tištěná kniha
Slovník biblické ikonografie

Slovník biblické ikonografie

Royt, Jan

témata: výtvarné umění, estetika, historie

vázaná, 344 str., 1. vydání
vydáno: duben 2006
ISBN: 978-80-246-0963-8
doporučená cena: 375 Kč

E-shop

Anotace

S náměty Starého a Nového zákona se setkáváme ve všech sférách lidské kultury. Jejich význam dnes širší veřejnosti mnohdy uniká. Slovník biblické ikonografie si klade za cíl napomoci k identifikaci a porozumění především námětům děl výtvarného umění. Do slovníku byla vedle osob a událostí Starého a Nového zákona zařazena ikonografická hesla související s biblickou výpovědí, jako například andělé či alegorie ctnosti a neřestí. Heslo ve slovníku je profilováno tak, že jsou v něm uvedeny biblické události, k nímž se bezprostředně vztahují náměty děl a dále odkazy na umělecká díla. Systém odkazů umožňuje snadnou orientaci ve slovníku. V závěru publikace je zařazena výběrová literatura. Autorem textu je historik umění prof. Jan Royt a doprovodné kresby jsou dílem Dagmar Hamsíkové.

Obsah

Slovo ke čtenáři
Slovo úvodem
Ikonografická hesla
Ediční poznámka
Seznam zkratek muzeí, galerií a knihoven
Seznam kreseb
Výběr z literatury

Recenze

O křesťanské ikonografii Jan Royt přednáší na Karlově univerzitě, do jejích tajů uvádí i studenty Akademie výtvarných umění. Jeho specializací jsou české votivní, kultovní a milostné obrazy. Málokdo je zná tak dopodrobna, před sedmi lety svá bádání shrnul do knihy Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století. Nyní na ni navazuje mnohem méně specializovaným titulem. Jeho slovník totiž může sloužit jako odrazový můstek k základnímu studiu většiny biblických námětů, když zabírá události od stvoření světa (úvod Starého zákona) až po Janovu Apokalypsu (závěr Nového zákona). O Marii z Magdaly se tak například dovíme, proč ji Mistr Vyšebrodského oltáře namaloval v menším měřítku než ostatní svědky Spasitelova ukřižování, proč Mistr Theodorik Kristovi po jejím boku přimaloval zahradnický klobouk či co měla společného s Miriam stiženou leprou. Jen jedno heslo ve slovníku chybí. Patřit by mělo samotnému Roytovi, který se mimochodem podílel i na přípravách monumentální výstavy lucemburské gotiky, která zanedlouho skončí na Pražském hradě. Skromný autor si dokonce nerezervoval ani místo pro medailon na přebalu. Vskutku křesťanská pokora.
Jan H. Vitvar, Týden, 29.5.2006, rubrika Kultura, str. 91

