tištěná kniha e-kniha
Když se rákos chvěje nad hladinou

Když se rákos chvěje nad hladinou

Funda, Otakar A.

témata: historie, biografie a paměti, filozofie

brožovaná, 242 str., 1. vydání
vydáno: duben 2009
ISBN: 978-80-246-1592-9
doporučená cena: 260 Kč

E-shop

Anotace

Jak je již z názvu patrné, tato kniha, třebaže obsahuje filosofické fragmenty a texty, je sbírkou spíše osobních autorových výpovědí a otevřeného přemítání než uzavřenou odbornou studií. Filozof, teolog a religionista Otakar A. Funda se v ní ohlíží za dosavadní cestou svého myšlenkového směřování. Kniha zachycuje jeho klíčová životní témata, dává nahlédnout do jeho myšlenkového vývoje i do současné názorové pozice. V tomto smyslu může čtenářům sloužit také jako klíč k lepšímu porozumění Fundovým předchozím textům. Publikace přináší rovněž kompletní autorovu bibliografi i z let 1965-2008.

Obsah

Když se rákos chvěje nad hladinou

FRAGMENTY
Bůh se stal člověkem. Humanitní ateismus - legitimní dědic výšin křesťanské tradice
Máme všichni stejného Boha?
Osobní ohlédnutí
Kritická sebereflexe mého teologického období
Malé sumrakovské přemítání
Realita, objektivita, racionalita, humanita
Výhrada vůči levicově orientovaným filosofům a pravicovým politikům

TEXTY
Masarykova koncepce vzdělanosti
Masarykova cesta ke vzdělání
Umírat pro ideje? Zamyšlení nad causou M. Jana Husa
"Kvalitativní pozitivismus" (výňatek)
Vztahy a identita
Nad Hromádkovou knížkou o Rádlovi
Výsostná hodnota života, úcta před skutečností, úcta k člověku a kritická racionalita jako metoda řešení problémů
Svébytnost vnějšího světa

BIBLIOGRAFIE
Otakara A. Fundy

Recenze

Obsahem i filosofickým a lidským poselstvím pozoruhodná kniha prof. O. A. Fundy má tři části: Fragmenty; Texty; Bibliografie. Především je však z jejího obsahu zřejmé, že tato filosoficky podnětná a z části biograficky orientovaná práce vychází z celoživotního badatelského úsilí autora a že autor čtenáři přibližuje nejen současnou filosofii, ale také rozkrývá a otevřeně kriticky hodnotí i sám sebe. Tvůrčí teoretická práce autora přitom zahrnuje dva relativně samostatné úseky: první období převážně teologické (ohraničené počátkem šedesátých let a počátkem let osmdesátých) a druhé období již bytostně a jednoznačně filosofické (začínající v polovině osmdesátých let). Tento hluboký a patrně i osobnostně bolestný myšlenkový přerod, který je patrný také z jiných autorových knih a textů, přitom nejtěsněji souvisí s Fundovou vnitřní poctivostí a opravdovostí, s odvahou rozpoznat a veřejně přiznat iluzi svého mládí jasně a jednoznačně formulovat změnu svého filosofického a životního postoje. S výjimkou kapitoly Osobní ohlédnutí-kritická sebereflexe mého teologického období se sice Funda tematizací výše zmíněného myšlenkového přerodu nezabývá, ale čtenář brzy rozpozná, že problém interpretace mnoha filosofických témat byl tímto přerodem ovlivněn a pozitivně poznamenán.
Fundova osobitá filosofická argumentace a styl jeho filosofování, jakkoli mají blízko k tématům systematické filosofie (k problémům ontologie, epistemologie, axiologie, sociální filosofie, reflexe vědy atp.)jsou silné a fundovsky jedinečné zejména při tematizaci lidských životních a existenciálních problémů (a to např. i problému smrti). Tato autorova filosofická přednost se sice ukazuje při argumentaci různých témat a otázek, ale patrně nejvíce vyniká při obhajobě lidské racionality. Na rozdíl od mnohých dnešních kritiků vědy a filosofie Funda obhajuje racionalitu jako veskrze kladnou hodnotu. Racionalita není podle jeho názoru hodnotově indiferentní, je jednoznačně kladná, jako je jednoznačně kladný život, jako je kladná příroda. A protože Funda v těchto zde zařazených textech explicitně nerozlišuje ani různé typy racionality, ani racionalitu parciální a celostní, tj. kriticky filosofickou (patrně má na mysli hlavně širokou racionalitu filosofickou), téměř tu vzniká podezření, že spolu s jejím vysokým hodnocením sdílí klasickou antickou iluzi o sourodosti řádu skutečnosti s řádem lidského rozumu.
V tomto stručném vyjádření (jehož účelem je doporučení k tisku) nelze sice samostatně hodnotit jednotlivé kapitoly Fundovy knihy, ale snad stačí připomenout, že skvělé jsou pasáže nejen o pravdě jako kategorii gnoseologické, ale i jako morálním nároku (jako vyznání) člověka, o založení etiky na úctě k životu, o primátu ontologie před gnoseologií, o kvalitativním pozitivizmu, o realitě a objektivitě, o svébytnosti vnějšího světa.
Domnívám se, že Funda dobře zvolil nejen ukázky ze své tvorby v části Fragmenty, ale i v částí Texty. V jediném svazku tak vzniklo pozoruhodné dílo o současné filosofii i jejím českém spolutvůrci, autorovi. Nezbytná fragmentárnost textu, tj. jeho skladebná povaha (na rozdíl od klasického knižního textu uspořádaného systémově), není proto jeho nedostatkem, naopak, je jeho ozvláštněním, předností. Se všemi riziky možného nepochopení na straně některých čtenářů se totiž autor rozhodl představit své životní a filosofické směřování, svůj myšlenkový přerod od teologa k filosofovi nejen přátelům, ale také všem ostatním, kterým drama lidského nitra není cizí a které antropologické a sociální pozadí filosofie a filosofování zajímá a vzrušuje. Výraznou stránkou svérázného Fundova filosofování je totiž řešení palčivé otázky týkající se všech lidí: v čem ukotvit lidskou nezajištěnost. A je poctivé a intelektuálně odvážné, že Funda, v rozporu se svým prvním myšlenkovým obdobím, říká nikoli v Bohu, který je lidským výtvorem, ale v přírodě, která je ničím nepodmíněným jsoucnem a která člověka i všechny jeho výtvory přesahuje.

Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Ing. Josef Šmajs, Csc.

Recenzované dílo, při vší jeho rozklenutosti do řady témat, má zřetelnou jednotící ideu, která je strukturovaná do tří svých - vzájemně se prostupujících článků.
Prvým je úsilí vymanit to, co je v křesťanství klíčové, z náboženského chápání a aktualizovat to nenábožensky, kriticko-humanisticko-racionálně-ateisticky. Nejvýrazněji je tento článek artikulován ve druhém z Fragmentů první části knihy, věnovaném připomenutí a interpretaci Kristovo zvolání na kříži "Bože, proč jsi mne opustil". Funda toto zvolání chápe i jako dotazování "Bože kde jsi", a jako výčitku "Bože nejednáš", a posléze jako odhalení "Bože nejsi". Nemáme to však chápat jen jako výkřik zoufalství a negace, ale také - a to především - jako apel na počin, počin lidské lásky, která obstojí i v krajní nouzi, kdy se musí obejít bez Boha. "Ateizmus je z Ježíšova podnětu domýšlené křesťanství", dovozuje autor. - Takto vedená úvaha je samozřejmě ústředním tématem i poslední Fundovy monografie. Zde se však dostává do nového kontextu autorova životního bilancování a tak ani četba těchto pasáží vůbec nemusí být jen opakováním si už známého.- Co do svého pohybu k ateizmu se Funda hlásí k myšlenkové linii, vyznačené jmény Schleiermachera a Feuerbacha. Důležité byly inspirace Schweitzerem, Braunem, Bonhoeferem a Bultmannnem, které ovšem domýšlel dále, inspirován zdroji z jiné myšlenkové provenience - viz následující druhý článek.
Druhým článkem jednotící ideje knihy je meritorní vyjádření myslitelské pozice, ve kterou Fundovo žité myšlení posléze vyústilo. Lze ji samozřejmě pojmenovat uzuálními termíny, jako kritický či skeptický racionalizmus, jako racionalistický ateizmus či podobně. Tím ale nepostihujeme ono rozklenutí, kterým se Funda dostává vysoko nad podobné terminologické výměry. Podstatné je pro něho uznání svébytnosti vnějšího světa, úcta před výsostnou hodnotou života, důsledná skepse vůči všemožným a jakýmkoliv útěchám, přesvědčení o vnitřní konsistenci přírody /kosmu - o existenci kosmického řádu. A metodou, o kterou se lze při tom všem opřít, je metoda kritického racionalizmu. Zmíněné poznání a uvedená metoda sice nemohou být zdrojem útěchy, ale mohou zakládat lidskou důstojnost a ohleduplnost v každé situaci, i v situaci krajně nepříznivé, ba bezvýchodné. - Klíčovou osobností, ke které se O. A. Funda opakovaně hlásí, je Popper. Avšak i vůči němu si uchovává kritický odstup. Explicitně jej vyjadřuje na str. 62 recenzovaného rukopisu, kdy polemizuje s Popperovým tvrzením o iracionálním předpolí racionality.
A konečně třetím článek je morální axiom: Není formulován jako požadavek hrdinství, ale jako požadavek uměřenosti, jehož posledním kritériem je úcta k životu. Vzepjatá hrdinská angažovanost ve svých důsledcích jen zmnožuje bědy; dějiny opakovaně dokládají, že činy bojovného či sebeobětujícího hrdinství, ať už jakkoliv fascinující, ve svých konečných důsledcích jsou přiléváním oleje do požáru nelidského běsnění. Tedy proti tzv. přeexponované morálce střízlivá, kritická, reflektující morální uměřenost!

Závěrem
Recenzované dílo je možno chápat jako jubilující završení díla významného filozofa, který svébytným způsobem přetavil svou výchozí theologickou a náboženskou pozici v kritický, ateistický racionalizmus. A do jisté míry v linii Masarykově (a samozřejmě také Popperově, Hartmannově, Whiteheadově) činí tuto pozici východiskem pro závěry etické, výchovné, kulturologické, případně společensko kritické. Nelze při tom nevidět, že od určitých typů zkušenosti odhlíží, nepřiznává jim podstatnou autenticitu, takže filozofické a náboženské proudy, která z nich vyvěrají, se mu nutně samy od sebe zpochybňují. Platí to například o fenomenologickém paradigmatu (Husserl, Heidegger, Patočka). O to více pak ale vyznívá jasnost vyjádření toho, co je mu vlastní, k čemu s příkladnou myšlenkovou kuráží dospěl a s čím spojil ethos svého poslání.

Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Zdeněk Helus, DrSc.