e-kniha
Do poslední pence

Do poslední pence

Kuklík, Jan

témata: právo – právní historie

e-kniha, 1. vydání
překlad: Paton, Derek
vydáno: říjen 2013
ISBN: 978-80-246-2405-1
formáty e-knihy PDF
doporučená cena: 220 Kč

E-shop

Anotace

Kniha předního českého právního historika Jana Kuklíka pojednává o československo-britských majetkových a finančních jednáních od Mnichova až do 80. let. Všímá si zejména, jak byly politické vztahy mezi oběma státy ovlivňovány nevyřešenými problémy způsobenými pomnichovskou půjčkou, válečným úvěrem poskytnutým na činnost prozatímního státního zřízení a zejména československým znárodněním a dalšími majetkoprávními zásahy v letech 1945-1948. V závěrečné části kniha analyzuje souvislosti mezi uzavřením československo-britské náhradové dohody z roku 1982 a navrácením československého měnového zlata zadržovaného několik desetiletí Tripartitní komisí. Celá práce je založena na studiu původních pramenů v českých a britských archivech a řada skutečností je u nás publikována vůbec poprvé.

Recenze

Pečlivé historické účtování

Vloni na jaře se čtenářům dostala do ruky objemná monografie renomovaného historika právních dějin Jana Kuklíka, kterou vydalo pražské univerzitní nakladatelství Karolinum. O objemu práce svědčí nejen 472 stran textu, ale i celkem 1414 poznámek. Námětem díla jsou československo-britská majetková a finanční jednání, zdánlivějen od října 1938 do počátku osmdesátých let 20. století. Ve skutečnosti je jeho záběr podstatně širší. Lze jen uvítat, že v poslední době se problematika majetkoprávního vypořádání s předválečnými půjčkami, válečnými úvěry a náhradami za znárodnění obecně těší zvýšenému zájmu českých historiků. V této souvislosti stojí za zmínku například práce Stanislava Motla, Pavla Prokše, Víta Smetany a dalších badatelů.(1)
Publikace je rozdělena do šesti nestejně dlouhých kapitol, nepočítaje úvod a závěr. Velmi rozsáhlá je první kapitola (84 stran), věnovaná československo-britským hospodářským vztahům mezi válkami a v období po Mnichovu. Druhá kapitola na téměř čtyřiceti stranách analyzuje takzvaný válečný dluh prozatímního státního zřízení ČSR v emigraci. Nejrozsáhlejší část knihy (110 stran) se zabývá vývojem československo-britských vztahů ajednání v krátkém období mezi osvobozením republiky a únorovým převratem. Následující oddíl se na šedesáti stranách soustředí na sjednání vzájemných náhradových a finančních dohod v době od února 1948 do září 1949. Předposlední kapitola dovádí vývoj československo-britskýchjednání do roku 1964, kdy byla uzavřena dohoda (téměř 70 stran). Poslední část práce na více než šedesáti stranách reflektuje závěrečná náhradová jednání, zakončená počátkem osmdesátých let.
Monografie ukazuje na případě československo-britských jednání na kumulaci problémů způsobenou jednak událostmi předcházejícími válce (především Mnichovská dohoda) a válkou samotnou (pomoc uprchlíkům, civilní a vojenské výdaje exilové vlády), jednak poválečným vnitropolitickým vývojem v Československu (znárodnění majetku, majetkové konfiskace, takzvaná národní správa a podobně). Tyto majetkové a finanční operace vyústily v jednání o náhrady za znárodněný majetek, kompenzace za majetkové konfiskace a úhradu uzavřených půjček.
Autor svůj výklad uvádí slovy: "Do diplomatických a expertních jednání o majetkoprávních otázkách se totiž promítla vzájemná historie vztahů Československa a Velké Británie od Mnichova přes druhou světovou válku, krátké poválečné období omezeně demokratického systému až pojednotlivé fáze války studené. (...) Zvolené téma považuji za výzvu, i když jsem si zároveň vědom limitů, které na badatele čekají, zejména při nedostupnosti některých dokumentů o událostech, jež se odehrály přece jen ještě v nepříliš vzdálené, a proto stále živé minulosti." (Úvod, s. 11 n.)
Československo-britská jednání netvořila osamocenou diplomatickou kauzu, nýbrž se stala součástí širší agendy britské vlády o majetkovém vypořádání se zahraničními partnery, zejména s jugoslávskou a polskou vládou. Obdobně vedlo Československo paralelní náhradová jednání kromě Velké Británie také se Spojenými státy, Francií, Belgií, Nizozemskem, Itálií, Švýcarskem a Švédskem. V prvních poválečných letech se podařilo uzavřít náhradové dohody jen s Belgií, Švédskem, Itálií a Nizozemskem, neboť byly relativně méně komplikované. V různých obdobích se měnila nejen intenzitajednání sjednotlivými partnery, ale i československá argumentace. Do roku 1948 československá strana preferovala jednání o uznání každého jednotlivého nároku na náhradu formou vydání zvláštních obligací. Po převzetí moci komunisty se situace zkomplikovala jednak další vlnou znárodňování a vyvlastňování, jednak změnou postupů československé diplomacie (samozřejmě pod patronací a za souhlasu Kremlu) vůči jednotlivým státům s ohledem na celkovou úroveň zahraničněpolitických a ekonomických vztahů obou bloků. Československo tehdy začalo dávat přednost sjednání náhradových dohod s globálně vyčíslenou sumou, současně s požadavkem na zvýšení svého vývozu do inkriminovaných zemí. Československo-britská jednání byla však také ovlivněna dalšími náhradovými jednáními a dohodami, zejména s americkou, švýcarskou a nizozemskou stranou.
Československo-britské vztahy - bez ohledu na politický režim, který zrovna vládl v Praze - byly bezesporu po dlouhá desetiletí zatíženy Mnichovem a tehdejší úlohou Británie, včetně jejího právního výkladu Mnichovské dohody. Následná pomnichov-ská půjčka, kterou sjednala vláda druhé republiky s Londýnem 27. ledna 1939, nemohla kompenzovat československé ztráty, a to ani svou výší, ani možností československé strany ovlivňovat její realizaci. Do jisté míry řešila problémy uprchlíků na účet Česko-Slovenska. Okupace zbytku českých zemí znamenala další komplikaci v majetkoprávních vztazích obou zemí. Poskytnutí takzvaného basilejského československého zlata, deponovaného v britských bankovních sejfech, německé Říšské bance na sympatiích Čechoslováků vůči Británii nepřidalo. Uvedených událostí pak využívala a zneužívala komunistická propaganda za války i po ní. Na tomto historickém "škraloupu" nic nemění ani hostitelská role Británie vůči bývalým československým občanům a její pomoc v boji proti společnému nepříteli.
