tištěná kniha
Arizace a arizátoři

Arizace a arizátoři

Jančík, DrahomírKubů, Eduard

témata: historie – 20. století, judaistika

brožovaná, 484 str., 1. vydání
vydáno: květen 2005
ISBN: 80-246-1000-0
doporučená cena: 345 Kč

E-shop

Anotace

Původní vědecká práce předních českých historiků se zabývá dodnes v odborné i populárně naučné literatuře opomíjenou problematikou arizace židovských firem spojenou s procesem germanizace Protektorátu Čechy a Morava. V centru pozornosti stojí prototyp vypjatého nacionálně německého peněžního ústavu s milionovou klientelou ? Kreditanstalt der Deutschen, který programově spojil svůj růst s hospodářským nacionalismem, Henleinovou Sudetoněmeckou stranou a NSDAP. Autoři si ale všímají nejenom židovského majetku arizovaného z úvěrů fakticky poskytnutých státem, zkoumají i pozoruhodnou skupinu těch, kteří z arizace těžili. Sledují sociální původ arizátorů, jejich zázemí, prorežimní zásluhy i to odkud přišli. Kniha tak přináší i kolektivní portrét těch, kteří se stali nositeli germanizace hospodářství českých zemí a těžili z hrůz holocaustu.

Obsah

Úvod: zkoumaný problém, prameny, metody výzkumu
1. ?Arizace" a její mechanismus
2. Místo bank v ?arizačním" procesu, fenomén ?arizačního" úvěru
3. Podpora ?arizačních" úvěrů z Berlína - ?Volksdeutsche Wirtschaftshilfe"
4. Kreditanstalt der Deutschen její vznik, vývoj a sociálně ekonomická charakteristika
5. ?Arizační" úvěry a ?arizovaný" majetek
6. Arizátoři v číslech
7. Kolektivní biografické portréty arizátorů
Závěr: ?arizační" úvěry jako prostředek nacistické germanizační politiky
Resumé (anglicky)
Příloha: ?arizační" případy v chronologickém sledu
Seznam pramenů a literatury
Seznam tabulek a grafů
Seznam zkratek
Jmenný rejstřík
Místní rejstřík

