e-kniha
Rakousko-uherská politika vůči sovětskému Rusku v letech 1917-1918

Rakousko-uherská politika vůči sovětskému Rusku v letech 1917-1918

Horčička, Václav

témata: historie – 20. století, politologie a mezinárodní vztahy

e-kniha, 1. vydání
vydáno: listopad 2014
ISBN: 978-80-246-2750-2
formáty e-knihy PDF
doporučená cena: 170 Kč

E-shop

Anotace

Autor si klade ze cíl analyzovat politiku Rakousko-Uherska vůči bolševickému Rusku. V prvé řadě se věnuje rozboru mírových jednání mezi centrálními mocnostmi a Ruskem, k nimž došlo na přelomu let 1917-1918, která vyvrcholila podpisem mírové smlouvy v březnu 1918. Horčička popisuje události, jež po říjnové revoluci v Rusku vedly k zahájení mírových jednání, detailně analyzuje odlišné postoje Rakousko-Uherska, Ruska a Německa k těmto jednáním, vzájemné diplomatické i vojenské konflikty a konečnou podobu mírové smlouvy, včetně následné východní politiky Rakousko-Uherska.

Obsah

1. Od bolševické revoluce k rozhovorům o příměří
Reakce oficiální Vídně na říjnovou revoluci v Rusku - Dekret o míru - reakce rakouské veřejnosti - příprava na rozhovory o příměří - neúspěšný prostředník Alexandr Helphand - Czerninovy snahy co nejrychleji uzavřít mír s Ruskem
2. Jednání o příměří
Ruská nabídka příměří - Czerninův návrh instrukcí rakousko-uherské delegaci - vnitropolitické důsledky ruské nabídky - zahájení brestlitevských rozhovorů o příměří - německé územní požadavky - přerušení jednání - Czer-ninova kritika územních nároků Němců - částečný ústup Berlína - uzavření přiměn - přípravy na jednání o výměně válečných zajatců v Petrohradě
3. Příprava mírových rozhovorů
Nová komplikace: polská a ukrajinská otázka - žádost českých a slovinských poslanců Říšské rady o účast na mírové konferenci - Czerninovy instrukce rakousko-uherské delegaci - ministrova polemika s bolševiky prosazovaným právem na sebeurčení národů - ruské návrhy na přenesení rozhovorů do neutrální ciziny
4. Mírová jednání v Brestu litevském I. fáze 22.-28. prosinec 1917
Rakousko-uherská delegace a ostatní vyjednávači týmy - prohlášení ruské delegace - skepse rakousko-uherských diplomatů - žádost ukrajinské Centrální rady o účast na konferenci - vstřícná odpověd Čtyřspolku na požadavek Kyjeva - reakce Čtyřspolku na prohlášení ruské delegace - předčasné nadšení bolševiků - Petrohrad připouští možnost separátních rozhovorů bez účasti Dohody - kritika odpovědi Čtyřspolku Rusku v Uhrách - německá generalita potvrzuje své anexní cíle - krize v rakousko-uhersko-německých vztazích
5. Novoroční přestávka v mírových jednáních 29. prosinec 1917-8. leden 1918
Zahájení petrohradských rozhovorů o válečných zajatcích - obavy o bezpečnost rakousko-uherských vyjednavačů - Čtyřspolek znovu, odmítá ruský návrh na přenesení mírové konference z Brestu do neutrální ciziny - Centrální mocnosti hrozí separátními rozhovory s Ukrajinou - ústup Petrohradu
6. Druhá fáze mírových rozhovorů 8. leden-10. únor 1918
Vnitropolitická nestabilita Rakousko-Uherska a Ruska - pokračující spor Vídně a Berlína o postup v Brestu - ruská delegace v čele s Trockým souhlasí se separátními jednáními bez účasti Dohody v Brestu - ostrá řeč německého generála Hoffmanna na adresu ruské delegace - reakce oficiální i neoficiální Vídně - protahovací taktika bolševiků - lednové hladové stávky v Rakousko-Uhersku a jejich dopad na mírová jednání - Czernin hrozí demisí - jednání s Ukrajinou jako východisko z krize - neústupnost ukrajinských vyjednavačů - dočasné přerušení jednání s Ruskem - Czerninovy referáty v korunní radě a zahraničním výboru rakouské delegace - spory uvnitř bolševického vedení o postup na mírové konferenci - Trockij prosazuje jednostranné ukončení války - bolševici žádají účast sovětské Ukrajiny v Brestu - rozdílné názory rakousko-uherských diplomatů na vnitropolitickou situaci v Rusku - spor mezi bolševiky a delegací ukrajinské Centrální rady o právo zastupovat Ukrajinu - berlínské porady rakousko-uherské a německé delegace - rozhodnutí rychle uzavřít mír s Ukrajinou a eventuálně obnovit válku s Ruskem - Petrohrad souhlasí s částečnou výměnou válečných zajatců - mírová smlouva s Ukrajinou - Trockij oznamuje jednostranné ukončení války a opouští Brest
