Kapitoly z filosofie nové hudby

Monografie Kapitoly z filosofie nové hudby se věnuje některým podobám interakce mezi hudbou, filosofií, literaturou a filmem v průběhu 20. století. Zaměřuje se především na způsob, jakým byla v literatuře a filosofii reflektována tzv. schönbergovská reforma vedoucí ke zrušení tonálního systému. Druhou podstatnou proměnou, jíž hudební jazyk v průběhu minulého století prošel a jež se stala předmětem pozoruhodných teoretických reflexí, je rovněž rušení rozdílu mezi (hudebním) zvukem a (přírodním) hlukem, jak k němu docházelo např. v konkrétní hudbě. Mezi autory, kteří se stávají předmětem zájmu Fulkovy knihy, patří Claude Lévi-Strauss, Theodor W. Adorno, Michel Foucault, Marcel Proust, Thomas Mann či Alain Robbe-Grillet. Přestože neusiluje o vyčerpávající přehled různých podob, jakých zmiňovaná interakce nabývá, v reprezentativní podobě ukazuje rozmanitost a bohatost různých způsobů teoretického uvažování o problematice „nové hudby“.

Rozhovor s Josefem Fulkou o knize Kapitoly z filosofie nové hudby ve 22. epizodě Filosofického podcastu.

Rozhovor s Josefem Fulkou nad jeho knihou Kapitoly z filosofie nové hudby, Fakulta humanitních studií UK.

Autor knihy prehovára k čitateľovi filozoficky fundovane, avšak zrozumiteľným jazykom bez vedeckej hantýrky. Tým približuje filozofiu hudby daného obdobia čitateľovi ako odborne vzdelanému, tak aj čitateľovi, ktorý sa zaujíma o vývoj hudby mimo jeho profesných záujmov. Filozofia ako láskyplná odpoveď poznávajúceho intelektu na postupne rozpoznávaný zdroj poriadku bytia v tejto knihe predstavuje bádateľskú pozíciu, ktorá mnohé o hudbe vysvetľuje, rovnako ako dáva hudobné univerzum do celkom nových nepoznaných súvislostí. Polstoročie existencie určitého fenoménu (Nová hudba a jej filozofia) je dostatočný čas na to, aby sa v ideových príspevkoch k tejto téme oddelilo
zrno do pliev, aby sa prehodnotili koncepcie, ktoré sa preceňovali, rovnako ako koncepcie, ktoré zostávali dlhšie v úzadí. Toto hľadanie, analytické „triedenie“, usúvzťažňovanie je v uvažovaní Josefa Fulku naozaj dobrodružstvom, ktoré nenecháva konkrétne umelecké problémy a diela stranou, nie je teda špekulatívne (z čoho je filozofia umenia často obviňovaná). Naopak, opiera sa o námetové, formotvorné a morfologické vlastnosti vybraných hudobných, filmových a literárnych diel a na ich výnimočnosti argumentuje filozofické postuláty vyslovené v súdobých kontextoch (resp. aj o niekoľko dekád neskôr) filozofmi a tvorcami. Je to užitočná, múdra, čítavá a podnetná kniha nielen pre
hudobníkov, estetikov a filozofov, ale rovnako aj pre tvorcov hudby a umenia vôbec, v pestrosti jeho druhov a žánrov.
Slávka Skopčáková (Hudební věda 4/2023)