Recenze

Autoři předložené monografie jsou zkušenými pedagogy a známými vědeckými pracovníky Univerzity Karlovy a věnují se jako docenti Ústavu hospodářských a sociálních dějin filozofické fakulty soustavně moderním českým a evropským dějinám v jejich hospodářském a sociálním kontextu. Mají za sebou úctyhodnou publikační činnost, jmenovitě několik větších monografií a desítky pronikavých studií v časopisech a sbornících, uveřejněných doma a v cizině Všechny se zakládají na širokých znalostech literatur), na bohatém využívání archivních fondů doma a v zahraničí a v neposlední řadě na solidní a metodicky promyšlené interpretaci všech použitých zdrojů historikova poznání. Od tohoto zásadního vědeckého přístupu se v ničem neodchyluje ani jejich poslední společná práce, zde předkládaná a posuzovaná analytická monografie k problematice holocaustu, k dramatickému ?konečnému řešení" židovské otázky (a též české otázky) v českých zemích za nacistické okupace 1939-1945. Jak ukazuje bohatý' seznam použité literatury' v závěru práce oba autoři se ke zpracování této závažné a dnes zvláště aktuální látky dobře připravili. K dobru jim přišla též nedávná účast v expertním vládním týmu. zřízeném ke zkoumání .Židovského zlata 1939-1945" (2001). Zvláště důležitým předpokladem úspěšného završení předložené práce byl neobyčejně široký a hluboký, namnoze velmi objevný záběr autorů do archivních fondů z let 2. světové války, jež doposud patří v české historické vědě vůbec a v hospodářských a sociálních dějinách zvláště k nejméně probádaným. Právě rešerši archivního materiálu, jeho výběr a kritickou interpretaci (spolu se syntetickými závěry) pokládám za největší přínos tohoto díla. Skrývá se za tím obrovský kus s velkou pečlivostí, pílí a invencí odvedené vědecké práce!
Objemná práce o 380 stranách je rozvržena do deseti kapitol s logickým metodickým postupem od obecného ke zvláštnímu a poté od předložení obsáhlého a jedinečného průkazného materiálu o arizačních úvěrech a jednotlivých arizátorech k analýze a syntéze těchto dokumentů. První, kapitola, nastiňující zkoumaný problém, použité prámem a metod) výzkumu, v podstatě plní úlohu obvyklého úvodu ke knize; proto by bylo příhodnější ji buď -vyčlenit z číslování kapitol a pojmout jako ryzí ?úvod"' anebo jednodušeji ponechat tuto partii v dosavadním číselném členění a do jejího názvu na začátku včlenit slůvko .Úvod - " Zvláště třeba vyzdvihnout zásluhu autorů o objevení a wužití jedinečného archivního materiálu z fondu KdD, který dává možnost nahlédnout tak říkajíc do '"arizační kuchyně'". Autoři zde vysvětlují, jak se zřetelem na vysokou vypovídací hodnotu tohoto materiálu dospěli ke statistickému zpracování tohoto vzácného souboru, a to nejprve vymezením sociálního statutu arizátorů a stanovením příslušného vzorku a posléze jejich převedením do počítačové databáze za pomoci matematického experta na UK FF, p. V. Běliče, Csc. Druhá kapitola nás seznamuje s rámcovým problémem dané práce, s arizací a jejím mechanismem (str. 12-29). Opírá se sice hlavně o nejnovější českou a cizí literaturu, současně však už zde prozrazuje, že oba autoři mají hlubší znalosti na podkladě vlastního archiMíího výzkumu. Kapitola nastiňuje v obecném měřítku pojem a periodizaci praktického provádění ?arizace" pod egidou NSDAP v Německu a Rakousku a ukazuje jasně cíle, specifika, organizaci a administrativní zajištění arizačního procesu, jmenovitě na poli hospodářství a na půdě protektorátu. Současně \7zdvihuje naléhavou potřebu zkoumat tuto látku též jako ?nepřehlédnutelný fenomén sociální" (str. 17), kde středem pozornosti jsou na lokální a regionální úrovni samotní arizáton a jimi zcizovaný drobný a střední židovský majetek a za tím účelem též kolektmií biografická analýza věkového, sociálněekonomického