Již počátkem listopadu 1945 byla podepsána dohoda o peněžních pohledávkách a majetku vzhledem k okupaci československého území nepřítelem. V souvislosti s vnitropolitickým a hospodářským vývojem Československa se však jednání mezi Prahou a Londýnem komplikovala. Mezi sporné body patřila definice nepřátelského majetku, náhrady osobám, které nabyly britského občanství až po Mnichovu, i osobám obviněným z kolaborace, spekulativní skupování židovského majetku a náhrada sudetoněmeckého majetku. Po únoru 1948 se kupodivu jednání s britskou stranou zcela nepřerušila, ať už to bylo především z důvodů zahraničněpolitických, ideologických či prostě pragmatických.
V září 1949 se zdálo, že většina otázek bude vyřešena uzavřením série dohod. Československá vláda se zavázala splatit celkem 19,7 milionů liber za vládní úvěry z let 1939 až 1945 a za mezivládní dluhy a k tomu globální náhradu ve výši osm milionů liber. Diplomatická agenda ovšem nezůstala ušetřena turbulencí, jimiž se otřásala vládnoucí komunistická strana. Narůstající ekonomické neúspěchy byly ve východním bloku připisovány konkrétním osobám. Tato tendence se stala osudnou i schopnému vyjednavači Rudolfu Margoliovi, který byl zatčen a v procesu s Rudolfem Slánským popraven. V polovině padesátých let pak bylo plnění uvedených dohod z československé strany pozastaveno a dalšíjednání bylo podmíněno žádostí o uvolnění československého měnového zlata Tripartitní komisí (USA, Francie a Velká Británie), což situaci podstatně ztížilo. Do československo-britských majetkoprávních jednání se tehdy začaly výrazně promítat i nevyřešené majetkoprávní problémy mezi Prahou a Washingtonem. V roce 1964 byla konečně uzavřena československo-britská dohoda, umožňující dořešit zbývající otázky. Celý proces se však nadále vlekl a jeho dokončení nepřineslo ani uvolnění mezinárodního napětí v první polovině sedmdesátých let. Až posun v československo-amerických jednáních na počátku osmdesátých let vedl i k uzavření konečné československo-britské dohody z roku 1981.
Autorem sledovaný problém československo-britských jednání ukazuje na nutnost komplexního přístupu. Stýkají se v něm totiž přinejmenším tři roviny: zaprvé věcná, finanční, racionální a právní (tedy půjčky je nutno splatit, za znárodněný majetek přísluší náhrada, měnové zlato patří zemi původu), zadruhé politická a ideologická (vnitřní a zahraniční politika, změny vlastnických poměrů, studená válka) a v neposlední řadě rovina morální (Mnichov, okupace zbytku Cesko-Slo-venska, otázka vydání měnového zlata komunistickému režimu). Lze souhlasit se závěrečným hodnocením, v němž autor komentuje názor Víta Smetany, který zpochybnil legitimitu požadavků komunistického režimu na vrácení měnového zlata poukazem na československý vývoz zbraní a podporu "pokrokových" zemí třetího světa (2) "I když se osobně domnívám, že získání čs. měnového zlata a zaplacení náhrad za mezivládní dluhy a soukromý majetek bylo v zásadě v zájmu československého státu bez ohledu na v něm panující režim, přece jen Smetanovu nadhozenou tezi podporuje i fakt, že jistě nikoli náhodou jsou do spisů o náhrado-výchjednáních ajednáních o vydání československého zlata zařazeny i dokumenty o jednáních s Jemenskou lidově demokratickou republikou, Libyí, Irákem, Vietnamem, Afghánistánem a dalšími státy, mimo jiné o vývozu 'speciální techniky', tj. především zbraní." (s. 426)
Nelze přehlédnout ani diferencovaný přístup britské politiky vůči Polsku a Československu na počátku války, vjejím průběhu i po ní. Současně je z Kuklíkovy publikace zřejmé, že politické vztahy Československa a Velké Británie nelze plasticky vylíčit bez majetkoprávních záležitostí a že naopak majetkoprávní problémy byly ovlivňovány vztahy politickými. Autor k tomu v závěru uvedl: "Podle mého názoru tak nemohou být československo-britské politické vztahy v letech 1938-1982 náležitě pochopeny a zhodnoceny bez jejich finančního a majetkoprávního pozadí. Analýza majetkoprávních otázek navíc může přinést i posuny v dosavadním výkladu dvoustranných československo-britských vztahů sledovaného období." (Závěrem, s. 428.)
Výborně zformulovaný obsáhlý rekapitulující závěr je důstojnou tečkou za autorovým podrobným výkladem problematiky, které byla dosud věnována jen velmi malá pozornost. Zejména v této souvislosti zasluhuje uznání množství prostudovaných a převážně nepublikovaných materiálů z českých, britských a amerických archivů. Je zřejmé, že autor je s tímto tématem důvěrně obeznámen na základě dlouhodobého studia a že k němu přistupuje promyšleně a systematicky. Rozšíření okruhu čtenářů i mimo zdejší odbornou veřejnost napomáhá obsáhlé, více než dva-cetistránkové anglické resumé. Samozřejmě že knihu nelze přečíst za jeden večer a bez znalosti politických a hospodářských dějin, to však zájemce jistě neodradí.
Pokud se mám zmínit o nedostatcích publikace, tak čtenář bude marně hledat poznámku číslo 70 na straně 27, která zřejmě "vypadla". V seznamu pramenů uvedený Archiv Státní banky československé by měl být registrován ve své nynější podobě jako Archiv České národní banky a specifikovány by měly být v něm studované a excerpované fondy. U studií v seznamu literatury pak nejsou uvedenyjejich stránkové rozsahy. A jistě nejsem sám, kdo bude postrádat jmenný a věcný rejstřík.
Ani tak obsáhlá a důkladná publikace jako Do poslednípence nevyčerpala všechny možnosti a aspekty dané problematiky, momentálně však výzkum naráží na zásadní omezení. Na některé archivní materiály se vztahuje pětasedmdesátiletá uzávěra nebo podléhají utajení, takže až za několik desetiletí bude možné pokračovat v psaní příběhu o československo-britských majetkoprávních jednáních v letech 1938 až 1981. I takje Kuklíkova nejnovější publikace důstojným příspěvkem nejen k československo-britským hospodářským vztahům ve 20. století, ale i k vnitřnímu vývoji Československa a jeho zahraniční politiky a k pochopení mechanismů studené války.

