Uměleckohistorické texty z pozůstalosti Františka Kovárny

Profesor estetiky František Kovárna (1905–1952) proslul především jako výtvarný teoretik a kritik, zabýval se však také literaturou – je autorem několika divadelních her, próz a sbírky básní –, překládal z italštiny a němčiny. Rozsah jeho kulturní činnosti je tedy značný, přesto dosud nepatří mezi dobře známé osobnosti české intelektuální historie. Jeho úspěšnou kariéru zkřížila nejprve nacistická okupace, podruhé pak únorové události roku 1948. Exil hledal v Německu, Francii, poté se s rodinou usadil v New Yorku, kde záhy zemřel.
Výbor z jeho pozůstalosti představuje tři v celku dosud nepublikované uměleckohistorické texty: přednášku Otázky současného malířství, shrnující Kovárnovy výhrady vůči nefigurativnímu malířství, torzo připravované knihy O výtvarnou mateřštinu, zabývající se českým uměním 19. století, a studii Pokolení obratu, jež se pokouší vytyčit generační směřování mladých umělců vystavujících od počátku třicátých let.
Editoři publikace Jiří Koukal a Martina Flekačová doplnili původní texty předmluvou, stručným Kovárnovým životopisem a bibliografií.

František Kovárna byl v meziválečném období vytrvalým kritikem soudobé výtvarné kultury, především nefigurativního umění. Texty, které z jeho pozůstalosti vybrali Martina Flekačová a Jiří Koukal pro svoji knihu odkrývají Kovárnův hodnotový svět, jeho estetické preference a ideová východiska. Jeho pohled na umění byl ve srovnání s jeho vrstveníky konzervativnější a tradičnější. Kovárna svými názory reprezentoval důležitou polohu umělecké kritiky, která byla zastiňována modernistickým výkladem dějin umění. Navzdory tomu tento relativně konzervativní přístup k dobové umělecké produkci podstatným způsobem formoval český kulturní život po celou první polovinu dvacátého století. Publikování Kovárnových textů otevírá prostor k tomu, aby byl obraz o uměleckém provozu tehdejší české výtvarné scény zase o něco celistvější.

Z recenzního posudku: PhDr. Milan Pech, Ph.D.

František Kovárna patřil bezpochyby k nejvýznamnějším a nejprogramověji zaměřeným teoretikům, kritikům, a historikům umění. Přesto o něm dosud neexistuje žádná souhrnná monografická práce, ani antologie jeho textů (za komunistického režimu přirozeně nepřicházelo ani jedno z toho vzhledem ke Kovárnově osudu v úvahu). Už z tohoto důvodu je rozhodnutí vydat antologii vítanou a potřebnou iniciativou.
Editoři se rozhodli do antologie zařadit několik autorových nepublikovaných textů, uchovávaných v jeho pozůstalosti. Jejich výběr je konzistentní a reprezentativní a jsou také logicky seřazeny. V jejich řazení je navíc přítomna určitá dynamika - Kovárnovy texty vrcholí pro mě osobně nej zajímavějším příspěvkem, obsáhlou studií Pokolení obratu.
Rukopis antologie je cenný nejen díky Kovárnovým vlastním textům, ale i závěrečné statí editorů, kteří mapují Kovárnův život, jeho nejdůležitější práce z oblasti historie a teorie uměni a přibližují jeho metodu a způsob, jakým o výtvarném umění přemýšlel a psal. Činí tak věcně a srozumitelné a zároveň v určitém širším kontextu (upozorňují např. na teoretické koncepty, které Kovárnu ovlivnily). Přestože by kontextualizace některých témat mohla byl ještě rozsáhlejší a hlubší, je myslím pro účely této antologie dostačující.

Z recenzního posudku: PhDr. Tomáš Winter, Ph.D.