Moderní literatury arabského Východu

Moderní literatury arabského Východu

Oliverius, Jaroslav

témata: lingvistika, orientalistika

e-kniha, 1. vydání
vydáno: listopad 2015
ISBN: 978-80-246-2967-4
formáty e-knihy PDF
doporučená cena: 210 Kč

E-shop

Anotace

Druhé aktualizované vydání monografie Jaroslava Oliveriuse je spolehlivým průvodcem moderní literaturou arabského Východu. Svým čtenářům umožňuje poznat vývoj moderní arabské prózy, poezie a dramatu od jejich počátků v první polovině 19. století až na práh nového milénia. Sleduje literární vývoj v Egyptě, Sýrii, Libanonu, Palestině, Iráku a Súdánu a zahrnuje též významnou tvorbu syrsko-palestinských emigrantů v USA. Vzhledem k čelnému postavení v kultuře a literatuře celého arabského světa je nejvíce prostoru věnováno Egyptské literatuře. Výklad se zaměřuje na postižení základních faktorů vzniku moderních literatur arabského Východu a určujících tendencí jejich vývoje, otázce vztahu vlastního kulturního odkazu a vnějších, cizích vlivů, a s tím spjatého opakovaného úsilí o zachování vlastní kulturní identity a vytvoření autentické, svébytné arabské literatury. Probíraná díla charakterizuje hlavně po tematické stránce, ale pozornost věnuje i tvárným prostředkům, vývoji tvůrčí metody jednotlivých autorů a jejich názorovému profilu. Přestože je publikace určena především posluchačům Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK, představuje cenný zdroj informací pro všechny zájemce o arabskou literaturu, kulturu, myšlení a duchovní život obyvatel současného arabského světa.

Recenze

Kniha Moderní literatury arabského Východu Jaroslava Oliveriuse je koncipována jako učební text i jako odborná publikace určená nejen arabistům, příp. dalším odborníkům na problematiku Blízkého východu a Afriky, ale i všem dalším zájemcům o arabskou literaturu a kulturu z řad široké veřejnosti. Text knihy pokrývá tři základní oblasti - počátky moderní arabské literatury; vznik a vývoj literárních žánrů a uměleckých směrů; dějiny jednotlivých arabských národních literatur. První oblast je zasazena do kontextu arabské kulturní obrody a arabsko-evropských literárních vztahů. Druhá doprovází výklad o jednotlivých autorech filosoficko-estetickými aspekty jejich literárních děl. Třetí oblast přináší ucelený pohled na vývoj moderní arabské prózy, poezie a dramatické tvorby v průběhu 19. a 20. století.
Počátky moderní arabské literatury jsou spjaty s otázkou hledání zdrojů kulturní obrody, před kterou se v 19. století otevíraly dvě cesty - návrat ke klasické arabské literatuře nebo příklon k evropské literatuře. Zatímco v klasické arabské poezii nalézali autoři bohaté zdroje inspirace, klasická arabská próza jim nabízela pouze dvě možnosti - adabovou literaturu a maqamy. Ani jeden z těchto žánrů však nebylo možné oživit tak, aby vyhovoval estetickým nárokům na moderní literární text. Básníci psali v tomto formativním období pseudoklasickou poezii; autoři narativních děl se zprvu snažili dát maqamě nový obsah, ale později hledali východisko v evropských literárních žánrech, jimiž byla povídka, novela, román a drama.
Jaroslav Oliverius v této souvislosti srovnává vývoj moderní evropské a arabské literatury. Zdůrazňuje, že evropské literatury prošly během dvou staletí poměrně dlouhým vývojem od osvíceneckého románu přes romantismus, realismus, naturalismus až k surrealismu a absurdní literatuře. Arabští spisovatelé se museli s těmito literárními směry a filosofickými proudy vyrovnat během nesrovnatelně kratší doby, a proto není divu, že se v díle jednoho autora objevuje vliv i několika těchto uměleckých etap zároveň. První literární pokusy o návrat ke klasickým arabským vzorům, jakož i snahy o vytvoření moderní arabské prózy inspirované evropskou literaturou proběhly v Sýrii a Egyptě v první polovině 19. století. Jejich nositeli byli jak tvůrci představující tradiční arabské vzdělance, např. Nasif al-Jazigi (1800-1840), tak i ti autoři, kteří znali evropské jazyky a byli dobře obeznámeni s evropskou kulturou, např. Butrus al-Bustani (1818-1883).

Při výkladu dějin jednotlivých arabských národních literatur věnuje Jaroslav Oliverius největší prostor egyptské literatuře, což odpovídá místu a významu Egypta na kulturní a literární mapě arabského světa. Počátky moderní egyptské prózy souvisejí se vznikem historického a vesnického románu, jehož cílem bylo obrátit pozornost čtenářů ke slavným obdobím arabsko-islámské historie, jakož i k problémům egyptského venkova. Průkopníkem historického románu byl Gurgï Zajdan (1861-1914), autorem prvního vesnického románu se stal Muhammad Husajn Hajkal (1888-1956). Jeho román Zajnab (1914), který má podtitul Venkovské výjevy a mravy, podává realistický obraz poměrů na egyptské vesnici a mnohými literárními vědci je pokládán za první egyptský a arabský román.

