Reyes, emprendedores, misioneros

Pobřeží Moskytů se v 19. století ocitlo v okruhu mocenských zájmů Velké Británie, USA a středoamerických republik. Zároveň bylo již od století sedmnáctého místem intenzivního vzájemného míšení místních indiánských etnik, černochů – bývalých otroků – z Karibských ostrovů i přistěhovalců z různých evropských zemí. Do roku 1860 zde existoval formálně samostatný státní útvar (Království Moskytů, Mosquito Kingdom) pod protektorátem Velké Británie, poté bylo území inkorporováno do Nikaraguy jako autonomní „rezervace“. V roce 1898 byl autonomní status zrušen a region se stal plnoprávnou součástí Nikaragujské republiky. Navzdory snahám nikaragujských vlád se během 20. století obě části země nikdy nepodařilo homogenizovat.
Monografie Reyes, emprendedores, misioneros se zabývá mechanismy vzniku unikátních identit v koloniálním a „protektorátním“ prostředí Pobřeží Moskytů, a to na základě analýzy korpusu pramenů vzešlých z činnosti obnovené Jednoty bratrské (Moravian Church) – moravští misionáři působili od 40. let 19. století v roli rádců a sekretářů miskitských králů, přičemž sledovali také své vlastní společensko-reformní a duchovní cíle.

Autorka se zaměřila na českou odbornou veřejností dosud nesledovanou problematiku proměn společnosti v relativně málo ekonomicky a politicky významné části střední Ameriky, tzv. Pobřeží Moskytů na hranicích Nikaraguy a Hondurasu, kde soupeřily ze strategických důvodů o vliv především Spojené státy a Velká Británie. Právě toto bylo dosud hlavním předmětem zájmu klasické i moderní literatury, sledující region zejména z hlediska mezinárodní politiky a diplomacie. Křížová se zajímala s využitím pramenného materiálu německé a britské provenience o význam přítomnosti britských a amerických diplomatů a obchodníků na straně jedné, na straně druhé pak středoevropských misionářů pro formování skupinových identit v oblasti, jež zůstávala v koloniálním období relativně stranou zájmu jak španělských úředníků, tak kolonistů.
Svou prací pokračuje Křížová v díle Josefa Polišenského, a to hned ve dvou směrech. Byl to právě on, kdo se zabýval americkými aktivitami Moravských bratří v Americe, byť: kladl v tomto případě důraz na Ameriku anglosaskou. Založil potom orientaci české amerikanistiky a iberoamerikanistiky sledováním vztahů střední Evropy a amerického kontinentu především v kulturní a ekonomické dimenzi.
Josef Opatrný (Český časopis historický 03/2017, str. 866)