e-kniha
Nature in Otokar Březina's Work

Nature in Otokar Březina's Work

Holman, Petr

témata: literární věda, přírodní vědy – biologie

e-kniha, 1. vydání
vydáno: březen 2015
ISBN: 978-80-246-2759-5
formáty e-knihy PDF
doporučená cena: 210 Kč

E-shop

Anotace

Cílem této monografie je naznačit symboliku, praktické využití a kontextový význam termínů, metafor a dalších pojmenování z oblasti přírodních věd v díle Otokara Březiny.

Svazek devíti studií vzniklých v letech 2003–2013 (O. Březina’s Galium, Ear of Grain in the Work of Otokar Březina, Vitis vinifera L. ssp. sativa /DC./ Hegi in the Works of Otokar Březina, Trees in the Poetic Works of Otokar Březina, Flora in the Work of Otokar Březina, Flowers in the Work of Otokar Březina, Otokar Březina’s “Geographical” Geology?, Březina’s Stones and Gemstones, Březina’s Stones and Gemstones II) je věnován některým vybraným problémům týkajícím se obrazů, metafor a vůbec obecně výskytů přírodních pojmenování v básnickém, esejistickém a korespondenčním díle vůdčího básníka českého a evropského symbolismu Otokara Březiny (1868–1929).
Překvapivě častá a suverénně používaná a použitá terminologie z oblasti přírodních věd tvoří nezastupitelnou součást básníkova díla a čtenářskou i odbornou veřejností je už vnímána jako jeho integrální součást.
Kniha Nature in Otokar Březina’s Work si klade za cíl zprostředkovat Březinovu tvorbu zahraničním zájemcům a zároveň též přispět k šíření stále dobrého jména české literatury mimo geopolitickou, geografickou i jazykovou oblast výhradně českého prostředí.

Recenze

Publikace Příroda v Březinově díle představuje významný příspěvek k poznání díla Otokara Březiny. Nejde přitom o práci, která by se zabývala některým z okrajových aspektů Březinovy tvorby (k čemuž by její titul či obsahové zaměření na první pohled mohly čtenáře svádět), ale jedná se o analytickou, materiálově bohatě doloženou a interpretační výpravu k jednomu z nejdůležitějších zdrojů básníkovy imaginace, tedy k jednomu z mocných pramenů jeho obraznosti.
Autor publikace Petr Holman je badatelem, který věnuje soustavnou a systematickou pozornost dílu Otokara Březiny a jeho práce je v české literární vědě trvale vysoce ceněna hloubkou a erudovaností přístupu. Předkládaná publikace, která se zabývá motivickým plánem Březinova díla, je potvrzením této premisy.
Jednotlivé studie, které tvoři dílčí části této syntetické práce - a jejich směřování k celku je třeba v hodnocení kladů publikace zvýraznit - se zabývají fenomény, které slouží jako východisko Březinova symbolického jazyka a které vycházejí z oblasti přírody. Ne však přírody jako nerozlišené matérie přístupné intuitivnímu vědomí, ale přírody, která je vnímána pohledem, jenž prozrazuje poučený zájem o její systematické zkoumání. Přírody, která prochází sítnicí přírodních věd. Tato perspektiva předložených studií není náhodná a nevychází z jakéhosi povrchního interpretačního gesta a v důsledku se proto nestává východiskem k