Současná francouzská sociologie

Kniha prezentuje hlavní rysy vývoje francouzského sociologického myšlení od poloviny 20. století do současnosti. V této souvislosti sleduje přechod od průmyslové společnosti ke společnosti postindustriální, od společnosti národní ke globální a od modernity k postmodernitě. Tyto proměny sleduje nejen v teoretické rovině, ale také v jednotlivých oblastech společenského dění a v rovině každodenního života. Sleduje přitom nejen to, jak se mění samotná sociální realita, ale prezentuje také zásadní spory a diskuse, které se v souvislosti s tím ve francouzské sociologii odehrály a odehrávají.
Právě francouzská sociologie má pro takový rozbor ty nejvhodnější parametry. Jako jediná národní sociologie totiž disponuje právě již od poloviny 20. století nástrojem pro zachycení proměn sociální struktury. Má podobu „socioprofesních kategorií“ a umožňuje sledovat trendy vývoje profesní struktury a v souvislosti s tím dráhy sociální mobility. V tomto rámci jsou vyloženy proměny ve světě práce a zaměstnání, fungování formálních organizací v soukromé i veřejné sféře a proměny v oblasti školství. Dalšími tematickými oblastmi jsou pak sociologie rodiny, která reaguje na výrazné proměny jak ve vztazích mezi manžely a partnery, tak ve vztazích mezi rodiči a dětmi, a sociologie města, kde se probíhající diskuse týkají problematiky sociální segregace a tzv. sociálně citlivých čtvrtí, vyjadřují se ke zdrojům násilí v městském prostředí, ale mapují také rezidenční přesuny různých kategorií obyvatel.
Ve dvou závěrečných částech knihy je těchto dílčích analýz využito pro formulování odpovědí na otázky naznačené úvodem. Je ukázáno, jakými způsoby řeší francouzská sociologie napětí mezi tradičním důrazem na sociální integraci a aktuálními trendy posilujícími riziko sociální exkluze. Je rovněž ukázáno, jakým způsobem se přistupuje k otázce sociální regulace v prostředí postupující individualizace. Je zřejmé, že uspokojivost odpovědí na tyto otázky má zásadní dopad nejen na další vývoj francouzské i naší sociologie, ale rovněž zásadním způsobem ovlivňuje také perspektivy sociologie jako uznávané vědní disciplíny obecně.

Dochází k proměnám modernity, anebo je moderní nazývat novými slovy stále totéž?
Do jaké míry zůstává sociologie národní sociologií?
Nakolik jsou životní osudy lidí určovány jejich sociální příslušností?
Ztratila sociální identita význam pro budování identity individuální?
Byla sociální nerovnost nahrazena nekonečnou růzností?
Může se stát anomie normálním stavem společnosti?
Vracíme se do dob před vznikem společnosti zaměstnání?
Dochází k rozpojení placené práce a sociálních jistot?
Je člověk obětí velkých organizací, anebo jejich komplicem?
Je přechod od pyramidálních organizací na síťovou strukturu mocensky neutrální?
Co sbližuje a co rozděluje fungování organizací působících v soukromém a ve veřejném sektoru?
V čem spočívá rozdíl mezi zmasověním školství a jeho demokratizací?
Přeměňuje škola aristokratická privilegia v meritokratická práva?
Dává vzdělání přístup k moci?
Stane se rodina kontraktem na dobu určitou?
Je větší výhrou dobrý sňatek, anebo dobrý rozvod?
Hrozí nám válka generací?
Kolik rychlostí má město?
Stanou se metropole městskými státy?
Snižuje individualismus míru sociální segregace?
Je individualismu právem, anebo povinností moderního člověka?
K čemu všemu lze využít individualismus? A k čemu ho lze zneužít?

Táto reflexia človeka sociologického je zároveň aj záverom knihy, ktorá ukazuje na vysokú mieru kontinuity vo francúzskej sociológii od jej počiatkov až do súčasnosti, a to predovšetkým kladením si klasických otázok a využívania kľúčových princípov sociologického uvažovania. Prostredníctvom priblíženia súčasných francúzskych autorov Keller ukazuje nepriamo na silnú inšpiratívnosť zakladateľa modernej francúzskej sociológie Emila Durkheima a na dôležitosť kritických debát o konceptuálnych a metodologických východiskách sociológie.
Miroslav Tížik (Sociologický časopis 1/2024)