tištěná kniha
Arizace a arizátoři (s anglickým CD)

Arizace a arizátoři (s anglickým CD)

Kubů, EduardJančík, Drahomír

témata: historie – 20. století

brožovaná, 484 str., 1. vydání
vydáno: červenec 2005
ISBN: 80-246-1016-7
doporučená cena: 535 Kč

E-shop

Anotace

This monographic work of prominent Czech historians deals with the hitherto neglected problems, in both professional and popularizing literature, of "aryanization" of Jewish companies during the process of Germanization in the Protektorat Böhmen und Mähren during the World War II. The authors focus their attention on a prototype of an extremely nationalist and anti-Semite financial institution, a cooperative with a million of clients - Kreditanstalt der Deutschen. This institution deliberately joined its growth with an economic nationalism, Henlein's Sudeten-German Party and NSDAP. Not only Jewish property aryanizated in favour of credits provided by the state is followed, but also the remarkable group of those who benefited from "aryanization" and thus from the atrocities of the holocaust.

Obsah

Úvod: zkoumaný problém, prameny, metody výzkumu
1. "Arizace" a její mechanismus
2. Místo bank v "arizačním" procesu, fenomén "arizačního" úvěru
3. Podpora "arizačních" úvěrů z Berlína - "Volksdeutsche Wirtschaftshilfe"
4. Kreditanstalt der Deutschen její vznik, vývoj a sociálně ekonomická charakteristika
5. "arizační" úvěry a "arizovaný" majetek
6. Arizátoři v číslech
7. Kolektivní biografické portréty arizátorů
Závěr: "arizační" úvěry jako prostředek nacistické germanizační politiky
Resumé (anglicky)
Příloha: "arizační" případy v chronologickém sledu
Seznam pramenů a literatury
Seznam tabulek a grafů
Seznam zkratek
Jmenný rejstřík
Místní rejstřík

