Novinové zpravodajství a noviny v Čechách od 17. století do roku 1740

Zprávy se mezi lidmi šířily od nepaměti. Vyprávění, poselství, dopisy, písně, ale i psané novinky, vyobrazení a letáky předcházely periodickým tiskovinám, které díky pravidelnému a stálému uveřejňování „nejnovějších“ informací brzy dosáhly v tištěné komunikaci prvenství. Privilegia na vydávání novin získávali, chránili a dědili knihtiskaři, zpravodajskou korespondenci jim zprostředkovala pošta, která se někdy na vydávání novin i podílela. Pravidelné tištěné noviny počaly vycházet roku 1605 ve Štrasburku, na území Koruny české byly vydávány od poloviny roku 1658 v německém jazyce v pražské knihtiskárně rodiny Sedlčanských. První číslo novin českých vyšlo pak v Praze u Karla Františka Rosenmüllera st. v únoru 1719.
Předkládaná publikace představuje způsoby informování o událostech zpravodajskými „předchůdci“ novin, popisuje řadu pražských tištěných českých a německých periodik z let 1658–1740 a z jejich obsahu vybírá, co a za jakých okolností se čtenářské publikum dozvídalo nového. O tom, že šlo často o zprávy historicky i lidsky pozoruhodné, nemůže být pochyb.

V návaznosti na mezinárodní literaturu autorka přehledně definuje základní pojmy, spjaté s raně novověkými formami zpravodajství a u pravidelných tištěných novin zdůrazňuje kromě veřejného dosahu a periodicity obsahovou aktuálnost a univerzálnost sdělovaných informací.

Jaroslav Pánek (Český časopis historický 4/2019)