tištěná kniha e-kniha
Most do budoucnosti

Most do budoucnosti

Laboratoř socialistické modernity na severu Čech

Spurný, Matěj

témata: historie – 20. století, architektura a urbanismus, přírodní vědy – environmentalistika

brožovaná, 290 str., 1. vydání
vydáno: květen 2016
ISBN: 978-80-246-3332-9
doporučená cena: 360 Kč

E-shop

Anotace

V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století bylo kvůli povrchové těžbě uhlí zlikvidováno jedno z nejcennějších historických měst severních Čech. Náhradou za starý vznikl nový Most, který vzbuzoval veliká očekávání, ale nakonec stal symbolem úpadku i bezohlednosti československého státního socialismu.
Kniha Most do budoucnosti plasticky vypráví o životě ve starém Mostě v dekádách po druhé světové válce a zprostředkovává diskuse a vyjednávání, které předcházely rozhodnutí o jeho zbourání, i ty, v nichž se rozhodovalo o charakteru nového města. Klíčové aspekty poválečných dějin Mostu autor zároveň vsazuje do kontextu myšlenkových i sociálních proměn v Československu i v Evropě 2. poloviny 20. století. Původně středověké město pohlcované velkolomem nebo betonová architektura nového Mostu tak pro čtenáře nezůstávají jen nesmyslnými projevy komunistické diktatury. Autor ukazuje, že jim můžeme porozumět, zapojíme-li je do kontextu vysídlení Němců a odcizení mezi lidmi a přírodou v českém pohraničí, produktivismu a technokratismu, sdíleného v poválečných dekádách velkou většinou Evropanů, či někdejší přesvědčivosti vize racionálně plánovaných měst.

Obsah

Předmluva: Uhlí pod dlažbou

Příběh
Starý Most
Likvidace
Myšlenka
Vyjednávání
Organizace
Každodennost
Myslet příběh
Pět perspektiv
Krajina a společnost
Zdroje legitimity
Veřejný prostor a hranice kritiky
Tváře modernity
Dva příběhy: technika, moc a svoboda

Odcizení
Sudety
Cikáni
Bída a vzdor: Most jako místo paměti

Čísla
Uhlí
Technika a revoluce
Zkáza města jako investiční záměr

Utopie
Ideální město Praxe utopie
Nová města pro nový věk
Válka proti tradici?
Československé variace
Město růží
Mezi Stalinem a Corbusierem
Diktatura péče
Město bez růží

Kritika
Tiché jaro
Město, les a kouř
Na obranu starého města

Smíření
Nová tvář modernity
Amalgám normalizace
Sametová likvidace
Most mezi minulostí a budoucností

Závěr: Laboratoř modernity
Kde začíná současnost
Dialektika věku technokratů
Zkáza jako plod triumfu
Příběh nekončí

Seznam fotografií
Prameny
Literatura

Recenze

Starý Most zmizel, zmizelo i vytěžené uhlí. Zůstaly jen problémy, které s sebou dodnes vlečeme. Kniha Matěje Spurného se zabývá naléhavými tématy, diskutuje a k diskusi provokuje. Nepřináší povznášející čtení. Poukazuje na setrvačnost technokratického myšlení a omezené možnosti obrany "měkkých" hodnot. Snad všechny argumenty proti technokratické zvůli byly už dávno a přesně formulovány, nezbývá však, než je znova a znova opakovat.
Jan Klápště (Dějiny a současnost 7/2016)

Autor nemá potřebu se vymezovat, vyřizovat si ideologické účty, zároveň režim neadoruje, ani za ním nostalgicky nesmutní. Pozoruje jednotlivé etapy státního socialismu, „jenž co do dominantních diskurzů ani co do praxe netvoří tak homogenní éru, jak by se mohlo zdát na základě vnějších (čistě politických) atributů. Likvidace a budování Mostu, v níž se odráží charakter poststalinské éry, reformního socialismu i normalizace, může k takovému zpřesnění napomoci“ (s. 105).
Sixtus Bolom-Kotari (Český časopis historický 4/2019)

Základní osou Spurného uvažování je hledání zdrojů legitimity pro tak extrémní kulturní čin, jakým je zrušení a úplné fyzické zničení významného regionálního centra s historií od 13. století. Autor nenechává čtenáře na pochybách, že to považuje za brutální barbarství, nedovolí mu ale, aby se spokojil se znechucením a odporem vůči pachatelům. Myšlenkový svět sociální a socialistické modernity byl nesen vírou v technologický pokrok, který přináší osvobození, ozdravení a lepší život pro všechny, byť si za to vybírá daň v podobě destrukce, zprvu pociťované jako estetická a později jako ekologická deprivace.
Milena Bartlová (A2larm 14. 6. 2016)