Recenze

Šedesát let od ukončení druhé světové války, konfliktu, jenž dal vzniknout synonymu nelidskosti, masového vyvražďování a zrůdnosti - holocaustu spatřila světlo světa publikace věnovaná problematice v odborné i populárně naučné literatuře doposud víceméně přehlížené. Jedná se o fenomén ?arizace? židovského majetku - s pověstnou německou důsledností vyprojektovaný proces masové protiprávní expropriace ?neárijského? obyvatelstva. Ten se měl stát v českých zemích vedle ?konečného řešení? židovské otázky i nástrojem v první fázi ekonomické, posléze však i celkové germanizace.
Autorství tohoto nesporně zajímavého a přínosného díla, jež vzniklo zásluhou podpory Ministerstva zahraničních věcí ČR a Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, spadá na vrub dlouholetých vědeckých pracovníků Ústavu hospodářských a sociálních dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy - Drahomíra Jančíka a Eduarda Kubů. Již sama o sobě jsou tato jména zárukou kvality podepřenou bohatou publikační činností dotyčných, čítající rozsáhlejší monografie i řadu odborných studií publikovaných ve sbornících a časopisech. Erudici a hluboký zájem o problém, jaký ?arizace? představuje, osvědčili oba jmenovaní již v rámci své účasti ve vládním expertním týmu zřízeném Smíšenou pracovní komisí na základě usnesení vlády České republiky č. 773 ze dne 25.11.1998. Výstupem byla v tomto případě studie zveřejněná v roce 2001 pod názvem ?Židovské zlato, ostatní drahé kovy, drahé kameny a předměty z nich v českých zemích 1939-1945 / Protiprávní zásahy do majetkových práv, jejich rozsah a následné osudy tohoto majetku?, na jejímž vzniku se spolupodíleli vedle autorů recenzovaného díla i Jaroslava Milotová, Jiří Novotný a Jiří Šouša. Zpráva expertní komise, kterou lze označit za vůbec první souhrnné pojednání o procesu ?arizace? - v tomto případě jednoho konkrétního druhu majetku - na území tehdejšího Protektorátu, sleduje nakládání s ním v letech války i po jejím skončení. Ve vztahu k zaměření recenzovaného díla je možno pro dokreslení tvorby z pera dvojice Jančík - Kubů zmínit příručku ?Arizace a restituce židovského majetku v českých zemích (1939-2000)? vydanou ve spoluautorství s právním historikem Janem Kuklíkem v roce 2003 nákladem Filozofické fakulty UK či v témže roce uveřejněnou studii ?Arizace na úvěr / Příspěvek Kreditanstalt der Deutschen ke germanizaci hospodářského života v Protektorátu Čechy a Morava? (Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky 5/2003). Posledně uvedená představuje v podstatě jakýsi předstupeň recenzované knihy, když prvních pět jejích kapitol bylo publikováno ve značně zkrácené podobě již na stranách této studie.
Recenzovaná práce představuje objemný rozbor postupného utváření a fungování arizační mašinérie - 484 stran je rozvrženo vedle obligátního úvodu a závěru do sedmi logicky uspořádaných kapitol s následujícím zaměřením: 1. ?Arizace? a její mechanismus, 2. Místo bank v ?arizačním? procesu, fenomén ?arizačního? úvěru, 3. Podpora ?arizačních? úvěrů z Berlína - ?Volksdeutsche Wirtschaftshilfe?, 4. Kreditanstalt der Deutschen, její vznik, vývoj a sociálně ekonomická charakteristika, 5. ?Arizační? úvěry a ?arizovaný? majetek, 6. Arizátoři v číslech, 7. Kolektivní biografické portréty arizátorů. V širším rámci problému expropriace židovského majetku je čtenáři přitažlivou a přes závažnost zvoleného tématu nenásilnou formou podáván smysl a podstata institutu ve stávajících výzkumech opomíjeného ?arizačního? úvěru. Ten velmi úzce souvisí s dlouhodobě vedenou diskusí na téma role velkých německých peněžních ústavů v germanizaci středoevropského prostoru a míře jejich spoluviny na zločinech