tištěná kniha
Čeština a škola

Čeština a škola

Šmejkalová, Martina

témata: pedagogika – dějiny vzdělávání

brožovaná, 518 str., 1. vydání
vydáno: listopad 2010
ISBN: 978-80-246-1692-6
doporučená cena: 315 Kč

E-shop

Anotace

Rozsáhlá monografe mapuje vývoj vyučování češtiny během sedmdesáti let 20. století. Autorka popisuje na základě archivních materiálů, dobových příruček a autentického svědectví pamětníků objektivní obraz vyučování češtiny, zvláště v souvislosti s vývojem české školy. Publikace je rozdělena do tří částí podle hlavních historických epoch (období první republiky, období druhé republiky a druhé světové války, období poválečné). Kromě společenských a historických aspektů autorka postihuje také aspekty lingvistické, pedagogické a správní, analyzuje zásadní koncepce, které ovlivňovaly vyučování, refektuje vyučovací plány, učebnice i učební osnovy. Neopomněla ani recenze a polemiky v odborných časopisech či jednání grémií a spolků. Téma vývoje vyučování češtiny dosud nebylo v předkládané hloubce a šíři v ČR zpracováno.

Obsah

Předmluva

Historické předpoklady vyučování českému jazyku ve 20. století
Za právo mateřštiny

ČÁST PRVNÍ 1918-1938
1 Čeština a její vyučování v zrcadle doby
1.1 Vyučováním češtiny k vlastenectví a občanskému uvědomění
1.2 Čechoslovakismus ve školské praxi
1.3 Čeština jako jazyk druhý

2 Lingvistika a vyučování češtiny
2.1 Školská jazykovědná terminologie
3 Učivo vybere soudný učitel. Odborný profil učitele češtiny

4 Gymnázia a reálky
4.1 Latina, nebo čeština?
4.2 Vývoj názorů na pojetí jazykového vyučování
4.3 Metod jest tolik, kolik jest lidí. Vývoj názorů na metody vyučování
4.4 Systém je cílem, ne metodou! Vývoj metodických postupů
4.5 Vývoj učebních osnov v letech 1910, 1919 a 1927
4.6 Učební osnovy 1933. Výsledek Dérerovy reformy
4.7 Non multa, sed multum. O učebnicích

5 Učitelské ústavy

6 Odborné školství
6.1 Obchodní akademie
6.2 Vyšší průmyslové školy
6.3 Vyšší hospodářské školy

ČÁST DRUHÁ 1939-1945
1 Každodennost ve vyučování českého jazyka v období druhé světové války
1.1 Ti, kteří zůstali
1.2 Jazyková situace

2 Postavení českého jazyka v učebních plánech
2.1 Předmět utvářející názor
2.2 Reakce, taktiky a strategie

3 Odborné střední školy

4 Cestou k sjednocování a normalizaci

5 Učebnice českého jazyka
5.1 Varujte se jazykových kazů
5.2 Nová čítanka

6 Výukou češtiny proti zlu

7 Vladimír Šmilauer

ČÁST TŘETÍ 1945-1968
1 1945-1948. Od osvobození do února
1.1 Začínáme napravovat, stavět a budovat
1.2 Čeština v životě a ve škole
1.3 Učební osnovy 1945-1948

2 1948-1953. Čas po únoru
2.1 Škola a únorová krize
2.2 Jednotná škola
2.3 Lidé a instituce
2.4 Zlepšujeme vyučování mateřštině
2.5 Učební osnovy jednotné školy
2.6 Zápas o duši

3 1953-1960. Mezi dvěma školskými zákony
3.1 Hledání příčin poprvé
3.2 Didaktika češtiny
3.3 Další restrukturalizace a změny učiva
3.4 Hledání ideální učebnice
3.4.1 Zrod experimentální učebnice

4 1960-1968. Pozvolna zpět k tradicím
4.1 Návrat gymnázií
4.2 O nové pojetí vyučování českému jazyku a literatuře
4.3 Aktuální problémy didaktiky českého jazyka
4.4 Od střední všeobecně vzdělávací školy zpět ke gymnáziu

5 Další osudy škol negymnazijních
5.1 Po roce 1948
5.2 Učebnice

ČÁST ČTVRTÁ 1968-1989
1 Důsledky srpnových událostí
1.1 Za Další rozvoj československé výchovné vzdělávací soustavy
1.2 K novému pojetí maturitní zkoušky