Autorova práce je podložena pečlivým studiem pramenů a vychází z idealistických pohnutek, které se ale pojí s přehnaným schematismem. Zánik jednoho cenného města autor zmapoval poctivě a záslužně.
Jan Lukavec (iLiteratura.cz, 20. 9. 2016)

Spurného práce představuje jeden z nejkomplexnějších příspěvků k uvažování o normalizaci. Především celý "socialistický experiment" nahlíží v širším záběru - jako součást poválečného uvažování, které bylo vlastní i západním demokraciím. Víc než na represivní charakter socialistického stranostátu se tak Spurný soustředí na to, na čem zakládal svou legitimitu, s níž prosazoval i značně kontroverzní rozhodnutí - tedy na jeho vizionářství. Normalizaci pak autor interpretuje jako tzv. reflexivní modernitu, kdy se součástí dobového diskurzu stávají další, nejen objemově hospodářská hlediska, ale například i ochrana přírody a památková péče - což byl opět ozvuk západního trendu.
Eva Klíčová (Respekt č. 38, 19. – 25. září 2016)

Most do budoucnosti je prostě lépe číst tak, jak se to doporučuje při čtení Bible: najít si kapitolu s poutavým názvem, pustit se do ní, a když se ukáže být nepřístupná, klidně přelistovat někam dál. Stojí to za to. Čtenáři se pak začne skládat obraz světa, který je vlastně velmi současný: v technický pokrok a ekonomickou nutnost sice už nevěříme tak neproblematicky jako naši předkové, víra je to ale pořád silná. Na základě této naší „víry“ pořád spouštíme procesy se značně problematickými až katastrofickými důsledky. Nápravy jsme schopni jen dílčí – asi jako když se z celého města zachová jeden kostel.
Matěj Spurný nám umožňuje toto vše na základě poutavého historického příběhu hlouběji pochopit. Což je první krok k nápravě.
Adam Šůra, Gabriela Malinová (Český bratr 1/2017)

Co se týče struktury, působila z mého pohledu zajímavým dojmem hlavně volba kapitol, která na první pohled zaujme a baví Plynulost autorových myšlenek, struktura výkladu a návaznost kapitol činí z knihy velmi čtivý příběh, který je však postaven na pevných metodologických základech historické vědy, bohaté pramenné základně a sekundárních zdrojích literatury. Text je často doplněn dobovými fotografiemi dokazujícími autorovo tvrzení buď o zcela zdevastované městské architektuře, či průmyslovém okolí Mostu (jedná se vždy o archivní fotografie z prostudovaných archivních fondů). Některé části knihy jsou obohacené o ústní sdělení pamětníků - např. dvorního socialistického architekta Václava Krejčího, který navrhoval sídlištní města v Ústeckém kraji a také nový Most. Velmi zajímavé jsou také přepisy archivních zdrojů souvisejících s tématem (např. dobové dokumentární filmy, záznamy z jednání ÚV KSČ k otázce výstavby nového Mostu, záznamy z kronik ohledně chování místních občanů aj.).
[…]
Na závěr bych ráda potvrdila, že autor rozhodně vyvrací vžité stigma "příběhu s jednoduchou pointou" (s. 10), za který je výstavba nového Mostu v české společnosti i dnes stále považována. Faktorů, jež vedly ke zbourání starého a výstavbě nového města, uvádí Spurný několik. Přestože tím nejvýznamnějším bylo ložisko hnědého uhlí pod městem a jeho vytěžení, i přesto samotní obyvatelé a československá společnost vyjádřili souhlas s kroky socialistické vlády Je až s podivem, jak málo podobných knih v českém akademickém prostředí vzniká, o to víc mě těší snaha autora přiřadit knihu k environmentální historii, které by bezpochyby slušelo, kdyby základy položené Spurným byly začátkem větší diskuze o socialistickém přístupu k ochraně životního prostředí mezi léty 1948-1989. Kniha právem získává jen kladná hodnocení, a to včetně mého.
Pavla Kačmárová (Střed 2/2016)

Milovat svou zem a právem se nad ní dojímat - a zároveň pozorovat, ba přijímat její postupnou devastaci. Která se děje v paralelní realitě, mimochodem, ale přesto se zdá být "nevyhnutelná", protože se "chceme mít dobře", "patří k pokroku" a "nedá se s ní nic dělat". A stejně nevíme co ani jak, nebo máme pocit, že to nemá cenu.
Ale vždyť to je starý Most ve zpětném zrcátku. Příběh údajné modernity.
Most byl vyuhlen, kdežto krajina je postupně vyskladňována. V druhém případě naštěstí nejde o nevratný a smrtelně devastující proces s jezerem na konci; pesimistické je naopak pomyšlení, že může trvat donekonečna. Co bude za třicet let?
Jan Lipold (Aktuálně.cz, 29. 3. 2017)