tištěná kniha e-kniha
Odvaha být církví

Odvaha být církví

Novotný, Vojtěch

témata: náboženství

brožovaná, 592 str., 1. vydání
vydáno: duben 2014
ISBN: 978-80-246-2432-7
doporučená cena: 430 Kč

E-shop

Anotace

Monografie nabízí zevrubné seznámení s životem Josefa Zvěřiny v letech 1913–1967, předkládá celoživotní bibliografii jeho publikovaných prací (včetně samizdatu) a rukopisných, resp. strojopisných materiálů, a poskytuje diachronní analýzu tohoto materiálu. První dva aspekty, třebas relativně samostatné hodnoty, slouží aspektu třetímu: biografická a bibliografická studie plní propedeutickou funkci ve vztahu k uchopení Zvěřinovy reflexe. Dějiny osoby a jejího díla se tak stávají dějinami poznání, jímž žila. Právě výjimečná souvislost mezi Zvěřinovým životem a jeho reflexí je naznačena slovy „odvaha být církví“, jimiž on sám nazval jednu ze svých nejslavnějších studií a jež jsou vložena do názvu celé knihy. Napovídá se jimi, že Josef Zvěřina „byl církví“ zcela mimořádným způsobem a toto „bytí církví“ také reflektoval.

Obsah

Úvod

1. Cesta ke kněžství (1913-1938)
1.1 Dětství
1.2 Gymnazijní studia
1.3 Studium a formace v Římě
1.4 Zvěřinova ohlédnutí za první republikou

2. Období druhé světové války (1938-1945)
2.1 Falknov
2.2 Pyšely
2.3 Plzeň
2.4 Praha
2.5 Zásmuky
2.6 Praha
2.6.1 Kněžské působení
2.6.2 Česká liga proti bolševismu
2.6.3 Přátelství s Růženou Vackovou
2.6.4 Účast v odboji
2.6.5 Sběr lidských těl
2.7 Zvěřinova ohlédnutí za válkou
2.8 Publikační činnost

3. Mezi totalitami (1945-1948)
3.1 Pražské povstání a vztah k Němcům
3.2 Přechodné období
3.3 Počátek působení na teologické fakultě
3.4 Teologie pozemských skutečností a zájem o marxismus
3.4.1 Znamení doby
3.4.2 Teologie pozemských skutečností
3.4.3 Studium marxismu 3.4.3 Politický profil
3.5 Další aktivity
3.6 Publikační činnost let 1945-1946
3.7 Stipendijní pobyt ve Francii
3.8 Disertace
3.9 Pastorační působení mezi vysokoškoláky
3.9.1 Česká liga akademická
3.9.2 Katolická akce
3.9.3 Tomislav Kolakovič
3.9.4 Pražské pojetí Katolické akce
3.9.5 Pastorace mezi umělci
3.9.6 Rodina
3.10 Studium catholicum
3.11 Publikační činnost v letech 1947-1948

4. Střet s proti církevním režimem (1948-1952)
4.1 Doteky totality
4.2 Doktorát a akademické působení
4.3 Otevřený střet
4.4 Služba v PTP
4.5 Zatčení
4.6 Vyšetřování
4.7 Příprava procesu
4.8 Soud

5. V područí bezpráví (1952-1965)
5.1 Mírov a Praha
5.2 Tábor L u Vykmanova
5.3 Leopoldov
5.4 Valdice
5.5 Zvěřinova ohlédnutí za vězením
5.6 Vědecká činnost v l. 1952-1965

6. (Ne)svoboden (1965-1967)
6.1 Civilní zaměstnání
6.2 Zapojení do místní církve
6.2.1 Postoj režimu k církvi v letech 1952-1962
6.2.2 Vztahy mezi Svatým stolcem a Československem
6.2.3 Osmělení věřících a recepce koncilu
6.2.4 Koncept církve dialogické
6.2.5 Působení propuštěných vězňů
6.2.6 Kontakty se zahraničím
6.3 Vědecká činnost

