Civilní náboženství

Civilní náboženství

Nový pohled na to, na čem nám skutečně záleží

Jüptner, Jan

témata: politologie a mezinárodní vztahy

e-kniha, 1. vydání
vydáno: březen 2014
ISBN: 978-80-246-2453-2
formáty e-knihy PDF
doporučená cena: 160 Kč

E-shop

Anotace

Vysvětlujeme-li své politické názory, nakonec se vždy dobereme ke slovu nebo představě, za nimiž nezbývá než mlčet. Tyto „poslední věci“ zakládají náš veřejný prostor a kniha Jana Jüptnera v nich spatřuje civilní náboženství: české, evropské nebo západní. Autor mapuje civilně náboženské úvahy vedoucí od antiky až k systémové teorii 20. století (Varro, Vico, Rousseau, Bellah, Luhmann). Civilní náboženství vzniká z jeho pohledu tehdy, když si společnost promítá do své rozlehlé reality to, co pokládá za skutečně podstatné, aby si od ní nechala vyprávět o tom, jak začala, jak skončí a jaký má smysl. Kniha šetří krizový diskurz v USA po 11. září, v české kapitole pak bilancuje tzv. českou otázku a předkládá původní studie o kázáních J. S. Trojana a „pravdě a lásce“ v médiích.

