tištěná kniha e-kniha
Soudobá sociologie III.

Soudobá sociologie III.

Diagnózy soudobých společností

Šubrt, Jiří a kol.

témata: sociologie

brožovaná, 384 str., 1. vydání
vydáno: červenec 2008
ISBN: 978-80-246-1486-1
doporučená cena: 305 Kč

E-shop

Anotace

Třetí svazek učebních textů ze soudobé sociologie přináší stati, jejichž společným jmenovatelem je problematika aktuálních procesů probíhajících v soudobých společnostech. Publikace obsahuje texty zabývající se sociální změnou, teorií postindustriální společnosti a společnosti vědění, dále ekologickou problematikou, koncepty práce a kvality života, sociálním státem či koncepcí společnosti prožitku a narcismu. Další kapitoly se věnují teorii kultury, civilnímu náboženství, mediální realitě, multikulturalismu a jiným rizikovým oblastem, konfliktům a střetům v období postmoderny a globalizace.

Obsah

Úvodní poznámka editora
Jiří Šubrt - Proměnlivý charakter soudobých společností (namísto předmluvy)
Jiří Šubrt - Koncepce sociální změny v pojetí Daniela Bella
František Znebejánek - Postindustriální společnost a sociální hnutí: Alain Touraine
Arnošt Veselý - Společnost vědění
Kateřina Rounová - Římský klub - významný subjekt na poli celosvětové diskuse o ekologické problematice
Ondřej Svatoň - Proměny konceptu práce v soudobých sociologických teoriích
Lenka Svobodová - Kvalita života
Stanislav Holubec - Minulost, přítomnost a budoucnost sociálního státu
Gabriela Thondlová - Společnost prožitku: Gerhard Schulze
František Bartoš - Narcismus v postmoderní společnosti: Gilles Lipovetsky
Hana Horáková-Novotná - Aktuální diskuse k teoriím kultury
Jan Jüptner - Civilní náboženství
Marek Německý - Kulturalistická sociologie: Jeffrey Alexander
Jiří Bystřický - Sociální realita jako softwarová realita (Baudrillard - Virilio)
Jan Váně - Postmoderna - předsudky, pomluvy, nedorozumění aneb pokus o typologii
Tomáš Hirt - Multikulturalismus: uzavřená kapitola, nebo aktuální politická vize?
Lukáš Urban - Globalizace
Karel Černý - Střet civilizací?
Oleg Suša - Problémy rizika a konfliktu v podmínkách současné globalizace

Recenze

Posuzovaný text kolektivu Jiřího Šubrta s podtitulem "Diagnózy soudobých společností" završuje široce pojatý víceletý projekt učebních textů ze soudobé sociologie pro pokročilejší posluchače sociologie, případně dalších společenskovědních disciplín, s nimiž teoretičtí sociologové obvykle úzce spolupracují.
Znalost předchozích dvou dílů umožňuje navíc čtenáři a posuzovateli širší pohled na dílo jako celek. Různé informace, náhledy a zamyšlení nad různými autory, tématy a problémy ize při četbě celku celého třídílného díla postupně rozšifovat, doplňovat, prohlubovat a konfrontovat. Získáváme tak veimi komplexní a vnitřně členitý obraz o soudobé sociologii, jejích autorech (veimi dobře známých a bohatě citovaných i překládaných, ale i téměř v naší sociologické obci neznámých), preferenci témat a i jejich uchopení, teoretických přístupů i metodologických východisek. Jak již je tradicí, čtenář u každé kapitoly nalezne bohaté seznamy pramenné i sekundární literatury.
Poslední díl práce nese v podtituiu bližší tématické určení "diagnózy" soudobých společností. Pod oněmi diagnózami se pak skrývají veimi rozmanité pohledy na soudobé společnosti, představy o nejvýraznějších faktorech a trendech jejich vývoje, jejich problémech. Jsou prezentovány i různorodé a mnohdy rozporné představy o další možné budoucnosti a jejích alternativách, někdy i o možných cestách.
Na rozdíl od předchozích dílů je celý text uveden a jednotlivé kapitoiy jsou tak zarámovány předmluvou editora J. Šubrta, v níž jsou rovněž rekapitulovány í některé tématu se dotýkající základní myšlenky předchozích díiů. Předmluva se stává tak i dobrým vodítkem v ceiku publikace.
Právem je připomenuto i to, že prezentovaná publikace se řadí tématicky po bok např. Petruskovým "Společnostem pozdní doby", Pongsovy publikace "V jaké společnosti vlastně žijeme?" a dalším, a tak nabízí i možnost konfrontace s těmito a dalšími díly, spolu s nimiž pak zaplňuje letitou mezeru o co nejširší poznání přístupů soudobé sociologie.
Stejně jako v předchozích dílech lze vyzdvihnout širokou účast známých odborníků i začínajících autorů, kteří zde dostali svoji příležitost předvést své dosavadní poznání v publikaci, která si klade za úkol stát se základním vysokoškolským učebním textem pro náročné čtenáře.
Zřejmě i volba širokého týmu spolupracovníků umožnila orientaci nejen na zásadní charakteristiky soudobých společností, ale i na některá přece jen spíše dílčí témata a méně známé autory.
Více než v předchozích dílech je tu prezentována nejen ona celková rozmanitost tématická a teoreticko-metodoiogická, ale také úsilí o interdisciplinaritu, kdy jsou zúročovány nejen čistě sociologické pohledy, ale, v některých textech velmi výrazně a programově, i přístupy filosofické, antropologické, politologické, historické, psychologické, ekonomické a dokonce i biologické). Jasná je i rozmanitosi žánrová - od strohých informací, přes didakticky přehledně pojaté výklady až po hlubší teoreticko metodologické kritické rozbory (v ojedinělých případech poměrně složitě pro potřeby učebnice formulované). Své místo v učebnici nacházejí i texty, které nelze pojmout v rámci tradičního schématu "nehodnotící sociologie", ale naopak reprezentují sociologii zřetelně společensky a i sociálně politicky angažovanou (aniž upadají do planého politizování), nejčastěji v duchu kritické reflexe společenského vývoje v "globálním věku".

