tištěná kniha
Encyklopedie Jiřího Suchého - 16. Film

Encyklopedie Jiřího Suchého - 16. Film

Suchý, Jiří

témata: fotografie a film

vázaná, 359 str., 1. vydání
vydáno: květen 2004
ISBN:
doporučená cena: 370 Kč

E-shop

Anotace

Šestnáctý svazek Encyklopedie Jiřího Suchého se soustřeďuje především na filmové náměty a scénáře, realizované v letech 1964-1988. Z prací nerealizovaných obsahuje texty literárně dokončené, dovedené do těsně předvýrobního stavu. Jmenovitě obsahuje tento svazek scénáře Kdyby tisíc klarinetů, Nevěsta, Růže pro Oldřicha Nového, Jonáš aneb Jak je důležité míti Melicharovou, Nová hvězda společnosti Ikaros, Můj přítel Ferenc a Člověk z půdy. Součástí knihy je rozsáhlá filmografie Jiřího Suchého ve sledovaném období.

Recenze

O Seifertovu cenu se letos podělí autoři Jiří Suchý a Michal Ajvaz
Praha - Cena Jaroslava Seiferta, považovaná se státními cenami za nejvýznačnější literární ocenění v Česku, má své laureáty. Popáté v dvacetileté historii cen se o poctu a finanční odměnu 300 tisíc korun dělí dvě osobnosti - Michal Ajvaz a Jiří Suchý. Ocenění převezmou 8. listopadu v pražském kostele sv. Anny.
Básník, prozaik, esejista a překladatel Michal Ajvaz (1949) vstoupil do literatury roku 1989 básnickou sbírkou Vražda v hotelu Intercontinental. Jedenáctičlenná porota pod vedením Karla Šiktance jej ocenila za román Prázdné ulice vydaný loni nakladatelstvím Petrov.
Pětisetstránkový fantaskní román s takřka detektivní zápletkou autor zasadil do Prahy konce 90. let, kdy vypravěč - spisovatel v tvůrčí krizi -objeví předmět ve tvaru trojzubce.
Pátrání po jeho smyslu a také po zmizelé dívce je plné podivuhodných příběhů, filozofických reflexí, mylných nápověd i skrytých významů.
Básník, textař, prozaik, autor divadelních her a pásem Jiří Suchý (1931) byl oceněn za dlouholetou tvorbu napříč uměleckými oblastmi, shrnutou do dvacetisvazkové Encyklopedie Jiřího Suchého. Od roku 1999, kdy divadlo Semafor slavilo 40. výročí svého vzniku, vydávají Suchého spisy nakladatelství Karolinum a Pražská imaginace. První díl obsáhl povídky, druhý nezpívanou poezii, dalších pět knih je věnováno písničkám. Následovalo osm titulů scénických textů, dvě knihy filmových scénářů a námětů, další dva svazky se zabývají dílem pro televizi a rozhlas. V současnosti je tedy na trhu devatenáct knih, závěrečná by měla vyjít v nejbližších dnech.
Čtenář ve spisech najde texty proslulé stejně jako dosud nepublikované či nově upravované. Například kniha z televizní tvorby přináší i neuskutečněné scénáře a také několik nedochovaných, které autor speciálně pro toto vydání znovu napsal podle videozáznamů.
Seifertovu cenu udílí Nadace Charty 77 od roku 1986, ocenění ustavil den po smrti Jaroslava Seiferta jaderný fyzik František Janouch. Tu první z trofejí, vyhlášenou ještě ve Stockholmu, získal Dominik Tatarka, mezi dalšími laureáty jsou Jiří Kolář (1991), Bohumil Hrabal (1993), Pavel Šrut (2000) či Josef Škvorecký a Viktor Fischl (2004).
Alice Horáčková, MF Dnes, 23.9.2005, str. 07

