Člověk v šíleném dění světa

Každý, kdo se chce systematicky věnovat dílu Gillesa Deleuze, se musí vypořádat se skutečností, že kontinuita jeho myšlení je nabourána mnohými zlomy, z nichž tím největším je úzká spolupráce s Félixem Guattarim a neodlišitelnost obou autorů v textech, které společně píší. Přesto se nejedná o úkol, který by byl nemožný, a Deleuze sám na mnoha místech podává návod, jakým způsobem se jej lze zhostit, jak psát o autorovi, který nám neustále uniká a nikdy není pouze jeden. Petr Prášek ve svém úvodu do Deleuzovy filosofie sleduje logiku myšlení, která se vine celým jeho dílem, a pomáhá nám obstát při setkání s jeho texty. Představuje jej jako nového antropologa, pro kterého je člověk pouhou součástí šíleného dění světa – Deleuzův člověk se stává nelidským, zatímco svět utváří jeho tvář, v níž se zračí šílenství coby hranice lidskosti. Spolu s Deleuzem nás vybízí, abychom se vydali na svou vlastní cestu tvoření a dokázali být hodni toho, co se nám přihází.

Studie Petra Práška si klade za cíl projít Deleuzův intelektuální itinerář (třebaže tak alespoň v první části nečiní lineárně, což však u Deleuze není žádoucí) a vypreparovat z něho podpovrchové vazby a souvislosti, které nakonec z tohoto myšlení navzdory různosti traktovaných témat činí překvapivé soudržný celek. Nevyhýbá se přitom ani těm nejobtížnějším deleuzovským tématům, jako je transcendentální empirismus, teorie ideje či otázka časovosti.
(...)
Jestliže první část knihy, věnovanou transcendentálnímu empirismu, pokládám za největší přínos k deleuzovským interpretacím v rámci recenzované publikace, neznamená to, že by za pozornost nestála i část druhá, v níž se autor věnuje Deleuzově filosofii po jeho setkání s Félixem Guattarim. Zde už nastupuje lineárnější – a podotkněme, že čtenářsky vděčnější výklad Deleuzova myšlení.
Na jedné straně se zde ukazuje překvapivá konsistence této filosofie, která nepřestává být věrná svým základním principům i po tomto „obratu“. Na straně druhé je zde však také velice názorně předvedeno, jaké nové podněty do ní přineslo dosti „divoké“ Guattariho myšlení.
(...)
Tak či onak platí, že monografie Člověk v šíleném dění světa je počinem – zejména, ale nejen v českém kontextu – mimořádně záslužným. Pokouší se, jak již bylo řečeno, sestavit vnitřní kostru Deleuzova myšlení, a to na základě četby, kterou bychom mohli označit jako „imanentistickou“. Takových textů je málo.
Josef Fulka (REFLEXE 56/2019, str. 211–216)