Výmarská republika

Autorka analyzuje příčiny ztroskotání výmarské demokracie na vnitropolitické, zahraničněpolitické, hospodářské a kulturní rovině od konce první světové války do jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem v lednu 1933. V jednotlivých kapitolách se soustřeďuje na podstatné faktory ovlivňující vývoj demokratického politického systému. V centru pozornosti je i zahraniční politika, kdy vztahy k dalším evropským státům sleduje v kontextu mezinárodněpolitického postavení Německa. Ve druhé části práce kriticky rekapituluje dosavadní výzkum dějin Výmarské republiky včetně různorodé interpretace řady osob a událostí.

Předmluva
I.Porážka Německa v I. světové válce a počátky republiky.
II.Versailleský mír a jeho důsledky
III.Zahraniční poIitika - mezi revizí a plněním podmínek versailleské smlouvy
IV.Krizový rok 1923
V.Stresemannova éra: nadějné vyhlídky republiky 1924-1925
VI.Stresemannova éra: vnitřní stabilizace a účinky Locarna 1925-1928
VII.Krize republiky a rozpad výmarské demokracie
VIII.Agonie republiky
IX.Výmarská republika - problémy a jejich interpretace
Seznam zkratek
Přílohy
Seznam tabulek v textu
Bibliografie
Zusammenfassung
Rejstřík jmenný

