Pod kuratelou Německé říše

Autorka se ve svém díle zaměřuje na hospodářský vývoj českých zemí v období Protektorátu Čechy a Morava a na základě širokého výzkumu archiválií i tištěných pramenů domácí i zahraniční provenience zevrubně pojednává o proměně zemědělství. Koncept této monografie je inovativní – problematika zemědělství je nahlížena pod zorným úhlem zájmů, které nacisté sledovali v okupovaném prostoru českých zemí. Monografie definuje cíle nacistické zemědělské politiky v protektorátu, zabývá se metodami a prostředky k jejich naplňování a usiluje rovněž o zhodnocení výsledků, tedy vyhodnocení efektivnosti nacistických opatření v zemědělské praxi.

Poděkování
Úvod
I. Autarkie – exploatace – germanizace: východiska a cíle nacistické zemědělské politiky v Protektorátu Čechy a Morava

II. Nacistická správa zemědělské a vyživovací politiky v Protektorátu Čechy a Morava
II. 1. Orgány nacistické zemědělské politiky v protektorátě v období tzv. vojenské správy
II. 2. Skupina „Ernährung und Landwirtschaft“ Úřadu říšského protektora – rozhodovací centrum protektorátní zemědělské a vyživovací politiky
II. 3 Zemědělští odborníci, pověřenci a Českomoravská úřadovna pro dovoz a vývoz – komplementující nástroje okupační politiky na úseku protektorátního zemědělství
II. 4. Heydrichova reforma veřejné správy a završení korporativní výstavby protektorátního zemědělství (Svaz zemědělství a lesnictví pro Čechy a Moravu)
II. 5. Řízení protektorátní zemědělské a vyživovací politiky po vyhlášení tzv. totální války

III. Systém válečného řízeného hospodářství v zemědělství Protektorátu Čechy a Morava
III. 1. Mechanismus řízeného hospodářství v zemědělství
III. 2. Protektorátní nebo říšský model řízeného hospodářství? Přechodné správní struktury a aplikace říšskoněmeckého vzoru
III. 3. Systém řízeného hospodářství ve službách okupační mocnosti: instrumentalizace protektorátního systému okupačním cílům a jeho germanizace
Optimalizace produkční funkce: opatření nacistické zemědělské politiky v Protektorátu Čechy a Morava

IV. 1. Pracovní síly v zemědělství
IV. 2. Systém povinných dodávek 1939–1943
IV. 3. Cenová politika a prémiový systém
IV. 4. Intenzifikace zemědělské výroby
IV. 5. Přechod od povinné ke smluvní dodávce 1943–1945

V. Výsledky zemědělské výroby a možnosti exploatace protektorátního zemědělství ve prospěch Třetí říše
V. 1. Produkční funkce protektorátního zemědělství
V. 2. Snižování protektorátní spotřeby – funkční alternativa ke klesající produkční funkci zemědělství
V. 3. Obchodní styk mezi protektorátem a Německou říší.
Exploatace zemědělství nebo péče o okupovaný region?