spáchaných nacistickým režimem. Vědecké bádání v oblasti ?arizačních? úvěrů je teprve v počátcích, o to přínosnější však příslušné pasáže recenzované publikace mohou pro případného zájemce o seznámení se s touto otázkou být. Zvláště je třeba ocenit rovněž způsob, jakým se autoři zhostili zpracování sociologického aspektu ?arizace? coby nástroje společenského povznesení a vzestupu. Pro tento účel zvolili vlastní model sociální struktury společnosti českých zemí přelomu 30. a 40. let 20. století, v jehož rámci vymezili jednotlivá strata sloužící k podchycení sociálního statusu osob aktivně zapojených do vyvlastňování a poněmčování židovského majetku. Poutavá je zejména co do rozsahu nejobsáhlejší část díla - příloha ?arizačních? případů řazených v chronologickém sledu, uvádějící označení a sídlo arizátora, vymezení a cenu ?arizovaného? majetku, jeho původního vlastníka, výši, účel a podmínky ?arizačního? úvěru i údaje o ?arizační? dávce. Prostor je věnován také základní hospodářské charakteristice ?arizované? firmy, její historii a pochopitelně samotné osobě arizátora identifikovaného biografickými daty, včetně údajů o jeho sociálním postavení před a po zapojení se do ?arizačního? procesu. Za situace, kdy dosavadní česká (československá) historiografie, což však platí i pro oblast německou, neskýtají žádný bližší pohled na skupiny obyvatelstva, jež se na nabývání ?arizovaného? majetku aktivně podílely, je třeba tento krok ocenit o to více.
Dílo je vybaveno kvalitním poznámkovým aparátem a obšírným seznamem pramenů a literatury, z něhož je patrná hluboká znalost archivních fondů z dotčeného historického období. Rešerši archivního materiálu, jeho kritické zpracování a syntézu vyvozených závěrů lze ostatně označit za jeden z největších kladů celého díla. Pozornost jistě upoutá i bohaté prokládání textu tabulkami a grafy, které jsou plodem systematického počítačového zpracování písemností, jež se autorům podařilo zrealizovat s přispěním dalších odborníků. Příhodnou a uspokojivým způsobem pojatou pomůckou pro usnadnění orientace mohou čtenáři být i jmenný či místní rejstřík a seznam zkratek. Na první pohled snad poněkud obsáhlejší anglické resumé o více než dvaceti stranách obhájí svoji opodstatněnost poukazem na intenzivní zájem, věnovaný problematice protiprávních zásahů do majetkových práv Židů v zahraničí. Dokladem frekventovanosti tohoto tématu mohou být nejčerstvěji diskuze, které se rozpoutaly po vydání knihy německého historika Götze Aly ?Hitlers Volksstaat / Raub, Rassenkrieg und nationaler Socialismus?.
Závěrem tak snad možno učinit dvojí konstatování. Prvním je zdůraznění faktu, že publikace ?Arizace? a arizátoři představuje nepochybně vynikající analytickou monografii, využívající doposud nepříliš probádaných archivních materiálů (zejména fondy KdD). To umožní čtenáři nahlédnout do zákulisí vyvlastňování židovského majetku a na motivaci osob, které neváhaly se na tomto procesu aktivně účastnit a profitovat z neštěstí postiženého židovského obyvatelstva. Tím druhým pak budiž vyjádření uspokojení nad skutečností, že ani česká historiografie nepřivírá oči nad tak palčivým a dosud živým problémem, jakým ?arizace? židovského vlastnictví bezesporu je a přispívá tak svojí splátkou za desítky let mlčení, jež se nad touto historickou křivdou, umocněnou i poválečným selháním při řešení restitucí židovského majetku, vznášelo a místy zůstává stále neprolomeno. Složitou metodologickou otázkou však je, nakolik takovýto důkladný způsob zpracování pramenů a to nejenom v problematice ?arizací? je častěji použitelný při své značné náročnosti na píli autorů i finance.
Helena Matulová, René Petráš, Právně-historické studie č. 38

