tištěná kniha e-kniha
Lidová píseň a sborová tvorba

Lidová píseň a sborová tvorba

Pecháček, Stanislav

témata: hudba, antropologie a etnografie

brožovaná, 318 str., 1. vydání
vydáno: duben 2011
ISBN: 978-80-246-1830-2
doporučená cena: 315 Kč

E-shop

Anotace

Publikace zobrazuje široké spektrum vlivů hudebního folkloru na českou klasickou hudbu 19. a 20. století. Zabývá se sběratelstvím lidových písní a různými formami tzv. druhotné existence lidové písně v městském prostředí. V druhé části přináší analýzy sborových úprav lidových písní a sborových skladeb na lidové texty. Jejich bohatá typologie je demonstrována na ukázkách z tvorby deseti předních českých skladatelů (A. Tučapský, O. Mácha, J. Málek, J. Feld, P. Eben, J. Křička, Z. Lukáš, J. Laburda, Z. Šesták, C. Kohoutek).

Obsah

Předmluva
Úvod

1. Lidová píseň v životě české společnosti
1.1 Sběratelé, sbírky a zpěvníky lidových písní
1.2 Formy druhotné existence lidových písní
1.2.1 Pěstování lidových písní ve folkloristických souborech
1.2.2 Sólový zpěv s harmonickým doprovodem
1.2.3 Instrumentální úpravy
1.2.4 Lidové písně jako didaktický materiál
1.2.5 Lidové písně jako materiál artifciální hudby
1.3 Písně zlidovělé
1.4 Lidovka a folk
1.5 Neofolklorismus
1.6 Lidová píseň předmětem odborného zájmu
1.6.1 Folklor a folkloristika
1.6.2 Lidová píseň v české odborné literatuře

2. Sborové úpravy lidových písní
2.1 Antonín Tučapský - Malovaná dolina
2.2 Otmar Mácha - Moravské lidové písně
2.3 Jan Málek - Královničky, Ešče si zazpívám
2.4 Jindřich Feld - Malé polyfonie
2.5 Petr Eben - O vlaštovkách a dívkách

3. Sborové skladby na lidové texty
3.1 Jaroslav Křička - Slovácké dvojzpěvy
3.2 Zdeněk Lukáš - Hejdum dá, Holoubci, Kravarky, Čepení, Věneček
3.3 Jiří Laburda - Dvojzpěvy
3.4 Zdeněk Šesták - Vítej, slunko líbezné
3.5 Ctirad Kohoutek - Skalické zvony

Závěr
Seznam použitých zkratek
Literatura
Seznam notových příkladů
Summary
Jmenný rejstřík

