Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie

Monograficky pojatá učebnice obsahově vychází z druhého dílu Dějin hospodářství českých zemí od počátku industrializace do současnosti, který vyšel téměř před deseti lety. Nová učebnice posunuje výklad do poloviny 18. století, aby se tak hospodářské, sociální, politické, právní a kulturní změny protnuly s podmínkami a vlastním průběhem klíčového období – industrializace. Současně se tak vychází vstříc didaktickému pojetí pro vysokoškolskou výuku. Učebnice pojednává o ekonomických, institucionálních, právních a sociálních základech vývoje, o jednotlivých sektorech ekonomiky a o hospodářské stránce první světové války. Autorský kolektiv tvoří přední odborníci na vývoj hospodářských dějin českých zemí v 18. a 19. století. Cílem knihy není poskytnout „jednotný“ výklad, ale naopak prezentovat rozdílné přístupy ve výkladu jednotlivých autorů, dané jejich odbornou specializací, což neubírá výkladu na plastičnosti a nenarušuje celistvost díla.

Předmluva – Zdeněk Jindra – Ivan Jakubec

1. Ekonomické, institucionální a právní základy
Základní pojmy a diskutované problémy – Zdeněk Jindra
Hlavní rysy a hnací síly sociálně ekonomického vývoje českých zemí – Zdeněk Jindra
Institucionální a právní rámec – Jan Štemberk
Ústavní a správní vývoj
Hospodářská politika státu
Kodifikace občanského a obchodního práva
Vývoj živnostenského práva a povinného sdružování podnikatelů
Vztahy zaměstnanců a zaměstnavatelů, sociální zákonodárství
Daňová soustava
Přímé daně
Příklady nepřímých daní
Hospodářská a technická kultura
Technické (odborné) školství a další vzdělávací a vědecké instituce – Marcela Efmertová
Vědecká komunikace, inovace, výstavy - Ivan Jakubec

2. Sociální základy
Demografický vývoj, vývoj sídelní struktury českých zemí
Období do roku 1848 – Jaroslav Láník
Období do první světové války – Ivan Jakubec
Česká města v období industrializace – Jaroslav Láník
Etnicko-jazykové složení obyvatel českých zemí – Jaroslav Láník
Proměny sociální struktury českých zemí – Michal Pullmann – Jakub Rákosník

3. Vývoj primárního sektoru: Vývoj zemědělství – Antonín Kubačák
Období do roku 1848
Období do první světové války
Význam zrušení poddanství
Počátky kapitalistického zemědělství a jeho rozvoj
Zemědělská krize
Zemědělská výroba
Průmyslové zpracování zemědělských plodin
Technická základna zemědělství
Zemědělství v období 1900–1914
Mechanizace zemědělství
Chemizace zemědělství a vývoj meliorací
Zemědělské družstevnictví
Zemědělská věda, osvěta a jiné aktivity

4. Vývoj sekundárního sektoru: Živnostenská výroba a tovární průmysl od druhé poloviny 18. stol. do roku 1914
Obecná charakteristika – Zdeněk Jindra – Ivan Jakubec
Industrializace před industrializací – Milan Myška
Úvodem
Periodizace
Regionální struktury protoindustriální výroby
„Specifická cesta“ nebo jiný model?
Hospodářský vývoj v období 1740–1815 – Eduard Maur
Vývoj jednotlivých odvětví do roku 1848 – František Dudek
Textilní průmysl
Potravinářský průmysl
Báňský průmysl
Hutnictví (železářský průmysl)
Strojírenství
Sklářská výroba
Výroba stavebních hmot
Papírenská výroba
Vývoj jednotlivých odvětví do první světové války – Ivan Jakubec – Zdeněk Jindra – Aleš Zářický
Textilní průmysl
Potravinářský průmysl
Dřevoprůmysl a papírenský průmysl
Báňský průmysl
Hutnictví (železářský průmysl)
Strojírenství
Elektrotechnický průmysl
Chemický průmysl
Průmysl stavebních hmot a stavební výroba
Průmysl skla a porcelánu

5. Vývoj terciárního sektoru
Vývoj dopravy a komunikací – Petr Popelka – Jiří Dvořák
Proměny dopravy
Vývoj silniční infrastruktury
Vývoj železniční infrastruktury
Vodní doprava
Městská doprava
Počátky letecké dopravy a nové komunikační prostředky
Vývoj obchodu – Ivan Jakubec
Vnitřní a zahraniční obchod v období merkantilismu
Vnitřní obchod v 19. století
Družstva
Burza v Praze
Emancipace českého obchodu
Hospodářský nacionalismus a obchod
Zahraniční obchod monarchie v 19. století
Organizace a podpora exportu
Vývoz a dovoz kapitálu
České země a zahraniční obchod
Vývoj peněžní a úvěrové soustavy – Jan Hájek
Od poloviny 18. století do r. 1850
Od r. 1850 do konce 70. let 19. století
Od konce 70. let do přelomu století
Od přelomu století do r. 1914

