tištěná kniha e-kniha
Normalizační festival

Normalizační festival

Houda, Přemysl

témata: historie – 20. století, politologie a mezinárodní vztahy
edice: Politeia

brožovaná, 182 str., 1. vydání
vydáno: srpen 2019
ISBN: 978-80-246-4387-8
doporučená cena: 220 Kč

E-shop

Anotace

Normalizační festival je původní monografií o československém pozdním socialismu, zvláště pak o pozdně socialistické veřejné sféře, jež je dnes často považována za a priori toxickou.
Hlavními postavami monografie jsou organizátoři folkových koncertů, kteří se v této sféře pohybovali, a tím ji spoluvytvářeli (a také v jistém smyslu měnili). Na jejich každodenním jednání je ukázána problematičnost dnešních mainstreamových způsobů zobrazení pozdního socialismu, a kniha je tak na dálku vedenou diskuzí s dnes již vžitými pojmy, jakými jsou například šedá zóna nebo ostrůvky svobody.
S pomocí odborné literatury – a zvláště pak na základě tvůrčí interpretace textů antropologa Alexeje Jurčaka – nabízí alternativní model vyprávění o pozdním socialismu, jehož zastřešující metaforou by mohla být v úvodu knihy zmiňovaná Möbiova páska.

Recenze

Posuzovaný rukopis je původní autorskou monografií, v níž autor zúročil svůj dlouholetý zájem a bádání o problematiku utváření a proměn jazykových forem a narací na pozadí dobového historického kontextu. Předmětem jeho zájmu je postižení vybraných "životopisných fragmentů" dnes již dílem pozapomenutých a spíše regionálně působících protagonistů z oblasti kultury (a folkové hudby zejména) činných v období pozdě- socialistického Československa (zejména osmdesátých let minulého století). Pomyslnou "červenou nití" celé knihy je pak velmi vytříbená a argumentačně velmi solidně podložená diskuze s "totalitně-historickým" modelem vyprávění o předlistopadové minulosti, který bývá v současné veřejné debatě (a potažmo české kolektivní paměti a někdy stále i historiografii) velmi užívaným schématem. Autor se prostřednictvím vybraných dobových příkladů snaží velmi erudovanou kritikou tento binární, "čemo-bílý" a dobovou realitu dle svého soudu značně zjednodušující (a fakticky retrospektivně zkreslující) modelu psaní o minulosti zproblematizovat; zároveň také poukazuje na mnohem "barevnější" a ne-jednoznačnější charakter motivací, jednání i strategií retrospektivního vzpomínání jednotlivých předlistopadových aktérů.
Pokud bych měl autorovo snažení začlenit do kontextu historiografického, Přemysl Houda navazuje v tomto směru na celou plejádu autorů a autorek zahraniční a částečně i tuzemské provenience a jeho dílo se nachází na průsečíku dějin politických (či "dějin veřejného prostoru"), dějin populární a dílem i alternativní kultury (zejména pak folkové hudby) a v neposlední řadě také historické sémiotiky a naratologie, literární historie, historie orální, dějin paměti a konečně také "komunitní historie" (community history) a dějin regionálních. Ačkoliv se autorův přístup na první pohled může zdát pouze následováním a rozvinutím zejména v zahraničí, ale i v tuzemsku již "odzkoušených" schémat a postupů (např. Alexeje Jurčaka, Vladimíra Macury, Petra Fidelia, nebo Michala Pullmanna), právě v komplexním uchopení problematiky po metodologické stránce a jejím "zasazením rastru" na konkrétní dobové aktéry činné v "místním" historickém prostředí (stejně tak i na jejich vzpomínky a narace) spatřuji jedinečný autorský přínos a zároveň i obrovský potenciál v dalších bádáních směrem do budoucna.
(...)
Posuzované dílo disponuje promyšlenou strukturou a jednotlivé kapitoly lze číst jak v celku "po popořadě", tak i jednotlivě. Autor se totiž na příkladu jednotlivých témat či životních příběhů snaží podle mého soudu velmi zdařilým způsobem demonstrovat různé podoby jednání, užívání "dobového jazyka" a také vzpomínání aktérů a zároveň alespoň naznačuje jejich (skutečnou či domnělou) historickou roli ve veřejném prostoru tehdejšího "pozdně-socialistického" Československa. Autorovy esejistický pojaté analýzy a intepretace osudů dobových aktérů jsou protkány mnoha teoreticko-metodologickými exkurzy a také velkým množstvím metafor, což sice místy klade velký důraz na čtenářské soustředění, zároveň ale dává vlastnímu textu velmi obohacující a mnohovrstevnatý rozměr (neustále oscilující mezi filosoficko-jazykovědnou rovinou "obecnou" a historicky jedinečnou").