Recenze

Předložený spis je prací zkušeného sbormistra a vysokoškolského učitele Stanislava Pecháčka. Tématickým centrem práce se stala lidová píseň. Autor tento fenomén zkoumá z mnoha hledisek a zaměřuje se především na jeho výskyt a využití ve sborové tvorbě.
Uvedené tématice odpovídá i členění práce. V úvodní části, která nese název "Lidová hudba v životě české společnosti", je první kapitola věnována sbírkám lidových písní. Autor uvádí vyčerpávající a tím i velmi cenný přehled sběratelů, sbírek lidových písní a tanců od počátků 19. století až do dnešní doby.
Druhá kapitola první části se pak logicky zaměřuje na formy druhotné existence lidové písně, především na harmonizace a úpravy písní a jejich další využití. Pecháček se věnuje úpravám pro sólový zpěv doplněný harmonií, dále žánrům využívaným v instrumentálních úpravách lidových písní pro různá obsazení, vycházejících z potřeb a možností daného období a prostředí. Za velmi přínosné považuji autorovo zamyšlení nad využitím materiálu lidové písně v hudební pedagogice: ve výuce intonace, v učebnicích sborového dirigování, v metodických příručkách různých typů a v pracích zabývajících se klavírním doprovodem lidových písní.
Skladbami artificiální hudby, které různým způsobem využívají potenciál lidové hudby, se autor zabývá v závěru druhé kapitoly. Zkoumá a popisuje formy existence lidové hudby v dílech českých skladatelů, porovnává lidové nápěvy s jejich uměleckým kompozičním zpracováním, podrobně sleduje postupy vedoucí od citace melodie k její tematizaci a v neposlední řadě zkoumá důvody využití a zařazení folklorního materiálu a jeho proměnu v myšlenkovou součást významných děl vážné hudby.
Poslední kapitola úvodní části, která následuje po drobnějších statích věnovaných zlidovělým písním, folku a neofolklorismu, je věnována především reflexi lidového umění v odborné literatuře. Kapitola přináší nejen úvahy týkající se důležitých terminologických otázek zkoumaného oboru, ale především představuje vyčerpávající přehled pracovišť, autorů a prací zabývajících se uvedenou problematikou.
Druhá část práce, nazvaná Sborové úpravy lidových písní, představuje úpravy pro dětské (ženské) sbory. Autor vybírá právě tento typ úprav v souladu se svým uměleckým a odborným zaměřením. Úvodní kapitola je vlastně seznámením s výsledky "pátrání" po sborových aranžmá v minulosti.
Jádro druhé části spisu tvoří především analytická část, zabývající se podrobně šesti sborovými cyklickými kompozicemi (A. Tučapský- Malovaná dolina; O. Mácha- Moravské lidové písně; J. Málek- Ešče si zazpívám, Královničky; J. Feld-Malé polyfonie; P. Eben- O vlaštovkách a dívkách).
Všechny autorovy analýzy směřují k postižení a uchopení obecnějších rysů metod práce jednotlivých skladatelů, k vyhledání konstant v jejich upravovatelských postupech, vážících se nejen ke konkrétně rozebíraným cyklům a jejich částem, ale i k dalším dílům uvedených tvůrců. Analýzy nejen přinášejí mnohá nová zjištění, ale dokazují Pecháčkův nadhled a bohaté zkušenosti, hluboké teoretické znalosti, schopnost všímat si podstatných znaků (harmonie, polyfonie, souvislost hudby s textem, obsahová a formální stránka, interpretační stránka) v souvislostech, které umožňují dospět k zajímavým a významným zjištěním.
Podobně jako druhá je koncipována i třetí část práce. V ní se autor zabývá sborovými skladbami českých autorů (J. Křička, Z. Lukáš, J. Laburda, Z. Šesták, C. Kohoutek) na lidové texty. Jednotlivé analýzy nutí čtenáře nahlížet na díla uvedených skladatelů z mnoha hledisek a Pecháček je skutečně erudovaným průvodcem po jejich tvorbě.
Práce je doplněna podrobným a účelně zpracovaným poznámkovým materiálem, bohatým přehledem literatury, vážícím se nejen k tématu práce, ale zahrnujícím další témata úžeji či šířeji související s problematikou lidové tvorby a sborového umění, zejména: hudební teorii, hudební pedagogiku a problematiku hudební kompozice. Nedílnou součástí spisu je jmenný rejstřík.
Práci S. Pecháčka považuji za významný muzikologický a hudebně pedagogický spis, který se díky svým odborným kvalitám stane po svém publikování základní literaturou pro oblast sborového umění a rovněž i důležitým východiskem pro další práce vztahující se k výše uvedeným oborům.

Z recenzního posudku: prof. PaedDr. Jiří Holubec PhD.

