„Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré...“

Publikace se zabývá českou morální teologií od jejích počátků v poslední čtvrtině 19. století do poloviny století dvacátého. Autor kriticky hodnotí jednotlivé spisy, konfrontuje jejich postoje s dobovou společenskou a politickou situací a uvádí je do souvislosti s prohlubující se izolací církve. Vedle obecných aspektů morálky je v rámci morálky speciální věnován zvláštní zřetel sexuální, politické a sociální etice.

Slovo úvodem

Morálně teologická literatura v období 1884-1948
Časové vymezení zkoumaného období
Šíře morálně teologické literatury vydávané ve vymezeném období
Teoretický i praktický přístup

Situace společnosti a katolické církve
Společnost
Společnost a církev

Struktura základních prací české morální teologie
Jan Nepomuk Stárek: Mravověda, 1884
Karel Lev Řehák: Katolická mravouka, 1893
Antonín Vřešťál: Katolická mravouka, 1909-16
Reginald M. Dacík: Mravouka, 1946
Dominik Pecka: Umění žíti. Katolická mravouka, 1947 (imprimatur z r. 1940)

Přehled autorů a jejich díla

Charakteristika práce českých moralistů - aspekty obecné morálky
Apriorní a empirické poznání
Napětí mezi nadčasovostí a historickou podmíněností
Nauka nezávislá a závislá na měnící se situaci
Nadčasová nauka o časných věcech
Neomylnost magisteria ve věcech víry a ve věcech mravů
Metodika teologické práce a zdůvodnění platnosti mravního zákona
Důležitost otázky po zdůvodnění mravního řádu
Argumentace nejvyšším cílem
Argumentace církevní naukou
Zdůvodnění konkrétních mravních norem
Magisterium
Písmo
Přirozený zákon
Státní zákon
Univerzalita mravního požadavku a její omezení
Mravnost a víra v Boha
Univerzální požadavek mravnosti
Dvojí teologie hříchu
Theologia moralis specialis
Reginald M. Dacík, Mravouka
Antonín Vřešťál, Katolická mravouka
Zapovězené knihy
Teologie omlouvání
Konstantin Miklík, Klíč k dobré literatuře; četba knih s hlediska morálního a kanonického
Josef Novotný, Index a věda
Morálka a zákon
Požadavky mravnosti a práva
Teorie zásluh. Nárok člověka vůči Bohu
Zákon, svědomí a svoboda

Obnova teologického myšlení a církevní praxe a její překážky
Snahy o obnovu a rozvoj teologického myšlení a církevního života
Byla česká teologická etika skutečně teologií?
Smysl otázky
Biblické zjevení a filozofická spekulace v morálně teologické argumentaci
Teologická argumentace ve filozoficko-etických pojednáních
Filozofická argumentace v teologii bez biblického zakotvení
Ohrožení teologického charakteru teologické etiky
Instrumentalizace "dobrého" skutku
Normy církevního práva chápané jako normy mravní
Normy státního práva chápané jako normy mravní
Nereflektování historicko-společenské a kulturní podmíněnosti
Partikularizace univerzálně platných mravních norem
Nerozlišení závaznosti mravních a náboženských norem jednání
Nerozlišení mravní a morální roviny jednání
Zhodnocení

Speciální morálka
Sexuální etika
Jan Nepomuk Stárek, Katolická mravověda, 1884
Plnění manželské povinnosti
Hodnocení manželství a celibátu
Karel Lev Řehák, Katolická mravouka, 1893
Antonín Vřešťál, Katolická mravouka, 1909-1916
Josef Mouřinovský, Satanovo pirátství: Žena, 1936; Kněz manželům
Reginald M. Dacík, Mravouka, 1946
Situační podmíněnost mravních požadavků
Každý hřích nečistoty je těžký?
Manželství a panenství
Homosexualita
Masturbace neboli sebeprznění
Zabraňování početí
Antonín Melka, Homosexualita, 1933
Řeholní sestra u nemocných
Exkurs: Augustinus Aurelius a jeho nauka o pohlavnosti a manželství
Politická etika - křesťan a stát
Jan Stárek, Katolická mravověda, 1884
Karel Lev Řehák, Katolická mravouka, 1893
Jan Dvorecký, Kříž Kristův čili rudý prapor socialismu.
Třicet májových kázání o sociální otázce, 1895
Antonín Vřešťál, Katolická mravouka, 1909-1916
Josef Novotný, Mravnost a náboženství. Obrana základů
katolické mravouky oproti moderním proudům ethickým, 1921
Timotheus Vodička, Principy sociální ethiky, 1945
Reginald M. Dacík, Mravouka, 1946
Dominik Pecka, Umění žíti. Katolická mravouka, 1947
Tendence vývoje
Sociální etika - vývoj sociálně etického myšlení v českých zemích do roku 1948
19. století
Odklon od náboženství a církve
Rychlý rozvoj sociální etiky
Negativní hodnocení moderní společnosti
Představy utopické i reálné
Sen o utopii
Reálný pohled na pozemskou skutečnost
Bedřich Vašek
Antonín Cala
Antonín Pimper

Závěr

Resumé
Zkratky
Použité prameny a literatura
Příloha: česká katolická morální teologie 1884-1948 (seznam publikovaných spisů)
Jmenný rejstřík

