Kritický racionalismus H. Alberta a K. Poppera

Lze dosáhnout jednou provždy pravdivého a jistého poznání? Jak se vyhnout paradoxu barona Prášila? Je moderní věda nikou objektivity oproštěné od lidských hodnot a omylů? Kde v současném proměnlivém světě hledat mravní ukotvení a smysl života?
Nejen na tyto otázky se pokouší odpovědět filosofický směr označovaný jako kritický racionalismus, který se profiluje jako alternativa k tradiční epistemologii, novopozitivismu, ale i postmodernismu. Jako svébytný metodologický přístup se inspiruje vědeckým pohledem na svět, umožňuje konfrontaci s moderními technologiemi i tradiční teologií a má zakládat plnohodnotný životní postoj. Opírá se o nedogmatické pojetí racionality, jež počítá se sebereflexí a fenoménem chyby.
Jitka Paitlová představuje kritickoracionalistická řešení klíčových filosofických problémů z oblasti poznání, vědy, etiky i náboženství. Vychází přitom zejména z interpretace textů Hanse Alberta, které vznikaly v polemice s německou filosofickou tradicí 20. století. Přidává nové postřehy ke Karlu Popperovi jako zakladateli kritického racionalismu a doplňuje svérázné české pojetí Otakara A. Fundy, který pozice Alberta a Poppera dokázal obohatit o zdánlivě protichůdné, existenciální aspekty.

Kniha Jitky Paitlové Kritický racionalismus jako způsob myšlení a jednání je pozoruhodná zaměřením na kritický racionalismus u nás málo známého autora Hanse Alberta a jeho přínosu ke kritickému racionalismu jako významné filosofické koncepci XX. století, spjatou především se jménem Karla Poppera. Paitlové se daří velice vstřícným způsobem interpretovat a analyzovat základní východiska Albertova systematického výkladu kritického racionalismu a upozorňovat zároveň i na významné odlišnosti v jeho pojetí, které ho odlišují od Popperovy koncepce racionalismu a obohacují tak kritický racionalismus jako takový. Je třeba ocenit, že čtenář má možnost seznámit se s Albertovými stanovisky nejen přístupnou formou výkladu, ale také v celkovém filosofickém kontextu vazeb mezi Albertem, Popperem a nakonec i Otakarem Fundou, českým zástupcem a přesvědčeným stoupencem kritického racionalismu. Výklad kritického racionalismu Hanse Alberta považuji za velice zdařilý, promyšlený a založený na důkladné znalosti jeho díla a zároveň provedený s potřebnou citlivostí k tématu. Autorce se tak daří udržet vlastní výkladovou linii, aniž by se nechala příliš otrocky vést Albertovými texty a zároveň neupozornila čtenáře na některé kritické výhrady a znaky Albertova pojetí.

Z recenzního posudku: Vladimír Havlík