tištěná kniha e-kniha
Státní orgány sociálněprávní ochrany dětí

Státní orgány sociálněprávní ochrany dětí

Matoušek, Oldřich Pazlarová, Hana

témata: sociální práce, právo

brožovaná, 168 str., 1. vydání
vydáno: srpen 2016
ISBN: 978-80-246-3336-7
doporučená cena: 200 Kč

E-shop

Anotace

Dobrá praxe je způsob práce, který někdo vyzkoušel, uplatnil a který se osvědčil. Kritériem osvědčení bývá shoda mínění zainteresovaných subjektů. Dobrá praxe má mít doložitelný efekt (v sociální práci např. vyřešení životní situace klienta) konstatovaný subjektem nezávislým na poskytovateli programu/služby. Dobrá praxe má být taková, která pro dosažení efektu vynakládá jen minimální nutné prostředky. Dobrá praxe by také měla měnit životní situaci klienta jen v minimální nutné míře.
Publikace shrnuje výsledky výzkumného šetření, které proběhlo v roce 2014. Bylo zaměřené na popis a analýzu pracovních postupů OSPOD v ČR označovaných v současnosti jako „dobrá praxe“. Jde o způsoby práce s rodinou, které jsou efektivní a přinášejí rodině zlepšení její situace.
Pokládali jsme za podstatné zapojit do kvalitativního průzkumu dobré praxe nejen sociální pracovníky, ale i rodiny, kterých se intervence OSPOD týkají. Data od respondentů jsou prezentována jako souhrny rozhovorů a excerpta z nich.
Činnost OSPOD je v ČR dosud širokou veřejností vnímána jako represivní a málo efektivní. Image sociální práce neodpovídá jejímu významu pro společnost. Proto jsme se zaměřili na ty způsoby práce OSPOD, které jsou funkční a skutečně pomáhají. Věnovali jsme pozornost pracovníkům, kteří svoji práci dělají podle mínění rodin, s nimiž pracují a podle mínění profesionálů ze spolupracujících organizací, dobře. Ti mohou podle našeho názoru inspirovat nejen sociální pracovníky, ale i odbornou veřejnost.

Recenze

Počet rodičů, kteří bojují o svěření dětí do výchovy a kontakty s dětmi - bude narůstat - i s tím, jak je svěřování dětí do střídavé výchovy stále běžnější. Pracovníci podle výzkumu reflektují, celkem výstižně, že "nejhorší jsou vysokoškoláci, hlavně inženýři". Nejspíš poukazují na neúčinnost technicistních a "spravedlivých" rigidních pravidel a řešení o podílu péče o děti a neúčinnost strategie boje o vítězství jednoho rodiče a omezení druhého. U mnoha rodičů cesta rozumné domluvy není zpočátku k dispozici například kvůli emočnímu zranění bývalým partnerem. Rodiče si nedůvěřují a polarizují se i tím, že každý získává "své" odborníky (psychology) a těm druhým nedůvěřuje.
Pozice pracovníků OSPOD je v podobných situacích je nezastupitelná: jako tvůrců sítě spolupracovníků a a koordinátorů domlouvají spolupráci s dalšími odborníky, mediátory, poradci, rodinnými terapeuty, monitorují průběh, vyhodnocují. Už dnes je podle výzkumu názor sociálních pracovníků pro soudy často rozhodující.
Vytváření nezbytné míry rodičovské důvěry a spolupráce je složitý proces a málokdy se povede racionální domluvou. V konfliktu rodičů jsou děti jsou vystaveny neúnosné zátěži, která nejen ohrožuje jejich vývoj, ale ohrozuje jejich šance na schopnost budovat si vlastní dospělé vztahy. Zdá se mi, že ohrožení těchto - mnohdy ekonomicky dobře zajištěných dětí není v textu dost reflektováno. V textu je konstatováno (závěrečná stránka) že "opakované intervence málokdy pomohou".
Je otázkou, zda by ve větších pracovištích OSPOD nemělo jít už dnes o směřování k vytvoření týmu pracovníků s různým postgraduálním zaměřením. Pokud to nebude možné okamžitě, zda by nebylo užitečné už dnes takovou diferenciaci náplně pracovníků v textu predikovat.

Z recenzního posudku: Šárka Gjuričová

Obsahem recenzovaného díla je, jak je i v názvu uvedeno, představit odbornému i poučenému laickému čtenáři činnost pracovníků sociálně-právní ochrany dětí (dále jen SPOD) především v oblasti přeneseného výkonu státní správy na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností zejména z hlediska dobré praxe. Publikace je velmi vítaným a podnětným příspěvkem k všeobecné odborné rozpravě týkají se role a významu práce sociálního pracovníka v tomto sektoru.
Celková koncepce díla, jakož i způsob, jakým autoři ke zvolené problematice přistupují, je zcela vyvážená, postup zpracování je plně adekvátní zkoumané problematice. Při pokusu začlenit dílo do kontextu současného bádání o dané problematice je nutno znovu konstatovat, že je to první vědecká práce věnující se této oblasti, nepočítáme-li několik diplomových prací, které se tomuto odvětví více či méně věnují a na něž se samozřejmě autoři ve své práci odkazují.

Z recenzního posudku: Mgr. Marcela Brodilová