Nietzsche a bludný kruh

V úvaze na pomezí filologie, filosofie a básnictví Klossowski Nietzscheho představuje jako pisatele, který promýšlí i sebe sama – své iluzivní já – coby pole pudů, myšlenek a jejich vzájemných střetů. Nietzscheánské teze typu „věčného návratu“ či „vůle k moci“ jsou u Klossowského znovu vpleteny do tkáně souvislostí a rozporů, z nichž se nikdy nemohou zcela osvobodit: odtud „bludný kruh“ v názvu. Kniha, která v originále vyšla v roce 1969 a čerpala také z řady tehdy málo známých pramenů, fragmentů z pozůstalosti a z korespondence, podnítila obnovený zájem o Nietzschovo dílo a výrazně ovlivnila řadu klasických textů moderní filosofie.

Protože Nietzsche a bludný kruh představuje skutečně specifickou knihu, zastavme se ještě u jejího překladu. Přestože nejsme nijak oprávněni jej hodnotit, je podle nás třeba jej vyzdvihnout na nejobecnější rovině, neboť text originálu je místy takřka nesrozumitelný. Překlad je velmi čtivý a mnohdy inovativní, a to nikoli na úkor významu nebo ztráty kontaktu s originálem. Klossowského „libovůle“ při zacházení s pojmy je detailně a inovativně řešena, a pokud je to jen trochu možné, odpovídá všem dalším výskytům totožného pojmu, čímž čtenáři místy usnadňuje orientaci v textu.
Jakub Zítko (Česká literatura 6/2022)