Věk hněvu

Odkud pramení hněv, který se šíří od Brazílie po Indii, od USA po Rusko, překračuje hranice náboženství i kultur a je rozšířen mezi chudými i bohatšími? Jaká logika vede k volbám autoritářů a politickému násilí? Jeden z nejvýznamnějších veřejných intelektuálů současnosti, indický spisovatel Pankádž Mišra, nás vrací ke kořenům kritiky modernity v Rousseauově kritice Voltaira. Fascinující esej provádí intelektuálními dobrodružstvími několika staletí a několika kontinentů. Analyzuje kořeny nacionalismu, náboženského fundamentalismu i dalších revolt vůči nespravedlnostem moderního světa a propojuje zdánlivě zapomenuté debaty a situace s dneškem.

Mišrův bestseller může poučit i Čechy, pokud si chtějí osvojit jeho anglocentrický pohled. Autor jim to usnadňuje tím, že se o nich zmiňuje jenom okrajově, navíc s pochvalou: Souhlasně cituje prezidenta Václava Havla, který kriticky poukázal „na nové božstvo, ideál nekonečného růstu produkce a spotřeby“.
Petr Holub (Seznam zprávy, 10. 3. 2024)

Analýzy současného stavu světa obvykle pocházejí z pera autorů náležejících k euroatlantické civilizaci, což se na jejich díle nevyhnutelně odráží, jakkoliv si toho mohou být vědomi a mohou se snažit od tohoto úhlu pohledu oprostit. Už jen proto může být zajímavé a přínosné začíst se do textů někoho s bezprostřední zkušeností se životem mimo náš civilizační okruh. V tomto ohledu mohou čeští čtenáři nově nahlédnout do knihy Věk hněvu s podtitulem Dějiny přítomnosti indického spisovatele a publicisty Pankádže Mišry […]
Klíčovým autorovým varováním směřovaným předním politikům současného světa je závěr, že stále více lidí, zdaleka už nikoli jen konspirátorů, je přesvědčeno, že současný řád stojí na násilí a podvodu, což může mít fatální vliv na stamiliony lidí. „Potřebujeme o sobě i o světě začít přemýšlet způsobem, jenž povede ke skutečné změně,“ apeluje na globalizovanou společnost. Ovšem směr, jakým se k této změně dobrat, a vlastně i nějaký její konkrétnější cíl už neformuluje. Což se může jevit jako určitý únik od odpovědnosti, ale také jako snaha přimět čtenáře k zamyšlení a neovlivňovat jej přitom vlastním názorem. Nakolik bude čtenář po přečtení knihy ochoten k dle Mišry potřebné změně přispět, už ale zůstává na jeho vlastním rozhodnutí.
Martin Liška (iLiteratura.cz)