a politického profilu jednotlivých arizátorů Stejné desideratum předstaMijí důsledky arizace na ekonomiku, změnu její struktury, na koncentraci podnikání, racionalizaci apod Právě takto zaměřené práce v české, resp cizí historiografii namnoze dosud chybějí (výjimkou jsou autorům známé Bajohrovy práce lokálního zaměření, příp další studie) a anton nám nabízejí tuto mezeru na základě jimi objeveného původního materiálu zčásti vyplnit. Rozlišujíce arizaci velkých a malých podniků a také ?velkopodmkatelské arizátory'' od ?středostavovsko malopodnikatelských'5, soustřeďují své zkoumání na arizaci malých židovských podniků a na německé arizátory ze středních a nižších vrstev a kladou si v té souvislosti badatelskou otázku alespoň zčásti zjistit, nakolik se koncept arizace sledovaný NSDAP v říši, resp. tamní arizační praxe odlišovaly od konceptu a praxe v protektorátu (str. 28).
Protože se méně majetní uchazeči o arizaci židovského majetku nemohli obejít bez finanční pomoci říšských úřadů a peněžních ústavů, pojednává 3. kapitola o ?místu bank v arizačním procesu" a blíže tak osvětluje centrální otázku celého díla, tj ?fenomén arizačního úvěru'" (str. 29?38). Tato otázka je dále a detailně rozvíjena ve 4. kapitole o podpoře arizačních úvěrů z Berlína prostřednictvím tzv. Reich Wirtschaftshilfe (str. 39-62) a dospívá nakonec v 5. kapitole k vlastnímu jádru celého zkoumání -k historii, charakteristice a arizační roli nejvlivnější sudetoněmecké bank)' Kreditanstalt der Deutschen (str. 63-79). Jsou to partie, předpokládající jisté znalosti o technice bankovních transakcí, kladoucí i na historika hospodářských dějin mimořádné nároky, jsou však nicméně psány srozumitelně Autoři zde popisují též jiné formy, jak se bankovní ústavy zmocňoval}' židovského majetku a jak na tom vydělávaly, ale nakonec věnují hlavní pozornost arizačním úvěrům, kde je historické bádání nejvíce pozadu za aktuálními potřebami V popředí jejich zájmu stojí nejprve berlínská Reichswirtschafshilfe, Poskytující říšskou záruku na arizační úvěry, což zvláště -sitan méně majetní arizátori z řad sudetských a protektorátních Němců, jimž ovšem v mnoha případech chyběl potřebný startovní kapitál. Dále rozebírají na základě archivního materiálu tajné směrnice, jimiž se udílení záruk a úvěrů (s rozlišením na úvěry do 20 000 RM a nad tuto hranici) řídilo lined po Mnichovu nejen na území sudetské župy, nýbrž i na území tzv. druhé republiky a později v protektorátu Detailně nás seznamují s arizačním mechanismem, s protektorátními institucemi a s hlavními osobami, které povolovaly úvěry s říšskou garancí, počínaje NSDAP a říšskými úřady a konče tzv. revizními a důvěrnickýmié (treuhanderskými) společnostmi jako byla Retog v Praze. Z podmínek těchto úvěrů jasně vyplývá, že na území protektorátu se jimi sledovaly nejen ryze sociálně ekonomické cíle a posílení pozic Němců-arijců, nýbrž současně i snaha posílit touto cestou germanizaci českých zemí. Z prostudovaných pramenů autoři vysoudih, že pravděpodobně největší díl arizačních úvěrů na území protektorátu strhl na sebe díky svým významným kontaktům Kreditanstalt der Deutschen, proto považovali za potřebné předeslat své následné detailní analýze těchto úvěrů nejprve nástin vývoje tohoto ústavu od jeho skromného založení jako peněžního družstva s r. o. (1910/11) až po jeho vzestup (též s říšskoněmeckými dotacemi) v jeden z předních peněžních ústavů v ČSR a protektorátu, kteří- stál od začátku na pozicích -výrazného protičeského ekonomického nacionalismu a antisemitismu a udržoval též přes členy svých grémií úzké politické vztahy k nacionalistickým kruhům a stranám (jmenovitě k Henleinově SdP a NSDAP), za protektorátu pak k okupační správě To všechno iimožnilo KdD, aby získala na konci 30. let prestižní postavení ?ústředního bodu sudetoněmeckého hospodářství? (str. 73) a poté využila protektorátních podmínek, klientel)7 okupačních úřadů a zvláště arizace ke své další rozsáhlé expanzi V té době získala nejen vlastní průmyslový koncem a přímé napojení na zmíněnou společnost HADEGA, obchodující s ukohstěným židovským zlatem a jinými cennostmi, nýbrž v nemalé míře postavila svou válečnou prosperitu přímo na poskytování arizačních úvěrů.