2 Učitelé

3 Hlavní témata lingvistiky a jejich didaktická aplikace
3.1 Teorie vyučování českému jazyku

4 Hledání příčin potřetí
4.1 Geneze učebních osnov

5 Normotvorné rámce
5.1 Učební plány
5.2 Učební osnovy 1982, 1983
5.3 Učebnice

6 Odborné školství
6.1 Střední školy pro pracující
6.2 Příprava mládeže na dělnická povolání a studijní učební obory

7 Mezi proudy. Odvrácená tvář vzdělávání

Doslov
Seznam zkratek
Obrazová příloha
Tabulky
Soupis užité literatury
Summary


Recenze

Práce Martiny Šmejkalové analyzuje postavení, jaké zaujímalo vyučování českému jazyku na středních školách v letech 1918-1989. Zvolený problém zkoumá v širokém kontextu vývoje českého středního školství (pochopitelně zejména jeho reforem) a celkových sociálně politických a kulturních změn, např. působení národního humanismu, čechoslovakismu, germanizačních tendencí a obrany proti nim za protektorátu, nivelizace vyučování po Únoru apod.; pozornost věnuje však i otázkám, jejichž význam není sice na první pohled zřejmý, ale který z výkladu nakonec jasně vyplývá - např. souvislosti mezi výukou češtině a latině.
Autorka analyzuje velké, zásadní koncepce, ovlivňující vyučování, vyučovací plány a osnovy, jimiž se mělo konkrétně řídit, i učebnice a cvičebnice, které na ně reagovaly. Neopomněla ani recenze a polemiky v odborných časopisech či jednání odborných grémií a spolků. Výsledkem je neobyčejně bohatý a piastický obraz jednoho aspektu jazykového vývoje, není však ani v nejmenším pochyb o tom, že tato studie znamená velké obohacení našich znalostí i z hlediska dějin školství a obecných kulturních dějin. Už proto, že vyučování mateřskému jazyku představuje podstatný příspěvek k vytváření a udržování vlastní národní identity, k orientaci ve světě, vytváření politických, kulturních či přímo světonázorových stanovisek.

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Jiří Pokorný, CSc.

Téma předloženého díla je užitečné a dosud odborně v dané šíři a hloubce nezpracované. Stane se významnou součástí paměti oboru jako teoretické disciplíny i praktické aplikace, takže může být poučením pro příští tvůrce koncepcí vyučování češtině, pro autory učebnic a didaktických příruček i východiskem budoucích teoretických studií.
Autorka se ujala neobyčejně obtížného úkolu: na základě archivních materiálů, dobových příruček a konfrontovaného svědectví pamětníků podat objektivní obraz vývoje vyučování češtiny v kontextu společenském, zvláště v souvislosti s vývojem české školy za 70 let 20. století (1918-1989).
Oceňuji to, že při posuzování stavu výuky se autorka nespokojila jen se studiem oficiálních pramenů (podstatnou složkou výzkumu bylo studium primárních archivních materiálů), ale využila i dotazníkovou metodu a metodu rozhovoru s pamětníky.
Jádro práce tvoří analýzy historických učebních plánů, osnov, učebnic a komentářů k nim. Cenné je, že autorka zveřejnila v archivních fondech nalezené i dosud nepublikované výnosy nahrazující učební osnovy a upravující výuku českého jazyka na středních školách v období 2. světové války, nepublikované posudky osnov aj.
V rámci historicky vymezených částí je ještě zvlášť pojednána problematika středních škol gymnaziálního a negymnaziálního typu, z toho kapitoly zaměřené na vyučování češtině na středních odborných školách představují vůbec první ucelené zpracování dané problematiky.
Při analýze metodických materiálů byla autorka nucena vyrovnat se s dobovými reflexemi fungování vyučovacího předmětu český jazyk. Konstatovala přitom, že dobové názory i výsledky šetření byly převážně negativní, a snažila se identifikovat příčiny této skutečnosti. Hledala a nacházela společné i diferenciační rysy různých typů středních škol podle studovaných materiálů, vysledovávala vývojové linie i retardační vlivy různých společenských i odborných faktorů.
Z výzkumu vyplynulo a bylo zdůvodněno poučení, jak se vyvíjí, mění především povrchová, jevová stránka, ale podstata problémů zůstává neřešena a základní problémy se stále vracejí: neuspokojivý stav vzdělání žáků i vzdělání učitelů, množství učební látky, málo účinné a aktivizující metody práce ...

Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Marie Čechová, DrSc.