7. Vývoj Zvěřinovy reflexe do roku 1967

Přílohy
1. Homilie 1945-1950
1.1 Koncept kázání z 1. 5. 1945
1.2 Koncept kázání z 24. 1. 1946
1.3 Koncept kázání z 24. 5. 1945
1.4 Koncept kázání z 29. 6. 1945
1.5 Koncept kázání z 12. 7. 1945
1.6 Koncept kázání z 20. 7. 1945
1.7 Koncept kázání z 22. 7. 1945
1.8 Koncept kázání z 22. 8. 1945
1.9 Koncept kázání z 29. 12. 1945
1.10 Koncept kázání z 10. 1. 1946
1.11 Koncept kázání z 29. 3. 1946
1.12 Koncept kázání ze 7. 2. 1948
1.13 Koncept kázání ze 4. 11. 1949
1.14 Koncept kázání z 2. 3. 1950
1.15 Koncept kázání z 16. 3. 1950
1.16 Koncept kázání z (června) 1950

2. Studium catholicum - odbor výtvarného umění (19. 10. 1947)
3. Žádost Josefa Zvěřiny o zahájení habilitačního řízení (1. 10. 1969)
4. Posudek Růženy Vackové: Výtvarné dílo jako znak (26. 10. 1969)
5. Fotografie

Bibliografie prací Josefa Zvěřiny
1. Propria individuální, vydaná, datovaná
2. Propria individuální, nevydaná, datovaná
3. Propria kolektivní, vydaná, datovaná
4. Dubia
5. Překlady

Seznam zkratek

Seznam použité literatury
1. Archivní prameny
2. Publikované prameny a edice dokumentů
3. Periodika
4. Sekundární literatura
Jmenný rejstřík