Nad slovníkem Biblické ikonografie
Slovník biblické ikonografie Jana Royta, který vydalp roku 2006 nakladatelství Karolinum, patří mezi nejvýznamnější ikonografické slovníky české kunsthistorie. Jeho autor v něm předkládá základní ikonografické náměty pocházející ze Starého i Nového zákona, od lidských či božských osobností přes předměty po různé události a jevy.
Hesla mají přehlednou a logickou strukturu. Otevírá je konkrétní příběh (událost), resp. definice, zasvěcující do kontextu, včetně odkazů k souvisejícím biblickým pasážím. V této úvodní části jsou již vyznačeny náměty výtvarných děl vycházejících z oblasti určené tématem hesla (např. u Adama a Evy jsou takovými obrazy stvoření ženy z Adamova žebra, prvotní hřích, Hospodinova otázka "Adame, kde jsi?", vyhnání z ráje, Adamova lebka na Golgotě). Royt představuje charakteristická zpodobování i výjimečné aktualizace daných námětů a dokládá je vhodnými příklady z domácího i světového umění různých epoch. U epických nástinů Royt upřednostňuje bohatý dějový kontext, proto se v jednom hesle objevuje vícero příbuzných témat: v hesle Adam a Eva je tak představen i příběh a ikonografie Kaina a Ábela. Pakliže se heslo vztahuje k nějakému neživému objektu, obsahuje vedle své lokalizace v Bibli také přehled jeho interpretací, definicí apod. (např. heslo Kříž). Opomenuta není ani reflexe sekundární literatury (především dobových komentářů a interpretací, které působily na ikonografickou podobu daného námětu). Pro větší názornost jsou některá hesla doplněna výstižnými ilustracemi Dagmar Hamsíkové.
Přestože je slovník určen především historikům umění, resp. "zájemcům o výtvarné umění" můžeme ho doporučit jako vhodnou pomůcku i literárním vědcům, resp. čtenářům krásné literatury, a to nejen jako čtivý a srozumitelný výkladový slovník osvětlující jednotlivé biblické postavy či děje a motivy, ale i pro možnou komparaci jejích výtvarných a literárních zpodobení. Křesťansky orientovaná literatura totiž často zapojuje do své výstavby různé biblické obrazy, někdy v souladu s tradiční ikonografií (resp. motivi-kou), jindy aktualizovaně nebo zcela osobitě. Y některých oblastech starší české literatury je pak taková erudovaná příručka naprosto nezbytná. Vedle homiletiky, která se například v barokní epoše stala tím nejpřednějším prozaickým žánrem a jejíž zkoumání se bez analýzy využitých literárních obrazů, z nichž ty biblické byly společně s hagiografickými nejčastější, neobejde (v poezii je tato situace stejná především u kancionálové písně), to jsou především emblémy. V tomto exkluzivním syntetickém žánru se totiž spojoval kpd vizuální reprezentovaný obrázkem a jazykový, který představovalo například disti-chon, biblický citát, gnóma apod. Podobně významná situace v české literatuře je například spojená s hnutím Katolické modemy a následně s bohatým rozvojem původní katolické poezie a prózy (Jan Zahradníček, Bohuslav Reynek, Jakub Demi, Jan Dokulil atd.). I v pracích těchto významných autorů se setkáváme s četným a originálním imagi-nativním využitím biblických a jiných spirituálních motivů.
V literární vědě by bylo nepochybně přínosné zaměřit se na "ikonografickou" stránku poetik těchto autorů a vytvořit analogické duo k Roytovu slovníku, které by mapovalo biblickou (nebo přímo duchovní) "ikonografii" v české beletrii. Zpodobování různých sakrálních námětů, jejich využití v přirovnáních, podobnost či rozdílnost s výtvarným uměním různých období, funkce těchto motivů v textu atd., to jsou jen některé oblasti, které by bylo možné sledovat. Dosud máme v české literární vědě jediné významnější dílo sledující vazby novodobé české literatury a biblických textů: encyklopedicky laděnou prád Olgy Nytrové a Milana Balabána Ohlasy Starého zákona v české literatuře 19. a 20. století (Praha, Oikoymenh 1997), mapující ovšem jen první část Bible. Cílem této publikace ale nebylo srovnávání, hledání konstant Či odlišností biblických obrazů v české slovesnosti, ale spíše inspirativní představení intertextových návazností, reprezentovaných antologií ukázek.
Slovník biblické ikonografie otevírá přehledná Roytova předmluva věnující se Bibli, její stavbě, překladům a vydáním. Vzhledem ke své orientaci na odbornou veřejnost slovník předpokládá určitý čtenářův vhled do dané problematiky, takže nebyla zařazena žádná studie uvozující do problematiky ikonografie, kterou by jistě uvítali zájemci z jiných oborů. Jan Royt patří mezi největší domácí znalce ikonografie a jeho výklad pojmu i historie této vědní disciplíny by byl nepochybně přínosný a usnadnil by i orientaci v rozsáhlé doporučené literatuře. Ta by také mohla být (spíše než alfabeticky) strukturována tematicky (např. do oblastí ikonografie architektury, malířství, analýzy konkrétních uměleckých děl apod.). Ale to jsou jen drobné výhrady, které nemohou (a ani nechtějí) relativizovat zásadní význam této práce.
Karel Kolařík, Tvar 01/07, str. 23