Recenze

Text Dr. Jana Jüpnera představuje shrnutí dlouhodobého studijního zájmu (již diplomová práce Pojem civilní náboženství a články Civilní náboženství in Soudobá sociologie III, 2008, s. 213-238 a Je nakonec možné oslovit všechny? Civilní náboženství in Teologická reflexe 2012, s. 171-185). Předložená varianta vznikla přepracováním textu disertace pro knižní vydání. Kniha se - kromě Úvodu s. 6-21 - skládá z pěti kapitol: 1. Historického uvedení rozvoje myšlenky civilního náboženství (Kariéra myšlenky civilního náboženství s. 22-71), dvou teoretických kapitol (Interpretativní program v sociální teorii s. 72-113 a Nový pohled na civilní náboženství s. 114-143) a dvou badatelsky nových kapitol, vyjadřující vlastní postoj autorův (11. září 2001 s. 144-183 a Český diskurs s. 184-231).
Myšlenka civilního náboženství, rozvíjená především v USA díky pracím Roberta M. Bellaha, jev českém prostředí poměrně málo známá a diskutovaná. Proto relativně obsáhlá Jüpnerova práce stojí za pozornost. Zkoumá zajímavé hranice na pomezí sociologie, politologie a teologie.
Pojem civilní náboženství má své hluboké kořeny - vychází již ze starověkého vnímání městského náboženství, kdy se identita města a jeho obyvatel odvozovala od městských bohů, které byli všichni občané povinni formálně uctívat (theologia civilis). Myšlenky společenského konsensu, založeného na občansky-náboženských
hodnotách, však nevycházejí z tradiční podoby náboženství, ale vznikají samy o sobě z potřeb sjednocení společnosti na jejích ideálech a cílech. Ožily opět v osvícenství právě v protikladu s tradičním náboženstvím (Giambattista Vico a J. J. Rouseau) a plně se rozvinuly v USA v 60. letech. Jüpnerova práce, vycházející především z Bellaha, zkoumá jak jeho vztah k "předchůdcům" - kromě zmiňovaných ještě Emile Dürkheim -, tak i "postbellahovskou diskusi" (Cristi, Parsons, Luhmann, Lübbe).
Jüpner ovšem vychází kromě Bellaha také z modernějšího pojetí, v němž civilní náboženství představuje soustavu referenčních bodů..., které společnost umisťuje do všech svých stran na periferní území... aby v nich zakotvila svůj sebepopis. (tak interpretuje Erica Voegolina na s. 87). Civil religion v Bellahově pojetí hájí na abrahamovském půdorysu koncept boha, společný pro katolíky, evangelíky i muslimy, a s ním víru jako takovou. V tom tkví hlavní kontrast s evropskou modernitou, jejíž symbolismus se opírá o referenční body aranžované převážně imanentně (kvalita života, trvale udržitelný rozvoj, štěstí a pod.), (s.43)
Práce vychází z diskursu především v anglické a německé jazykové oblasti a její čtvrtou kapitolou je proto případová studie, sledující vzájemnou interakcí médií, politiků a veřejnosti v USA po 11. září 2001. Teroristické útoky tam tam spontánně způsobily znovuzrození "civilního náboženství" u značné části obyvatelstva (projevy solidarity a pod), na což reagovali i politikové, ve svých projevech zvláště George W. Bush. Postupně však díky užívání náboženské terminologie sloužící k ospravedlnění vojenských útoků, které se proměnily v dlouhodobě
vedené války (Irák, Afganistan), došlo naopak k devalvaci pojmů civilního náboženství. Patá, dle recenzentova názoru také najzajímavější kapitola, se věnuje situaci u nás. Autor v ní zkoumá "několik zajímavých momentů" české civilně-náboženské praxe (s. 185). "Exkurs do tzv. České otázky" se věnuje převážně Masarykovi. "Jakub S. Trojan jako osamocený prorok bellahovského civilního náboženství" vychází hlavně z rozboru kázání tohoto evangelického teologa, který kázal na Palachově pohřbu a stručně uvádí do myšlenkového proudu tzv. Nové orientace, usilující v protestantském prostředí právě o civilní vyjádření biblické zvěsti. Důkladněji se autor zabývá druhým a prvním prezidentem České republiky (v tomto pořadí). U Václava Klause shledává referenční body "Svoboda", "plné odkazů na Misese, Hayeka, Friedmana nebo Buchanana" (s. 198) a později v protiněmeckém a antievropském diskursu "Národ". Vstřícná a zajímávaje studie dalšího života hesla Václava Havla ze Sametové revoluce "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí". Jüpner v ní zkoumá, "jak to Václav Havel myslel" a jakým způsobem bylo toto heslo dále používáno, jak od příznivců Václava Havla, s nímž někteří se s ním ztotožňují, tak i od široké řady jeho kritiků. Výskyt sousloví "pravda a láska" je v médiích sledován statisticky mezi léty 1990 a 2011. Zajímavé je, že k nárůstu výskytů tohoto spojení dochází teprve po roce 1996 a užívání sousloví se - v souvislosti s některými politickými událostmi - od té doby spíše zvyšuje. Převažuje negativní a ambivalentní percepce, přibývá však i pozitivní (rozumím-li dobře grafu, bylo to do poloviny roku 2011 (tedy před smrtí VH) téměř 100 výskytů). Celou studii zakončuje velmi stručný závěr, dle něhož na základě zmiňovaného zkoumání českého diskursu není civilní náboženství čistě americký jev, protože může růst i v podstatě libovolném prostředí, byť se s ním bude identifikovat jen menšina obyvatelstva, jako je tomu u nás. Ke studii je připojen také osmistránkový přehled použité literatury.
Kniha pro recenzenta způsobem svého pojetí představuje zajímavé novum. Její publikace, pokud bude znamenat to, že se dostane ke správným čtenářům, by mohla znamenat i podnícení diskuse o "referenčních bodech", neboli hodnotách, které česká společnost sdílí či by sdílet měla. Snahou civilního náboženství je pomocí těchto referenčních bodů integrovat všechny skupiny obyvatelstva. V českém prostředí pozoruje recenzent absenci těchto migračních bodů, která působí prohlubování nedůvěry a oddalování jednotlivých skupin obyvatel od sebe, kdy se pak zdá, jakoby nebylo nic, co je pojí dohromady. K těm vylučovaným patří jak chudí, žijící v sociálně vyloučených lokalitách (navíc etnicky často popisovaní jako Romové), tak ale i nadprůměrně bohatí - a také ti, kteří by naopak k integraci společnosti měli přispívat - vrcholní politici (zde narážím na obecnou nedůvěru vůči politikům a politice).

Z recenzního posudku: Dr. Mikuláš Vymětal