Nadace Charty 77 uděluje Cenu Jaroslava Seiferta za rok 2005
Praha 22. září - Prestižní literární Cena Jaroslava Seiferta (CJS), udělovaná od roku 1986 z iniciativy prof. Františka Janoucha Nadací Charty 77, má letos ? popáté ve své historii ? dva laureáty. Jedním je básník, prozaik, esejista a překladatel Michal Ajvaz; porota ocenila jeho zatím poslední dílo, rozsáhlý román ze současnosti Prázdné ulice (Petrov, Brno 2005). Druhým laureátem je básník, textař, prozaik, autor divadelních her a pásem Jiří Suchý. Cenu získává za vybrané spisy, dvacetisvazkovou Encyklopedii Jiřího Suchého (Karolinum, Praha 1999 ? 2005), jež shrnuje autorovu padesátiletou tvorbu pro divadlo, rozhlas, film i televizi.
Cena Jaroslava Seiferta se uděluje za vynikající básnické či beletristické dílo vydané nebo jinak zveřejněné v České republice nebo v zahraničí v posledních třech letech, výjimečně i za dílo celoživotní. Každoročně je vyhlašována 22. září v předvečer básníkových narozenin.
Mezi laureáty bude rozdělena částka 300 000 korun věnovaná skupinou Pioneer Investments v ČR, jež je součástí mezinárodního bankovního uskupení UniCredit Group. Skupina Pioneer Investments v ČR podporuje Cenu Jaroslava Seiferta již druhým rokem a v rámci dlouhodobé strategie na podporu české kultury a vzdělávání se v letošním roce rozhodla prodloužit spolupráci s Nadací Charty 77 na dalších pět let.
O udělení Ceny Jaroslava Seiferta rozhodla nezávislá porota pod vedením Karla Šiktance. Členy poroty byli: Petr A. Bílek, Jiří Brabec, Miroslav Červenka, Pavel Janáček, František Janouch (bez hlasovacího práva), Dušan Karpatský, Jiří Pelán, Jiří Rambousek, Miloslava Slavíčková a Pavel Šrut.
?Cena Jaroslava Seiferta se stala jednou z prestižních literárních cen, nejen proto, že byla dotována slušnou finanční částkou a že byla spojena se jménem Jaroslava Seiferta a Nadace Charty 77, ale především proto, že byla vždy zaštítěna autoritou lidí, kteří jako čestní členové obětavě pracovali v porotě této občanské, nevládní iniciativy. Namátkou bych rád jmenoval Václava Havla, Milana Kunderu, Josefa Škvoreckého, Jiřího Koláře, Jana Vladislava, Sylvu Richterovou, Milana Jungmana,? připomněl u příležitosti vyhlášení letošní ceny prof. František Janouch, předseda Správní rady Nadace Charty 77.
?Porota Seifertovy ceny nasadila vysokou laťku a udržuje obtížnou rovnováhu mezi objevováním neznámých talentů a oceňováním zasloužených klasiků. V letech exilu byla cena financována z veřejných sbírek a prostředků Nadace Charty 77. Jsme rádi, že jsme, počínaje rokem 2004, našli nového sponzora v Pioneer Investments ČR,? řekl prof. Janouch.
?Naše společnost je součástí globální skupiny Pioneer Investments, jež ve všech zemích kde působí, projevuje úctu k místním kulturním hodnotám. Cenu Jaroslava Seiferta rádi podporujeme. Ačkoliv působíme ve světě peněz, uvědomujeme si, že existují i jiné typy bohatsví a že je nutné podporovat ty činnosti a instituce, které do našeho života vnášejí právě tyto hodnoty ? bohatství jazyka, bohatství emocí,? řekl Roman Pospíšil, generální ředitel Pioneer Investments v ČR.
Slavnostní předání Ceny Jaroslava Seiferta se bude konat 8. listopadu 2005 v kostele sv. Anny ? ?Pražské křižovatce? Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Partnery letošního předání ceny jsou Zátiší Catering Group a Nadace VIZE 97.
PhDr. Michal Ajvaz (nar. 1949) patří k výrazným osobnostem současné české literatury. Debutoval až jako čtyřicetiletý roku 1989 básněmi Vražda v hotelu Intercontinental. Osobitý autorský rukopis uplatnil v povídkách Návrat starého varana (1991), v románě Druhé město (1993), ve dvojici novel Tyrkysový orel (1996) či ve fiktivním cestopise Zlatý věk (2001). Druhou linii jeho tvorby tvoří esteticko-filozofické studie Znak a bytí (1994), Tiché labyrinty (1996), Tajemství knihy (1997), Sny gramatik, záře písmen (2003) a Světelný prales (2003).
Jiří Suchý (nar. 1931) je veřejnosti znám jako tvůrce dosud činného autorského divadla Semafor (založeného roku 1959), jehož poetika ovlivnila v 60. a 70. letech kulturní klima celé společnosti. Řada písní Suchého a Šlitra zlidověla ? podobně jako Ježkovy písničky na slova Voskovce a Wericha. Ve svých vzpomínkách Všecky krásy světa (1981) Jaroslav Seifert příkře odsoudil literární kvalitu současných písňových textů; jejich autorům ani nemohl přijít na jméno ? až na jednu výjimku: Jiřího Suchého nazval ?skutečným básníkem?.