Od tohoto zjištění se autoři dostávají k hlavnímu těžišti zkoumané problematiky, vyjádřené v názvu monografie. V 6. kapitole (str. 80-107) se věnují ?arizačním úvěrům", jak je prováděla KdD na území protektorátu. Na podkladě celkem 255 zdokumentovaných arizačních úvěrů v celkové hodnotě 175 mil. protekt. korun ukazují dopodrobna celkový rozsah ?arizovaného" majetku.Rozpracováním tohoto materiálu a jeho doplněním personálními údaji z jiných archivních fondů se jim pak v následujících dvou kapitolách 7.-8. (str. 108-179) podařilo na spoustě příkladů podat nesmíme zajímavou, velmi čtivou a téměř vyčerpávající charakteristiku, motivaci, sociální, věkovou a pohlavní skladbu jednotlivých arizátorů, spolu s výstižným nástinem jejich typů Tyto kapitoly jsou počtem a rozsahem shromážděných.originálních údajů o arizačních kreditech a arizátorech v dosavadní historické literatuře skutečně jedinečné a úctyhodné a,ivrčitě vzbudí nejen v naší historické obci, nýbrž i ve veřejnosti domácí a zahraniční jistě velkou a zaslouženou pozornost. A to i proto, že následující 9. kapitola (str. 180-187) shrnujícím způsobem ukazuje, že arizace a arizační úvěry plnily v protektorátu i daleko širší úlohu, zaměřenou do budoucna - zcela germanizovat piostor českých zemí Touto kapitolou také celý výklad graduje, skoro by mohl sloužit jako základ či hlavní část shrnutí, které bohužel v práci postrádám; podle mého soudu by mělo byl toto shrnutí též v německém, příp. v anglickém jazyce.
Za menší problém považuji 10. kapitolu, kterou autoři koncipují jako poslední v celém díle a která - psána hustším řádkováním - zabírá 164 stran. Není přirozeně problematická svým obsahem, je to vlastně podrobná databáze všech zdokumentovaných, bankou KdD evidovaných a realizovaných arizačních úvěrů a seřazených zde v chronologickém pořádku od října 1939 do listopadu 1944. Je to nanejvýše objevná a nesmíme cenná materiálová báze této práce, která stála autory mnoho práce a je v naší i cizí historické literatuře, věnované dané problematice, naprosto bezpříkladná . Proto si rozhodně zasluhuje zveřejnění v plném rozsahu. Vadou je, že představuje po formální stránce jakési vybočení ze struktury a logické vazby díla, což lze po mém soudu snadno napravit tím, že bude označena ne jako 10. kapitola, nýbrž jako ''exkurz". Na celkové kvalitě této knihy to rozhodně nic neubere, naopak ji učiní o to více čtivější a přitažlivější.
Ve svém celku se jedná o vskutku fascinující vědeckoanalytickou monografii s širokým a hlubokým záběrem do dosud neznámých a nepoužitých bankovních a úředních pramenu, se spoustou nových důkazů a kritických pohledů na zrůdnou praxi německého fašismu, na holocaust, speciálně na arizaci v podnikatelské sféře a na ty, kdo ji s pomocí KdD prováděli. Po mém soudu znamená tato práce velký přinos k sociálně hospodářským dějinám druhé světové války a protektorátu vůbec a ke stále aktuálním česko-německým vztahům zvláště. Jsem rád, že jsem mohl takové dílo posuzovat a náležitě ocenit jeho četné kvality, mimořádnou objevnost a vysokou materiálovou fundovanost. Máme před sebou nepochybně významný počin české historické vědy, který zasluhuje nejvyššího uznání. S tímto vědomím vřele doporučuji nakladatelství Karolinum, aby s touto atraktivní prací co nejdříve, seznámilo historiky i širší veřejnost.