Charakteristika spisu. Námětem knihy je zmapování české morálně teologické literatury vletech 1884 - 1948, tedy v období šedesáti leť, tj. dvou generací; terminus ad quem je nástup komunistické moci v únoru 1948, která znamenala přerušení příslušné publikační Činnosti - se zanedbatelným obdobím tzv. Pražského jara -. na čtyři dekády. Charakter spisu nechce být historický, nýbrž morálně teologický se zvláštním zřetelem na metodologii zkoumaných autorů.
Cílem spisu je poučit přítomnost české morálně teologické veřejnosti, zejména odborně, z oborové minulostí (zkoumáním několika vybraných autorů) pro budoucnost odborného bádám.
K obsahu. Autor nejprve historicky vymezuje zkoumané období (1) v rámci situace tehdejší společnosti a církve (2). Pak uvádí pět zkoumaných morálních teologů onoho období, J.N. Stárka, K.L.Řeháka, A. Vřeštila, R.M.Ďacíka a D.Pecku ä strukturu jejich díla (3).
V charakteristice obecné morálky uvedených autorů (5) si všímá vztahu apriorního a empirického poznám, nadčasovostí a historické podmíněnosti, metodiky jejich práce, zdůvodňování mravních norem, univerzality mravního požadavku, teologie hříchu a vztahu morálky a zákona.
V dalším bodě (6) se zabývá možnostmi obnovy teologického myšlení a jejich překážkami (6. bod by měl být vzhledem k základnímu rozdělení oboru na obecnou a speciální morálku spíše podbodem).
V speciální morálce (7) rozpracovává u výše uvedených autorů sexuální etiku (s exkurzem o sexuálně etických názorech A. Augustina), politickou etiku a sociální etiku, kde se zabývá třemi autory, B. Vaškem, A. Calou a A. Pimperem.
Na závěr je uvedeno anglické resumé a použité prameny a literatura. Příloha obsahuje seznam publikovaných spisů v uvažovaném období.
Hodnocení. V předloženém spise se jedná o námětově původní práci s důležitým obsahem, což ji činí cennou, i když není vyloučena i polemická odezva. Autor projevil velkou píli v shromažďování a prostudování potřebného materiálu, který se čtenáři značnou měrou dostane poprvé do rukou; Historická faktografie a teologická reflexe jsou vyvážené. Dr Ovečka na několika místech uznává, že každý autor, tedy i jím zkoumaní morální teologové určité epochy, je nevyhnutelně dítětem své doby, proto nezesměšňuje jejich dnes leckdy neudržitelné názory, i když nepopírá, že řada postojů se dnešnímu čtenáři musí jevit kuriózní. Důraz je položen na pohyb teologického myšlení s velkým předělem 2. vatikánského sněmu, což je významné mimo jiné proto, že se V současnosti ozývají hlasy, žádající pod heslem "reformu reformě" revizi pokoncilnírio pohybu, a to nejen v praktické, nýbrž i teoretické oblasti, kam patří pravě morální teologie.

Z recenzního posudku: Doc. ThDr. Jiří Skoblík

Práci Libora Ovečky je možné považovat za mimořádnou, a to z těchto důvodů:
1. Jeho téma je nezpracované, českou morální teologií se v tomto rozměru dosud nikdo nezabýval, existují jen dílčí články a postřehy (Dacík, Pecka, Vašek).
2. Práce je promyšleně strukturována, jsou vyzvednuty relevantní aspekty starších teologických děl, jsou vystižně charakterizována základní filozofická i teologická východiska jednotlivých autorů.
3. I když autor často zmiňuje významný posun morální teologie, k němuž došlo
v šedesátých letech 20. století (především v souvislosti s Druhým vatikánským koncilem, který přinesl řadu změn nejen v morální nauce), přesto svou práci nestaví na anachronickém srovnání tohoto posunu. Spíše se snaží vyjít z doby, v níž pracovali zkoumaní morální teologové, a snaží se určit, co mohli či nemohli psát vzhledem poznání a možnostem, které měli.
4. Autorovy závěry jsou přesvědčivé. Skutečně lze mít za prokázané, že se česká morální teologie v letech 1884-1948 zmítala v mnoha vnitřních rozporech nebo si nepřipouštěla některé skutečně závažné problémy, které se tehdy vyskytovaly. Některé závěry některých autorů bylo možno i z hlediska tehdejší doby považovat za překonané, argumentačně nedostačující nebo takřka obskurní.
5. Za nejzávažnější problém, na který autor adekvátně poukázal, je podle mého soudu rozšířené pojetí "spravedlivého a trestajícího Boha", který musí odměnit člověka za projevené dobré skutky a za to, že se drží církevního učení. Možná že to byl právě "obraz Boha", který vyvolal odpor části české veřejnosti k církvi nebo indiferenci vůči náboženství.
6. Některé partie práce jsou svědectvím nejen o poctivém přístupu autorově k látce (medailony autorů, pečlivá četba jejich děl, soupis další literatury), ale též o jeho schopnosti výstižně pojmenovat základní problémy, např. rozlišení utopických představ od reálných v dílech moralistů, kteří se věnovali sociální otázce.

Z recenzního posudku: Jiří Hanuš