Ekonomické a společenské změny v české společnosti po roce 1989

Kniha přináší alternativní pohled na transformaci společností a ekonomik sovětského typu.
L. Mlčoch předkládá institucionální analýzu české neoliberální transformační strategie a jejích praktických výsledků s ostrou kritikou české privatizace. Jako východisko ze současných problémů české společnosti doporučuje zejména soustavné budování institucionálního řádu.
P. Machonin poskytuje přehled soudobých teorií modernizace a věnuje se aplikaci koncepce komplexní modernizace na rozvoj české společnosti. Doporučuje vypracování komplexní, humanistické teorie a strategie modernizace, umožňující harmonizovat proces ekonomického a společenského rozvoje s jeho globální dimenzí a přijatelnou kvalitou života. M. Sojka přináší analýzu hlavních faktorů, které vedly ke špatným výsledkům neoliberální transformační strategie, a ukazuje její negativní dopady na restrukturalizaci bývalých velkých státních podniků na struktuře českého vývozu a na vývoji rozdělování výdělků z pohledu „meritokratického ideálu“.

Kniha, kterou společně L. Mlčoch, P. Machonin a M. Sojka publikovali, jasně dokládá, že spolupráce sociologů a ekonomů je podnětná, přínosná a žádoucí. Ačkoliv se autoři hlásí k odlišným východiskům (institucionální ekonomie, reflexivní modernizace, kritický realismus v postkeynesovské interpretaci), přesto lze jejich názory převést na určitého společného jmenovatele, za kterého lze podle mého soudu považovat nejen výraz „alternativa“, ale i pojem „kritická teorie“. Domnívám se, že knihu Ekonomické a společenské změny v české společnosti po roce 1989 (zejména její sociologickou část) lze číst mj. i jako „českou variantu“ kritické teorie.
Jiří Šubrt (Sociologický časopis 4, ročník 37/2001)

Recenzovaná publikace přináší nesporně zajímavé a významné poznatky vycházející ze seriózní ekonomicko-sociologické analýzy dosavadního vývoje naší společnosti a jejich netradiční interpretace, kterou se výrazně odlišuje od většiny publikovaných prací, i dosud převažujících (neoliberálních) transformačních teorií. Lze ji ocenit a odborné veřejnosti doporučit jako významný příspěvek k soudobým diskusím na dané transformační téma, které zůstává předmětem „historického“ sporu mezi různými školami ekonomického a sociologického myšlení. Může být také dobrým základem i „praktickým“ impulsem pro vypracování jakési sofistikovanější strategie další (alternativní) společenské transformace – obecně řečeno – v postkomunistických zemích. V této souvislosti bych chtěl ještě upozornit na jednu přínosnou věc: na aktuální a velice obsáhlou referenční literaturu (převážně z druhé poloviny 90. let), kterou autoři uvádějí v závěru svých studií – jednotlivých částí recenzované publikace.
Petr Soukup (Politická ekonomie 3/2001)