Tri ikonografické stretnutia s Bibliou

Na českom a slovenskom knižnom trhu sa v tomto roku stretli tri knihy, ktorých vzájomné porovnanie prináša domácemu čitateľovi doposiaľ najlepšiu možnosť vytvoriť si vlastnú predstavu o predmete a metódach biblickej ikonografie. Deväťdesiate roky, kedy jazykovo slabšie prípravní študenti dejín umenia hľadali základné informácie o tejto tematike v čerstvo preloženom Hallovmu slovníku (1), sú teda nenávratne za nami.
Slovník biblické ikonografie od Jana Royta vydala pražská Karlova Univerzita určite aj s ohľadom na jeho zrejmý didaktický prínos. Autor mohol pri koncipovaní tejto publikácie nadviazať na svoje staršie skúsenosti s lexikografickou tvorbou v oblasti ikonografie.(2) Na rozdiel od pomerne ezoterickej tematiky predchádzajúceho slovníka sa však tentokrát podujal na ťažkú úlohu systematického sprístupnenia obrazových transpozícií biblickej látky, ktoré by sa mohli zdať všeobecne známymi, v skutočnosti však skrývajú mnoho tajomstiev, známych len užšiemu okruhu špecializovaných odborníkov. Problémy sa často začínajú už pri zdanlivo banálnej otázke, čo to vlastne Biblia je. Skúsený pedagóg preto hneď v úvode stručným a čitateľsky prístupným spôsobom približuje podobu biblických textov v ich historickom vývoji.
Potom nasleduje hlavná časť - systematický, abecedne usporiadaný prehľad základných premostení medzi biblickými textami a obrazovým materiálom. Autor v ňom úspešne nachádza zlatú strednú cestu medzi preťaženosťou siahodlhými enumeráciami možných príkladov na jednej a absenciou skonkrétnenia na druhej strane. Jednozväzkový Slovník biblické ikonografie prirodzene nemohol obsiahnuť také množstvo informácií, ako napríklad osemzväzkový Lexikón der christlichen Ikonographie, napísaný rozsiahlym tímom špecialistov.(3) Oproti tomuto dielu však má aj viacero výhod: nevyhnutnosť výberu viedla k sústredeniu sa na podstatné, plynulosť čítania nebrzdia stovky skratiek a na viacerých miestach sa jednoducho a priamo uvádza do hry vlastný pohľad autora. Takýto autorský prístup sa v niečom blíži dnes už klasickým autorským slovníkom napríklad od Gertrud Schiller či Louisa Réaua.(4) Prednosťou voči spomenutým cudzojazyčným dielam je, že medzi vybranými príkladmi sa často objavujú domáce diela (príležitostne dokonca aj zo Slovenska), čím sa vhodne zdôrazňuje aktualita problémov biblickej ikonografie v rámci kultúrnej tradície, živej a blízkej pre väčšinu čitateľov publikácie. Tak napríklad do tabuľkového prehľadu typologických predobrazov Nového zákona v udalostiach Starého zákona (s. 290-296) začlenil autor popri klasických príkladoch (Biblia pa-uperum, Speculum bumanae salvationis)(5) aj emauzský cyklus, ktorý si to svojím premysleným programom aj monumentálnym formátom určite zaslúžil, aj keď v ňom viacero scén chýba.