Závěr
Seznam zkratek
Summary
Zusammenfassung
Prameny a literatura

Tematika specifického vývoje okupovaných ekonomik v období druhé světové války si v posledním období opětovně získává pozornost odborné veřejnosti - jen namátkou můžeme zmínit rozsáhlou syntézu vývoje evropských okupovaných ekonomik Heina Klemanna a Sergeje Kudrjašova Occupied Economies z roku 2012 nebo ambiciózní monografii Jaromíra Balcara a Jaroslava Kučery Von der Rüstkammer des Reiches zum Maschinenwerk des Sozialismus z roku 2013, cílící především na některé aspekty řízeného hospodářství protektorátního velkoprůmyslu. V létě loňského roku přibyla k těmto pracím knižní verze v roce 2011 na Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK obhájené dizertační práce historičky Barbory Štolleové zaměřující se na specifika protektorátní řízené ekonomiky ve vztahu k zemědělskému sektoru. Ačkoli to u knih vycházejících z původních kvalifikačních prací nebývá vždy pravidlem, je předkládaná kniha zralým dílem, zasluhujícím bezesporu pozornost odborné veřejnosti - také díky tomu, že se nebojí prověřovat zažitá výkladová schémata a přicházet s novými interpretacemi.
Barbora Štolleová čtenáře ve své knize postupně seznamuje s proměnou institucionálního rámce protektorátní zemědělské a výživové politiky, bez jejíž důkladné znalosti není možné pochopit následující výklad zaměřující se na proměny protektorátní zemědělské produkce, jejího řízení a vztahu k nacistické exploatační politice. Právě fenomén exploatace protektorátního hospodářství představuje těžiště autorkou vhodně zvoleného výkladového modelu umožňujícího jí plasticky postihnout komplexní dynamiku celého sledovaného období. V napětí mezi mnohdy rozporuplnými očekáváními nacistické okupační správy a reálnými dopady přijatých opatření na hospodářství konkrétního regionu rozlišuje Barbora Štolleová dvě základní linie nacistické okupační politiky ve vztahu k protektorátnímu zemědělství. Linie autarkně-exploatační se zaměřovala na otázky výroby, válečného vyživovacího hospodářství, dovozu a vývozu zemědělských produktů, kdežto linie germanizačně-kolonizační (autorkou nazývaná jako pozemková a osídlovací) cílila na otázky germanizace a kolonizace půdy a hospodářství, zahrnující též problematiku arizace, asimilace, vystěhovalectví a vyhlazování. Rozplétáním spletitých útrob nacistické protektorátní správy se autorce navíc podařilo jasně definovat konkrétní aktéry nacistické okupační politiky, která je pojednána diferencovaně ve vztahu jak k regionálním specifikům, tak k všeobecným cílům (zmiňme například napětí mezi protektorátní autonomií a vlivem říšských orgánů na formování místní politiky atp.).
Kniha Pod kuratelou Německé říše představuje významný přínos také v tom, že jako dílo historičky hospodářských dějin nepředstavuje sféru ekonomiky oproštěnou od celospolečenských implikací a jasné hodnotové zakotvenosti. Barbora Štolleová naopak zasazuje nacistickou okupační politiku do sítí mnohovrstevnatých vztahů, které byly na jednom konci připoutány k velkoprostorovému hospodářství nacistické Třetí říše s její útočnou vyhlazovací válkou, kdežto na druhém konci museli její exponenti ve snaze předejít nárůstu odporu obratně reagovat na postoje a nálady místního obyvatelstva. Z toho vyplývá také závěrečné rozuzlení celé knihy, zhodnocující právě specifika kurately Německé říše nad jejím tzv. Protektorátem: "Exkluzivní či výlučné postavení protektorátu však nevyplývalo výhradně z jeho průmyslového potenciálu. Protektorát Čechy a Morava byl považován za staré německé území, které mělo být výhledově osídleno Němci. (...) Hlavním cílem nacistické zemědělské politiky byla intenzifikace výroby a zajištění dlouhodobé udržitelnosti protektorátního zemědělství pro budoucí německé obyvatelstvo." (závěr, s. 297-298)
Předkládaná kniha je přísně vědeckou analytickou studií, které její čtenáři jistě rádi odpustí místy patrnou odbornou strohost a menší čtivost. Jedná se totiž o vynikající příspěvek nejen k problematice protektorátního zemědělství, ale k tematice nacistické okupace a moderních dějin českých zemí jako celku. V budoucnu ji tak jistě nebude moci opomenout nikdo, kdo se o zmiňovaná témata zajímá.

Jaromír Mrňka, časopis Střed/Centre (Masarykův ústav a AV ČR), 1/2015, str. 203-4

