Historické vědomí obyvatel České republiky perspektivou sociologického výzkumu

Kniha otevírá nový pohled na zkoumání vztahu lidí k dějinám a jejich představ o minulosti. Historické vědomí je zde sociologickou perspektivou prezentováno nejen jako látka pro teoretické uvažování, ale především pro empirický výzkum. Klíčovou linií knihy je, že historické vědomí není invariantní entitou, nýbrž má samo historicky proměnlivý charakter a je odrazem obecných společensko-politických poměrů. Autoři ukazují, že součástí historického vědomí jsou i u neodborné veřejnosti určité představy o vazbách mezi minulostí, přítomností a budoucností a také o povaze a průběhu dějinného procesu i sil, které ho ovlivňují; poukazují na to, jak charakter historického vědomí souvisí se zájmy a znalostmi, jimiž lidé ve vztahu k historii disponují, a analyzují rovněž vztah historického vědomí k dějinám vlastního národa a země. Předkládané poznatky byly získány pomocí výzkumných nástrojů sociálních věd, ty byly ovšem aplikovány na z velké části novou a neprobádanou látku. V mnoha rovinách proto tým badatelů nastoluje témata a formuluje otázky, které se při úvahách o historickém vědomí dříve neobjevovaly.

Úvodem

1. Historické vědomí a kolektivní paměť
2. Vztah dnešních Čechů k historii
2.1 Zájem o historii
2.1.1 Jak se občané ČR sami zajímají o historii
2.1.2 Do jaké míry se lidé zajímají o jednotlivé oblasti dějin
2.1.3 Které historické období považují občané za nejzajímavější
2.1.4 Jak se Češi zajímají o evropské památky
2.2 Zdroje, z nichž se utvářejí představy o historii
2.3 Znalost dějin, její význam a úroveň
2.4 K problematice školní výuky dějepisu
2.4.1 Postavení dějepisu v rámci školních osnov
2.4.2 Názory občanů a učitelů na současnou úroveň výuky dějepisu
2.4.3 K otázce znalosti světových, evropských a národních dějin

3. Charakteristiky historického vědomí
3.1. Jaký význam má historie pro českou společnost?
3.2 Jaké jsou představy Čechů o povaze historie?
3.2.1 Představy o charakteru historického vývoje
3.2.2 Představy o vlivech, které působí na historický vývoj
3.2.3 Představy o hranicích historie
3.3 Čím je podle české veřejnosti formováno historického vědomí?
3.3.1 Představy o faktorech formujících obraz historie
3.3.2 Představy o možnostech objektivního výkladu dějin

4. Vztah Čechů k národním dějinám
4.1. Hodnocení českých národních dějin
4.1.1 Poznatky z dosavadních výzkumů
4.1.2 Celkové hodnocení českých dějin
4.1.3 Období rozkvětu a úpadku v českých dějinách
4.1.4 Hodnocení jednotlivých období národní historie
4.1.5 Hodnocení postav české historie
4.1.6 Místa jako symboly národních dějin
4.2 Problémy s interpretací českých dějin
4.2.1 Jsou Češi schopni se dívat na dějiny objektivně?
4.2.2 Je možný jednotný výklad husitství?
4.3 Názory na nedávné české dějiny a sametovou revoluci
4.3.1 Názory občanů České republiky na české dějiny od první světové války
4.3.2 Hodnocení sametové revoluce
4.3.3 Názory na společenskou situaci před listopadem 1989 a po něm
4.3.4 Proměny názorů na předlistopadové období po sametové revoluci
4.3.5 Názory na vývoj české společnosti v posledních 20 letech
4.3.6 Očekávání vývoje české společnosti v následujících 10 letech
4.4 Rodiny a generace
4.4.1 Rodinná historie
4.4.2 Ovlivnění generací historickými událostmi
4.5 Vztah Čechů ke katolicismu a protestantismu
4.6 Česká národní identita, její vývoj a sociální zázemí
4.7 Národní hrdost
4.7.1 Význam státních svátků
4.7.2 Hrdost na národní historii
4.7.3 Mají být informace o dějinách otevřené, nebo mají hlavně posilovat národní hrdost?
4.8 Místo Čechů v Evropě
4.8.1 Kam patříme z hlediska kultury a mezinárodní politiky
4.8.2 Vztah k Evropské unii
4.8.3 Naše slovanství
4.8.4 Jak má naše kultura blízko či daleko k jiným kulturám
4.8.5 Kdo jsou naši spojenci

Závěrem
Přílohy
Literatura
Autoři