tištěná kniha e-kniha
Drama dirigenta

Drama dirigenta

Kučera, Martin

témata: hudba, divadlo, historie – 20. století

brožovaná, 536 str., 1. vydání
vydáno: červen 2018
ISBN: 978-80-246-3804-1
doporučená cena: 450 Kč

E-shop

Anotace

Monografie Drama dirigenta je první rozsáhlou biografií Jaroslava Krombholce (1918–1983), nejtalentovanějšího dirigenta ze školy Václava Talicha, spjatého celoživotně zejména s operou Národního divadla v Praze.
Život Jaroslava Krombholce a jeho ženy, operní pěvkyně Marii Tauberové, autor detailně dokumentuje na základě pramenů dostupných v rozsáhlé pozůstalosti manželů Krombholcových, archivu Národního divadla a dalších institucí. Čerpá rovněž z dobového tisku a pamětnické literatury, ale i z poznámek z osobních setkání s dirigentem, s nímž byl v příbuzenském vztahu.
Velká pozornost je v publikaci věnována erudovaným popisům jednotlivých představení, v menší míře i činnosti koncertní. Dlouhodobá Krombholcova spolupráce s vídeňskými, londýnskými a dalšími zahraničními operními domy a shromáždění základních ohlasů na ni jednoznačně dokazují, že Jaroslav Krombholc byl umělecká osobnost světové úrovně a společně s Rafaelem Kubelíkem, Karlem Ančerlem a Václavem Smetáčkem jeden z nejlepších českých dirigentů potalichovského pokolení. Mimoto je monografie závažným příspěvkem ke kritickým dějinám pražského Národního divadla. Autorův osobní vhled do zákulisí naší poválečné hudebnědramatické scény zároveň na celé řadě konkrétních momentů dokládá, jak macešská byla tato doba ke všem, kdo se v totalitních podmínkách snažili dostát tvůrčí svobodě.

Obsah

I. Historie jako psaní o blízkých lidech

II. Zářivý start (1918-1943)
Jaroslav Krombholc: Jak vidím Václava Talicha zblízka (Glosy k umělcově činnosti operní)

III. Ve sváru ambicí (1944-1955)
Jaroslav Krombholc: Velký člověk

IV. Dovrší tel epochy operního divadla (1956-1970)
Jaroslav Krombholc: Projev na operní konferenci 15. října 1963

V. Čas krizových zlomů (1970-1983)
Jiří Štilec st.: Jaroslav Krombholc jako typ českého umělce

VI. Básník taktovky
Bohumil Karásek: Český dirigent

Doslov
Jiří Štilec st.: Skromné a úsporné zamyšlení nad monografií Martina Kučery

Summary
Zusammenfassung
Prameny a literatura
Soupis divadelních premiér v nastudování Jaroslava Krombholce
Obrazová příloha
Jmenný rejstřík

Recenze

Mezi pozoruhodnými osobnostmi nejen českých dirigentů 20. století zaujímá Jaroslav Krombholc zvláštní, až výjimečné postavení. Zázračnou a básnivou představivostí (V. Talich) spolu s oddaností a úctě k partituře, jíž byl vždy hoden a vdechl jí skladatelovu ideální představu, kterou nemohou noty vyjádřit (K. Ančerl), rysy, jež byly v jeho umění sjednoceny a vyústily vždy do jedinečných a strhujících zážitků z jím nastudovaných operních představení. Jeho požadavky byly vždy nekompromisní, opřeny o soulad smyslovosti a intelektuální kázně. Jeho úsilí o přesné vyjádření skladatelových představ nebylo pouhou rutinou, ale důsledně vyjadřovalo Krombholcovy představy.
Snad nejvýstižněji právě tento rys Krombholcovy osobnosti vyjádřil J. B. Foerster, když charakterizoval dirigentskou genialitu Gustava Mahlera: "Všechno, nač Mahler sáhl, jako kdyby se znovu narodilo."
Je bezpočet úvah i kritik, které byly napsány o Jaroslavu Krombholcovi. Monografie Martina Kučery je však první "dospělý" pohled s ohromujícím dokumentárním bohatstvím, svědectvím o hvězdných skutečnostech, také ale o momentech méně slavných, až temných, spolu s celistvým pohledem na Jaroslava Krombholce samého.
Přes důraz na podrobnosti výkladu, práce podává barvitý obraz doby, v níž žil a působil Jaroslav Krombholc. Kučerova monografie je založena na hluboké erudici historické, estetické, politické a mravní. Je to i vědcovo osobní téma. Je to výpověď o zřícenosti vztahů mezi lidmi a jejich zhyzdění.
Autor se nám představuje jako povolaná osobnost, neskrývající ostrost svých poučených názorů. Je pravdivý, bez zkrášlování podoby Jaroslava Krombholce, Národního divadla, kulturní a politické scény, krásy a špíny, v níž se odvíjel život a umění Jaroslava Krombholce s oním Hamletovým "doba se pomátla" a kdy, cituji Hannah Arendtovou "místo síly argumentů vládly argumenty síly". Autor problematiku Jaroslava Krombholce a Národního divadla zcela zákonitě líčí jako součást a důsledek krizových znaků celé tehdejší společnosti. Jeho monografie je vášnivou výzvou k promýšlení významu celého duchovně uměleckého Krombholcova odkazu novodobému interpretačnímu mistrovství. Martin Kučera se tu na každé stránce představuje jako významný a múzický historik, nadaný a obdařený "hrdinským zrakem" (F. X. Salda). Zaujala mne memoárová složka, historická dokumentace a zejména pak teoreticko-metodologický zřetel, hledající a nacházející nové cesty k hodnotné a objevné biografické monografie v obecném smyslu, která strhne a zaujme obrovským fondem znalostí a představuje kulturu jako společenský fenomén.
Tím vším, a nejen tím se zařazuje do mezinárodního proudu literatury o dirigentech (viz. např. Ernst Haeusserman: Herbert von Karajan). Je to přímočarý jazyk osobnosti dějepisce s charakterem. Je to strhující a zdrcující obraz života mezi světlem a temnotou, mezi výjimečnosti a malostí, mezi tupou despocií moci a ubohostí zbabělých, přizpůsobivých jedinců. Je to ovšem především pomník, darovaný osobnosti, cituji autora "těžkých zápasů, bolestných proher a opojných vítězství". Martin Kučera, vědom si složitosti svého úkolu, nepředstavuje Jaroslava Krombholce jako dirigenta, který započal velkou éru Národního divadla, ale jako neopakovatelnou osobnost, která ji dovršila. Ano, Jaroslav Krombholc byl vrcholným hudebně dramatickým dirigentem 20. století. Byl tragickou postavou, která je rozhraním našeho věku! Martin Kučera ve své knize zároveň obnažuje bolestné otázky. Je život jakási až krása mizérie? Je život ztělesněním absurdity? Jak pronesl kdosi kdysi: Schází skutečný umělec - Rozum? Martin Kučera nás vybízí nejen k úctě a obdivu k Jaroslavu Krombholcovi, ale také k trýznivému směřování do hloubky, a tím přemýšlení o klíčových mravních hodnotách. Zároveň odkrývá pohnutou stránku o tom, v jakých ubohostech jsme žili po roce 1945. V tom všem je s ozářením étosem monografie Martina Kučery o Jaroslavu Krombholcovi jedinečným poznáním a zároveň výstrahou, abychom nezapomínali.

