Injekce Irmě a interpretační delirium v psychoanalýze

Miloš Kučera se ve své knize zaměřuje na Freudův klíčový sen o injekci Irmě a nabízí jeho podrobnou interpretaci v kontextu klasické i moderní psychoanalýzy. Ten sehrál zásadní roli v jeho Výkladu snů (Traumdeutung, 1900), kde slouží jako modelový příklad metody snové analýzy. Přestože Freud varoval před přehnaným výkladem snů a zavedl pojem „pupek snu“, tedy místo, kde se výklad stává nejasným, jeho následovníci i současní psychoanalytici se k tomuto snu opakovaně vracejí a reinterpretují jej.

Zcela odlišný přístup nabízí Jacques Lacan, podle něhož je sen sám formací nevědomí, která se již ve chvíli snění interpretuje. Lacanova teorie snu nachází silnou oporu i ve druhém z Freudových exemplárních snů – ve snu o hořícím dítěti, který Freud sám chápal jako výjimku z vlastní teorie snu jako splnění přání.

Kučera při své interpretaci obou snů vede čtenáře hluboko do světa psychoanalýzy a její jazykové logiky. Opírá se přitom o Sigmunda Freuda, Jacquese Lacana, Erika H. Eriksona, ale i Didiera Anzieua, Roberta C. Colina a J.-A. Millera, jejichž myšlenky zasazuje do širšího kontextu vývoje psychoanalytického myšlení.