „O třicet let později [od roku 1989] víme, že trvalý konsenzus s globalizací a analogicky pravděpodobně i s evropskou integrací může nastat jedině tehdy, bude-li svázán se sociálním zabezpečením."
Konstruktivní doporučení domácích humanitních a sociálních vědců adresovaná Fialově vládě, aby zahájila dlouhodobě promyšlenou strukturální politiku orientovanou na upadající regiony a vyloučené oblasti, jdou přesně touto cestou.
Ther si jako historik nedovolí předpovídat budoucnost a neslibuje, že se tento recept podaří úspěšně zrealizovat. V jedné věci si však ohledně budoucnosti můžeme být jisti již teď, jak navozují autorova závěrečná slova: „Jak budou budoucí historikové pohlížet na tři desetiletí následující po roce 1989? Západ za tu dobu přišel o politickou, ekonomickou i společenskou soudržnost. Katastrofa to je především pro Ukrajinu, ale i pro Rusko. Nejvíc však utrpí klima. [...] Navzdory všem na poplach bijícím výsledkům výzkumu, deklaracím a globálním dohodám se toho proti globálnímu oteplování podniklo málo, rozhodně ne dost. Pandemie a válka proti Ukrajině ještě více zhoršují vyhlídky světového klimatu, protože odvádějí pozornost i zdroje. Tak vypadá svět, který vznikl po roce 1989. Přál bych si jiný závěr knihy. Ale dějiny tím naštěstí nekončí."
Jakub Rákosník (Deník N, 14. 4. 2023)

In a forthcoming book, How the West Lost the Peace (Polity), translated by Jessica Spengler, Ther writes on the concept of "co-transformation." Change and reform moved in both directions. Borders softened. We sent Russia Snickers bars and personal computers; they sent us hockey players and Tetris. But there were less positive outcomes, too. It was one thing to impose "structural adjustment" on the states of the former Eastern Bloc, quite another when their desperate unemployed showed up at our borders. Ther uses the example of Poland—a large country that underwent a jarring and painful reform period yet emerged successfully, at least from an economic perspective, on the other side. But in the process many people were put out of work; rural and formerly industrialized sections of the country did not keep up with the big cities. This generated a political reaction that was eventually expressed in support for the right-wing nationalist Law and Justice Party, which in 2020 all but banned abortions in Poland. At the same time, a greatmany Poles emigrated to the West, including to the United Kingdom, where their presence engendered a xenophobic reaction that was one of the proximate causes,in 2016, of Brexit.
Keith Gessen (The New Yorker, 12. 6. 2023)