Z recenzního posudku: Jiří Štilec st.

Monografie doc. PhDr. Martina Kučery, CSc. představuje další zaznamenáníhodný počin, lemující odbornou dráhu tohoto originálního a svébytného historika, vybaveného nebývalým kulturním rozhledem a fenomenální pamětí, jehož význam bude ještě zhodnocen a doceněn. Kniha o dirigentu Jaroslavu Krombholcovi představuje v několika směrech logické završení dosavadního badatelského úsilí mimořádně plodného pracovníka Historického ústavu Akademie věd ČR. V první řadě jde o další krok v Kučerově úsilí o poznání moderních kulturních dějin, k nimž se v poslední době ve svých bádáních častěji obrací, ale běží současně o cennou reflexi metodologických postupů v historikově práci. Zastavme se na okamžik u druhého momentu. Soudobá česká historiografie se na jedné straně příliš nezaobírá metodologickým rámcem své práce, na druhé straně vznikají práce historiků, obeznámených sice alespoň formálně s metodologickými postupy soudobé světové historiografie, dopouštějících se ovšem triviálních chyb v uplatnění historikova "řemesla". Martin Kučera je vyzrálým autorem, který v obou směrech "ví, jak na to".
(...)
Řekněme hned, že monografie představuje významný ediční počin, skutečnou událost na knižním trhu. Je výborné, že se vydání textu ujalo právě renomované nakladatelství Karolinum. Čtenáři se nedostane pouze životopisného zachycení osudů manželů Krombholcových (i když i to by samo o sobě znamenalo heroický výkon!), ale úchvatné historické fresky, vypovídající mnohé o české a slovenské kultuře druhé poloviny 20. století a o jejích společenských souvislostech. Mimořádný význam má Kučerova kniha pro poznání dějin Národního divadla. Nejde jen o postižení Krombholcova interpretačního umění a uměleckého směřování opery Národního divadla, ale také o nahmatání citlivých interpersonálních vztahů (srv. brilantní pasáže o Krombholcově poměru k Václavu Talichovi či Janu Seidlovi, která je vysloveně objevná, či místy až dojemné pasáže o Hanuši Theinovi), o postižení mimouměleckých vlivů (nevzpomínám si, že bych někde četl tak plastickou analýzu vlivu stranické a odborové organizace na dění v divadle i daku, jimž bylo divadlo vystaveno ze strany příslušných ministerstev a stranického aparátu). Současně Martin Kučera rozehrává strhující drama umělců "v osidlech doby", vrcholných úspěchů, ale nejednou trpkých příběhů nenaplněných ambicí a závisti, kde se musí vypořádat s takovými "prameny", jakými jsou klevety a pomluvy, fámy a nepotvrditelné domněnky, bující ve světě senzitivních a zranitelných lidí, obdařených darem (a prokletím!) tvořivosti. Martin Kučera se nevyhýbá soudům, ba ani odsudkům, v tomto smyslu je jeho výkon vpravdě mužný, nese svou kůži na trh a je si vědom rizika, že bude bit. Jeho výklad přináší obdivuhodnou masu informací, je současně pobídkou k zamyšlení.
Autorovi lze jen blahopřát k mimořádnému výkonu.

Z recenzního posudku: PhDr. Jiří Křesťan, CSc.