tištěná kniha
Studie z dějin starší korejské literatury

Studie z dějin starší korejské literatury

Löwensteinová, Miriam Pucek, Vladimír

témata: literární věda, orientalistika

brožovaná, 344 str., 1. vydání
vydáno: listopad 2006
ISBN: 80-246-1163-5
doporučená cena: 285 Kč

E-shop

Anotace

Publikace autorů Miriam Löwensteinové a Vladimíra Pucka - koreanistů z Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty UK - u nás poprvé v takové šíři zachycuje hlavní etapy vývoje korejské klasické literatury od jejího vzniku až do počátku 20. století. Autoři ve 13 kapitolách sledují vývoj korejské prozaické literatury od zakladatelských mýtů starokorejských království a historických příběhů ze starých kronik až ke klasickému korejskému románu (kodä sosol) 17.-19. století. Pozornost věnují rovněž vývoji poezie, především tzv. písním domova (hjangga), klasickému tříverší sidžo a výpravným básním kasa. Dějiny korejského písemnictví jsou vykládány v souvislosti s myšlenkovými a náboženskými proudy (šamanismus, buddhismus, konfucianismus aj.) i vlivy literatur sousedních zemí, zvl. Číny. Závěrečná kapitola je věnována tzv. nové próze (sin sosol) v kontextu osvícenského a reformního hnutí a vlivu západních idejí na přelomu 19. a 20. století.Tato díla tvoří už spojovací most ke vzniku moderní korejské literatury.
Kniha je doplněna bibliografií překladů a studií o korejském písemnictví, jež vyšly v češtině. Monografie je určena nejen studentům koreanistiky a zájemcům o literární dění v zemích Dálného východu, ale poslouží i širší veřejnosti. V současné době, kdy se rozšiřují styky s Koreou, umožňuje tato publikace nahlédnout do cenného literárního dědictví této země a hlouběji porozumět svébytnosti korejské kultury.

Obsah

Úvodem
Kapitola první: Raná korejská historiografie (M. L.)
Kapitola druhá: Zakladatelské mýty (M. L.)
Kapitola třetí: Příběhy Tří království a Sjednocené Silly (M. L.)
Kapitola čtvrtá: Básnická forma hjangga z kroniky Samguk jusa (M. L.)
Kapitola pátá: Sidzo ? nejpopulárnější forma korejské klasické poezie (V. P.)
Kapitola šestá: Kodä sosol- korejský klasický román 17.-19. století (M. L.)
Kapitola sedmá: Hrdinské příběhy a Ho Kjunovo Vyprávění o Hong Kil-tongovi (M. L.)
Kapitola osmá: Kim Man-džungův Sen devíti z oblaků a snové romány (M. L.)
Kapitola devátá: Kasa - dlouhá lyricko-epická píseň (V. P.)
Kapitola desátá: Literatura o ženách a pro ženy. Ideál ženy - Čchun-hjang (M. L.)
Kapitola jedenáctá: Konfuciánské vidění světa v moralistních vyprávěních (M. L.)
Kapitola dvanáctá: Dvorská próza (M. L.)
Kapitola třináctá: Osvícenské hnutí na přelomu 19. a 20. století a tzv. nová próza (sin sosol) (V. P.)
Překlady děl korejské klasické literatury v češtině (M. L.)
Překlady děl korejské klasické literatury ve světových jazycích (M. L.)
Rejstřík (M. L.)