Dosavadní laureáti Ceny Jaroslava Seiferta:
Dominik Tatarka (1986)
Ludvík Vaculík (1987)
Ivan Diviš (1988)
Karel Šiktanc (1989)
Emil Juliš (1990)
Jiří Kolář (1991)
Josef Hiršal a Ivan Wernisch (1992)
Bohumil Hrabal (1993)
Milan Kundera (1994)
Antonín Brousek a Petr Kabeš (1995)
Jiřina Hauková a Zbyněk Hejda (1996)
Karel Milota (1997)
Věra Linhartová (1998)
Jiří Kratochvil (1999)
Pavel Šrut (2000)
Zdeněk Rotrekl (2001)
Jiří Gruša (2002)
Miloslav Topinka (2003)
Viktor Fischl a Josef Škvorecký (2004)

Jiří Suchý: Do 20 svazků se nevejde všechno...
Prestižní literární Cena Jaroslava Seiferta, udělovaná od roku 1986 z iniciativy prof. Františka Janoucha Nadací Charty 77, má letos - popáté ve své historii - dva laureáty. Jedním je básník, prozaik, esejista a překladatel Michal Ajvaz, druhým básník, textař, prozaik, autor divadelních her a pásem Jiří Suchý. Ten cenu získává za vybrané spisy, dvacetisvazkovou Encyklopedii Jiřího Suchého, jež shrnuje autorovu padesátiletou tvorbu pro divadlo, rozhlas, film i televizi. S Jiřím Suchým hovořil Vilém Faltýnek:
Jiří Suchý
V listopadu převezmete cenu Jaroslava Seiferta. Setkal jste se někdy se Seifertem osobně?
"Jo, jo, jo, setkal. On byl u nás v divadle, já jsem byl u něj doma, takže jakýsi vztah byl navozen. Nebyl nějak dlouhodobý nebo intenzivní, ale myslím, že ten vztah byl hezkej. Když jsem měl takovou tragickou událost v rodině, tak jsem od něj dostal překrásnej dopis, takže jsem pochopil, že on sleduje všechno, co se kolem mě děje, a já zase jsem samozřejmě sledoval jeho a jeho tvorbu. Zvláště jeho tvorba z posledních let na mě zapůsobila mimořádně silně: Koncert na ostrově, Deštník z Piccadily, tahle jeho tvorba..."
Ovlivnila vás přímo v tom, co jste psal sám?
"Právě tahle poslední léta na mě určitě měla vliv. To jsem pocítil při psaní vlastních textů, že jsem ten seifertismus měl pod kůží."
Jaroslav Seifert
Co pro vás znamená cena spojená se Seifertovým jménem?
"Znamená pro mě takové dilema, že pořád váhám, jestli si to zasloužím. Poněvadž přece jenom Jaroslav Seifert byl o hodně tříd vejš než já. Já jsem k němu vzhlížel. A teď mám dostat cenu, která je pojmenovaná po něm, tak to mě trošičku sebralo a opravdu, naprosto upřímně si říkám, jestli je to skutečně cena pro mě. No ale zase na druhou stranu si říkám, ti, co to rozhodli, to byla řada moudrých lidí, tak asi zase vědí, co dělaj."
Cena je spojená s rozsáhlou edicí vašich vybraných spisů Encyklopedie Jiřího Suchého. Z jaké potřeby vznikl záměr připravit takhle obsáhlé vydání?
"Ten vznikl v hlavě pana doktora Kadlece, který podobně zpracoval Hrabalovo dílo a který si usmyslel, že zpracuje i moje, a pustil se do toho tak důkladně, že věděl o té mé tvorbě víc než já."