S velkým očekáváním jsem otevřela knihu Barbory Štolleové o protektorátním zemědělství. Této problematice se autorka intenzivně věnovala několik let v rámci svého doktorského studia na FF UK, Ústavu hospodářských a sociálních dějin, kde v současné době také pracuje.(1)
Monografii zabývající nacistickou zemědělskou politikou v Protektorátu Čechy a Morava rozdělila B. Štolleová do pěti kapitol členěných na další menší oddíly. Úvod věnovala rozboru dosavadní české i zahraniční odborné literatury a samotnému ohodnocení tématu, a to i v širším záběru na systém válečného řízeného hospodářství. Výzkum se podle autorky zatím opíral o původní prameny jen velmi skromně a většinou se omezil pouze na problematiku pozemkové a osídlovací politiky. Tento nedostatek se B. Štolleová rozhodla odstranit rozsáhlým a podrobným studiem archivních fondů uložených zejména v Národním archivu v Praze a ve Spolkovém archivu v Berlíně. Vycházela z písemností nejvyšších úřadů protektorátní okupační správy v protektorátu, tedy Úřadu říšského protektora v Cechách a na Moravě a Německého státního ministerstva pro Cechy a Moravu, přičemž ale nezapomněla na materiály Pozemkového úřadu pro Čechy a Moravu, spisy protektorátního ministerstva zemědělství a ani na torzovitě dochované písemnosti českomoravských trhových svazů. Plány na zavedení systému řízeného hospodářství v protektorátním zemědělství a dovozu a vývozu zemědělských produktů odhalily spisy Říšského ministerstva zemědělství a výživy v Berlíně. Zásadní význam pro studium zemědělské politiky měla také tištěná nařízení a vyhlášky publikované ve Věstníku nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě, ve Sbírce zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava a v Úředním listu Protektorátu Čechy a Morava. Svou roli sehrály i statistické materiály úřední povahy vydané ve Statistickém zpravodaji a Statistické ročence.
Blízkost, ba přímo totožnost, pojmů "zemědělství" a "výživa" v nacistické terminologii je patrná již z názvu druhé kapitoly, která pojednává o systému a představitelích okupační zemědělské správy v protektorátu, reprezentované zejména speciální skupinou pro výživu a zemědělství (Ernährung und Landwirtschaft) v oddělení hospodářství a finance Uřadu říšského protektora v Čechách a na Moravě (později jako samostatné oddělení VI). V rámci této skupiny pracovalo také několik zvláštních pověřenců dohlížejících na trh se zemědělskými produkty. Specifická byla v protektorátu správa pozemkových a osídlovacích záležitostí, kde se projevovala iniciativa SS. Z tohoto důvodu se kompetentní odbor IX protektorátního ministerstva zemědělství s agendou československé pozemkové reformy dostal pod komisařskou správu, z pravomoci ministerstva tak pod pravomoc úřadu říšského protektora. V jeho čele stanul v květnu 1939 Curt von Gottberg, vedoucí Hlavního úřadu SS pro rasové a osídlovací záležitosti. Kompetenční spory mezi úřadem říšského protektora a IX. (později i VIII.) odborem řízeným SS dočasně potlačilo jmenování vedoucího skupiny pro výživu a zemědělství UŘP Theodora Grosse na místo C. von Gottberga v listopadu 1939. Definitivní změnu v řízení obou hlavních větví zemědělské politiky přinesl nástup Reinharda Heydrich'a do funkce zastupujícího říšského protektora na podzim 1941. Na přímý návrh K. H. Franka byl komisařským vedoucím IX. odboru ministerstva zemědělství jmenován významný příslušník SS Ing. Ferdinand Fischer. V rámci Heydrichovy správní reformy došlo mj. ke zřízení ministerstva hospodářství a práce vedeného říšským Němcem Walterem Bertschem. Do přejmenovaného ministerstva zemědělství a lesnictví byl v dubnu 1942 dosazen jako všeobecný zástupce ministra dr. Axel Staehly ze skupiny pro výživu a zemědělství UŘP, vedoucí této skupiny byl pověřen funkcí generálního zástupce při všech zemědělských