Recenze

S výjimkou Kapitoly první (Raná korejská historiografie) sledují autoři ve zbývajících dvanácti kapitolách poetické a prozaické žánry starší korejské literatury počínaje ?základními mýty" a konče ?novým" románem. Jednotlivé kapitoly mají bohatý upřesňující poznámkový aparát a na konci každé z nich najde čtenář pod titulkem ?Doporučená literatura k tématu" relevantní bibliografii. Rukopis čítající 270 stránek je doplněn seznamem překladů klasické korejské literatury do češtiny, ruštiny a angličtiny. (Nejstarší český překlad je z roku 1956).
V krátkém Úvodu se autoři věnují především vysvětlením procesu, kdy si ?svůj charakter korejská literatura budovala po dlouhá staletí" v těsném sousedství Číny, pod čínským kulturním vlivem včetně specifického užívání čínského písma a jazyka. Přesto, dle studiem podloženého úsudku obou autorů, zůstává korejská literatura literaturou svébytnou. V Úvodu jsou dále charakterizovány hlavní literární žánry - ?formálně vyhraněná" poezie a ?sevřenější", ?realističtější" próza.
Zatímco v začátku Kapitoly první hodnotí M. Löwensteinová výskyt, dostupnost a věrohodnost nejstarších pramenů souvisejících s počátky korejského písemnictví včetně pozdějších korejských i mimokorejských interpretací kronik a dalších spisů, počínaje kronikou Samgukjusa (Odkazy Tří království) z druhé poloviny 13. století hovoří již o počátcích umělecké prózy. Ranné literární obrazy zachycující představivost starověkých Korejců se objevují v mýtech popsaných v Kapitole druhé. V postavě praotce Tanguna sahá tato představivost až do dávnověkého roku 2333 před naším letopočtem. Autorce M.L. se na ploše dvaceti stran daří zprostředkovat čtenáři složitý proces rekonstrukce zrodu korejské identity, tak jak byla a je průběžně definována na základě stál hlubšího studia pramenů nejen korejských, ale i starších pramenů čínských a japonských.
V Kapitole třetí se již můžeme začíst do historických příběhů ?Tří království a Sjednocené Silly", v nichž v palácovém prostředí vystupují vládcové i ?královny a modelové ženy" a vedle nich různé typy více či méně ideálních poddaných - rádců, vzdělanců, umělců. Jejich literární portréty představuje M.L. jako prototypy nositelů dobrých a špatných vlastností v rámci dobových norem poplatných většinou konfuciánské ideologii (předurčení Nebesy). S Kapitolou čtvrtou přichází na řadu poezie - básnická forma hjangga, jež se od první poloviny 20. století těší velké pozornosti domácích i západních koreanistů. Jde o básně vyskytující se v slavných kronikách a jejich vznik je datován do období od 6. do 10. století. M. L. některé konkrétní básně hjangga analyzuje opírajíc se o autoritativní názory Hong Ki-muna, Petera H. Leeho a M. I. Nikitiny.
Další klasické básnické formě sidžo se věnuje Vladimír Puček v Kapitole páté. Píše: ?Popularita sidžo jako žánru vystihujícího cítění Korejců a kolorit jejich domoviny i života přetrvala do jisté míry až do 20. století." Autor zdůrazňuje básnický jazyk; sidžo byly psány v korejštině v době a v prostředí, kde tato poezie existovala v sousedství básní hansi, jež Korejci psali čínsky. V. P. se podrobně zabývá prozodií sidžo, typickými skladebnými prostředky této formy (protiklad, paralela apod.) i básnickými figurami nabízeje tak důležité poučení nejen versologům, ale především stávajícím i budoucím překladatelům korejské poezie. Čtenář zajímající se o poezii ocení i četné ukázky sidžo v českých překladech. Neméně zajímavé a důležité jsou i poznámky k jazyku těchto veršů v souvislosti s vývojem korejštiny.
Subžánru ?starší zábavné prózy", která je příznačná pro korejskou literaturu 17. až 19. století, se Miriam Löwensteinová věnuje v Kapitole šesté (Kodá sosol - korejský klasický román). Jde o literární tradici s charakteristickým přežíváním a proměnami příběhů a jejich hrdinů v čase a v kulturní paměti po sobě jdoucích generací. Totéž se děje i s ?hrdinskými příběhy" popsanými v Kapitole sedmé. Kapitola osmá je naopak věnována jedinému dílu, stěžejnímu románu Kim Man-džunga Sen devíti z oblaků, jež je dle autorky, ?z celé starší korejské literatury pro evropského čtenáře nejpřijatelnější..." Na dvaceti šesti stránkách nabízí M. L. zasvěcenou zprávu o tomto díle počínaje jeho zařazením literárně historickým včetně biografie Kim Man-džunga, přes analýzu vypravěčské strategie (?kruhová forma") a dramatické role literárního snu v literární realitě, až po detailní časoprostorové rozvrstvení dějových zápletek a zvratů s nezbytnou charakteristiku postav a důkladné zhodnocení ideového pozadí příběhu.
Kapitola devátá je věnována dlouhé básni kasa, tedy výpravné poezii, jež se podle Vladimíra Pucka měnila ?od subjektivně založené lyrické poezie vyjadřující niterné prožitky a pocity (...) ke konkrétnějšímu objektivistickému popisu věcí, dějů, lidských vztahů či událostí". Stejně jako formy sidžo, i zde začíná V. P. výkladem versologickým a pokračuje periodizací ?formy a obsahu kasa a jejích hlavních představitelů" doprovázenou četnými výstižnými ukázkami.
Kapitoly desátá a jedenáctá - Literatura o ženách a pro ženy (10) a Konfuciánské viděni světa v moralistních vyprávěních (11) - vytvářejí v tomto pořadí zajímavý kontrast obrazů ?ženského" a ?mužského" prožívání světa; je to vyprávění příběhů, v nichž se v nesčetných variantách odehrávají střety niterného citu a deklarované, kýžené i povinné, ctnosti. V navazující Kapitole dvanácté (Dvorská literatura) představuje M. L. ženské autorky, jež dominovaly v tzv. dvorské próze a jejichž memoáry jsou dnes považovány za důležitý komplement k oficiálním dvorským kronikám. Z těch, jak uvádí M. L., bývaly ?mnohé zákulisní střety a 'zbytečné' podrobnosti odstraňovány."
Sto padesát šest stran čítající poslední kapitola z pera Vladimíra Pucka (Osvícenské hnutí na přelomu 19. a 20. století a tzv. nová próza) je stejnou měrou traktátem z oblasti politických dějin Koreje jako z oblasti dějin počátků moderní korejské literatury. Je to období, v němž se východní Asie dostává do úzkého kontaktu s Evropou a Severní Amerikou a kromě důležitých prvků západní civilizace přejímá, především prostřednictvím překladů, i řadu nových postupů literárních. V. P. popisuje například učebnici Dějiny světa středního rozsahu přeložené do korejštiny v r. 1907, kde se to hemží jak jmény evropských autorů, tak různými literárními .-ismy. Autor v této kapitole ukazuje, jak západní vliv zasáhl všechny tradiční literární žánry, ovlivnil básnický jazyk a skrze nová učení a teorie zasáhl i myšlení básníků a spisovatelů. Nově vznikající literární díla tak dostávala i nové době odpovídající změněný obsah.
Kniha Kapitoly z dějin starší korejské literatury je jedním z důležitých mezníků ve vývoji české koreanistiky a znamená velký přínos nejen pro studenty korejské literatury, ale i pro všechny zájemce o východoasijskou literaturu, srovnávací poetiku a další disciplíny související s vývojem literatur a básnické imaginace. Vydání této knihy bude nesporně důležitým krokem na cestě ke sbližování rozmanitých kultur.
Z recenzního posudku: Doc. Zdenka Švarcová, Dr.