Francouzský institut v Praze 1920–1951

Francouzský institut je významnou zahraniční institucí s téměř stoletou tradicí. Mezi lety 1920–1951 se stal hlavním svorníkem česko-francouzských kulturních vztahů. Od založení hledal svou pozici v rámci kulturní diplomacie a politických vztahů mezi oběma zeměmi, hledal své místo mezi „vzděláním“ a „propagandou“.

ÚVOD

1. DVA ROKY PŘÍPRAV 1918–1920

2. FRANCOUZSKÝ INSTITUT V PRAZE, JEHO VZNIK, VÝVOJ A ČINNOST 1920–1939
Tibalova doba aneb Každý začátek je těžký (1920–1925)
Počátek působení Louise Eisenmanna (1925–1930)
Štěpánská 37 – Université de Paris v Praze (1930–1938)
Od října do srpna (1938–1939)

3. FRANCOUZSKÝ INSTITUT V KULTUŘE PRAHY (A ČESKOSLOVENSKA) 20. A 30. LET
Stánek francouzské kultury
Prostor společenského života
Vědecká spolupráce a informační služba
Francouzský institut mezi Čechy a Němci

4. POVÁLEČNÁ OBNOVA A OPĚTNÉ UZAVŘENÍ INSTITUTU 1945–1951
Štěpánská 35 – stejné místo v „novém světě“
Institut obnovuje své aktivity (1945–1948)
Fungujeme. Ale jak dlouho? (1948–1951)

5. O PROFESORECH A STUDENTECH
Učitelský sbor
Studenti

ZÁVĚR

SEZNAM ZKRATEK

DOKUMENTY
Dokument 1, Slavnostní adresa Arnoštu Denisovi z listopadu 1918
Dokument 2, Dopis vyslance Clément-Simona pojednávající poprvé o francouzském intelektuálním působení v českých zemích (1919)
Dokument 3, Dopis Edvarda Beneše Frédéricu Clément-Simonovi o financování klíčových kulturních institucí (1920)
Dokument 4, První shrnutí francouzského kulturního působení v ČSR (1920)
Dokument 5, Zásadní zpráva Julesa Patouilleta definující organizaci a působení Francouzského institutu v Praze (1920)
Dokument 6, Stanovy Francouzského ústavu v Praze (1923)
Dokument 7, Zpráva André Tibala o navázání vztahů mezi Francouzským institutem a Univerzitou Karlovou
Dokument 8, Zpráva o vztazích mezi Francouzským institutem
a Univerzitou Karlovou
Dokument 9, Zpráva hodnotící místo Francouzského institutu v rámci francouzského kulturního působení v českých zemích (1938)
Dokument 10, Článek Rudého práva o vystoupení M. Aymonina v dubnu 1951

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

PRAMENY A LITERATURA

RESUMÉ

Kniha Jiřího Hnilici se zaměřuje na události spojené se vznikem Francouzského institutu v Praze a dále sleduje jeho osudy v letech 1920–1951. Práce přináší řadu nových poznatků z oblasti dějin vědy a kultury v období první Československé republiky. Autor se ve svém výzkumu opíral zejména o studium archivních dokumentů uložených v Centre des Archives diplomatiques de Nantes, dislokovaném pracovišti Archivu francouzského ministerstva zahraničí. Zde se nacházejí písemné materiály francouzských kulturních institucí v Československu: Francouzský institut v Praze, Alliance Française, Informační oddělení francouzské vojenské mise, archivní fondy francouzské ambasády v Praze, konzulátu v Bratislavě a Service des oevres françaises a l´étranger.
Za hlavní cíl své práce považuje J. Hnilica snahu poukázat na pozici, která Francouzskému institutu v Praze příslušela na poli kulturní politiky obou států. Celá kniha je rozdělena do pěti hlavních oddílů. V prvním z nich se zabývá otázkou příprav směřujících k založení institutu a shrnuje východiska, která tomuto kroku předcházela. Jako hlavní úkol budované instituce, která se ze „zdrobněliny univerzity“ stala „francouzským doplňkem českých vysokých škol“, zde vystupuje do popředí snaha nabídnout spojenectví s francouzskou kulturou jako náhradu za dosavadní kulturní propojení s Němci, neboť Francouzský institut měl podpořit boj proti „německému vědeckému imperialismu“. Institut je prezentován jako zprostředkovatel československo-francouzských vědeckých kontaktů a zároveň jako nástroj francouzské propagandy, jak je ostatně patrné již z názvu Hnilicovy knihy. Institut se měl stát místem, z něhož bude veden boj proti německému nepříteli, a zároveň ohniskem šíření vlivu Francie.
Kniha J. Hnilici představuje zdařilý příspěvek k výzkumu československé prvorepublikové společnosti a vzájemných československo-francouzských vztahů. Kladně lze hodnotit drobnou edici deseti vybraných dokumentů zásadních pro vznik a existenci Francouzského institutu, která celou práci uzavírá. Neschází ani obrazová příloha a podrobný seznam pramenů a literatury.
Jan Hálek (Práce z dějin Akademie věd, roč. 2, č. 2, 2010, s. 183–184)