Za klasiky moderní egyptské prózy jsou pokládáni Taha Husajn (1898-1973), Mahmud Tajmur (1894-1973), Tawfiq al-Hakim (1898-1987). Taha Husajn se zapsal do dějin arabské literatury jako autor autobiografické trilogie, několika novel, povídek, a také jako literární vědec, překladatel a znamenitý esejista. Mahmud Tajmur se proslavil jako klasik arabského povídkového žánru, jehož uměleckým prostředkům a vyprávěcím postupům zasvětil celý svůj život.

Místo Nagïba Mahfuze (1911-2006) v dějinách egyptské a arabské literatury vyplývá z jeho rozmanité tvorby, která zahrnuje desítky románů, povídek a esejistických textů. Roku 1988 získal Nagïb Mahfuz jako první arabský spisovatel Nobelovu cenu za literaturu. Jaroslav Oliverius je vynikajícím znalcem jeho díla, kterému věnoval kromě obsáhlé stati v této monografii řadu dalších vědeckých článků. Literární kritika rozděluje Mahfuzovu tvorbu na tři etapy - historickou, sociální a filosofickou. Za vrchol sociální etapy a do jisté míry i celého autorova díla pokládá Trilogii (1956-1957). Jedná se o rodinnou ságu a zároveň panorama egyptské společnosti v období mezi dvěma světovými válkami. Mahfuzovi se podařilo vytvořit rozsáhlý literární text vyznačující se širokým horizontálním záběrem i hlubokou analýzou sociálních, kulturních a náboženských jevů ovlivňujících jednání románových hrdinů.

Na ty části monografie, které pojednávají o moderní egyptské próze, navazuje obšírný výklad vývoje moderní egyptské poezie a dramatické tvorby. J. Oli-verius rozebírá všechny důvody a aspekty sporů o podobu moderní poezie. Již před první světovou válkou vystoupili někteří básníci mladé generace s ostrou kritikou tradičního směru egyptské poezie navazujícího na klasické arabské vzory. Ve svých kritických statích tvrdili, že tradiční poezie nemá žádnou literární hodnotu a že modernistické snahy tradicionalistů jsou jen předstírané nebo velmi povrchní. Mladí autoři kladli hlavní důraz na to, aby se v poezii odrážela individualita básníka, jakož i jeho citový a duševní život. Právě představitelé školy ad-Diwanu (začátek 20. let) a skupiny Apollo (první polovina 30. let) mají hlavní zásluhu na tom, že egyptská a arabská básnická tvorba zaznamenala veliký posun na cestě ke skutečně nové, moderní poezii.
V rámci pojednání o moderní arabské poezii se Jaroslav Oliverius věnuje básníkům syrsko-libanonské školy v USA, tzv. al-mahgaru (emigrace) a dále pak vývoji moderní irácké, libanonské, syrské, egyptské a palestinské poezie. Poukazuje na to, že nejvýznamnějším a nejsilnějším proudem moderní arabské poezie se stal ši'r hurr (volný nebo nepravidelný verš), který se vyznačuje proměnlivým metrem, nestejnou délkou veršů, nepravidelným schématem rýmu nebo jeho úplnou absencí. J. Oliverius uvádí také tu skutečnost, že řada moderních básníků používala často nerýmované útvary, které se stávaly součástí jejich poetických textů nebo vytvářely samostatná díla nazývaná qasidat an-natr nebo ši'r mantur (báseň v próze).
Kniha Moderní literatury arabského Východu zahrnuje rozsáhlé kapitoly věnované moderní libanonské, syrské, irácké, palestinské a súdánské próze. Samostatná kapitola je věnována také próze libanonských a syrských emigrantů v USA. V této části knihy se objevují jména těch nejvýznamnějších osobností moderní arabské literatury dvacátého století.

Monograie Jaroslava Oliveriuse je cenným a spolehlivým průvodcem po cestách moderní arabskou literaturou. Svým čtenářům umožňuje poznat vývoj moderní arabské prózy, poezie a dramatu od jejich počátků v první polovině 19. století až na práh nového milénia. Zájemce o arabskou literaturu seznamuje také s literárně kritickými názory na tvorbu jednotlivých autorů, kterou dává do souvislosti se společensko-kulturními poměry v různých částech arabského Východu. Kniha Moderní literatury arabského Východu představuje nepostradatelnou příručku pro každého, kdo chce porozumět arabské literatuře, kultuře, myšlení a duchovnímu životu obyvatel současného arabského světa.

Z doslovu: doc. PhDr. František Ondráš, Ph.D.