6. České země v rakousko-uherském válečném hospodářství 1914–1918 – Zdeněk Jindra
Hospodářské postavení českých zemí před první světovou válkou
Hospodářská situace monarchie při vstupu do světové války
Hospodářské přípravy na válku
Vznik, povaha a celkový vývoj válečného hospodářství
Mobilizační krize a přechod k válečnému hospodářství
Válečná konjunktura
Situace v zemědělství a v zásobování obyvatelstva
Financování války a vývoj bankovnictví

7. Místo závěru: Přípravy na hospodářské osamostatnění v ČSR – Zdeněk Jindra

Výběrová bibliografie
Přehledy a obecně zaměřené práce
Institucionální a právní rámec
Demografický vývoj
Vývoj primárního sektoru – zemědělství
Vývoj sekundárního sektoru – průmyslu
Vývoj terciárního sektoru – dopravy a komunikací
Vývoj terciárního sektoru – obchodu
Vývoj terciárního sektoru – peněžnictví a úvěrové soustavy
Hospodářská a technická kultura
Statistické prameny a literatura

Přílohy
Mapa administrativního uspořádání Rakouska-Uherska
Mapa územního rozsahu obchodních a živnostenských komor na území českých zemí
Přehled hlavních železničních tratí v českých zemích
Schéma vzniku předních strojírenských podniků v českých zemích