Změny mocenských poměrů ve střední a jihovýchodní Evropě v předvečer druhé světové války zkoumala již řada českých, slovenských, rakouských, německých a anglosaských historiků. Jen menší část z nich však korunovala svůj výzkum pracemi, které jsou původní a znamenají přínos k poznání zákrutů evropského vývoje. Recenzovaná publikace je jednou z nich. Autor na základě rozsáhlého studia československých a německých archivních materiálů podal zasvěcený rozbor hospodářského pronikání hitlerovského Německa do Podunají v druhé polovině třicátých let. Těžištěm jeho zájmu jsou "ekonomická diplomacie" Německa vůči malodohodovým spojencům ČSR, Rumunsku a Jugoslávii, a houževnaté úsilí Československa o posílení hospodářské a politické soudržnosti Malé dohody v letech 1936-1938. Zvláště oceňuji, že práce skýtá fundovaný pohled na mocensko-politické soupeření v Podunají optikou malého středoevropského státu. V tom navazuje autor na svou dřívější knihu "Německo a Malá dohoda" (1990) zabývající se vývojem v první polovině třicátých let. Již neúspěšný pokus o německo-rakouskou celní unii v roce 1931 signalizoval, že říšskoněmecké vlády se nechaly na přelomu 20. a 30. let inspirovat starým programem Mitteleuropy. Neuspěly pokusy překonávat rozpory pomocí Společnosti národů a panevropskými řešeními vrcholícími v návrhu Aristida Brianda na Evropskou federální unii (1930). Naopak zesílily tendence upevňovat dosavadní regionální bloky a vytvářet nové. Jedním z nich byla Malá dohoda, která se ve třicátých letech snažila o politickou a hospodářskou integraci. Motorem malodohodových snah o sblížení bylo Československo. Třetí říše naopak usilovala o vytvoření "velkého hospodářského prostoru" (Großwirtschaftsraum) za vedení Německa a v Malé dohodě viděla jednu z překážek k dosažení tohoto cíle. A právě závěrečnou fázi střetávání obou snah líčí s velkou zasvěceností Jančíkova kniha. Podrobně sleduje zvýšené úsilí Československa dosáhnout po obsazení demilitarizovaného pásma v Porýní nacisty většího hospodářského a politického sblížení zemí Malé dohody. Zároveň zdůrazňuje Hodžovu orientaci na spolupráci Malé dohody se státy římského bloku (Itálie, Rakousko, Maďarsko), která vycházela z jeho koncepce hospodářského sblížení podunajských zemí. Pro ni se snažil získat podporu nejen v těchto zemích, ale i v Londýně a v Paříži. Hodžovým aktivitám věnuje Jančík velkou pozornost a hodnotí je pozitivně. S tímto přístupem je možné souhlasit, ale bylo by vhodné zdůraznit, že reálné šance Hodžových snah a hlavně jejich praktické výsledky byly mizivé. Klíčové místo v středoevropském hospodářském sbližování patřilo Rakousku. Československá vláda si to uvědomovala a snažila se vycházet mu vstříc především poskytnutím preferenčního režimu. Hospodářská jednání s Rakouskem neměla však pro další vývoj větší praktický význam, neboť německo-rakouská smlouva z 11. července 1936 byla již ouverturou pozdějšího "anšlusu". Jančík správně postřehl, že Hodža stejně jako československá diplomacie nedocenily změny, které přinesl pro Podunají vznik Osy Berlín-Řím a protokol z 23. října 1936 o spolupráci Třetí říše s Itálií v Podunají. Berlín úspěšně pohřbíval všechny projekty na hospodářskou spolupráci a jejich efektivita byla tak "více než problematická". Druhý hlavní přínos knihy tkví v podrobném rozboru "ekonomické diplomacie" Třetí říše vůči Jugoslávii a Rumunsku. Její úspěšnost se opírala především o schopnost německého trhu absorbovat zemědělské přebytky balkánských zemí a o výhodnější cenovou nabídku Německa. Velmi dobře je ukázán postupný a zdaleka ne přímočarý příklon nejdříve Jugoslávie a potom i Rumunska k politice neutrality, která prakticky vedla k rozkladu Malé dohody. Nacistickému Německu šlo však nejen o hospodářskou kontrolu obou balkánských zemí, ale také o získání ropy, surovin a obilí potřebných pro Göringův "čtyřletý plán" a přípravu války. Na krytí jejich dovozů nemělo ale dostatek deviz. A tak německé pronikání na Balkán naráželo po dvou letech na značné problémy, především na německou clearingovou zadluženost vůči Jugoslávii a Rumunsku. To podle autora otevíralo určité možnosti pro československé malodohodové iniciativy. Rumunsko i Jugoslávie měly zájem o československé zbrojní dodávky a investice. Nadále je s ČSR sbližovalo i úsilí o společný postup vůči revizionistickým snahám Maďarska. Na výsledcích Delbosovy cesty v prosinci 1937 však Jančík přesvědčivě ukazuje, že politika zadržování nacistického Německa nebyla úspěšná. "Anšlus" Rakouska v březnu 1938 znamenal rozhodující ránu Malé dohodě jako regionálnímu uskupení. Třetí říše významně posílila své pozice v Jugoslávii i Rumunsku, a to jak v zahraničním obchodu, tak i v kapitálové oblasti. Podrobný rozbor jednoznačně ukazuje, že se zostřováním krize kolem Československa sláblo odhodlání Velké Británie angažovat se proti Německu v Podunají. Zároveň ale ještě i po Mnichovu autor nachází zřetelnou snahu Rumunska a zčásti i Jugoslávie udržovat užší hospodářské styky s Československem i po březnu 1938. Příčinu vidí v rozsáhlém výprodeji výzbroje Česko-Slovenska po Mnichovu, o kterou měly obě země velký zájem. Cena recenzované práce je nejen v tom, že přináší mnoho nových dosud neznámých faktů a osvětluje složité souvislosti expanze Německa na Balkán v předvečer druhé světové války, ale také v tom, že na základě shromážděného materiálu a dílčích analýz formuluje některé významné závěry širší platnosti. Zaujímá především stanovisko k diskutované otázce dopadu tehdejší německé hospodářské expanze na ekonomiku podunajských zemí. Vyvrací názor, že bilaterální obchod s Německem napomáhal v třicátých letech těmto zemím v industrializačních snahách. Německo v rámci své koncepce "Grofßwirtschaftsraumu" počítalo s těmito zeměmi jen jako s dodavatelem surovin, potravin a pracovních sil. Dále autor formuluje názor, že v tehdejší situaci se Malá dohoda nemohla sama hospodářsky integrovat a proti Německu prosadit. Konkurovat s velkou absorpční schopností Německa, pokud šlo o zemědělské přebytky Balkánu, mohla jen velkolepě koncipovaná dovozní politika západních demokracií. A ty k ní nejevily ochotu. To dovedlo autora k základnímu hodnocení vztahujícímu se k Malé dohodě i Hodžovým plánům na hospodářské sblížení podunajských zemí, které bych rád citoval: "Příklad hospodářského a politického souboje Československa s nacistickým Německem o Malou dohodu ukázal, že od mezinárodního demokratického společenství izolovaný regionalismus v konfliktu s totalitními a velmocenskými aspiracemi neměl naději na úspěch" (s. 250). Lze jen ocenit, že autor vložil své podložené závěry i do německého resumé a že je tak předložil k diskusi i zahraničním badatelům, kteří se dosud až na malé výjimky z jazykových důvodů opírali jen o německé a anglosaské práce.

Vlastislav Lacina, Český časopis historický 4/2000