tištěná kniha
Svatováclavská bible

Svatováclavská bible

Koupil, Ondřej

témata: náboženství, literární věda, bohemistika

vázaná, 312 str., 1. vydání
vydáno: květen 2017
ISBN: 978-80-246-3619-1
doporučená cena: 420 Kč

E-shop

Anotace

"Biblí česká, to jest svaté Písmo podlé starožitného a obecného latinského od všeobecné církve svaté římské potvrzeného a užívaného přeložení", známá jako "bible Svatováclavská", je v povědomí české kulturní veřejnosti zřetelně zastíněna vůbec nejznámějším biblickým překladem – bratrskou biblí Kralickou. Jde nicméně o jednu z nejvýznamnějších památek českého jazyka a literatury barokního období, jejíž vliv – náboženský, kulturní i jazykový – lze sledovat až do devatenáctého století.
Překlad, či přesněji adaptace starších českých překladů, přizpůsobená co nejvěrněji znění latinského textu schváleného tridentským koncilem (takzvané Sixto-Klementiny), vznikala z podnětu biskupa Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka a prací jezuitů Jiřího Konstance, Matěje Štajera a patrně dalších spolupracovníků od sedmdesátých let 17. století a byla vydána ve třech svazcích v letech 1677–1715. Katolickému duchovenstvu se tak dostal do rukou autorizovaný, církevně schválený text v češtině, který mohl být bez obav využíván v liturgii i pastoraci.
Předkládaná antologie si klade za cíl rozšířit a prohloubit známost Svatováclavské bible mezi zájemci mimo úzký kruh odborníků. Jako klíč k výběru a uspořádání textů byla zvolena liturgie, protože právě předčítání předepsaných perikop v rámci bohoslužby představovalo způsob, jímž se věřící seznamovali s textem Písma a jehož prostřednictvím překlad dále působil na lidovou kulturu. Zařazeny jsou perikopy, které byly čteny o nedělích a svátcích církevního roku; kromě nich výbor obsahuje rovněž ukázky z komentářů k biblickému textu a bohatý obrazový doprovod.

Recenze

Úvod k antologii ze Svatováclavské bible sepsali odborníci na slovo vzatí, vědci, kteří o svých kvalitách přesvědčili už četbou předchozí produkcí. Historik Havlík, lingvista a editor Koupil i dějepisec umění Mádl jsou specialisté na barokní období, obeznámení s prameny i starší literaturou. Je velice záslužné, že si předsevzali seznámit čtenáře s touto biblí, byť jen ve výboru. Pokud by napříště měli chuť a nakladatelství prostředky, jistě by bylo krásné, kdyby byl vydán celý komplet, abychom mohli v novodobé edici komparovat tuto bibli s jejími staršími českými předchůdkyněmi. Bylo by to pěkné, mimo jiné i proto, že (a o tom se v textu úvodu také dočteme) jazyk Svatováclavské bible je pro dnešního čtenáře poněkud nezvyklý, zdánlivě nespisovný. Není to však kvůli "zaostalosti" barokních translátorů, ale jen důsledek přirozeného vývoje češtiny, zatímco my jsme nyní zvyklí více na češtinu veleslavínskou, k níž vrátili jazykový usus až obrozenci.
V předmluvě autoři seznamují nejprve s důvody, které je přivedly k sestavení této antologie, a pak předkládají výstižné biogramy iniciátorů vydání české pobělohorské bible: arcibiskupů Matouše Sobka z Bílenberka a Jana Fridricha z Valdštejna - v textu jsou obsaženy i cenné informace o Arnoštu Vojtěchovi z Harrachu. Autoři důsledně hovoří o Janu Fridrichovi z Valdštejna; přiznávám, že (jistě nejen já sama) jsem zvyklá na Jana Bedřicha. Ale jistě k Fridrichovi mají své důvody. A pak přicházejí na řadu portrétní medailonky dvou jménem známých editorů a adaptátorů - Jiřího Konstance a Matěje Stajera a dále Jana Barnera a dalších mužů, kteří se na vydání pravděpodobně také podíleli. Zpřítomnění života běhu těchto osobností, zejména třeba v případě Jana Barnera a jiných méně známých tvůrců si jistě vyžádalo důkladný a archivní výzkum.
Přehledně je přiblížena i geneze vydávání bible i rozbor jejího textu. Svatováclavská bible neobsahuje jen vlastní text Písma svatého, ale i řadu komentářů - jejich zveřejnění je velice zajímavé a má vlastně zcela prvořadou důležitost. Antologie pak, jak je v úvodu ohlášeno, obsahuje nedělní a sváteční texty. Autoři odůvodňují tento výběr zcela logicky a naprosto přijatelně: právě v tyto nepracovní dny navštěvovalo svatostánky nejvíce lidí.
Autoři přinášejí ucelený výklad, především na podkladě vlastního původního výzkumu.
V moderní odborné literatuře tak odvádějí dílo bez nadsázky průkopnické, protože starší vědecké práce nejsou příliš četné - stále převládaly názory o "úpadkovosti" Svatováclavské bible i jejího jazyka.