Okrem slovníkovej systematiky a materiálovej adekvátnosti stojí za zmienku aj pozornosť, venovaná výkladu biblických námetov. Jedným z nástrojov tohto výkladu boli aj texty, ktoré nepatria do dnes väčšinovo uznávaných podôb biblického kánonu. Publikácia si napríklad systematicky všíma apokryf-né námety. Aj v tomto prípade si dôsledne zachováva ikonografický charakter, sústreďuje sa predovšetkým na obrazy a čitateľa nezaťažuje obsiahlymi informáciami o odťažitých aspektoch jednotlivých textových prameňov. Pri takomto prístupe lepšie vyniká mimoriadna poetická hodnota niektorých obrazov ? napr. hravého Ježiška, oživujúceho z hliny vyrobených vrabcov (s. 71) alebo jednorožca, skroteného Pannou v scéne Zvestovania (s. 319-321). Keby sa autor rozhodol podrobne analyzovať kritické výhrady Tridentského koncilu (s. 10), zrejme by nemohla dostatočne vyniknúť produktívna sila fantázie tvorcov podobných diel. Naracívny výklad biblických námetov prostredníctvom apokryfných príbehov dostáva v Slovníku spravidla prednosť pred ďalšími pamiatkami podobného exegetického prístupu (midraš, hagiografia).(6) Hagiografické legendy však autor predsa zohľadňuje jednak ako akési doplnenie informácií o biblických postavách (napr. o Márii Magdaléne, s. 151), alebo ako dokument mystických skúse- ností, ktoré sa stali zdrojom špecifickej podoby základných kresťanských tém (napr. Lactacio S. Bernardi, s. 198).
Literárne a myšlienkové východiská mnohých námetov, spomínaných v slovníku, siahajú ďaleko za ktorúkoľvek z historických podôb biblického textu. Popri teologických cnostiach tu napríklad nachádzame aj alegórie kardinálnych cností s ich koreňmi v pohanskej antike a bohatým výkladom v neskoršej kresťanskej kultúre (s. 60-61). Slovník biblickej iko nografie pochopiteľne uprednostňuje hlavne kresťanské aspekty tejto problematiky. Nezabúda vyzdvihnúť ani celkom neklasické momenty kresťanskej mystickej tradície (Cnosti pribíjajú Krista na kríž, s. 142). Metódu vysvetlenia určitého teologického modelu prostredníctvom mystického obrazu autor aplikuje aj problém typologických vzťahov medzi Starým a Novým zákonom: Prehľadný teoretický úvod podáva v príslušnom hesle (s. 284-296), pozoruhodný obrazno-alegorický výklad prostredníctvom témy mystického mlyna sv. Pavla však analyzuje aj samostatne v historickom priereze, vyúsťujúcom dokonca aj do kritických a humorných parafráz (s. 159-163). Pri tak zaujímavej téme si autor všímal napríklad aj reliéfy románskych hlavíc, ktorým sa inak systematicky nevenoval. Zvláštny osobný záujem cítiť aj za rozsiahlou enumeráciou českých mariánskych obrazov, ktorá miestami vyznieva ako prehľad barokových pútnických miest v Čechách (s. 215-218). Podobné osobné akcenty však nijako neznižujú celkovo vysokú hodnotu slovníka.
(...)

(1) H ALL, James: Slovník námetu a symbolu ve výtvarnom umení. Praha 1991.
(2) ROYT, Jan - ŠEDINOVÁ, Hana: Slovník symbolu. Kosmos, príroda a človek v kresťanské ikonografii. Praha 1998.
(3) LCI - Lexikón der christlichen Ikonographie. Ed. KIRSCHBAUM, Engelbert; BRAUNFELS, Wolfgang. Bd. 1-8, Freiburg a.i. 1968 - 1976.
(4) RÉAU, Louis: Iconographie de ľart chrétien, t, 1-3. Paris 1955 ? 1959; SCHILLER, Gertrud: Ikonographie der christlichen Kunst. Bd. 1-3, Gutersloh 1966- 1971.
(5) Porov. napr. APPUHN, Horst: Einfubrung in die Ikonographie der
mittelalterlichen Kunst in Deutschland. Darmstadt 1991, s. 14-20.
(6) Porov. KEMP, Wolfgang: Cbristliche Kunst. Ihre Anfänge. Ihre
Strukturen. Munchen 1998, hlavne s. 87-89.

Ivan Gerat, Ars 39, 2006, 2, str. 263-4