Současný český sborový repertoár je nesmírně bohatý a stylově pestrý. Zásluhou četných skladatelů a interpretů nelze v žádném okamžiku říci, že jej lze beze zbytku zmapovat, či dokonce interpretačně a analyticky obsáhnout. Proto jsou texty zaměřené tak jako předložená monografie stále potřebné. Tato ovšem poskytuje nejen informace o současném stavu české sborové tvorby, když přináší analýzy vybraných sborových děl jako určitých typů (a tedy reprezentativních zástupců) soudobých sborových skladeb, ale představuje též pozoruhodné historické souvislosti ve vývoji naší sborové tvorby. Všestranným a vyčerpávajícím pohledem na zvolenou problematiku jeví se jako přirozené vyústění soustavného zájmu autora o úlohu lidové písně v současné české sborové tvorbě.
V souladu s názvem autor pro svou publikaci stanovuje úkoly, z nichž vysvítají cíle. Zde snad lze pouze podotknout, že sám cíl je definován tak, aby si čtenář byl schopen jeho obraz poskládat na základě vlastního porozumění textu a zevrubné charakteristiky textu, jehož četba čtenáře očekává.
Pozoruhodná je také charakteristika použité literatury, zvláště když vezmeme v úvahu, že se autor zmiňuje i o diplomových a graduačních pracích. Dokládá to nejen pisatelův široký přehled o literatuře (i o textech nevydaných), jež se problému věnuje, ale také o úrovni, na níž jsou hudebníci, sbormistři a hudební pedagogové připravováni pro své profese, a to i pod vedením samotného autora.
Místo lidové písně v české společnosti, kritické hodnocení pohledů na tento problém v literatuře a charakteristiku sbírek a zpěvníků nalézáme v první kapitole. Považuji za důležité vyzdvihnout především důkladné zmapování sbírek na regionálních úrovních, charakteristiku zpěvníků i jasné stanovení kritérií pro tzv. prvotní a druhotnou existenci lidové písně. Tato klasifikace je nakonec pro celý text směrodatná a umožňuje bezpečně roztřídit určení písní jednak pro interpretaci v rozmanitém obsazení, jednak pro pedagogické účely v úloze nástrojových instruktivních skladeb a také pro využití didaktické.
Postižení didaktické úlohy lidové písně, tedy jejího specifického uplatnění v této funkci, považuji v takto koncipovaném textu rovněž za důležité. Autor si tu všímá rozvoje hudebních dovedností budoucího učitele hudební výchovy a učebnic, jež k tomuto rozvoji slouží. Podobně hodnotím důkladnost, s níž si S. Pecháček všímá výskytu lidové písně v artificiální hudbě, a to jak ve formě citací, tak stylizací. Uvádí nejen známější skutečnosti, ale také skladby autorů, kteří jsou nyní s určitým časovým odstupem zapomínám. Dochází tak k překvapujícímu množství děl a jejich souvislostí s lidovou hudební kulturou. Taktéž zevrubně mapuje zájem o lidovou píseň z hlediska literárního a folkloristického. Využívá při tom prací, jež se zabývaly touto problematikou v časech, kdy vůbec začala být aktuální, i textů zcela současných.
Historii sborových úprav lidových písní se autor věnuje ve 2. kapitole, a protože v centru jeho uměleckého i vědeckého zájmu stojí skladby pro dětské a ženské hlasy, nalézáme zde právě skladby pro tato obsazení. Pecháček provádí čtenáře historií žánru od jeho
obrozeneckých počátků po současnost, a představuje tak široké zázemí, z něhož vzápětí,
vybírá reprezentativní cykly současnosti k podrobnějším analytickým charakteristikám.
Struktura a obsah textu nabízejí zcela jistě možnost, aby předložená monografie byla využita v následujících oblastech, jež kladou zvýšené nároky na kognitivní funkci textů:
a) jako studijní opora v pregraduámí přípravě učitelů hudební výchovy a především sbormistrů,
b) v postgraduálním (doktorském) studiu hudební teorie a pedagogiky, a to nejen pro rozvíjení obzoru mladých vědců, ale též jako vzor pro koncepci analytických studií a prací,
c) na poli neprofesionálním, aby významnou měrou prohloubila vzdělání amatérských hudebníků, sbormistrů, sborových zpěváků či běžných posluchačů.
Všechny výše doporučené oblasti lze stanovit zejména proto, že autor nepřináší jen informace, ale klade před čtenáře text naplněný souvislostmi a interpretacemi přesně v duchu nejkvalitnějších monografických prací, jež sice mohou vycházet z momentálního stupně poznání, jež však tento moment překračují do daleké budoucnosti.

Z recenzního posudku: Michal Nedělka