Vycházel z vašich soukromých archivů?
"Samozřejmě. To jsme probírali krabici za krabicí... samozřejmě do těch 20 svazků se nevejde všechno, co jsem kdy napsal, takže jsou tam ukázky... Ale nevyhýbali jsme se ani těm méně povedeným, poněvadž jsem si říkal, abych tam nevycházel jako neomylnej, tak jsou tam i texty, který už bych si dneska netrouf zveřejňovat, ale v tomhle komplexním díle jsem si říkal, že by to mělo být."
Jiří Suchý
Byl jste vy sám překvapen něčím, co se při té práci na knize objevilo, co vyplulo na povrch?
"Jo, každou chvíli jsem tam našel písničku, o který jsem už vůbec nevěděl, že existuje, poněvadž já těch textů mám kolem třinácti set na svým vrubu. A některý jsem ani nezpíval, napsal jsem je třeba pro film, odevzdal jsem je a víckrát už jsem ten text neviděl, neslyšel, takže když jsem potom jednou v televizi slyšel píseň, která se mně docela líbila a říkal jsem, to má krásný rýmy, to bude asi pan Borovec, ten má takový ten perfektní rým a tak, a čekal jsem na titulky - no to jsem napsal já, tu písničku..."
V díle, který je věnován dramatickým textům divadelním, se taky zmiňuje Skleněné prkno. Jak je zřejmé, je to rest, je to dílo dosud nerealizované, nikdy jste ho na jevišti neuvedl.
"Oni mě to zakázali tenkrát. Nebylo v tom nic politicky závadnýho, závadný byl jenom autor. To bylo v době, kdy jsem upadl do nemilosti, takže se to nesmělo realizovat."
A nepřišel čas se k tomu vrátit?
"Taky o tom uvažuju, už jsem se na to koukal a možná, že to někdy zařadíme..."
Zatím poslední svazek, devatenáctý, předposlední v celém tom souboru, je věnován rozhlasu. jak bohatá byla vaše rozhlasová činnost?
"No tak z toho rozhlasu je v knize uveden opravdu jenom fragment, poněvadž to by tam muselo být asi pět svazků, aby se tam vešlo všechno. Třeba ty Gramotingltangly, které jsem vysílal v 60. letech, tak jenom první rok jsem jich odvysílal 214, ta další léta jsem se už dělil o ten čas s Janem Werichem a s Ivanem Vyskočilem, tak tam už jich bylo míň. Ale prostě byly to stovky. Potom takových různých malých seriálků, těch bylo hodně... Takže je tam jenom taková ukázka z té rozhlasové tvorby."
Cena Jaroslava Seiferta se uděluje za vynikající básnické či beletristické dílo vydané nebo jinak zveřejněné v České republice nebo v zahraničí v posledních třech letech. Vyhlašována je 22. září v předvečer Seifertových narozenin. S Jiřím Suchým jsme hovořili také v předvečer, tentokrát jeho narozenin. Letos je oslavil vskutku velkoryse: V sobotu 1. října zahájilo jeho divadlo činnost v nově rekonstruovaném divadelním sále Globus v Praze - Dejvicích, který se po letech nejisté existence stal pevnou domácí scénou Semaforu.
Vilém Faltýnek, Český rozhlas 7, 02.10.2005