Recenze

Josefu Zvěřinovi, který je považován za jednu z nejvýznamnějších osobnosti katolické církve a jednoho z největších teologů v českých zemích druhé poloviny 20. století, věnuje doc. PhLic. Vojtěch Novotný, Th.D. svou knihu Odvaha být církví. Josef Zvěřina v letech 1913-1967. Kniha je rozdělena do šesti bohatě členěných kapitol.
V první kapitole Cesta k kněžství jsme seznamování se Zvěřinovým dětstvím, gymnazijními studiemi, studiem a formací v Římě a jeho ohlédnutím za první republikou.
Další perioda života Josefa Zvěřiny, Mnichov, období druhé světové války jsou obsahem druhé kapitoly Období druhé světové války 1938 - 1945. Členění kapitoly je dáno jednotlivými místy, na nichž Zvěřina pobýval: Falknov (1938), Pyšely (1938-1939), Plzeň (1939-1940), Praha (1940-1942), Zásmuky (1942-1943), Praha (1943-1945). Novotný s erudicí historika propojuje biografické a historické děje.
Mezi totalitami (1948 - 1948) přináší informace o Zvěřinově účasti v Pražském povstání, kněžské i širší aktivitě a počátcích působení na teologické fakultě, o Zvěřinově zájmu o marxismus a teologii pozemských skutečností. Zajímavou je podkapitola o Zvěřinově politickém profilu, jeho členství ve straně lidové a vystoupení z ní.Není opomenut studijní pobyt ve Francii, široká publikační činnost, pastorace mezi vysokoškoláky, Katolická akce, setkání s Tomislavem Kolakovičem, pastorace mezi umělci a Studium catholicum. Tedy většina velkých katolických aktivit, na nichž se Zvěřina aktivně podílel. Nechybí ani přehled publikační činnosti v této době.
Střet s proticírkevním režimem (1948 - 1952) mapuje širší okruh prvních střetů s totalitní mocí a Zvěřinovy aktivity v této době. Jeho doktorát a akademické působení, službu u PTP, zatčení, výslechy a přípravu procesu. Vše je podáno v kontextu a s historickou akribií.
V područí bezpráví (kapitola pátá) pojednává o "putování" Zvěřinově po jednotlivých věznicích Mírov, Praha, Tábor L u Vykmanova, Leopoldov a Valdice. Vše je vylíčeno zejména na základě autentických vzpomínek Zvěřinových i spoluvězňů. Kapitolu čtete s napětím, líčené události plasticky vyvstávají před vámi! Podkapitola o Zvěřinově ohlédnutí za vězením přináší pohled do jeho nehlubších motivací a odhaluje jeho spirituální tvář. Zvěřina také nezahálel vědecky, jeho zájem se soustřeďoval na umění a jeho teologickou reflexi. V tomto období vzniká základ jeho pozdějších prací Výtvarné dílo jako znak a Umělecká zkušenost a přístup k Bohu.
Šestá kapitola (Ne)svoboden (1965-1967) nás uvádí do let, kdy Zvěřina pracuje v civilním zaměstnání, objevuje „staronovou tvář církve“ a zapojuje se do jejího života.Do kapitoly docent Novotný také včleňuje informace o postoji režimu k církvím v letech 1952 -1962 a o vztazích mezi Svatým stolcem a Vatikánem. Členěná podkapitola Koncept církve dialogické přináší brilantní vhled do intelektuální a duchovní atmosféry doby. Je tu vyzdvižen přínos Jiřího Němce, vliv myšlenek Theilhard de Chardina na české prostředí, ekumenické přibližování zejména s českobratrskými evangelíky (L. Hejdánek a další), ekumenický seminář v Jirchářích, dialog s marxisty, který v té době probíhal. To všechno Zvěřina pozorně sledoval a nechával se vším oslovit. Opomenuty nezůstávají ani aktivity propuštěných kněží a nečekaně významné zahraniční kontakty, jež pomáhají rozšířit obzory poznání i přátelství. Nechybí ani pohled na Zvěřinovu vědeckou práci v této periodě.
V závěrečné sedmé kapitole docent Novotný překračuje čistě historickou rovinu své práce a sestupuje k Vývoji Zvěřinovy reflexe do roku 1967. Jen výjimečně totiž byl zájem věnován tomuto období, většina studií se věnuje období, kdy se Zvěřina již plně věnoval dogmatické teologii. "Vývoj Zvěřinovy reflexe je integrován do uvedeného členění: uvnitř každé periody jsou prezentovány autorovy publikace, charakterizovaná a kontextualizovaná dominující témata, citovány stěžejní myšlenky. Z tohoto hlediska se periodizace Zvěřinova života jeví jinak. V úvodním období nelze zachytit žádné specifické téma (1913-1938). Následuje doba, kdy se Zvěřina soustředil zejména na teologii laického apoštolátu, teologii pozemských skutečnosti, filosofii marxismu, dějiny uměni (1938-1952). Tato druha perioda přinesla též základy jeho filosofie a teologie umění, jimž se pak přednostně věnoval v období třetím (1952-1967). Zde práce končí, možno však dodat, že s rokem 1968 následoval obrat k dogmatické teologii. Po počátečním hledáni nalezl Zvěřina "novou cestu teologie" v tom, co postupně krystalizovalo v teologii agape (1975-1990)." (Úvod)
Velmi cennou je revidovaná bibliografie děl Josefa Zvěřiny podle přísných kritických pravidel.
Práce docenta Novotného je na prvním místě prací historickou, která mapuje vymezené období našich dějin, je prací, jež mapuje také církevní dějiny, přináší řadu nových poznatků a mistrně shrnuje rozptýlené informace z jiných zdrojů. Je to však práce, která překračuje čistě historickou rovinu do hlubší roviny dějin teologie a spiritualit. Josef Zvěřina z ní vystupuje jako opravdu jedna z nejvýznamnějších a nejvlivnějších osobností katolické církve 2. poloviny dvacátého století, jako ten, který posunul teologické myšlení, otevíral cestu k ekumenickému a filosofickému směřování. Jako odvážný svědek víry také významně přispěl k obnovení svobody v naší zemi. To všechno Novotného kniha čtivě a erudované dokládá.

Z recenzního posudku: doc. ThDr. Václav Ventura, Th.D.