(1) Například viz MOTL, Stanislav: Kam zmizel zlatý poklad republiky. Praha, Rybka Publishing 2003; PROKŠ, Pavel: Československo a Západ 1945-1948: Vztahy Československa se Spojenými státy, Velkou Británií a Francií v letech 1945-1948. Praha, ISV nakladatelství 2001; SMETANA, Vít: Británie a československé zlato: "Case study" britského appeasementu? In: Soudohé dějiny, roč. 8, č. 4 (2001), s. 621-658; TÝŽ: Nevyřízené účty: Problém československých aktiv v britských bankách a snahy britské administrativy o jeho řešení po 15. březnu 1939. In: Ceský časopis historický, roč. 102, č. 3 (2001), s. 521-551; JANČÍK, Drahomír-KUBŮ, Eduard - KUKLÍK, Jan - NOVOTNÝ, Jiří - ŠOUŠA, Jiří: "Spící konta" ve švýcarských bankách za znárodněný švýcarský majetek v Československu? Československo-švýcarská jednání o tzv. náhradových otázkách 1945-1967. In: HARNA, Josef (ed.): Studie k moderním dějinám: Sborník prací k 70. narozeninám Vlastislava Laciny. Praha, Historický ústav AV ČR 2002, s. 445-462.
(2) Viz SMETANA, V.: Británie a československé zlato

Ivan Jakubec, Soudobé dějiny 4/2007, "Cestami exilu", str. 861-5