tištěná kniha
Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa 1945-1960 - II. díl

Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa 1945-1960 - II. díl

Gronský, Ján

témata: právo – právní historie

brožovaná, 512 str., 1. vydání
vydáno: září 2006
ISBN: 80-246-1210-0
doporučená cena: 220 Kč

E-shop

Anotace

Druhá část čtyřdílné řady dokumentů k československým ústavním dějinám obsahuje dokumenty z období 1945-1960. Publikace se člení do dvou částí. První zahrnuje dokumenty z období od Košického vládního programu do přijetí Ústavy 9. 5. 1948. Uvádí dokumenty, které ilustrují vývoj poválečného státu Čechů a Slováků a právního postavení národnostních menšin v Československu. Druhá část nabízí dokumenty do přijetí ústavy v roce 1960.

Obsah

Úvodní poznámka k II. dílu ?Komentovaných dokumentů k ústavním dějinám Československa"
IV. Období rozhodování o politickém a ústavním zřízení republiky (5. 4. 1945-9. 5. 1948)
A. Období prozatímního státního zřízení v osvobozené republice (5. 4. 1945-27. 10. 1945)
B. Období od Prozatímního národního shromáždění k Ústavě 9. května (28. 10. 1945-9. 5. 1948)
V. Období platnosti Ústavy 9. května

Recenze

Ján Gronský docent katedry ústavního práva na PF UK předložil výsledek své mnohaleté, která byla založena již na původním vydání dokumentů k československému ústavnímu vývoji v nakladateleství Karolinum. Výběrem dokumentů a jejich komentováním se totiž dlouhodobě a opravdu fundovaně zabývá a výsledky jeho práce vzbudily zaslouženou pozornost odborné právnické i historické veřejnosti a zejména také studentů. Právě pro studenty se soubor komentovaných dokumentů k československým ústavním dějinám stal vyhledávanou studijní pomůckou hned pro několik předmětů vyučovaných na Právnické fakultě.
Již bylo řečeno, že předkládaný soubor druhého dílu komentovaných dokumentů je doplněnou a přepracovanou verzí původního vydání. Zabývá se obodbím let 1945-1960 a organicky navazuje na první díl. Vtéto souvislosti je možno uvést, že podobně jako u prvního dílu autor doplnil především některé další dokumenty nejen právního, ale u politického a obecně historického významu. Pojednává tedy o ústavním vývoji vjeho nejširších souvislostech a zejména se zabývá předpoklady vzniku nejvýznamnějších ústavních dokumentů, jejich návrhy a poté prováděním. To je nejvíce patrné zejména ve vztahu k Ústavě 9. května 1948, kde díky Gronského dokumentům vystupuje do popředí rozdíl mezi ústavou ?na papíře" a ústavou ?faktickou". Bylo by jistě možné uvést ještě několik dalších dokumentů, které by si publikování pro zvolené období zasloužily, ale je jasné, že je třeba dodržet jistou úměrnost velikosti souboru dokumentů. Velmi výrazně byl doplněn také poznámkový aparát, který z původního vydání dělá skutečnou kritickou edici. Některé dílčí poznámky především k této části práce jsem sdělil osobně autorovi.
Práci Doc. JUDr. Jána Gronského proto plně doporučuji v této upravené a rozšířené podobě k publikování v univerzitním nakladatelství.
Z recenzního posudku: Prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc.

Jak bylo uvedeno již v pojednání o I. dílu komentovaných dokumentů v minulém čísle tohoto časopisu, vydávání těchto sbírek ke studiu historie státu a práva obecně nebo ke studiu historie ústavního práva zvláště, může být velmi záslužnou a současně náročnou prací. Zatímco však mnohé z nich jsou skutečně jen příruční pomůckou obsahující pouze časově uspořádané texty dokumentů a právních předpisů, komentované sbírky, kterou představuje právě Gronského práce, mají zcela jiný význam a dopad. Nelze proto přehlédnout další krok v realizaci významného projektu, kterým vrcholí dlouhodobé snahy J. Gronského o zdokumentování našich novodobých ústavních dějin. Jeho Komentované dokumenty k ústavním dějinám Československa tak již mají II. díl, který je věnován období let 1945 až 1960.

Jedná se o období zásadního zvratu ve vývoji našeho ústavního práva. Další svazek proto přitahuje pozornost již z toho prostého důvodu, že soustřeďuje dokumenty a právní předpisy, které mohou pomoci všem, kteří si kladou nejen otázku, proč se to všechno stalo, nýbrž i jak se to stalo a jakou ústavněpolitickou a ústavněprávní podobu to získalo. Pořadatel a komentátor (či glosátor) J. Gronský jim k tomu nabízí 101 pečlivě vybraných dokumentů, záznamů, dekretů, ústavních zákonů, zákonů, nařízení, projevů, smluv atd., počínaje svědectvím o jednání v Kremlu v březnu 1945, a konče zákonem o národních výborech z května 1960.

Jak ukazuje systematika II. dílu, celý projekt je jednotně koncipován. Proto na první tři části I. dílu nyní navazují další dvě části (to je dobré řešení již proto, že to usnadní odkazování na jednotlivé dokumenty v rámci všech pěti svazků). Část IV., označená jako období rozhodování o politickém a ústavním zřízení republiky, je rozdělena správně z hlediska logiky ústavněprávního vývoje na období prozatímního státního zřízení v osvobozené republice (5. 4. 1945 až 27. 10. 1945) a na období od Prozatímního národního shromáždění k Ústavě 9. května 1948 (28. 10. 1945 až 9. 5. 1948). Politický mezník (únorová krize) je proto součástí tohoto období, nikoli jeho zakončením. V části V. je zachycen vývoj v období platnosti Ústavy 9. května.