Z recenzního posudku: prof. Phdr Zdeněk Jindra, CSc.

Šedesát let od ukončení druhé světové války, konfliktu, jenž dal vzniknout synonymu nelidskosti, masového vyvražďování a zrůdnosti - holocaustu spatřila světlo světa publikace věnovaná problematice v odborné i populárně naučné literatuře doposud víceméně přehlížené. Jedná se o fenomén ?arizace? židovského majetku - s pověstnou německou důsledností vyprojektovaný proces masové protiprávní expropriace ?neárijského? obyvatelstva. Ten se měl stát v českých zemích vedle ?konečného řešení? židovské otázky i nástrojem v první fázi ekonomické, posléze však i celkové germanizace.
Autorství tohoto nesporně zajímavého a přínosného díla, jež vzniklo zásluhou podpory Ministerstva zahraničních věcí ČR a Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, spadá na vrub dlouholetých vědeckých pracovníků Ústavu hospodářských a sociálních dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy - Drahomíra Jančíka a Eduarda Kubů. Již sama o sobě jsou tato jména zárukou kvality podepřenou bohatou publikační činností dotyčných, čítající rozsáhlejší monografie i řadu odborných studií publikovaných ve sbornících a časopisech. Erudici a hluboký zájem o problém, jaký ?arizace? představuje, osvědčili oba jmenovaní již v rámci své účasti ve vládním expertním týmu zřízeném Smíšenou pracovní komisí na základě usnesení vlády České republiky č. 773 ze dne 25.11.1998. Výstupem byla v tomto případě studie zveřejněná v roce 2001 pod názvem ?Židovské zlato, ostatní drahé kovy, drahé kameny a předměty z nich v českých zemích 1939-1945 / Protiprávní zásahy do majetkových práv, jejich rozsah a následné osudy tohoto majetku?, na jejímž vzniku se spolupodíleli vedle autorů recenzovaného díla i Jaroslava Milotová, Jiří Novotný a Jiří Šouša. Zpráva expertní komise, kterou lze označit za vůbec první souhrnné pojednání o procesu ?arizace? - v tomto případě jednoho konkrétního druhu majetku - na území tehdejšího Protektorátu, sleduje nakládání s ním v letech války i po jejím skončení. Ve vztahu k zaměření recenzovaného díla je možno pro dokreslení tvorby z pera dvojice Jančík - Kubů zmínit příručku ?Arizace a restituce židovského majetku v českých zemích (1939-2000)? vydanou ve spoluautorství s právním historikem Janem Kuklíkem v roce 2003 nákladem Filozofické fakulty UK či v témže roce uveřejněnou studii ?Arizace na úvěr / Příspěvek Kreditanstalt der Deutschen ke germanizaci hospodářského života v Protektorátu Čechy a Morava? (Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky 5/2003). Posledně uvedená představuje v podstatě jakýsi předstupeň recenzované knihy, když prvních pět jejích kapitol bylo publikováno ve značně zkrácené podobě již na stranách této studie.
Recenzovaná práce představuje objemný rozbor postupného utváření a fungování arizační mašinérie - 484 stran je rozvrženo vedle obligátního úvodu a závěru do sedmi logicky uspořádaných kapitol s následujícím zaměřením: 1. ?Arizace? a její mechanismus, 2. Místo bank v ?arizačním? procesu, fenomén ?arizačního? úvěru, 3. Podpora ?arizačních? úvěrů z Berlína - ?Volksdeutsche Wirtschaftshilfe?, 4. Kreditanstalt der Deutschen, její vznik, vývoj a sociálně ekonomická charakteristika, 5. ?Arizační? úvěry a ?arizovaný? majetek, 6. Arizátoři v číslech, 7. Kolektivní biografické portréty arizátorů. V širším rámci problému expropriace židovského majetku je čtenáři přitažlivou a přes závažnost zvoleného tématu nenásilnou formou podáván smysl a podstata institutu ve stávajících výzkumech opomíjeného ?arizačního? úvěru. Ten velmi úzce souvisí s dlouhodobě vedenou diskusí na téma role velkých německých peněžních ústavů v germanizaci středoevropského prostoru a míře jejich