Z recenzního posudku: doc. PhDr. Pavel Mücke, Ph.D.

Kniha Přemysla Houdy je původní monografie, která je věnována folkové scéně za pozdního socialismu. Výklad se zaměřuje na specifickou skupinu aktérů, a to na organizátory folkových festivalů a klubových pořadů, kteří svým jednáním, dohadováním a kompromisy vytvářeli veřejnou scénu, na níž písničkáři mohli veřejně vystupovat s texty, které byly často ideologicky konfliktní, ale oslovovaly široké publikum, které vstřícně přijímalo jejich vyznění. Tato veřejně organizovaná folková scéna, jež se velkolepě rozvinula za pozdního socialismu, sice odmítala ideologická schémata komunistického režimu, která byla vyprázdněná a lidem mnoho neříkala, avšak nestavěla se proti režimu a pohybovala se na jeho okraji. Kniha nabízí pronikavou analýzu těchto kulturních fenoménů, která se vymykají běžnému pochopení, podle něhož se tato folková scéna řadila do tzv. šedé zóny, v níž se aktéři museli rozhodovat, zda budou pro nebo proti režimu. Právě na příkladu organizátorů folkových festivalů autor ukazuje, jak neuspokojivá je zavedená interpretace, která nevěrohodně a schematicky líčí konflikty a dilemata, kterým byla vystavena tato specifická skupina veřejných aktérů. V tomto ohledu třeba ocenit knihu Přemysla Houdy za novátorský přístup k dějinám pozdního socialismu, který klade otázky, které byly dosud opomíjené a odhaluje problémy, které vyzývají k přemýšlení a další diskusi.
Kniha je rovněž novátorská z metodologického hlediska. Autor se v mnohém opírá o postupy orální historie. Valná část z jeho rozborů se opírá o velké množství zdokumentovaného materiálu, který by možná stálo za to podrobněji uvést v pramenech, aby byla vidět šíře záběru, s nímž autor své téma zpracovává. Především bych ale ocenil, že se autor pouští také do teoretických úvah. jež se týkají možností a způsobů interpretace ideologických fenoménů z pozdního socialismu, které v české historiografické literatuře chybí. Autor nejspíše v mnohém vděčí za svůj přístup knihám Alexeje Jurčaka, ale nechává se inspirovat také dalšími teoretiky, jejichž argumenty uplatňuje vždy v konkrétní souvislosti při detailním rozboru, takže lze mluvit o kreativní inspiraci.
V neposlední řadě bych vyzvedl jazyk knihy. Autor s ním dokáže umně pracovat, takže jeho rozbory jsou čtivé a atraktivní pro čtenáře. Kniha má promyšlenou strukturu a výklad se rozvíjí vskutku jako ta möbiova páska, ve které nás poslední kapitola vrací znovu na začátek a můžeme tak mnohé pochopit z toho, co se zprvu zdálo kolizní. Houdova kniha o folkové scéně za pozdního socialismu je vynikajícím tvůrčím počinem. Je určena zvídavým čtenářům, kteří chtějí o poměrech za pozdního socialismu přemýšlet s otevřenou myslí.

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Ing. Milan Znoj, CSc.

Akce k titulu

Nejnovější tituly v edici