Jak odškodnit holocaust?

Rozsáhlá monografie odborníků z pražské právnické fakulty pod vedením Jana Kuklíka a Reného Petráše se věnuje problému majetkových ztrát židovského obyvatelstva za druhé světové války a různým metodám odškodnění. Publikace má široký historický a komparativní záběr, obsahuje podrobnou analýzu právních aspektů a zabývá se i dodnes nedořešenými otázkami. Nejpodrobněji je v knize zastoupeno území bývalého Československa, ale pozornost je věnována i vývoji v dalších státech: Německu, Rakousku, Polsku, ale také v zemích s velmi odlišnou situací, jako jsou Velká Británie, Bulharsko či Švýcarsko. Výklad u jednotlivých států obvykle zahrnuje nástin vývoje postavení Židů v daném regionu v posledních desetiletích před holocaustem, jsou však naznačeny i starší, středověké tradice. Jádrem práce je zachycení často až pozoruhodně různorodých metod záborů židovského majetku zejména v době druhé světové války a jeho restitucí nebo různých odškodňovacích akcí, které probíhají až do současnosti.

Obsáhlá monografie Jak odškodnit holocaust autorů z Právnické fakulty Univerzity Karlovy postihuje problematiku majetkových ztrát židovského obyvatelstva v důsledku nacistické okupace a druhé světové války a zabývá se i následnými restitucemi. Kniha přichází s dvěma základními novinkami. Jednak propojuje jednotlivé způsoby vyvlastňovaní židovského majetku
s následnou restituční a odškodňovací praxí, jednak chápe problém židovského majetku v celoevropských souvislostech. V úvodu knihy autoři uvádějí řadu projektů, monografií či studií, které k tématu vyšly v posledních letech a na nichž se mj. podíleli členové autorského týmu. Mezi jejich nejvýznamnější starší práce patří Arizace a restituce židovského majetku v českých zemích či monografie "Arizace" a arizátoři (1).
Největší pozornost je v knize věnována bývalému Československu, v menší míře pak pro srovnání okolním zemím: Rakousku, Německu, Maďarsku a Polsku. Celá problematika je však nastíněna i pro Ruskou federaci, Ukrajinu, souhrnně pro pobaltské státy, dále pro Rumunsko, Bulharsko, Francii, Belgii, Nizozemí, Itálii, Švédsko, Velkou Británii i Švýcarsko. Ke každé zkoumané oblasti je zařazen exkurs
o historickém vývoji židovské komunity v daném prostoru především v předválečné, válečné a poválečné době. Vše je vykládáno s akcentem na majetkoprávní praxi. Autoři se nevyhýbají vysvětlování hlubších historických souvislostí či specifik plynoucí z geografické polohy nebo mentality obyvatelstva dané země. Popsány jsou jednotlivé přijaté zákony, mezinárodní smlouvy, a to jak restriktivního charakteru, tak vztahující se k poválečné restituci i kompenzaci, či účasti na mezinárodních projektech pomáhající s odškodňovací praxí. Neexistence jednotné praxe nacistického zabavování majetku a obdobné následné restituční praxe vybízí ke komparaci jednotlivých zkoumaných zemí. Kniha ji umožňuje mj. díky jasnému členění podkapitol a kapitol. Největší prostor je tu věnován podrobné analýze právních aspektů praxe zabavování majetku a jeho následné restituce, autoři se ale věnují i právním souvislostem omezení vztahujících se na židovské obyvatelstvo, která s majetkem přímo nesouvisela. Místo dostává i vylíčení specifické situace židovské menšiny po druhé světové válce a přístupu široké veřejnosti k přeživším. To vše čtenáři slouží pro objasnění průběhu následných restitucí či kompenzací.
Výsledky, ke kterým autoři publikace dospěli, přehledně shrnuje závěr knihy. Především je tu zmíněn fakt, že pro srovnání různých forem vyvlastňovaní majetku a následné restituce je třeba analyzovat specifické postavení židovské komunity, žijící v dané oblasti. Autoři konstatují, že čím větší komunita a tím také větší množství majetku, tím větší jsou i komplikace v následném výzkumu. Praxe vyvlastňování se lišila místně: byla odlišná ve státech okupovaných Německem, jiná ve státech, které byly spojenci Německa a v neposlední řadě v Německu samotném. Srovnání bylo tedy možné až po popsání odlišností. Další významnou otázkou byl přístup zkoumaných zemí k poválečné restituci. Zde autoři vidí problém v samotném pojmu restituce, který nezahrnuje další formy kompenzace, jako například odškodnění. Je konstatováno, že restituce byly v počátečním období své realizace v jednotlivých státech často podobné a navazovaly tak na diskuse, probíhající již za světové války v Londýně mezi spojenci. Nezdar restitucí především v zemích podléhajících vlivu Sovětského svazu je identifikován v kontextu radikálního průběhu pozemkových reforem, znárodňování či emigrace přeživších obětí holocaustu.
Pád železné opony na konci osmdesátých let 20. století je pak zmiňován jako moment obnovení zájmu o restituce. Jde i o restituce, finanční kompenzace a reformy, které se vyrovnávaly s dobou komunismu, a na základě kterých bylo možné učinit restituce vztahující se k době druhé světové války. Autoři jako důležitý fakt zmiňují neexistenci pouze naturální restituce, hovoří především o sociálních programech či finančních kompenzacích, které jsou realizovány z fondů, do kterých přispívají instituce, které se obohatily na židovském majetku. Dalším bodem je otázka oficiálních omluv či přijetí odpovědnosti za újmu způsobenou komunitě a dále lidskoprávní rozměr. Autoři konstatují, že většina států západní Evropy během posledních patnácti let dovršila většinu požadavků týkajících se restitucí, obrovské pokroky jsou pak vidět i u států střední a východní Evropy. Tyto pokroky jsou však i omezovány hospodářskou situací v daných zemích. Jako významný moment v restituční praxi se zmiňuje rozhodnutí ústavních či nejvyšších soudů, které stojí v opozici k tradičně postkomunistickému právnímu uvažování. Na závěr autoři poukazují na skutečnost, že otázka restituce je stále živým problémem, který si zaslouží pozornost a zkoumání.
V knize se nachází obsáhlá bibliografie, ve které jsou nejprve představeny edice dokumentů českých i cizojazyčných, z nichž vycházel autorský tým. Jedná se o více jak pět desítek dokumentů právně-historické a politické povahy vztahujících se k období před druhou světovou válkou, ale především po ní. Dále jsou tu vypočteny publikované zprávy expertních a historických komisí, zkoumající danou problematiku, rozdělené přehledně dle zemí, kde byly vydány. V bibliografii je samozřejmě prezentována rozsáhlá sekundární literatura, dále čtenář nalezne seznam pro téma relevantních archivů českých i zahraničních a v neposlední řadě seznam webových stránek. Kniha Kuklíkova týmu tak přehledně, soustavně a s oporou v komparaci seznamuje s jedním z velmi významných a bolestivých témat moderní historie.

(1) Drahomír JANČÍK - Eduard KUBÜ - Jan KUKLÍK, "Arizace" a restitutce židovského majetku v českých zemích (1939-2000), Praha 2003; Drahomír JANČÍK - Eduard KUBÜ, "Arizace" a arizátoři. Drobný a střední židovský majetek v úvěrech Kreditanstalt der Deutschen (1939-1945), Praha 2005.

Sára Wienerová, Český časopis historický 02-2017, str. 615-617