Postparsonsovské teorie sociálních systémů

Publikace je věnována přístupům, které v rámci soudobé sociologie rozvíjí systémová teorie. Představy o sociálních systémech prošly v dějinách sociologického myšlení několika fázemi. Počátky jsou spojeny s pojmem sociální organismus (H. Spencer) a s paradigmatem části a celku (E. Durkheim). V další fázi byla Talcottem Parsonsem vyzvednuta jako klíčová diference systému a okolí. V 70. letech 20. století přinesla výrazný posun koncepce autopoietických systémů Niklase Luhmanna. Soudobé postparsonsovské teorie sociálních systémů hledají inspiraci v teorii komplexity a chaosu, v oblasti nových médií, komunikačních sítí a soudobých technologií.

Jiří Šubrt
Předmluva
Jiří Buriánek
Sociologie, systémy a rizika (Úvodem)
Jan Balon
Talcott Parsons a tvorba pojmů v sociálních vědách
Helena Kubátová, František Znebejánek
Diferenciace a kolektivní chování: Jeffrey C. Alexander a Paul Colomy o neofunkcionalismu
Markéta Sedláčková
Model sociálního uskutečňování kultury důvěry Piotra Sztompky
Jan Urban
Pojem struktury v Giddensově teorii strukturace
Ivan Mucha
Niklas Luhmann: Od teorie otevřeného systému k autopoiesis
Marek Skovajsa
Médium politiky: Pojetí moci v systémové teorii Niklase Luhmanna
Jiří Šubrt
K Luhmannově koncepci diferenciace sociálního systému
Marek Německý
Konceptualizace sociální a systémové integrace, societální a sociální koheze, sociální konsenzus a sociální řád
Juraj Schenk
Sociálny systém ako nelineárny dynamický systém: koncepcie sociálneho systému v synergetike, teorii sociálnej entropie a teorii chaosu
Viktor Piorecký
Teorie komplexity
Jiří Bystřický
Simulace a systémy: Verze podle J. Baudrillarda
Petr Lupač
Rigidita velkých technologických systémů a problém strukturální změny v informační společnosti