nadinterpretaci, ale je založena v doloženém Březinově zájmu o přírodní vědy a na jeho fascinaci jejími objevy na přelomu století. Jeho zájem dokládá nejenom korespondence či eseje (tedy prameny, které jsou rovněž východiskem pro předložené studie), ale i básnické dílo, které absorbuje tento zájem v podobě motivického plánu, jenž se hlásí netoliko k přírodě, ale právě k přírodě v optice přírodních věd. Tento rozdíl se mimo jiné odráží v používám přírodních motivů v terminologickém uchopení. Autor knihy rozděluje tuto část motivického plánu Březinova díla pro svoji vlastní analýzu do tří oblastí, jimž se podřizuje i rozdělení textu, které vycházejí ze tří základních subdisciplín vědy o přírodě: botaniky, dendrologie a geologie.
Rostlinná a geologická symbolika, projevující se i v specifické barevnosti Březinových obrazných konstrukcí, je zkoumána napříč Březinovým dílem, a stává se dokladem pozoruhodné skutečnosti, že u něj existuje trvalá oblast imaginace, která se v důsledku stává stabilizujícím faktorem jeho proměňující se poetiky. Zdá se, že zatímco na rovině verše a na rovině tematické prochází Březina dynamickým vývojem, v oblasti motivického plánu zůstává zachován určitý stabilní zdroj pro jeho vnímání světa a pro konstrukci významu básně.
Jednotlivé studie této publikace dokládají, že přestože se jedná o stabilní základnu, je současně tento plán východiskem symbolického jazyka, a proto se význam shodných motivů v Březinově díle variuje. I tato podoba vývoje je cílem pečlivého studia předložené publikace a ukazuje se tak jedna z možných perspektiv ke studiu synchronie i diachronie Březinova díla. Proměna jasně vymezeného pole motivů odhaluje vnitřní vývoj autorovy poetiky, ale i jeho vztahu ke světu. Text se tak stává zdrojem reference o básníkovi i o společenských procesech, které jeho vnímání ovlivňují. To je dáno i tím, že studie nesledují vybrané motivy izolovaně, ale jako součást aktuálního či aktualizovaného kontextu jedinečného textu, který jejich význam specifikuje a jenž je východiskem jejich variantní podoby. Vzniká tu tedy síť motivů, která prochází napříč Březinovým dílem a díky níž je možné vnímat i variantní podobu - a tedy hodnotu - jedinečné realizace určitého motivu v konkrétní básni či eseji. Stranou pozornosti přitom nezůstává ani kulturní kontext, který předurčuje význam motivu a v důsledku kterého je možné vidět, jak Březina používá tyto motivy jako významově předjednány, popřípadě jak je významově aktualizuje a propůjčuje jim specifičnost.
Publikace tak představuje podstatný vklad do studia Březinova díla, její ucelenost a šíře jejího záběru pak zajišťuje, že originální téma, které si stanovila prostudovat, nezůstává v rovině dílčí rozpracovanosti, a to navzdory tomu, že i ona v samém závěru přináší návrhy dalších podob a směrů výzkumu, které by mohly jako základnu použít právě předkládaný text. I tento moment kritické sebereflexe a metodologické i tematické inspirace patří k jejím výrazným kladům.