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Radomír Havlík, CSc.

Zatímco první dva svazky knihy Soudobá sociologie z nakladatelství Karolinum byly věnovány klíčovým postavám soudobého sociálněvědního myšlení, třetí svazek nese podtitul Diagnózy soudobých společností. I když titul vyšel v rámci edice Učební texty Univerzity Karlovy v Praze, troufám si tvrdit, že především právě třetí díl může oslovit i četné nesociology, totiž kohokoli, kdo by se chtěl lépe orientovat ve světě, ve kterém žijeme, respektive by rád pojmenoval společnost, jejíž jsme součástí. Nejprve uvedu, že publikace obsahuje texty zabývající se sociální změnou, teorií postindustriální společnosti, dále ekologickou problematikou, kvality života, koncepcí společnosti prožitku a narcismu, teorií kultury, mediální realitě, multikulturalismu a jiným rizikovým oblastem, konfliktům a střetům v období postmoderny, globalizaci a dalším tématům, k nimž se dostanu níže. Už z tohoto pestrého anotačního výčtu je ovšem patrné, že jednoznačně charakterizovat soudobou společnost je obtížné až nemožné, a patrně proto se v názvu mluví o "společnostech".

Stejnou cestu ostatně před dvěma lety zvolil Miloslav Petrusek, který svoji úspěšnou knihu nazval Společnosti pozdní doby (Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006). V ní prostřednictvím drobných miniesejí ukazuje, jakými prostředky se dnes západní společnost snaží pojmenovat sebe samu (od aktivní společnosti k zrychlující se společnosti): dává přitom slovo nejen sociologům, ale všem autorům, kteří podle něj mají k tématu co říci, nebojí se přitom ani těch, kterými dnes mnozí v českém akademickém prostředí pohrdají (T. Halík). Petrusek se přitom nevyhýbá ani moralistnímu tónu či "politicky nekorektním" úvahám: "Jakým právem prosazujeme lidská práva, jestliže není něco univerzálního? A jestliže opravdu je, který civilizační okruh poprvé zformuloval ideu univerzálních lidských práv?" V úvodu připouští, že název knihy je poněkud únikový - chtěl se vyhnout pojmu postmoderní společnost, právě toto heslo je ovšem v knize nejrozsáhlejší a představuje v češtině asi nejpřehlednější text o různých pojetích postmoderny a o jejích kriticích.

Také v Diagnózách soudobých společností tvoří kapitola o postmodernismu rozsáhlou kapitolu (i když ne nejdelší), a Petrusek je na mnoha místech knihy připomínán. Diagnózy soudobých společností ovšem psalo několik autorů, a proto kniha není ani nemůže být tak stylově i názorově ucelená jako kniha Petruskova. Některé texty mají podobu odborných pojednání, v nichž není příliš patrný autorův osobní přístup k problematice, či lépe řečeno, není reflektovaný (což je právě sympatický rys Petruskova stylu), některé texty jsou na můj vkus přehlceny grafy a tabulkami nebo přecházejí až k jakémusi komentovanému výčtu publikací vydaných určitou institucí - ovšem k tradiční učebnici má kniha naštěstí i tak velmi daleko. Pro mne byla nejpřínosnější kapitola o "civilním (občanském) náboženství", což je pojem, o němž u nás sice píší religionisté, ale zřejmě není obecně známý. Muž, který je s ní ve 20. století nejvíce spojován, Robert Bellah, později tento pojem opustil ve prospěch "veřejné filozofie", v rámci své kritiky příliš atomizované společnosti a v zájmu posílení společenské koherence prý navrhoval zavádění výuky etiky pro ekonomy. Se společenskou koherencí souvisí také kapitola, v níž další autor poutavě popisuje spletitou a paradoxní Minulost, přítomnost a budoucnost sociálního státu. To, nakolik bude v budoucnosti sociální stát štědrý, eminentně zajímá zvláště ty, kterým se nezamlouvá představa pravidelného docházení do práce: ti by si měli přečíst kapitolu o proměnách konceptu práce. Autor v ní cituje provokativní otázky typu "Kdo by chtěl dnes žít jako vystresovaný manažer a zdechnout na jeho infarkt? Kdo si chce cpát hlavu nesmyslnými řadami čísel?" Číst knihu Diagnózy soudobých společností naopak v žádném případě nesmyslné není; konkrétní návod, jak si počínat v dnešní Společnosti vědění (jak se také jmenuje jedna kapitola) v ní ale čtenář nenajde.

Jan Lukavec, www.iliteratura.cz, knihy - recenze > knihy: Česká republika 30.11. 2008