Bezpečnost, teritorium, populace

Oproti mechanismům, jimiž se panovník až do doby klasicismu snažil zajistit bezpečí svého teritoria, staví Foucault technologie bezpečnosti, resp. korelace mezi nimi a populací. „Teritorium“ a „populace“ slouží jako protikladné póly, mezi nimiž se jeho uvažování rozvíjí. Jak došlo k přechodu od svrchovanosti nad teritoriem k regulaci populace? Jaké byly účinky této proměny na rovině vládních praktik? Objevení se populace jako ideje a jako reality nebylo důležité jen na politické úrovni, mělo také dopad na epistemologické úrovni. Analýza bezpečnostních dispozitivů vztahujících se k populaci vedla Foucaulta postupně k tomu, že zdůraznil pojem „vlády“. Ve svém tradičním smyslu veřejné moci nebo výkonu svrchovanosti nakonec ztratil váhu a začal označovat techniky specifické pro správu populací. Problematický trojúhelník, který sloužil jako původní rámec výzkumu, tak byl nahrazen systematickou řadou bezpečnost–populace–vláda, spolu s níž Foucault v tomto přednáškovém cyklu zavedl pojem „guvernementalita“, jímž se od historie bezpečnostních technologií dostal až ke genealogii moderního státu.

O čem tedy oněch třináct přednášek pojednává? Vulgárně řečeno o předpokladech zrodu moderní společnosti a vlády. Zatímco panovníci vesměs až do 18. století spravovali určité „své“ teritorium a na něm byli svrchovanými pány, poté dochází v západní Evropě (a Francii má autor na mysli především) k proměně, kdy se společnost rozprostraňuje v anonymnější populaci a nově se musí uspořádat otázka moci, státního zájmu, bezpečnosti na vytyčeném, nyní už ovšem méně striktně určeném území. Jak tedy funguje moderní stát a jeho bezpečnostní, násilné složky? Jak se uplatňuje vláda? Jak se projevuje vstup ekonomů na scénu? Tyto a četné další otázky Michael Foucault v přednáškách nastiňuje, analyzuje a vybízí k přemýšlení o nich.
Josef Chuchma (ČT Art, literární tip, 21. 12. 2023)

Přepisy Foucaultových kursů, vedených na Collège de France od roku 1970 až do jeho smrti v roce 1984, rozhodně nejsou jen zanedbatelným doplňkem knih vydaných za jeho života, a už vůbec ne pokusem „uvařit polévku“ z kostí předčasně zesnulého filosofa. Má skutečně cenu je číst. Na jedné straně umožňují sledovat, jak se vyvíjelo Foucaultovo myšlení od genealogie trestních institucí, podnikané v první polovině sedmdesátých let a ústící do jeho velké knihy Dohlížet a trestat (1975), přes několikrát přepracovaný projekt Dějin sexuality, jejichž první svazek vyšel v roce 1976, až ke zkoumání antické a raně křesťanské zkušenosti se sexualitou a „estetikou existence“, jehož výsledkem je druhý, třetí a poměrně nedávno posmrtně vydaný čtvrtý svazek zmiňovaných Dějin sexuality. Avšak na druhé straně a především: přestože mnoho témat a pramenných materiálů, probíraných na Foucaultových kursech, v té či oné podobě přešlo do jeho paralelně psaných knih, ony kursy obsahují celou řadu motivů, pojmových inovací a teoretických výhledů, které se do Foucaultových „oficiálních“ spisů nevešly.
Josef Fulka (Filosofický časopis 2024/4, str. 707–712)

• Michel Foucault: Bezpečnost, teritorium, populace

  Uvedení knihy Michela Foucaulta Bezpečnost, teritorium, populace: Přednášky na College de France (1977–1978) a následná diskuze Jiřího Růžičky a Pavla Barši. Moderoval Petr Fischer.