Summary

Publikace je výsledkem týmové práce čtrnácti historiků a jedné historicky, kteří se věnují moderním hospodářským (a sociálním) dějinám. Publikace vychází z druhého dílu vysokoškolské učebnice, která byla publikována před deseti lety. Na rozdíl od ní posunují autoři svoji interpretaci do poloviny 18. století, kdy se utvářely politické, sociální, právní a kulturní základy kapitalistické tržní ekonomiky. V tomto bodě autoři navazují jak na práci Davida F. Gooda, který tuto „dlouhou“ periodizaci navrhl před více než třiceti lety, tak na nejnovější práce anglosaských historiků, kteří vzestup Habsburského impéria spojují s modernizačním úsilím osvícených panovníků Marie Terezie, Josefa II. a Leopolda II. Cílem autorského kolektivu nebylo poskytnout „jednotný“ výklad, nýbrž poukázat na rozdílné badatelské přístupy, které přispívají k větší plastičnosti. Podobné pojetí sice koresponduje s požadavkem Pietera M. Judsona, který v dějinách Habsburské monarchie odmítá „jediný narativ“ a pléduje za „širokou škálu alternativních příběhů“, zároveň však z pohledu čtenáře poněkud ubírá na deklarované celistvosti textu.
V prvních dvou kapitolách jsou představeny nejvýznamnější faktory, které ovlivňovaly ekonomický život v českých zemích v 19. století. Tuto část lze číst nejen jako teoretický úvod do problematiky, nýbrž také jako historiografický exkurz ke klíčovým konceptům a pojmům, s kterými hospodářské dějiny pracovaly v posledních pěti desetiletích. Vedle institucionálního a právního rámce, technického vývoje, demografické krize a sociální struktury se čtenáři seznámí např. s definicemi kapitalismu, proto-industrializací nebo průmyslovou a agrární revolucí, které provázely vznik nového hospodářsko-společenského řádu. Recepce odborné literatury prozrazuje výraznou generační optiku, která navzdory intelektuální pronikavosti a plynulé argumentaci pomíjí (v případě pojednání o hlavních rysech a hnacích silách sociálně-ekonomického vývoje), resp. abstrahuje výsledky soudobých zahraničních výzkumů (podkapitola o proměně sociální struktury).
Na první dvě kapitoly, které se zabývají historickými souvislostmi hospodářského rozmachu českých zemí, navazují kapitoly k jednotlivým ekonomickým sektorům, počínaje vývojem zemědělství přes průmysl až po dopravu a obchod. Jedná se o klasický způsob členění, kterého se drží například i cambridgeská příručka k hospodářským dějinám moderní Evropy z roku 2010. Ta však věnuje samostatný oddíl životní úrovni obyvatelstva, o které se autoři hospodářského vzestupu českých zemí zmiňují pouze příležitostně. Naproti tomu popis historického vývoje dílčích zemědělských a průmyslových odvětví, dopravy a obchodu, které tvoří vlastní jádro recenzované knihy, přináší čtenářsky mimořádně zajímavé a poučné pasáže. Autoři totiž české země na mnoha místech srovnávají s ostatními regiony Habsburského impéria, střední a západní Evropy. Na základě těchto srovnání si lze učinit konkrétnější představu, v čem hospodářský vzestup spočíval.
Na následujících řádcích si dovolím uvést nejdůležitější závěry, které autoři na podporu své hlavní teze „hospodářského vzestupu“ formulovali. Na poli zemědělství se ukázala být klíčová hodnota celkové výroby, která se přes občasné výkyvy neustále zvyšovala; nadprůměrná byla mechanizace a chemizace místního zemědělství; nadpoloviční produkce některých plodin (ječmen, cukrovka, chmel) pocházela z českých zemí. Nelze opomenout ani tradici zemědělského družstevnictví, které se v českých zemích rozvíjelo zejména na přelomu 19. a 20. století a svojí dynamikou bylo srovnatelné se západní Evropou. Zatímco zaměstnanost v zemědělství klesala, počet pracovníků v průmyslu, dopravě a obchodu trvale rostl. Postupně se také snižoval počet osob zaměstnaných v textilním průmyslu a stále více pracovních sil se přesunovalo do oborů s vyšší přidanou hodnotou, jako bylo hutnictví, strojírenství, chemie a elektrotechnika. Impozantní byl výkon parních strojů, který se během několika desetiletí stonásobně zvýšil. Zrychlovalo se tempo výstavby silnic a železnic; české země měly nejhustší síť dopravních komunikací v monarchii. Hospodářskému rozmachu nahrávalo mj. nízké napojení rakouské ekonomiky na světové trhy, obchodní a celní protekcionismus nebo snaha o autarkii, která zvýhodňovala domácí výrobce a zaručovala odbyt jejich zboží. Hospodářský rozmach přispěl také k mobilizaci spořitelního a záloženského hnutí, které vedlo ke vzniku řady mimovídeňských bankovních, úvěrových a pojišťovacích ústavů se zemskou působností.
Kromě hojně uplatňovaného srovnání, je třeba ocenit také snahu autorů zařadit hospodářský rozvoj českých zemí do nadnárodního a globálního kontextu. Přestože autoři upozorňují na regionální podmíněnost některých ekonomických odvětví a české země chápou nesubstancionálně jako souhrn různých průmyslových (a zemědělských) regionů, nezapomínají na jejich provázanost s hospodářským vývojem ve světě (zejména v případě ekonomických cyklů a krizí). V tomto ohledu inspirativně propojují lokální a globální perspektivu, resp. umísťují dějiny českých zemí do obecně-historického rámce. Tento přístup umocňuje poznání, že české země byly sociálně a kulturně značně heterogenním prostorem, na jehož hospodářském rozmachu se podílely společenské skupiny, které nekomunikovaly pouze českým jazykem. Autoři na mnoha místech opakují, že ekonomická modernizace byla spjata s neméně významnými sociálními a kulturními změnami, včetně postupného utváření vědomí etnických a národních odlišností, které vedly k česko-německé hospodářské konkurenci. Jinak řečeno, na vzestupu českých zemí participovaly přinejmenším české a německé ekonomické subjekty.
Jak bychom u hospodářských dějin očekávali, součástí publikace je několik desítek tabulek a grafů, které porovnávají statistické údaje k Rakousku-Uhersku, Předlitavsku a českým zemím s ostatními evropskými velmocemi a Spojenými státy. V tomto ohledu zaslouží autoři slova uznání, přestože by na některých místech byla žádoucí pečlivější redakční práce, aby se prezentované údaje nerozcházely s textem, např. z tabulky č. 2 vyplývá, že státní příjmy byly v roce 1913 vyšší než výdaje a rozpočet tudíž nebyl v deficitu, nýbrž v přebytku. Podobně měla být větší pozornost věnována informacím k jednotlivým osobnostem, které knihu zalidňují, aby se například u Alberta Einsteina neobjevila matoucí životopisná data 1880–1950. Pro opětovné čtení a vyhledávání klíčových pojmů by si čtenáři zasloužili alespoň věcný rejstřík, který by soustavnější práci s publikací usnadnil a urychlil.
Jak napovídá název knihy, klíčovým problémem a hlavní tezí je hospodářský vzestup, který autoři sledovali ve stopadesátiletém intervalu a dokládali ho na stovkách empirických příkladů. Koncept „hospodářského vzestupu“ implikuje zjednodušenou představu, že české země byly do poloviny 18. století ve fázi sestupu, popř. stagnace, ze které se postupně vymaňovaly. David F. Good připomíná, že trvalý a nezvratný ekonomický růst, kterým se v hospodářských dějinách poměřuje vznik moderní ekonomiky, se v Habsburském impériu, mj. v českých zemích, objevil oproti západní Evropě s jistým časovým posunem. V tomto smyslu probíhal v západní, střední a východní Evropě ekonomický vývoj skutečně nerovnoměrně. Problém je, co bylo příčinou těchto disproporcí. Faktory, které se běžně uvádějí, např. nedostatek kapitálu, bariéry při tvorbě komunikačních a dopravních sítí, ochranářská celní politika, připoutání rolníků k půdě atd., nebyly charakteristické pouze pro české země, nýbrž se v různé míře vyskytovaly v mnoha dalších evropských státech. Zásadní se zdála být geografická poloha, která podmiňovala dobu a povahu ekonomického rozvoje. Moderní hospodářský růst v Habsburském impériu totiž korespondoval s ekonomickým vývojem v západní Evropě. Ekonomické podněty se difúzně šířily z Anglie napříč kontinentem. Nejúrodnější půdu nacházely v západní části Habsburské monarchie, zejména v rakouských a českých zemích. Lapidárně řečeno, hospodářský vzestup českých zemí souvisel, přinejmenším z historické perspektivy, s ekonomickým růstem a rozvojem západní Evropy.
Zdeněk Nebřenský (Střed 2/2016, str. 161–163)