Praha univerzitní

Praha je centrem univerzitní vzdělanosti už bezmála sedm století. Psal se 7. duben roku 1348, kdy český král a budoucí římský císař Karel IV. založil ve svém sídelním městě první vysoké učení na sever od Alp a na východ od Rýna. Své výsadní postavení ve střední Evropě Karlova univerzita ztratila po vzniku univerzit v sousedních zemích a v Praze jí od druhé poloviny 16. století začala konkurovat – do jejich sloučení v roce 1654 – jezuitská akademie v Klementinu. Potřeba vzdělání v oborech technických a zemědělských vedla v roce 1718 ke vzniku inženýrské školy, pozdější polytechniky, posléze Českého vysokého učení technického. Na samém konci 18. století byly v Praze položeny základy výtvarné akademie, později k ní přibyla Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Ostatní veřejné vysoké školy v Praze vznikly po druhé světové válce: AMU 1945, Česká zemědělská univerzita 1952, Vysoká škola chemicko-technologická 1952 a Vysoká škola ekonomická 1953. V roce 1993 jejich počet navýšila Policejní akademie. Průvodci po historii a místopisu pražských vysokých škol i komentátory akademického života, srostlého s kulturou a společenským děním v české metropoli, jsou Josef a Lydia Petráňovi.

Populární obrazová publikace o Praze univerzitní není věnována „jen“ vysokému učení Karlovu, nýbrž (samozřejmě až od raného novověku) všem vysokým školám, které působily a působí v městech pražských. To znamená, že autoři v úvodní studii vylíčili vývoj univerzitního, technického, uměleckého, politického i ekonomického (veřejného) vysokého školství v české metropoli, a to včetně zmínek o školách již zaniknuvších či efemérních (Deutsche Technische Hochschule, Deutsche Universität, VŠPHV, Univerzita 17. listopadu). V přehledné obrazové části pak Petráňovi soustavně zdo kumentovali objekty, některé interiéry, velmi výběrově i jednotlivá výtvarná díla v dnes vysokoškolských objektech, patřících především Univerzitě Karlově a jejím fakultám, ale i dalším vysokým školám.
Jiří Pešek (Pražský sborník historický XLVIII/2020)