sekcích ministerstva a v neposlední řadě došlo k převedení patnácti pracovníků skupiny na ministerstvo zemědělství a lesnictví. Autonomní úřad tak prakticky získal charakter okupačního orgánu. Poslední správní změna se týkala znovuzřízení Pozemkového úřadu pro Čechy a Moravu pod vedením F. Fischera, který převzal agendu odborů ministerstva zemědělství a lesnictví nacházejících se pod komisařskou správou. Podporovat zemědělskou výrobu a hájit zájmy zemědělského a lesnického stavu v protektorátu měl za úkol Svaz zemědělství a lesnictví pro Čechy a Moravu založený v listopadu 1942.
Třetí kapitolu věnuje autorka systému válečného řízeného hospodářství v zemědělství, který porovnává s říšskoněmeckým modelem. Jejich pojítko představuje pojem "Marktordnung" (úprava, řízení trhu). Vrcholným orgánem řízeného hospodářství v zemědělství se stalo protektorátní ministerstvo zemědělství, jemuž patřil dozor nad zemědělskými produkty od samotné výroby až po zpracování nebo prodej spotřebiteli. Předpoklad fungování celého systému vidí B. Štolleová v důkladné evidenci a kontrole stavu protektorátní zemědělské výroby, zemědělských zásob i poptávky. Ruku v ruce tak šly evidenční soupisy kultur a ploch osevu, povinná hlášení plánovaného osevu, v živočišné výrobě tzv porážkové listy či pravidelná čtvrtletní sčítání a hlášení změn ve stavu dobytka se zavedením lístkového odběrního systému. Nesměla chybět kontrola nad dodržováním pravidel a účinný represivní aparát jako nástroje v boji proti černému obchodu a hospodářské sabotáži. Řízení trhu s jednotlivými zemědělskými produkty přebíraly tzv. trhové svazy, mezi něž patřil např. Českomoravský svaz pro dobytek, maso a ryby, Českomoravský svaz pro chmel, slad a pivo nebo Českomoravský svaz pro drůbež, vejce a med. Samotným obchodem se zemědělskými výrobky se zabývaly monopolní obchodní společnosti, jakými byla např. Společnost pro obchod mlékem, tuky a vejci či Výsadní obilní společnost. Postupná germanizace trhových svazů dosazováním pověřenců říšského protektora pro daný okruh zemědělských produktů i obchodních společností je zřejmá.
Ve čtvrté kapitole se autorka zabývá opatřeními nacistické zemědělské politiky k zajištění optimální produkce v protektorátu. Jako strategické cíle německé okupační moci jmenuje dosažení soběstačnosti protektorátu v zásobování potravinami a jí podmíněné využití zemědělského potenciálu ve prospěch Německé říše. Mezi jeden z předpokladů úspěšné zemědělské výroby patřilo zajištění pracovních sil, kterých bylo od samého počátku vzniku protektorátu nedostatek. Dobrovolný odchod zemědělských dělníků do průmyslových podniků s vidinou lepších mzdových i sociálních podmínek vystřídalo přikazování k práci v zemědělství provázené snahou protektorátních úřadů zlepšit sociální situaci zemědělských pracovníků. Nedostatek pracovních sil byl od roku 1940 vyvažován také zvýšeným náborem sezónních dělníků, nejen z protektorátu, ale i ze Slovenska. V období žní pomáhali i příslušníci vládního vojska a rovněž školní mládež. Významným opatřením nacistické zemědělské politiky se stalo zavedení tzv. povinné dodávky již v září 1939, která znamenala nucený výkup zemědělské produkce za úřední ceny ve prospěch protektorátu. Do systému povinných dodávek byla zemědělská odvětví vtahována postupně podle zhoršující se zásobovací situace. Jako první postihla tato opatření živočišnou výrobu, zejména chov vepřů. V rostlinné výrobě se jednalo o tzv. povinný osev, který byl poprvé stanoven na počátku roku 1940 pro len a olejniny. Trend povinné dodávky začal ustupovat až v hospodářském roce 1943/1944, kdyji částečně nahradila tzv. smluvní dodávka. Důležitý nástroj systému řízeného hospodářství představovala cenová politika, jejímž výsledkem bylo úřední stanovení veškerých cen zboží a služeb. Svou úlohu zde hrál Nejvyšší cenový úřad založený v květnu 1939. Snahou okupační moci bylo zvýšit nebo alespoň udržet intenzitu zemědělské produkce. Podíl na ní měla mj. i přestavba traktorů na alternativní pohon, snaha o rozšíření ploch zemědělské půdy či zvýšené hnojení. Také v oblasti šlechtitelství a plemenářství byla přijata řada opatření.
