Ježíš a mýtus o Kristu

Tato studie je psána z konsekventně religionistického pohledu. To znamená, že její autor se bez vázanosti na křesťanskou víru a její věrouku snaží uchopit téma konsekventně historicko-kritickou metodou jako kterékoli jiné historické téma. Přistupuje ke křesťanství jako k lidskému jevu lidských dějin a kultury. Ve svém pokusu o rekonstrukci minulých událostí nepočítá s nadpřirozenými zásahy. Nevykládá vznik křesťanské víry božím zjevením, resp. zjevením vzkříšeného Krista, nýbrž psychickým procesem, který se odehrál v myslích Ježíšových přívrženců, poté co se ještě plni Ježíšem hlásané vize příchodu božího království rozutekli v bolesti a ve zklamání po Ježíšově zatčení a ukřižování. Brzy se pak znovu v Jeruzalémě shromáždili, spojeni svou zjitřenou vizí, próto-vírou, že Bůh Ježíše vyvýšil a že ukřižovaný záhy přijde jako Syn člověka a království, které zvěstoval, nastolí. V této první fázi mělo společenství Ježíšových přívrženců po jeho ukřižování charakter židovské sekty. Teprve v dalším procesu prochází zejména v helénistickém prostředí tato próto-víra Ježíšových přívrženců závažnými transformacemi. Ježíš je vyznán jako Kristus, jako syn boží, jako vzkříšený, jako kyrios-Pán a spasitel. Jeho kříž je pochopen jako mesiášská událost, jako oběť za lidské viny. Ke konci 1. století, především pod vlivem gnose, začínají pak první teologické úvahy o Kristu jako o vtěleném Logu a o jeho jednotě s Bohem, která bude později postupně stále více chápána ontologicky.

Funda nezastírá, že čtenářům předkládá text, který má povahu zdůvodněné hypotézy. V závěru osmé kapitoly dokonce zpochybňuje své vývody sugestivní otázkou: „A co když to bylo úplně jinak?“ Postmoderní skepsi je však vzdálen, neboť fakta existují nezávisle na teoriích a mají vlastní svébytnost. Kategoricky tudíž zavrhuje i feministické teze a rádoby politicky korektní interpretace, anachronicky projektované do starověké reality. Proti nim klade požadavek důsledného historismu. Vynikající a kultivovaně napsanou práci by měli povinně číst všichni studenti humanitních oborů i jejich učitelé.
Petr Čornej (Dějiny a současnost 7/2008)

Recenzovaný spis je zevrubným religionistickým dílem s antropologicko-filosofickým vyústěním. Svou propracovaností, šíří i hloubkou záběru, hermeneutickou precizností, historickou důkladností i naléhavým vyjádřením autorovy osobní pozice přesvědčuje o své jedinečnosti. Jest jen doufat, že si získá co nejširší okruh čtenářů, které obohatí nejen originální prezentací fascinujícího tématu, ale také kulturou vědecké práce. A to jak ty, kteří se chtějí v tématu knihy teprve orientovat, tak i ty pokročilé, kteří se jejím tématem soustavně zabývají, ale zůstávají otevřeni novým pohledům, včetně těch, které neodpovídají jejich výchozímu přesvědčení.
Zdeněk Helus (Filosofický časopis, ročník 56 2008/3, str. 451–453)