Za obrysy média

Literatura – tak jako další umění – patří dnes nepochybně k takzvaným „starým“ či „tradičním médiím“. Přesto mediální uvědomění literatury a jejího zkoumání po staletí zastírala absence a latentní status pojmu média. Kniha Za obrysy média z pera devíti autorek a autorů přináší genealogii „média“, příběh mediálního sebeuvědomování literatury a literární vědy, jež jde ruku v ruce s jejich zdánlivým zastaráváním tváří v tvář neúprosné evoluci techniky. V tomto příběhu jde však rovněž o rozvoj literatury jako komunikace svého druhu, prohlubující určité mediální kompetence, i její spjatost s obecnějšími mediálními jevy – zprostředkováním působícím i v tom, co se zdá být bezprostředně tady a teď, a také naopak s vytrvalou přítomností toho, co je vytvářeno veskrze uměle. Zájmem, který motivuje větší část této knihy, je rozvinout východiska pro uvedení literární a mediální vědy na společný základ.

Hutnost a plasticita výsledné knihy však nepramení jen ze schopnosti autorů vydat se krajinou mediálního bádání různorodými směry a poté s pečlivostí vystavit při těchto expedicích vydobyté poklady. Pramení totiž povýtce z opravdové kolektivní práce, z odhodlanosti nalezené poklady s kolegy výzkumníky prostudovat a kolektivní sbírku představit až po hluboké, vedeni zvolenou metaforou řekněme kurátorské práci. Nezanedbatelný podíl má v tomto ohledu bezpochyby Josef Šebek, který opatřil tuto téměř sedmisetstránkovou monografii pečlivou odbornou redakcí. Vedle až závratného množství inspirativních myšlenek a motivů, nastínění řady neotřelých (re)interpretací z dějin literární vědy a otevření mnohých neprobádaných cest pro další uvažování o literatuře (nejen) coby médiu je třeba tuto prokomponovanost publikace Za obrysy média zvláště ocenit, neboť v žánru kolektivních monografií nebývá bohužel úplně běžnou.
Mariana Prouzová (Česká literatura 1/2021)

Kniha není pouze (a možná ani především) popisem způsobů, jak literární věda či přístupy k literatuře a textu mohou nacházet ve svých vlastních zdrojích odpovědi na otázky po různých rozměrech a objemech toho, co je literárně a textově mediální. Tato publikace nechce emancipovat staré médium literatury jakožto médium hodné pozornosti i v kontextu médií — řekněme — nových. Hodnota takové pozornosti je zjevná a její prosazování nevyžaduje žádnou zvláštní snahu.
[…]
Kniha je v pozitivním slovy smyslu neúplná, fragmentární a nenutí čtenáře odnášet si nějaké učebnicové jistoty. Smyslem totiž není nastolit jednoznačný pořádek tím, že by obrysy toho, co je mediální, zvýraznila a prohlásila za pevný tvar. Z těchto důvodů je obtížné hodnotit, zda se autorskému kolektivu podařilo zodpovědět implicitní otázky (co přesně se nachází za obrysy média) či dosáhnout explicitních cílů, například pokusit se integrovat literární a mediální vědu. Dá se říci, že kniha se vydala hledat styčné plochy na konceptuálních rozhraních oborů, pojmů a tradic nikoli pod záminkou nalezení shody či kompromisu mezi literární a mediální vědou, ale pravděpodobně spíše na způsob dobrodružství s nejistým výsledkem. Odpověď na otázku, co se tedy nachází za obrysy média, může být velmi jednoduchá: další média. Tato jednoduchost je ale zároveň komplikována tím, že její adekvátnost je měřena odpovědí na otázku, co se nachází před obrysy média či uvnitř těchto obrysů.
Vít Gvoždiak (Svět literatury č. 64)

Prínosom monografie pre globálny výskum média je fakt, že sa autorom podarilo prelomiť mýtus neprekonateľnej vzdialenosti medzi americko-britským teoretizovaním o médiách a napríklad jeho kontinentálnym variantom. Význačnou mierou k tomu prispelo zakomponovanie konceptu otvoreného systému Jana Mukařovského do diskurzu o médiu, ktorý otvoril možnosti prienikov a vzťahov odlišných systémov, teda intermedialite. Pojem média, rovnako ako teoretické myslenie o literatúre sa ruka v ruke v tejto práci prirodzene vymaňujú zo svojich starých obmedzení a odkrývajú svoju prirodzenú povahu, ktorou je neustály proces vývinu.
Marek Debnár ( World Literature Studies, vol. 13, no. 1)

Představa slepé skvrny myšlení o literatuře, kterou představuje koncept média, vůle ke kontextualizaci literatury v mediálním rámci a kritické přehodnocení tradice vlastní disciplíny naznačují situovanost knihy na pomyslné mezi, která otevírá možnost jiného chápání literatury v analogicky proměněném společenském kontextu. Rozsáhlá monografie Za obrysy média není jednoduchým čtením a její podněty budou patrně potřebovat dlouhou dobu, než dojdou patřičného přijetí a zpracování v dalších oblastech literární historie, teorie či komparatistiky. Překonání ostychu způsobeného stigmatizací (nových) médií a jejich skeptickým hodnocením z hlediska historicky dominantního média literatury se však díky knize Za obrysy média jeví jako velmi důležitý krok i příslib bohatého dobrodružství.
Jakub Vaněk (e*forum, 7. 4. 2021)

Se třemi představiteli autorského týmu knihy Za obrysy média, Richardem Müllerem, Tomášem Chudým a Stanislavou Fedrovou, rozmlouvala na Českém rozhlase Vltava Milena M. Marešová. Rozhovor si můžete poslechnout zde.

Monumentální sbírka esejí na širokém půdorysu mapuje genealogii pojmu média coby instrumentálu (s čím?) a lokálu (v čem?) napříč staletími i národními a disciplinárními kontexty: od české avantgardy a pražské školy přes Benjamina, nový román a Derridu až k Luhmannovi a Lotmanovi. Vydat se „za obrysy“ média nás sborník vyzývá, aby podnítil komunikaci mezi různými světy, které různá média vytvářejí.
Sbírka esejí autorského kolektivu pod vedením Richarda Müllera a Tomáše Chudého s názvem Za obrysy média – Literatura a medialita je sbírkou vskutku monumentální: sestává z třinácti obšírných kapitol plus závěrečného polylogu, spolu s poznámkovým aparátem čítajících celkem přes 660 stran.
David Vichnar (iLiteratura.cz, 5. 1. 2023)