7. Ozbrojený konflikt s bolševiky a III. fáze mírových rozhovorů 11. únor-3. březen 1918
Reakce delegací Centrálních mocností na odchod Rusů z mírové konference - rozporuplné úvahy Vídně o tažení proti bolševikům na Ukrajině -odjezd rakousko-uherské komise pro válečné zajatce z Petrohradu, výsledky její práce - tichý souhlas Vídně s německým útokem proti ruským bolševikům - rychlý postup Němců - Lenin prosazuje v bolševickém vedení obnovení mírových jednání - pokračování vnitropolitické debaty o rakousko-uherské účasti v tažení na Ukrajinu - císař konečně souhlasí - německé ultimátum ruské vládě - Lenin hrozí demisí, pokud nebude přijato - ?leví komunisté" proti přijetí ultimáta - vítězství Leninova stanoviska - nová ruská delegace - vynucený podpis mírové smlouvy
8. Komplex brestských smluv z hlediska rakousko-uherské monarchie
Hlavní politická smlouva - Hospodářská ujednání mezi Rakousko-Uher-skem a Ruskem (příloha číslo 3) - Závěrečný protokol k mírové smlouvě -Dodatková smlouva mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem
9. Ratifikace mírové smlouvy a vývoj vzájemných vztahů na jaře 1918
Ballhausplatz navrhuje císařskou ratifikaci brestlitevské mírové smlouvy a teprve dodatečný souhlas rakouského a uherského parlamentu - rakouský ministerský předseda Seidler protestuje - postup rakousko-uherských vojsk na Ukrajině - bolševici ostře debatují o ratifikaci - IV. mimořádný sjezd sovětů souhlasí s ratifikací - císař Karel I. ratifikuje mírovou smlouvu - rakousko-uhersko-ruská dohoda o výměně válečných zajatců - příprava rozhovorů o finančních otázkách - Kameněv navržen do vedení ruské mise ve Vídni - pochybnosti o životaschopnosti bolševického režimu -výměna ratifikačních listin - neúspěšný pokus o schválení mírové smlouvy v Říšské radě - rusko-ukrajinská mírová jednání z pohledu Vídně
10. Mise generálního konzula de Pottere v Moskvě Léto a podzim 1918
Problémy s výměnou diplomatických zastoupení ve Vídni a Moskvě -rakousko-uherská finanční delegace v čele s (generálním) konzulem de Pot-terem v Rusku - červencové povstání levých eserů - úvahy o vyslání rakous-ko-uherské diplomatické mise do Moskvy ve světle neúspěchů bolševických jednotek v občanské válce - odjezd německého dipl. zastoupení z Moskvy - rozhodnutí ponechat de Pottereho jako prozatímního zástupce monarchie v Rusku - plánovaná kavkazská konference a stanovisko Vídně - nové odklady příjezdu rakousko-uherského zástupce Franze do Moskvy - úvahy o osobě ruského zástupce ve Vídni - Burianova devíza: Chovat se ?přísně rezervovaně a čistě receptivně" - nové německo-ruské smlouvy - rozhořčení Vídně - monarchie připravuje vlastní návrhy nových smluvních ujednání s Ruskem - atentát na Lenina a další vlna bolševického teroru - monarchie tiše přihlíží - de Pottereho kritika pasivity - obnovená jednání o výměně diplomatických zástupců, příprava finančních rozhovorů - pokus o prohlídku de Pottereho domu agenty Ceky - Vídeň odmítá udělit agrément novému designovanému ruskému zástupci ve Vídni Rakovskému - nevpuštění ruské finanční mise na území monarchie - rozpad říše a odjezd rakousko--uherského úředního personálu z Ruska
Závěr
Seznam pramenů a literatury
Summary
Rejstřík