Z recenzního posudku: Tomáš Kubíček

Dílem Otokara Březiny se jeho přední znalec Petr Holman dlouhodobě zabývá nejen jako editor básníkových esejů a korespondence, ale také jako autor Frekvenčního slovníku lyrického díla Otokara Březiny (německy, Böhlau Verlag, Köln-Weimar-Wien 1993) a dvousvazkového vydání Korespondence Otokara Březiny (Host, Brno 2004), bez nichž si další březinovské bádání lze jen stěží představit.
V předkládaném souboru studií Nature in Otokar Březina's Work, jež byly samostatně publikovány časopisecky v prvním desetiletí tohoto století, se Petr Holman představuje také jako interpret Březinova díla, přičemž svoji pozornost zaměřuje na Březinovo básnické vidění a ztvárnění obrazu světa přírody. Toto téma zůstávalo dosud v březinovském bádání v jistém smyslu, právě jako samostatné téma, desideratem: v Březinově básnickém díle bychom nenašli přírodní lyriku v tradičním slova smyslu a jen z jeho korespondence by bylo možné citovat řadu pasáží, v nichž Březina svět přírody charakterizuje jako "pouhý klam vlastních smyslů" (Františku Bauerovi, 13. IX. 1892). Pomíjivost krásy organické přírody, nezadržitelně podléhající zániku a tím "smutku hmoty" (stejnojmenná báseň z cyklu Stavitelé chrámu) má být, zejména v Březinových básních z let 1892-1896, "zachráněna" proměnou v umělecký artefakt. Ovšem vztah (an)organické přírody a uměleckého artefaktu je v Březinově básnickém díle, možno říci, v dialektickém napětí, jak je názorně vyjadřuje básníkova reflexe v dopise Františku Bauerovi (z 13. IX. 1892). Na jedné straně básník píše: "Kouzelně působí na člověka příroda; přesvědčil jsem se o tom v jasných těch hodinách, které jsem trávil rozložen v suchém mechu poblíž velikých zvětralých balvanů, obložených lišejníkem". A zároveň se tato příroda stává místem básníkovy intenzívní estetické zkušenosti s Baudelairovými Fleurs du mal (jak se dovídáme z téhož dopisu), v nichž je příroda uměleckými prostředky denaturizována a arteficializována, a jejichž alexandriny Březina přirovnává ke kovům a "těžce zbarveným nerostům", z nichž Baudelaire (a stejně tak Březina v Tajemných dálkách) cizeluje své verše.
Proto třeba vítat, že Petr Holman věnuje tři kapitoly své knihy geologické motivice (Otokar Březina's "geographical" geology?) a speciálně významům kamene a kamenů v Březinově lyrice, esejích a dopisech (Březina's Stones and Gemstones I, II), kde Petr Holman využívá svých výzkumů lexikálních jednotek v Březinově díle.
První tři studie předkládané knihy se týkají, jak autor poznamenává v úvodu, některých botanických entit v Březinově díle, ale také motivu (pšeničného, ječmenného i jen obecného symbolu) klasu, přítomnosti a symboliky vinné révy, resp. vinných hroznů či vína jako součásti díla. Druhá trojice studií naznačuje místo výskytu a význam pojmenování stromů, rostlin a květin, zatímco poslední triptych se ponejvíce zabývá Březinovým využitím terminologie geologické a drahými kameny a polodrahokamy.
Jak ukazuje Holmanův výzkum ve Frekvenčním slovníku lyrického díla O. B., dvěma nejfrekventovanějšími substantivy Březinova básnického díla jsou duše a země, jimž následují noc a světlo. Tato skutečnost je potvrzením a přesvědčivým dokladem základní tvůrčí intence Březinova díla, jak ji vyjádřil již v roce 1893 v dopise Františku Bauerovi (z 21. V.): "umělec musí sestoupit! nejníž, aby mohl vystoupiti nejvýš. Musí rozvinout celý závitek života a čisti i na nejkrajnějších jeho cípech". Umělecké dílo krystalizuje v napětí těchto protikladů a tím prokazuje svoji jedinečnou blízkost k životu i smrti.
Holmanova pojednání však ukazují, že Březina "zachraňuje" přírodu pro umění ještě v jiném, pro moderní poezii důležitém smyslu: totiž básnickým viděním a ztvárněním přírody jako esteticky zprostředkované přírody a krajiny. Podle filozofa Joachima Rittera (Vorlesungen zur Philosophischen Ästhetik, Wallstein Verlag, Göttingen 2010) převzalo umění, které se stalo autonomním, na konci 18. století kosmologickou funkci, jíž se filozofie vzdala, v tom smyslu, že umění začalo svět s jeho smyslovými jevy, přesněji smyslu vzdálenou vnější přírodu, zpřítomňovat a ztvárňovat jako zduchovnělou krajinu. Tedy vnímání, vidění a esteticko-umělecké ztvárňování přírody jako krajiny, předpokládající subjektivně estetický pohled, který je vlastní moderně.
V tomto smyslu participuje také Březinovo básnické umění, jak ukazují studie Petra Holmana, jedinečným způsobem na uměleckém poznání, jež se konstituuje mimo oblast racionálního poznání v antitezi rozumu a citu, světa a pojmu, skutečnosti světa a skutečnosti člověka. V této situaci náleží zvláštní úloha právě umění a umělci, který obrazotvorností-jako základním principem "estetična" - "zachraňuje" uměleckým tvarem, výrazem, poetickou řečí skutečnost věcí a světa a celistvost bytí jako estetickou skutečnost, jako Veritas aesthetica. Třeba však podotknout, že tato estetická pravda je v protikladu k faktické pravdě, které se autonomní básnictví vzpírá.
Soubor studií Petra Holmana k obrazu a symbolice světa přírody v díle Otokara Březiny představuje podnětný a pozoruhodný příspěvek k dalšímu poznání jednoho z nejpůvodnějších básníků evropského symbolismu; poznání, které je díky anglické verzi Holmanových studií přístupné nyní nikoliv jen českým zájemcům o Březinovo dílo.

Z recenzního posudku: Prof. Dr. phil. Josef Vojvodík, M .A.