Památky Univerzity Karlovy

Univerzita Karlova během svého dlouhého života dala vzniknout velkému množství památek, jež vedle duchovních hodnot vzdělání a nauky tvoří ve svém souhrnu nezanedbatelný dar pražského učení národní i evropské kultuře. Bohatě ilustrované dílo pojednává o budovách, kultovních objektech, insigniích, památkách knižní kultury, muzeích, kabinetech, obrazových sbírkách aj. Zveřejňuje výsledky dlouhodobého výzkumu, v němž se podařilo určit původ a osudy děl namnoze dosud neznámých vysokých hodnot uměleckých a kulturních. Kniha je určena širokému okruhu členů i absolventů univerzity i každému, kdo se zajímá o její kulturní dění.

Stavební památky
Kultovní objekty
Univerzitní archiv a insignie
Památky knižní kultury
Muzea, kabinety, sbírky
Obrazové soubory

Širší veřejnost obvykle nevnímá Univerzitu Karlovu jako muzeum (když už tak muzeum pedagogických metod), obrazárnu nebo knihovnu s historickými fondy. Ovšem, univerzita není živou sběratelskou institucí a její sbírky jsou buď historicky uzavřenými celky nebo se doplňují jen výjimečně (výjimkou je galerie rektorských portrétů). Přesto je soubor památek spravovaných univerzitou, jejími fakultami a ústavy jednou z nejzajímavějších a nejpestřejších pražských sbírek. Že se o tom málo ví? Předkládaná publikace, která je svébytným pandánem ke čtyřsvazkovým univerzitním dějinám, dokončeným roku 1998, si vytkla za cíl tento nedostatek napravit.
Výměr památky je v daném případě velmi široký a sahá od památek stavebních přes památky univerzitní reprezentace ve městě (v Týně či na Karlově mostě) a výzdobu univerzitních budov až k nejrůznějším sbírkovým a knihovním celkům, jež úzce souvisejí s obory na univerzitě pěstovanými a které většinou výukovým potřebám sloužily nebo stále slouží. Omezením nebyl ani trvající vztah popisovaných památek k univerzitě. Mnohé budovy, ale i sbírky patří dávno jiným institucím, pokud však původně sloužily potřebám alma mater, jsou do publikace zahrnuty. Toto historické kritérium považuji za velmi šťastné, neboť čistě prézentistické vymezení materiálu by se zvrhlo v poněkud deskriptivní katalog. Takto naopak můžeme vnímat vývoj univerzitních sbírek v jejich logických historických a funkčních vazbách.
Snažit se podat byť jen stručný průřez publikací by si vyžádalo několika stránek textu. Proto alespoň o nejdůležitějším. Úvodem se nám dostane zevrubného poučení o budovách, v nichž univerzita působila a působí, nejstaršími kolejemi počínaje a oněmi počtem tak skrovnými novostavbami posledního půlstoletí konče. Zvlášť oceňuji, že v této i v dalších kapitolách se dostává na světlo i materiál z fondů pražské německé univerzity (1882-1945), v tomto případě například málo známé plány J. Zascheho na novostavbu německé univerzity u Hlávkova mostu. V dalších kapitolách jsou systematicky pojednány univerzitní památky, jež mají charakter identifikačních symbolů (insignie, ale i některé památky univerzitního archivu), vzácné knihovny (až na tu nejvzácnější, totiž původní univerzitní knihovnu, která vplynula do fondů Národní knihovny ČR), muzea, kabinety a sbírky a konečně obrazové soubory, které jako jediné byly alespoň částečně představeny veřejnosti na výstavě v Muzeu hl. m. Prahy roku 1996. V závěru najdeme soupisovou rekonstrukci matematického muzea z Klementina (zal. 1722, pozoruhodný dobový kabinet kuriozit, ale í výukových pomůcek), dnes z velké částí v Národním muzeu, dále katalog rektorských portrétů a portrétů z tzv. karolinské lékařské série.
Zdařilá a obrazově bohatě a nápaditě vybavená publikace je navíc pečlivě redakčně zpracována a přes nutnou rozbíhavost materiálu působí promyšleně a sevřeně. To je zásluha hlavního redaktora J. Petráně, jenž je navíc autorem velké části textu, a kolektivu několika desítek autorů, z nichž vyniká především autor většiny uměleckohistorických kapitol Ivo Kořán.

Zdeněk Hojda, Dějiny a současnost 1/2001