Poslední kapitola hodnotí výsledky protektorátní zemědělské výroby a její využití ve prospěch Třetí říše. Navzdory mnohým intenzifikačním opatřením došlo podle statistik v letech 1939 až 1945 v protektorátu k jistému poklesu objemu i intenzity zemědělské produkce. Hlavní příčinu tohoto poklesu vidí B. Štolleová v systému povinných dodávek, které nebyly nastaveny tak, aby reflektovaly individuální potřeby zemědělců. Snížení živočišné výroby ovlivnil rovněž nedostatek krmiv, do popředí zájmu se dostávalo zajištění lidské výživy. Funkční alternativu ke klesající produkci představovalo organizované stlačování protektorátní spotřeby v podobě snižování potravinových přídělů. Vývoj autorka názorně demonstruje na obchodním styku mezi protektorátem a říší. Zatímco do roku 1942 vzájemný dovoz a vývoz potravin narůstal (v tomto roce dokonce dovoz do protektorátu, zejména živých zvířat, masa, rostlinných tuků a margarínu, převyšoval vývoz), od roku 1943 dochází ke snižování dovozu, ale je udržován významný vývoz, a to zejména hovězího dobytka, obilovin a cukru. Protektorát byl postupně začleňován do německého velkoprostorového hospodářství.
Monografie Barbory Štolleové o protektorátním zemědělství je podle mého názoru průlomovou prací, a to jak šíří výzkumu primárních pramenů, tak svou koncepcí. Přestože většina výše uvedených archivních fondů je léta přístupná badatelské veřejnosti, autorka je prvním badatelem, který dokázal jejich materiály prostudovat a úspěšně využít. B. Štolleová překvapí čtenáře přehlednou koncepcí, a to od definování cílů nacistické zemědělské politiky v protektorátu, určení metod a prostředků k jejich naplnění až po vyhodnocení výsledků, tedy účinnosti přijatých opatřeních v praxi. Naprosto dokonalý je autorčin závěr celé práce, v němž výstižně shrnuje nejdůležitější momenty, ale zároveň odpovídá i na otázku, proč nedošlo ze strany okupační moci k jednostrannému masivnímu využití protektorátního zemědělství. Málo diskutovaným tématem zůstala snad jen problematika černého trhu a hospodářské sabotáže. V knize nechybí seznam pramenů a literatury, podrobný poznámkový aparát a navíc je doplněna i přehlednými tabulkami. Drobná výtka patří absenci obrazové přílohy, která by oživila čtenářsky náročný text monografie. Ten je navíc zbytečně zatížen častým používáním cizích slov nemajících opodstatnění. Pro výrazy jako je autarkie nebo exploatace má přece český jazyk vhodné protějšky.

(1) Disertační práci dokončenou v roce 2011 vedl Prof. PhDr. Eduard Kubů, CSc. Autorka publikovala k tématu zejména následující studie: Správa a řízení českého zemědělství v době nacistické okupace (analýzy manažerských elit). In: Moderní podnikatelské elity. Metody a perspektivy bádání, ed. J. Štaif. Praha, 2007, s. 281-293; Reorganizace protektorátního trhu se zemědělskými produkty - prostředek germanizace českého zemědělství. In: O hospodářskou národní državu. Üvahy a stati o moderním českém a německém nacionalismu v českých zemích, ed. J. Hájek, D. Jančík, E. Kubů. Acta Universitatis Carolinae - Philosophica et historica 1, 2005, Studia historica LIX. Praha 2009, s. 195-206; Die Manager-Elite in der Landwirtschaft des Protektorats Böhmen und Mähren. Die Rolle der deutschen Besatzungsverwaltung in der Leitung der Landwirtschafts- und Ernährungspolitik des Protektorats. In: Agrarismus und Agrareliten in Ostmitteleuropa, ed. U. Müller - E. Kubů - T. Lorenz. Berlin - Praha 2013, s. 561-587.

Monika Sedláková, Paginae Historiae 23/2015, č. 1, str. 396-9