Z recenzního posudku: doc. PhDr. Ivana Čornejová, CSc.

Vydání knihy, jež má být mj. určitým echem nedávno proběhnuvšího kulatého výročí (300 let vydání posledního dílu Bible svatováclavské), je jistě ojedinělým a zajímavým počinem. Katolická barokní Svatováclavská bible (jež poprvé vyšla ve třech svazcích 1677, 1712, 1715) je zásadní památkou a mezníkem na dlouhé dráze bohatých dějin českého biblického překládání, ale její důležitost je v obecném povědomí dlouhodobě téměř zcela zastíněna o století starší bratrskou Biblí kralickou. Hlubší zájem o text svatováclavského překladu se dá zaznamenat až v novější či spíše nejnovější době, tj. v podstatě až od konce dvacátého století. Před patnácti lety se objevilo faksimilové vydání celku Svatováclavské bible (2001) v rámci velkolepého vydavatelského projektu německých slavistů Biblia Slavica, začátkem devadesátých let vyšla u nás čtenářská edice čtyř evangelií (1991). Charakteristiky textu Svatováclavské na základě detailních analýz (týkajících se návazností na předchozí překlady, stylistických aspektů atd.) tehdy odborné veřejnosti předložil především vídeňský bohemista Josef Vintr v několika svých studiích.
Na nové knižní publikaci nyní nabídnuté k vydání v nakladatelství Karolinum se podíleli tři renomovaní odborníci, kteří v minulosti věnovali již mnoho své badatelské píle barokním tématům. Je to filolog (bohemista a latiník) Ondřej Koupil (*1972), mj. zběhlý editor starších českých textů a specialista na starší českou gramatografíi, Jiří M. Havlík (*1979), gymnazijní pedagog (čeština, dějepis) a zkušený badatel především v oblasti českých církevních dějin 17. století, a historik umění Martin Mádl (*1967), odborník zejména na malířství 17. a 18. století. Stěží zpochybnitelná erudice jmenované trojice je už sama o sobě příslibem solidního uchopení zajímavého úkolu, který sám o sobě nebyl úplně jednoduchý.
(...)
Následuje obsáhlá vstupní studie nazvaná Svatováclavská bible: lidé, doba, vydáni. Skládá se z předmluvy editora Ondřeje Koupila celou knihu obecně uvádějící a z devíti poměrně autonomních kapitol: I. Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka (J. M. Havlík), II. Jan Fridrich z Valdštejna (J. M. Havlík), III. Jiří Konstanc a Matěj Štajer (O. Koupil), IV. Jan Barner a další možní spolupracovníci (J. M. Havlík), V. Vydávání bible a Dědictví (O. Koupil a J. M. Havlík), VI. Text bible (O. Koupil), VII. Komentáře (J. M. Havlík), VIII. Liturgický rok a bible (O. Koupil), IX. K výtvarnému doprovodu (Martin Mádl). Jak naznačují už samy názvy, kapitoly-stati vykazují různorodost v důrazech i zpracování (je to nutně dáno jak tematicky, tak prostou skutečností, že jednotlivé kapitoly či pasáže zpracovávali tři různí autoři), ale přesto jsou v odpovídající míře provázané. Celek tohoto souboru vzájemně souvisejících odborných textů se mi zdá metodicky dobře vystavěný a účelně rozvržený. Například považuji za šťastné, že autoři postavili dějiny Svatováclavské bible z velké části na poměrně podrobné prezentaci životů a díla osob, jež měly s jejím vznikem a vydáváním co do činění. Rád konstatuji, že autorům se podařilo odhalit leckteré nové detaily z dosud málo reflektovaného "životopisu" pojednávaného biblického překladu. Pochvalu zasluhuje třeba i podrobná tabulka (v kapitole V.) podávající chronologický přehled událostí pro bibli podstatných (od r. 1662, který lze považovat za chvíli zrodu Dědictví svátého Václava, do r. 1780, kdy bylo dokončeno poslední vydání Svatováclavské bible v úpravě osvícenských paulánů Václava Fortunáta Durycha a Frantiuška Faustina Procházky). Jedním ze sympatických momentů je také skutečnost, že se autoři rozhodli do úvodní studie zařadit poměrně podrobné poučení o "tradičním" katolickém členění liturgického roku, protože jde v současnosti o záležitost obecně velmi málo známou i mezi kulturními historiky (a komplikovanou mj. tím, že katolická liturgie i liturgický rok mají od reforem 60. let 20. stol. poměrně dost odlišnou podobu než v době barokní), jež ale přitom tvoří velmi potřebné pozadí pro pochopení systému rozvržení biblických perikop. Ve všech kapitolách úvodní studie se myslím autorům daří balancovat na hraně vědeckého a popularizujícího přístupu, takže odborná úroveň a podrobnost výkladů není újmou srozumitelnosti a přístupnosti i pro širší čtenářský okruh. Nikoli chudá bibliografie připojená v závěru úvodního oddílu knihy je samozřejmým seznamem "použité literatury", tj. titulů, k nimž se vztahují autoři ve svých výkladech, ale představuje také dobré východisko pro hlubší zájemce, kteří by se na základě přečteného chtěli ponořist do podrobnějšího studia dílčích témat.
Větší, jádrovou část publikace pak tvoří edice antologie textů ze Svatováclavské bible (editorem je O. Koupil). Výběr byl uskutečněn tak, že výsledkem je takový soubor perikop (z knih starozákonních, epištol, Janovy apokalypsy a evangelií), jaký byl předkládán baroknímu účastníku mší v průběhu jenoho roku o hlavních svátcích, o všech nedělích a o svátcích svatých mužů a žen (včetně světců se vztahem k českému prostředí jako jsou Václav, Ludmila, Prokop aj.). V 17. a 18. století se liturgická čtení ovšem pronášela latinsky (pouze latinsky se ostatně sloužila celá mše), ale pro účely kázání leckdy zazníval i český text celku nebo částí dané perikopy. Texty v naší edici jsou předloženy ve standardní (tedy pro čtenáře komfortní) transkripci, komentující poznámky editora jsou (z ohledu na čtenáře) minimální, v podstatě jde hlavně o vysvětlení méně srozumitelných výrazů. Čtenář není připraven ani o ukázky textů původních svatováclavských výkladových komentářů, z nichž je zde vytvořena samostatná malá antologie, jež představuje další (menší) oddíl ediční části knihy.
Pokud jde o výtvarný doprovod, autoři předkládané publikace se rozhodli nepoužít původní dřevořezy užité ve Svatováclavské bibli. Naopak sáhli po jiných dobových výtvarných dílech, hlavně po barokních nástěnných malbách české provenience. Tato volba je podle mého mínění správná - vhodnou kombinací médií (biblického slova a množství doprovázejících výrazných obrazových artefaktů) totiž spíše přivede recipienta k plastičtějšímu zpřítomnění a osobnějšímu nazření lecčehos z estetického a snad i duchovního prožívání našich předků.
Kniha je podle mého mínění kvalitní realizací dobré a nosné idey.

Z recenzního posudku: doc. PhDr. Josef Bartoň, Th.D.

Akce k titulu