Docentka Dagmar Moravcová se ve své práci Výmarská republika: problémy demokracie v Německu 1918-1932 zaměřila na historicko-polítologíckou analýzu období Výmarské republiky, tj. na první pokus o zavedení systému demokratického parlamentarismu vNěmecku. Autorka se pokusila analyzovat relativně krátké období čtrnácti let, které nicméně v německých dějinách znamenalo nezanedbatelný časový úsek. Republika, ustavená na troskách císařství, prokázala ve dvacátých letech 20. století vnitřní životaschopnost, když se dokázala vypořádat například s krizí let 1923-1924. Hospodářská krize třicátých let však zřetelně ukázala, jak vratké byly základy Výmarské republiky. Od "prezidiálních" kabinetů z počátku třicátých let 20. století vedla podle autorky přímá cesta ke 30. lednu 1933.
Práce je rozdělena do osmi kapitol; prvních sedm je řazeno chronologicky, poslední, osmá, je pojata systematicky, autorka se vní věnuje nejdůležitějším vtextu zmíněným problémům a pokouší seje nově interpretovat.
V první kapitole, nazvané Porážka Německa v I. světové válce a počátky republiky, Moravcová analyzuje události let 1917-1919, kdy se Německo jako poražený stát muselo potýkat s řadou vnitro- i zahraničněpolitických problémů. Autorka správně poukazuje na fakt, že jednu z hlavních úloh během listopadové revoluce vroce 1918 sehráli představitelé sociální demokracie; její vůdci, Philip Scheidemann a Friedrich Ebert se aktivně podíleli na vyhlášení "německé republiky". Dagmar Moravcová rovněž velmi dobře analyzuje systém potitických stran, ať už se jednalo o strany nově založené či o nástupkyně uskupení z období před rokem 1914. Autorka vcelku správně podotýká, že "úzká základna demokratického parlamentarismu i skutečnost, že parlamentní forma vlády neměla v Německu žádnou tradici, byla příčinou lability politického systému republiky" (s. 19).
Druhá, třetí a čtvrtá kapitola {Versailleský mír ajeho důsledky; Zahraniční politika - mezi naplněním versailleské mírové smlouvy; Krizový rok 1923), časově ohraničené léty 1919-1923 jsou věnovány analýze mírových jednání po první světové válce a analýze událostí které s výsledky těchto jednání přímo souvisely (jednalo se zejména o určení výše válečných reparací, jež mělo Německo platit, a o stanovení způsobu reparačních plateb). Tvrzení podle něhož "mírová smlouva sNěmeckem ... představovala kompromis mezi Spojenci, nikoliv mezi Spojenci a Německem (s. 30), považuji za klíčové hodnocení versailleské smlouvy. Reparace - jeden ze zásadních problémů poválečného vývoje - jsou předmětem analýzy ve třetí a čtvrté kapitole. Autorka si klade otázku, jak tíživá byla reparační zátěž pro německé hospodářství, přičemž dodává, že i dnes se shoda mezi historiky hledá velmi obtížně. Sama se přiklání k názoru, že í když se hospodářské problémy ve dvacátých letech 20. století daly vyřešit, nemohly být pro toto řešení vytvořeny politické předpoklady.
Pátá kapitola, příznačně nazvaná Stresemannova éra: nadějné vyhlídky republiky 1924-1929, je vydařenou analýzou let 1924-1929, tedy období, kdy funkcí německého ministra zahraničí vykonával Gustav Stresemann. Obecně je toto období považováno za "zlatý věk" Výmarské republiky; autorka se od tohoto hodnocení ve své práci' příliš neodklání. Její analýzy jednám, která vedla kuzavření a podpisu tzv. Dawesova plánu, či k úspěšnému dovršení německých snah o opětný zisk rovnoprávné pozice v Evropě, čímž myslím podpis Západního garančního paktu (Locarnského paktu), považuji za velmi přínosné. V hodnocení osobnosti Gustava Stresemann autorka odmítá poměrně dlouho přijímaný názor, že se Stresemann od dob, kdy prosazoval anexionistické cíle císařství, příliš nezměnil. Podle Dagmar Moravcové byly jeho snahy naopakjednoznačně konsensuální povahy.
V šesté a sedmé kapitola (Krize republiky a rozpad výmarské demokracie; Agónie republiky) Dagmar Moravcová analyzuje události, kteréjižjednoznačně vedly ke katastrofě z 30. ledna 1933. Vnitropolitické problémy (stále obtížnější hledání spolupráce politických stran v parlamentu a koneckonců i smrt Gustava Stresemann vroce 1929) na jedné straně a zahraničněpolitické obtíže (nastupující hospodářská krize) na straně druhé podle ní způsobily, že "mladá a v politické kultuře málo zkušená" republika nebyla schopna tyto problémy adekvátně řešit. Autorka podle mého soudu správně věnuje větší pozomost hodnocení osobnosti kancléře Heinricha Bruninga, jehož pozice a pozice celého kabinetu byly imitovány přízní prezidenta Paula von Hindenburga. Bruning tak ztrácel možnost pro nalezení funkčního konsensu v parlamentu, což se mu později stalo osudným.
Poslední, osmá kapitola (Výmarská republika -problémy ajejich interpretace) je věnována nejdůležitějším problémům, jež byly v textu zmíněny, a rovněž nanejvýš interesantnímu pokusu o jejich interpretaci. Tato kapitola má, podle autorky, "sloužit spíše jako průvodce a návod k orientaci". Výmarská republika si jako téma historicko-politologické analýzy jistě zasluhuje zvláštní pozornost; výzkum jejích problémů vsobě podle Dagmar Moravcové skrývá klíč ke snazšímu pochopení toho? proč se německý národ, entita s dlouhou kulturní tradicí, dal do služeb nacionálně socialistického režimu Adolfa Hitlera. Autorka vidí příčiny zániku Výmarské republiky jak ve vnitropolitických problémech (systém politických stran jenž se stal příčinou nestability vzhledem k nesnadnému sestavování vládních koalic, nezkušenost s parlamentním způsobem vlády), tak v zahraničněpolitických záležitostech či v hospodářských podmínkách, které byly vymezeny versailleskou mírovou smlouvou. Šance na politické "přežití" republiky byly podle ní minimální, ne-li vůbec žádné. Přesto lze, alespoň podle autorky, nalézt ve vývoji let 1918/1919-1933 i pozitivní okamžiky, ať už se jedná o vytváření "nosných vládních koalic" či o období let 1925-1929/1930, kdy byly díky zahraničněpolitické konstelaci vytvořeny dobré podmínky pro fungování republiky.
Pokud jde o využití pramenů a odborné literatury, nelze Dagmar Moravcové nic zásadního vytknout, neboť ve své práci analyzovala všechny zásadní pramenné edice a pracovala s nepřeberným množstvím odborné literatury. Zároveň je třeba ocenit i přílohy včetně obrazových; jejichž zařazení na konec práce považuji za velmi přínosné.
Z výše uvedených důvodů lze říci, žeDagmar Moravcová napsala výtečnou práci jak po stránce odborné, tak po stránce formální jazyková i stylistická úroveň práce převyšuje již tak vysoký obvyklý standard).
Z recenzního posudku: Doc.PhDr. Martin Kovář, Ph. D.