Magister noster

Ke vzniku sborníku věnovaného in memoriam prof. PhDr. Janu Havránkovi, CSc., přispěla tři pracoviště, ve kterých Jan Havránek v minulosti působil: Ústav českých dějin FF UK, Ústav dějin Univerzity Karlovy – Archiv Univerzity Karlovy a Výzkumné centrum pro dějiny vědy.
Publikace obsahuje téměř šedesát tematicky i stylově různorodých příspěvků, z větší části zaměřených podle badatelské orientace autorů (byly rozděleny do široce pojatých kapitol: Historiografie a metodologie moderních dějin; Dějiny univerzit a vzdělanosti; Moderní stát a společnost 18.–20. století; Češi, Němci, Rakušané a Židé). Některé příspěvky jsou potom koncipovány jako vzpomínkové stati, jejichž úkolem je přiblížit osobu Jana Havránka jako vědce, učitele a člověka (kapitola Jan Havránek, přítel, učitel, historik).
Sborník má mezinárodní charakter, ke spolupráci byli přizváni i zahraniční autoři a každý přispěvatel si mohl zvolit, zda uveřejní svůj článek česky, anglicky či německy.

Michal Svatoš, Luboš Velek a Alice Velková vydali sborník Magister noster. Sborník statí věnovaných in memoriam prof. PhDr. Janu Havránkovi, CSc. – Festschrift in memoriam Prof. PhDr. Jan Havránek, CSc. – Studies dedicated to Prof. PhDr. Jan Havránek, CSc, in memoriam (Karolinum, Praha 2005), který je úctyhodný již svým rozsahem – na 630 stranách se nachází téměř šedesát příspěvků. Přes velký rozsah se redaktorům podařilo zachovat poměrně úzké tematické zaměření publikace. Ve sborníku se objevují čtyři tematické okruhy věnované historiografii a metodologii moderních dějin, dějinám univerzit a vzdělanosti, modernímu státu a společnosti 18.–20. století, a konečně oddíl nazvaný Češi, Němci, Rakušané a Židé. Kromě toho se zde nacházejí vzpomínky kolegů, přátel i žáků Jana Havránka a v neposlední řadě jeho bibliografie za léta 1988–2003. Jak již bývá u podobných sborníků obvyklé, nacházejí se zde jak příspěvky obecnějšího zaměření, tak materiály spíše charakteru ilustračního. Přesto by ho zájemci o dějiny vzdělanosti či obecně o dějiny středoevropského prostoru (a Prahy zvlášť) na přelomu 19. a 20. století neměli opomenout.
(yt) (Kuděj 1/2006, str. 103)