Recenze

Předkládaná práce se zabývá důležitým tématem světových a obecných dějin, neboť rakousko-uherská politika představovala významný politický a hospodářský faktor v prostoru střední a východní Evropy. V předložené studii dr. Horčičky se zrcadlí tradiční kořeny vnitřní slabosti podunajské monarchie dané mimo jiné jejím národnostním a státoprávním uspořádáním. Analýza se soustředila na poslední válečný rok, v němž rychle dozrávaly odkládané a neřešené vnitřní (především sociální a národnostní) problémy monarchie vyhrocené první světovou válkou a ruskou revolucí. Autor si zvolil nelehké téma, ale k jeho zpracovávání přistoupil s mimořádnou odpovědností a svědomitostí.
Nepopiratelná originalita tématu přiměla autora k rozsáhlé heuristické přípravě. Jejím základem je práce ve vídeňském Haus,- Hof,- und Staatsarchiv, v němž jsou uloženy soubory dosud málo doceněných a využitých pramenů. Je třeba konstatovat, že autor pracoval s diplomatickým materiálem uvážlivě a znale, nenechal se zahltit jeho přemírou, pečlivě prováděl jeho kritiku a uvážlivě s ním nakládal ve vlastním textu. Ten představuje v pravém slova smyslu původní pramennou studii, což je jednou z jejích základních předností. Autor vynikajícím způsobem využil nevydané prameny, často z nich citoval a vyvozoval příslušné závěry. Jeho postup, kdy si nejprve položil otázku a poté na ni pomocí pramenů i odborné literatury odpověděl, lze jen přivítat.
Dr. Horčička se věnoval především analýze vtahů mezi Vídní a Sovětským Ruskem. V tomto bilaterálním vztahu, který ovšem zasadil do širokých evropských souvislostí, neulpěl pouze na pramenech rakouské provenience, ale patřičnou pozornost věnoval i vydaným pramenům osvětlujícím ruskou (sovětskou) zahraniční politiku. Široká materiálová báze i výběr odborné literatury německé, britské, české a ruské provenience mu umožnil kvalifikovaně se vyjádřit k řadě závažných problémů, např. ke vztahu Rakousko-Uherska k Německu, k polské či ukrajinské otázce.
Nesporným kladem práce je vedle originality tématu a heuristické základny její jednoduchá a přehledná struktura, založená na chronologickém principu. Text je rozčleněn do deseti časově i věcně na sebe navahujících kapitol. Hlavním objektem analýzy byla Czerninova strategie zaměřená na hledání východiska z prohlubující se krize monarchie, jejíchž součástí byla idea míru na východě. Autorovi se podařilo charakterizovat složitost problémů ve střední, východní i jihovýchodní Evropě právě na příkladu mírových rozhovorů, přičemž se zaměřil především na polský a ukrajinský problém. Zdařile skloubil hlavní výkladovou linii s vnitropolitickým vývojem, např. dopadem hesla o sebeurčení národů na českou politickou reprezentaci, i s vývojem ekonomickým, jenž svým propadem byl bezprostřední příčinou sociálního vření a neklidu. Stranou jeho zájmu nezůstaly ani zahraničně politické koncepty a problémy, např. mezi Czerninem a císařem Karlem, zejména pak mezi Vídní a Berlínem, a to jak ve vztahu k stěžejnímu problému (otázce a podmínek míru) , tak k problémům odvozeným. Velmi vyváženě a uměřeně charakterizuje Poměry mezi oběma spojenci, Rakousko-Uherskem a Německem. Velmi důležitým konstatováním je, že brest-litevský mír měl v daleko větší míře vliv na rakousko-uherskou vnitřní politiku než na zahraniční.

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. František Stellner, Ph. D.