II. díl komentovaných dokumentů zachycuje velmi složité období, kdy se z hlediska ústavní teorie (práce by měla sloužit nejen studiu dějin, ale i ústavního práva jako oboru) postupně rozcházejí ústava právní a ústava faktická. Cesta k tomu vedla přes nevyhnutelný střet různých koncepcí poválečného vývoje z hlediska jednotlivých složek národní, demokratické a také sociální (jak zdůrazňuje J. Gronský) revoluce. Ve výběru dobových dokumentů ovšem převažují ty, ve kterých se projevovaly záměry pozdějších vítězů historického střetu. Přesto je dobová situace zachycena pomocí politických a právních dokumentů velmi plasticky. Vždyť se jednalo o takové klíčové problém jako otázky odsunu, znárodnění, vztahu obou národů, boje o ústavu (zde autor publikuje nejen známý Kubešův návrh, ale i návrh Demokratické strany). Svou roli tehdy hrály vládní programy (neboť tehdy brané vážně a naplňované), dohody politických reprezentací, nejen právní předpisy. Vždyť ani J. Gronskému se nepodařilo jednoznačně vyřešit známou otázkou, jak vlastně byly ustavovány národní výbory v roce 1945. Komentátor zde sahá nejen k textům, ale i dalším podkladům, ze kterých čerpá ve svých poznámkách. Bude též zajímavé sledovat nejen komentování, ale i výběr dokumentů v období let 1989 a následujícím, neboť to umožní srovnat metody a prostředky použité v přelomových obdobích let 1948, 1968 - 1971 a 1989 - 1990. J. Gronský také na několika místech nevydržel a ve svých komentářích zabíhá až do období Pražského jara a normalizace. To ale nelze hodnotit jako nějaký prohřešek proti zvolené metodě. Čím důkladněji čteme dokumenty i poznámky k nim, tím více vidíme množství paralel, které se v našem vývoji objeví. Jde o zcela zásadní věci jako např. pracovní tábory (zákon č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce - zde autor mohl poukázat na vládní nařízení č. 72/1939 Sb., o kárných pracovních táborech, které v řadě ustanovení bylo evidentně vzorem) až po detaily (např. požadavek 101 podpisů dnešního prezidenta není též nový, žádal jej i prezident Beneš a K. Gottwald mu 25. února 1948 seznam 200 jmen na Hrad přinesl).

I z pohledu ústavní teorie je třeba ocenit zvolený přístup k výběru dokumentů pro V. část (1948 - 1960). Zde J. Gronský citlivě vystihl a zdokumentoval změnu ústavních poměrů a jejich degradaci v podobě zákonných a podzákonných zásahů do ústavního stavu v podobě postupného odbourávání záruk základních práv a svobod (oblast sdružování, shromažďování, pohybu a pobytu, cenzury atd.). J. Gronský s přehledem dokázal vyhmátnout ona kritická ustanovení a zdůraznit jejich kontext, aby nás názorně uvedl do tehdejších poměrů od zcela otevřených zásahů jako byly zákon č. 213/1948 Sb. a retroaktivní sanace činnosti akčních výborů, zákon č. 231/1948 Sb., o ochranu lidově demokratické republiky, zákon č. 231/1948 Sb., o státním soudu, zákon č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce, až po méně viditelná opatření jako byly zákon č. 52/1949 Sb., o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům, zákon č. 53/1949 Sb., o cestovních pasech, zákon č. 94/1949 Sb., o vydávání a rozšiřování hudebnin a jiných neperiodických publikací, zákon č. 194/1949 Sb., o nabývání a o pozbývání československého státního občanství, zákon č. 184/1950 Sb., o vydávání časopisů a Svazu československých novinářů. Naproti tomu období "oteplení" po roce 1956 je již bohužel omezeno z hlediska výběru dokumentů na ústavní zákon č. 33/1956 Sb., o slovenských národných orgánoch a poznámky roztroušené i u jiných (zejména trestněprávních) předpisů.

Samozřejmě ani od takto pracně shromážděného a okomentovaného materiálu nemůžeme očekávat poskytnutí celkového pohledu na tehdejší dobu. To se týká zejména V. části o období let 1948 - 1960. Může to být dosaženo jen dalším studiem dobových materiálů (zejména možno doporučit četbu tehdejších příspěvků v časopisu Právník). Rovněž II. díl komentovaných dokumentů tak výrazně přispívá k poznání tehdejší doby a opět nezbývá než jej doporučit jako studijní pomůcku při výuce ústavního vývoje, jakož i při výuce teorie práva, státovědy a dalších disciplín. Právě tento díl totiž ukazuje možnost přerodu ústavního práva v celé jeho nahotě. Na rozdíl od známé pasáže z práce L. Fullera Morálka práva zde J. Gronský nabízí k použití ve výuce nikoli příklad vymyšlený, nýbrž spousty praktických příkladů pronikání prvků totalitárního systému do poměrů kdysi demokratického státu. Drobné nepřesnosti, kterým se nebylo v tak rozsáhle koncipovaném výběru vyhnout (jen namátkou např. V. Kubeš v roce 1969 nemohl přednášet občanské právo, protože byl z právnické fakulty donucen odejít dřív než se začalo učit) na kladném hodnocení celého projektu i jeho podávání ve II. díle nemohou nic změnit.

Jan Filip, Časopis pro právní vědu a praxi. 2007, vol. 15, no. 1, p. 93-95