spoluviny na zločinech spáchaných nacistickým režimem. Vědecké bádání v oblasti ?arizačních? úvěrů je teprve v počátcích, o to přínosnější však příslušné pasáže recenzované publikace mohou pro případného zájemce o seznámení se s touto otázkou být. Zvláště je třeba ocenit rovněž způsob, jakým se autoři zhostili zpracování sociologického aspektu ?arizace? coby nástroje společenského povznesení a vzestupu. Pro tento účel zvolili vlastní model sociální struktury společnosti českých zemí přelomu 30. a 40. let 20. století, v jehož rámci vymezili jednotlivá strata sloužící k podchycení sociálního statusu osob aktivně zapojených do vyvlastňování a poněmčování židovského majetku. Poutavá je zejména co do rozsahu nejobsáhlejší část díla - příloha ?arizačních? případů řazených v chronologickém sledu, uvádějící označení a sídlo arizátora, vymezení a cenu ?arizovaného? majetku, jeho původního vlastníka, výši, účel a podmínky ?arizačního? úvěru i údaje o ?arizační? dávce. Prostor je věnován také základní hospodářské charakteristice ?arizované? firmy, její historii a pochopitelně samotné osobě arizátora identifikovaného biografickými daty, včetně údajů o jeho sociálním postavení před a po zapojení se do ?arizačního? procesu. Za situace, kdy dosavadní česká (československá) historiografie, což však platí i pro oblast německou, neskýtají žádný bližší pohled na skupiny obyvatelstva, jež se na nabývání ?arizovaného? majetku aktivně podílely, je třeba tento krok ocenit o to více.
Dílo je vybaveno kvalitním poznámkovým aparátem a obšírným seznamem pramenů a literatury, z něhož je patrná hluboká znalost archivních fondů z dotčeného historického období. Rešerši archivního materiálu, jeho kritické zpracování a syntézu vyvozených závěrů lze ostatně označit za jeden z největších kladů celého díla. Pozornost jistě upoutá i bohaté prokládání textu tabulkami a grafy, které jsou plodem systematického počítačového zpracování písemností, jež se autorům podařilo zrealizovat s přispěním dalších odborníků. Příhodnou a uspokojivým způsobem pojatou pomůckou pro usnadnění orientace mohou čtenáři být i jmenný či místní rejstřík a seznam zkratek. Na první pohled snad poněkud obsáhlejší anglické resumé o více než dvaceti stranách obhájí svoji opodstatněnost poukazem na intenzivní zájem, věnovaný problematice protiprávních zásahů do majetkových práv Židů v zahraničí. Dokladem frekventovanosti tohoto tématu mohou být nejčerstvěji diskuze, které se rozpoutaly po vydání knihy německého historika Götze Aly ?Hitlers Volksstaat / Raub, Rassenkrieg und nationaler Socialismus?.
Závěrem tak snad možno učinit dvojí konstatování. Prvním je zdůraznění faktu, že publikace ?Arizace? a arizátoři představuje nepochybně vynikající analytickou monografii, využívající doposud nepříliš probádaných archivních materiálů (zejména fondy KdD). To umožní čtenáři nahlédnout do zákulisí vyvlastňování židovského majetku a na motivaci osob, které neváhaly se na tomto procesu aktivně účastnit a profitovat z neštěstí postiženého židovského obyvatelstva. Tím druhým pak budiž vyjádření uspokojení nad skutečností, že ani česká historiografie nepřivírá oči nad tak palčivým a dosud živým problémem, jakým ?arizace? židovského vlastnictví bezesporu je a přispívá tak svojí splátkou za desítky let mlčení, jež se nad touto historickou křivdou, umocněnou i poválečným selháním při řešení restitucí židovského majetku, vznášelo a místy zůstává stále neprolomeno. Složitou metodologickou otázkou však je, nakolik takovýto důkladný způsob zpracování pramenů a to nejenom v problematice ?arizací? je častěji použitelný při své značné náročnosti na píli autorů i finance.
Helena Matulová, René Petráš, Právně-historické studie č. 38