Věčný sen Jiřího Suchého
Po povídkách, písních a divadelních pásmech přišel ve spisech na řadu film
Univerzitní nakladatelství Karolinum se činí. V roce 1999 vydalo první z plánovaných dvaceti svazků Encyklopedie Jiřího Suchého - a dnes už je na světě svazek číslo 16.
Velkorysý projekt pomalu míří do cíle. Zdá se, že tam bez prodlevy vskutku dorazí.
První svazek do plátna vázaných spisů (Povídky) vyšel před pěti lety v počtu 6000 výtisků, ukázalo se však, že takové množství neodpovídá současné poptávce na českém trhu. Básní (svazek č. 2) bylo vydáno už jen 2000 exemplářů, tato výše nákladu se pak držela až do svazku č. 7 (Písničky To - Ž). Počínaje osmým svazkem (Divadlo 1951 - 1959) se náklad snížil na 1500 výtisků. Tolikrát byl vytištěn i zatím poslední svazek (č. 16) - Film 1964 - 1988.
Pečlivý editor Václav Kadlec (vyškolený na podobně rozsáhlých spisech Bohumila Hrabala) se v této knize zaměřil "především na filmové náměty a scénáře, realizované v letech 1964 - 1988. Z prací nerealizovaných obsahuje texty literárně dokončené, dovedené do těsně předvýrobního stavu."
První strany svazku, do jehož přední desky je tradičně vyraženo faksimile rukopisu Jiřího Suchého (tentokrát, ach, "Ze všech umění je nejdůležitější film/ Vladimír I. Lenin/ Jiří Suchý" - Leninův "podpis" je vyveden azbukou), patří scénáři známého filmu Kdyby tisíc klarinetů. Ten ovšem není dílem výlučně Suchého (autora námětu), spolu s ním se na něm podíleli Jiří Šlitr, Ján Roháč a Vladimír Svitáček. Text "Klarinetů" byl už jen stěží dostupný (ale ruku na srdce, pídil se po něm někdo v posledních, řekněme, třiceti letech?). Kdysi vydalo Filmové studio Barrandov cyklostylovaný literární scénář, jeho varianta se objevila roku 1965 v knize Starci a Klarinety, ta však byla z veřejných knihoven na začátku 70. let vyřazena - ani ne tak kvůli Suchému, zcela jistě však kvůli exulantovi Vratislavu Blažkovi, jenž byl spoluautorem Starců na chmelu.
To o scénáři filmu Nevěsta (1970 - Suchý ho napsal sám, také námět byl jeho, navíc se tu poprvé uplatnil i jako filmový režisér) lze říci, že byl v cyklostylované verzi z Barrandova opravdu nedostupný. V tomto snímku se autorská osobnost Suchého uplatnila patrně bez kompromisů "ideových" (totiž kompromisů s cenzurou či autocenzurou), ba dokonce bez kompromisů tvůrčích, totiž takových, na jaké musel Suchý přistoupit při realizaci "Klarinetů". V Nevěstě snad své filmařské představy naplnil zcela. Výsledkem je dokument - ani ne tak doby (pro rok 1969 je film stěží příznačný), jako spíše jednoho autorského usilování a směřování, byť do slepé uličky, neboť bez možnosti pokračování.
V letech sovětské okupace byl Suchý, jak víme, téměř vypuzen z rozhlasu a televize, žádoucím hostem nebyl ani na Barrandově. Kdo ho chtěl vidět a slyšet, musel za ním do divadla, což bylo poměrně jednoduché: stačilo vystát dlouhou frontu hned v první den předprodeje, pak už bylo spolehlivě vyprodáno - tato situace trvala až do listopadového převratu.
Předchůdce Oldřich N.
V chronologicky uspořádané knize je zvláštností ne příliš literárně silný scénář střihového filmu o populárním herci z časů černobílého filmu. I tady je pramenem opět jen cyklostylovaná barrandovská edice.