Změny mocenských poměrů ve střední a jihovýchodní Evropě v předvečer druhé světové války zkoumala již řada českých, slovenských, rakouských, německých a anglosaských historiků. Jen menší část z nich však korunovala svůj výzkum pracemi, které jsou původní a znamenají přínos k poznání zákrutů evropského vývoje. Recenzovaná publikace je jednou z nich. Autor na základě rozsáhlého studia československých a německých archivních materiálů podal zasvěcený rozbor hospodářského pronikání hitlerovského Německa do Podunají v druhé polovině třicátých let. Těžištěm jeho zájmu jsou "ekonomická diplomacie" Německa vůči malodohodovým spojencům ČSR, Rumunsku a Jugoslávii, a houževnaté úsilí Československa o posílení hospodářské a politické soudržnosti Malé dohody v letech 1936-1938. Zvláště oceňuji, že práce skýtá fundovaný pohled na mocensko-politické soupeření v Podunají optikou malého středoevropského státu. V tom navazuje autor na svou dřívější knihu "Německo a Malá dohoda" (1990) zabývající se vývojem v první polovině třicátých let. Již neúspěšný pokus o německo-rakouskou celní unii v roce 1931 signalizoval, že říšskoněmecké vlády se nechaly na přelomu 20. a 30. let inspirovat starým programem Mitteleuropy. Neuspěly pokusy překonávat rozpory pomocí Společnosti národů a panevropskými řešeními vrcholícími v návrhu Aristida Brianda na Evropskou federální unii (1930). Naopak zesílily tendence upevňovat dosavadní regionální bloky a vytvářet nové. Jedním z nich byla Malá dohoda, která se ve třicátých letech snažila o politickou a hospodářskou integraci. Motorem malodohodových snah o sblížení bylo Československo. Třetí říše naopak usilovala o vytvoření "velkého hospodářského prostoru" (Großwirtschaftsraum) za vedení Německa a v Malé dohodě viděla jednu z překážek k dosažení tohoto cíle. A právě závěrečnou fázi střetávání obou snah líčí s velkou zasvěceností Jančíkova kniha. Podrobně sleduje zvýšené úsilí Československa dosáhnout po obsazení demilitarizovaného pásma v Porýní nacisty většího hospodářského a politického sblížení zemí Malé dohody. Zároveň zdůrazňuje Hodžovu orientaci na spolupráci Malé dohody se státy římského bloku (Itálie, Rakousko, Maďarsko), která vycházela z jeho koncepce hospodářského sblížení podunajských zemí. Pro ni se snažil získat podporu nejen v těchto zemích, ale i v Londýně a v Paříži. Hodžovým aktivitám věnuje Jančík velkou pozornost a hodnotí je pozitivně. S tímto přístupem je možné souhlasit, ale bylo by vhodné zdůraznit, že reálné šance Hodžových snah a hlavně jejich praktické výsledky byly mizivé. Klíčové místo v středoevropském hospodářském sbližování patřilo Rakousku. Československá vláda si to uvědomovala a snažila se vycházet mu vstříc především poskytnutím preferenčního režimu. Hospodářská jednání s Rakouskem neměla však pro další vývoj větší praktický význam, neboť německo-rakouská smlouva z 11. července 1936 byla již ouverturou pozdějšího "anšlusu". Jančík správně postřehl, že Hodža stejně jako československá diplomacie nedocenily změny, které přinesl pro Podunají vznik Osy Berlín-Řím a protokol z 23. října 1936 o spolupráci Třetí říše s Itálií v Podunají. Berlín úspěšně pohřbíval všechny projekty na hospodářskou spolupráci a jejich efektivita byla tak "více než problematická". Druhý hlavní přínos knihy tkví v podrobném rozboru "ekonomické diplomacie" Třetí říše vůči Jugoslávii a Rumunsku. Její úspěšnost se opírala především o schopnost německého trhu absorbovat zemědělské přebytky balkánských zemí a o výhodnější cenovou nabídku Německa. Velmi dobře je ukázán postupný a zdaleka ne přímočarý příklon nejdříve Jugoslávie a potom i Rumunska k politice neutrality, která prakticky vedla k rozkladu Malé dohody. Nacistickému Německu šlo však nejen o hospodářskou kontrolu obou balkánských zemí, ale také o získání ropy, surovin a obilí potřebných pro Göringův "čtyřletý plán" a přípravu války. Na krytí jejich dovozů nemělo ale dostatek deviz. A tak německé pronikání na Balkán naráželo po dvou letech na značné problémy, především na německou clearingovou zadluženost vůči Jugoslávii a Rumunsku. To podle autora otevíralo určité možnosti pro československé malodohodové iniciativy. Rumunsko i Jugoslávie měly zájem o československé zbrojní dodávky a investice. Nadále je s ČSR sbližovalo i úsilí o společný postup vůči revizionistickým snahám Maďarska. Na výsledcích Delbosovy cesty v prosinci 1937 však Jančík přesvědčivě ukazuje, že politika zadržování nacistického Německa nebyla úspěšná. "Anšlus" Rakouska v březnu 1938 znamenal rozhodující ránu Malé dohodě jako regionálnímu uskupení. Třetí říše významně posílila své pozice v Jugoslávii i Rumunsku, a to jak v zahraničním obchodu, tak i v kapitálové oblasti. Podrobný rozbor jednoznačně ukazuje, že se zostřováním krize kolem Československa sláblo odhodlání Velké Británie angažovat se proti Německu v Podunají. Zároveň ale ještě i po Mnichovu autor nachází zřetelnou snahu Rumunska a zčásti i Jugoslávie udržovat užší hospodářské styky s Československem i po březnu 1938. Příčinu vidí v rozsáhlém výprodeji výzbroje Česko-Slovenska po Mnichovu, o kterou měly obě země velký zájem. Cena recenzované práce je nejen v tom, že přináší mnoho nových dosud neznámých faktů a osvětluje složité souvislosti expanze Německa na Balkán v předvečer druhé světové války, ale také v tom, že na základě shromážděného materiálu a dílčích analýz formuluje některé významné závěry širší platnosti. Zaujímá především stanovisko k diskutované otázce dopadu tehdejší německé hospodářské expanze na ekonomiku podunajských zemí. Vyvrací názor, že bilaterální obchod s Německem napomáhal v třicátých letech těmto zemím v industrializačních snahách. Německo v rámci své koncepce "Grofßwirtschaftsraumu" počítalo s těmito zeměmi jen jako s dodavatelem surovin, potravin a pracovních sil. Dále autor formuluje názor, že v tehdejší situaci se Malá dohoda nemohla sama hospodářsky integrovat a proti Německu prosadit. Konkurovat s velkou absorpční schopností Německa, pokud šlo o zemědělské přebytky Balkánu, mohla jen velkolepě koncipovaná dovozní politika západních demokracií. A ty k ní nejevily ochotu. To dovedlo autora k základnímu hodnocení vztahujícímu se k Malé dohodě i Hodžovým plánům na hospodářské sblížení podunajských zemí, které bych rád citoval: "Příklad hospodářského a politického souboje Československa s nacistickým Německem o Malou dohodu ukázal, že od mezinárodního demokratického společenství izolovaný regionalismus v konfliktu s totalitními a velmocenskými aspiracemi neměl naději na úspěch" (s. 250). Lze jen ocenit, že autor vložil své podložené závěry i do německého resumé a že je tak předložil k diskusi i zahraničním badatelům, kteří se dosud až na malé výjimky z jazykových důvodů opírali jen o německé a anglosaské práce.

Vlastislav Lacina, Český časopis historický 4/2000