Původně Oleg Reif a Jiří Suchý napsali Dobrý večer, pane Nový, nakonec (1980) z toho byl film Růže pro Oldřicha N. (námět Oleg Reif, scénář Jiří Suchý a Rudolf Adler). Suchý se tu měl objevit v roli Klauna (psal si ji pro sebe), tato varianta však byla na Barrandově škrtnuta, místo Suchého byl pak obsazen herec Josef Bláha.
Pocta Oldřichu Novému (montáž hraných scén a ukázek ze starých filmů jako Dědečkem proti své vůli, Důvod k rozvodu, Eva tropí hlouposti, Kristián, Přítelkyně pana ministra, Roztomilý člověk atd.) vznikla nejspíš u příležitosti osmdesátin populárního herce (nar. 1899), jenž v té době ještě žil (******* 1983), nicméně ve filmu se v civilní podobě už objevit neměl, z magnetofonu tam pouze zní jeho "poselství o štěstí" - jazyk a styl Suchého tu identifikujeme snadno: "(.) Tak si vzpomínám, že pan Shaw říká, že štěstí není nic společného s penězi. Vlastně je to pravda. Za mého, žel už tak dávného dospívání se dal pocit obapolného štěstí způsobit kytičkou fialek nebo kornoutkem pražených mandlí. Nejčastěji hledáme své štěstí tak, jako hledáme své brýle, když je máme na nose. Na shledanou."
Nový a Suchý představují v dějinách českého herectví typy zcela protikladné, nicméně Suchý choval k Novému úctu jako ke svému předchůdci, myšleno místopisně: "A právě zde, v divadle Semafor, mnoho let řediteloval, ale hlavně hrál dnešní oslavenec. Tehdy se ovšem jmenovalo Nové divadlo Oldřicha Nového."
Na film Jonáš aneb Jak je důležité míti Melicharovou (1988) si jistě vzpomenou diváci filmoví i televizní (scénář Jiří Suchý a Vladimír Sís). Jako jsou "Klarinety" spjaty s léty šedesátými (přesněji: s jejich první polovinou), je filmový "Jonáš" dítětem dochcípávající "normalizace" - a zajisté i hořce nostalgickým echem "Jonáše" původního, jevištního, se Šlitrem a Suchým,
Barevný film o Jonášovi a Melicharové je výmluvným vzorkem toho, co už bylo možné, co už "prošlo", za příklad může posloužit třeba "politická" replika "Uskutečníme schůzku na nejnižší úrovni". Kdyby tvůrci počkali dva roky.
Cenný je oddíl Z nerealizovaných scénářů: za čtení jistě stojí všechno, co tu je k dispozici - Nová hvězda společnosti Ikaros (Jiří Suchý a Jiří Menzel, 1980), Můj přítel Ferenc (1986) i Člověk z půdy (1986). Čtenáře maně napadne, zda jde o mrtvé archiválie, nebo stále ještě o případnou výzvu pro nějakého mladého režiséra. A hlavně producenta, ovšem.
Ve třinácti letech poprvé před kamerou
"Seznam filmů, ve kterých byly použity písničky s texty Jiřího Suchého", je nečekaně dlouhý (od Rychlíku do Ostravy, 1960, po Hon na kočku, 1979), objevná je filmografie Jiřího Suchého, rovněž rozsáhlá - na počátku stojí film Sobota z roku 1944, režírovaný Václavem Wassermanem - tam se třináctiletý Jiří Suchý ocitá "poprvé před kamerou jako chlapec vystupující z tramvaje".
Svazek Film 1964 - 1988 portrét Jiřího Suchého nekoriguje, jen ho prokresluje a zpřesňuje. Nic velkého už nás asi nepřekvapí, i drobná překvapení však mohou být docela milá.
Jaromír Slomek, Lidové noviny, 22. 07. 2004, Archiv LN